XXXIII. CM pouť z Nového Jičína - Přehled všech poutí z Novojičínska
28.01.2014 - pěší pouť na Velehrad
V lednu 1982 jsem se zúčastnil vzdělávání v ústřední politické škole lidové strany v Klínci. Byl tam přítomen také Dr. František Reichel, v té době už dobře známý pro mnoho našich členů a příznivců z řady besed a jiných akcí pořádaných lidovou stranou. Považovali jsme tehdy lidovou stranu a její působení za jednu z možností, jak se ctí přečkat ateistickou a protidemokratickou vichřici té doby.
František Reichel mě tehdy informoval, že na návrh kardinála Tomáška v souvislosti svyhlášením svatých Cyrila a Metoděje za spolupatrony Evropy uskuteční pěší etapovou pouť z Levého Hradce u Prahy na Velehrad, a navrhl mi, aby někteří naši členové či příznivci se této akce zúčastnili s nimi. Protože vNovém Jičíně a okolí jsme byli zvyklí na akce, jichž se mohli zúčastnit mladí i starší, případně i celé rodiny /besedy pro mládež, mikulášské či vánoční besídky, duchovní koncerty, kulturní večery atd./, navrhl jsem, že bychom mohli udělat druhou větev této pouti z Nového Jičína, s tím, že bychom se, aspoň někteří, zúčastnili zahájení na Levém Hradci, případně i prvních jedné či dvou etap a společně s nimi pak pouť ukončili na Velehradě. F. R. byl pro, ale chtěl, abych to projednal s kard. Tomáškem.
Po skončení školení jsem se stavil v Praze a v sobotu dopoledne jsem navštívil pana kardinála. Když jsem mu řekl, o co se jedná a navrhl mu uskutečnění druhé větve CM pouti, on nejenže souhlasil, ale radostí nadsedával na židli a klepal do stolu, že vlastně dvě největší arcidiecéze budou do této akce zapojeny.
Tak se to také uskutečnilo tedy už v prvním ročníku CMP v roce 1982. Řada z nás se zúčastnila zahájení na Levém Hradci prvních etap a o týden později jsme pak začali na novojičínsku a sešli jsme se na závěrečné etapě na Velehradě společně s "Pražáky". V roce 1982 nikomu z nás ani nenapadlo, že tato pouť přečká pád komunistického režimu a přejde, sice v poněkud jiné formě v posledních letech, až do třetího tisíciletí.
Průběh a náplň jsme jinak měli stejné jako pražská větev, to znamená účast na mši svaté, růženec, myšlenkovou náplň atd.
První ročník v roce 1982 začal v Novém Jičíně, druhý jsme na počest kardinála Tomáška zahájili v jeho rodišti - ve Studénce, další ročníky pak vycházely z Nového Jičína ze Španělské kaple nebo z kostela Nejsvětější Trojice. Počet etap se od počátku ustálil na osmi s celkovou délkou 120 km.
V některých ročnících, zvláště v prvních letech, se některých etap zúčastnilo 80 až 90 poutníků, často s malými dětmi sedačkách na zádech. Takové "pochody" šlo v té době těžko dělat bez nějakého "krytí", proto tuto akci měla novojičínská organizace ČSL ve svém plánu činnosti jako „100 jarních kilometrů pro zdraví těla i ducha".
Od samého začátku se jí účastnili nejen poutníci z Nového Jičína, ale také z Mořkova, Veřovic, Kopřivnice, Jeseníka, Bernartic, Šenova, dokonce i ze Zubří, Valašského Meziříčí i dalších míst v okolí.
Všechny ročníky měly a mají jedno společné: děkovali jsme za dar víry, kterou našim předkům přinesli svatí Cyril a Metoděj a prosili jsme o zachování a prohloubení této víry v naší zemi pro budoucnost.
To bylo aktuální v době komunistického temna, ale dnes je to snad ještě více.
Pro úplnost - etapová místa byla převážně tato: Nový Jičín, Lhotka nad Bečvou, Rajnochovice, Sv. Hostýn, Štípa, Zlín, Napajedla, Staré Město u U.Hradiště a Velehrad.
V průběhu let někteří poutníci došli cíle své poslední pozemské etapy, kéž se za nás přimlouvají u Pána a jeho Matky a svatí Cyril s Metodějem ať dohlédnou na ty, jimž přinesli víru, aby naše poklesky byly nanejvýš důsledkem slabosti naší lásky, z nichž rychle povstaneme, ale nikdy aby nebyly zradou, protože zrada je předstírání lásky. To je rozdíl mezi zapřením Petrovým a zradou Jidášovou.
A M D G
Josef Pavela