V jubilejním CM roce se naučíme Otče náš staroslovansky - Zdrávas Maria - prozatímní text

 

Můžeme se modlit Zdrávas Maria staroslověnsky?

(úvaha a námět k osobní modlitbě)

Tak, jak jsme zvyklí, se Zdrávas Maria staroslověnsky (nebo řecky) modlit nedá, protože ve východní liturgii (a ani u řeckokatolíků) tato modlitba v církevní slovanštině neexistuje ve stejné podobě jako na Západě.

V podstatě se dá říci, že západní modlitba Andělského pozdravení (Ave Maria) vznikala postupně, nejprve se do andělského pozdravení (vzatého z evangelia) doplnilo jméno „Maria" (už v raném středověku a pod vlivem podobné řecké modlitby - viz níže) a „Ježíš" (také není v řecké předloze) a pak se koncem 15. století objevuje dovětek „Svatá Maria, matko Boží, pros za nás hříšné!" a konečně doplněk „nyní i v hodině smrti naší" se přidává až od 16. století.

Původní řecká modlitba Andělského pozdravení je tedy kratší, ale místo našeho dovětku má něco, jako my máme „tajemství", a to dovětek za „plod života tvého" (jméno Ježíš tam není přidáno) - „neboť jsi zrodila Spasitele našich duší".

Staroslověnsky (jak už to ve slovanských modlitbách bývá!) je dovětek opět trochu rozvinutější: „neboť jsi zrodila Krista, Spasitele našich duší".

Z toho vidíme, že východní Andělské pozdravení nelze členit na dvě poloviny a mezi ně vsunovat tajemství Růžence, protože v modlitbě samotné je obsaženo jedno jediné „stálé" tajemství: „neboť jsi zrodila Krista, Spasitele našich duší", které však vyjadřuje mnohem více než naše „jehož jsi v Betlémě porodila".

Nabízí se tedy jedna možnost, jak se modlit východní Andělské pozdravení a zároveň využít rozjímavého bohatství našich „tajemství" (není to ovšem žádný oficiální způsob modlitby Růžence, vychází pouze z osobní zkušenosti): po přednesení celého (původně řeckého, staroslověnského nebo česky přeloženého) východního Andělského pozdravení se dodá tajemství na konci jako hlasitá odpověď (místo druhé části Zdrávas, jak jsme zvyklí). Má to své výhody, protože během desátku rozhodně „nezapomeneme" na tajemství, které právě rozjímáme (ne vždy totiž lidé tajemství opakují v každém Zdrávas, někdo je zvyklý je vyslovovat pouze na začátku, nebo na začátku a na konci desátku).

Mohlo by to tedy vypadat na jednom příkladu tajemství takto (slovosled řecké a staroslověnské modlitby je v češtině trochu upraven směrem k západní modlitbě):

Bohorodičko Panno, raduj se, Maria, milosti plná, Pán s tebou.

Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého,

neboť jsi zrodila Krista, Spasitele našich duší - který byl za nás bičován.

 

Modlit se Růženec po východním způsobu tedy nakonec vlastně lze, ale je to pouze naše osobní varianta této modlitby. Stálo by za pokus probrat to (a promodlit) například s řeckokatolíky, jak oni tuto modlitbu chápou a jak oni by byli naopak schopni se ji modlit jako náš Růženec po desátcích a s našimi tajemstvími.

 

A kdybychom se chtěli modlit celý Růženec („puristicky") staroslověnsky, muselo by se ještě mnoho doplnit, zejména by se musela přeložit také všechna tajemství do staroslověnštiny, a musela by se vytvořit staroslověnská varianta Salve Regina. 

Není to ale nezbytně nutné!

Vždyť co bylo hlavní myšlenkou a důvodem, proč byl vytvořen staroslověnský liturgický jazyk sv. Konstantinem? Aby lidé mohli chválit Boha vlastním srozumitelným jazykem. To se tehdy geniálně podařilo a všichni Slované najednou měli společný a srozumitelný bohoslužebný jazyk.

 

My dnes žijeme (v tomto ohledu) v mnohem šťastnější době: náš vlastní jazyk a jazyk každého národa je zároveň liturgickým jazykem: můžeme tedy mnohem spíše a lépe chválit Boha svým vlastním českým jazykem než staroslověnským.

Ale dnes, v době výročí příchodu sv.Konstatnina/Cyrila a sv. Metoděje, kdy si zvláštním způsobem připomínáme jejich dílo, můžeme cítit ještě jiný vztah ke staroslověnské modlitbě: je to něco jako naše hluboké kořeny, něco jako naše slovanská „latina", něco, co chápeme jako poklad, zděděný z minulosti.

Proto nás staroslověnské modlitby lákají a chceme je znát.

 

Proto se můžeme naučit například Otčenáš staroslověnsky, a někdo se může naučit i Andělské pozdravení staroslověnsky. Ale není to tak, že ten, kdo se modlí staroslověnsky, nebo dokonce latinsky, nebo snad i řecky (a někdo to umí dokonce i hebrejsky!) se snad modlí „lépe" nebo „správněji" než ten, kdo to neumí. Nikoli, nikdo se nestane „větším" křesťanem tím, umí-li snad nazpaměť modlitby ve více jazycích než jiný, který je umí jen ve své mateřštině. To může být jen výkon paměti, nikoli nutně zbožnosti.

 

Nejde o to vyvyšovat se tím, že umíme něco více než jiní, jde o to (pokud máme tu touhu a snahu a pokud to v našem putujícím společenství najde odezvu) se určitým způsobem připojit ke tradici, která tady započala příchodem sv.Konstantina/Cyrila a Metoděje, a která vycházela z řečtiny a zavedla převratnou novinku: staroslověnštinu. My s ní už dnes nemluvíme, ani nemluvíme jazykem který, by jí byl tak blízký, jako byl jazyk tehdejších Moravanů. Ani nepoužíváme liturgickou církevní slovanštinu. Proto ji už neumíme a celkově jí už nerozumíme. Ale můžeme se pokusit porozumět alespoň trochu, můžeme se pokusit alespoň trochu „promluvit" tímto jazykem k Bohu a k naší duši.

 

Není to nezbytně nutné. Ale jestliže rozjímáme nad darem víry a liturgie, který nám sv.Konstantin/Cyril a Metoděj přinesli, můžeme se o to v tomto výročním roce pokusit. Nejde o nějakou reformu naší modlitby, ale o další možný rozměr a námět našeho rozjímání.

 

 

Andělské pozdravení (Ave Maria) latinsky:

(dovětek vzniklý koncem 15. století schválen Tridentským koncilem 1566)

Avē Marīa, grātia plēna, Dominus tēcum.

Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou.

Benedicta tū in mulieribus, et benedictus frūctus ventris tuī, Iēsus.

Požehnaná jsi mezi ženami, a požehnaný je plod života tvého, Ježíš.

Sancta Marīa, Māter Deī, ōrā prō nōbīs peccātōribus,

Svatá Maria, matko Boží, pros za nás hříšné,

 

nunc et in hōrā mortis nostrae. Āmēn.

nyní i v hodině smrti naší. Amen.

 

Andělské pozdravení (Ave Maria) řecky:

 

Θεοτόκε Παρθένε, χαῖρε, κεχαριτωμένη Μαρία, ὁ Κύριος μετὰ σοῦ.

εὐλογημένη σὺ ἐν γυναιξί, καὶ εὐλογημένος ὁ καρπὸς τῆς κοιλίας σου,

ὅτι Σωτήρα ἔτεκες τῶν ψυχῶν ἡμῶν.

Theotóke Parthéne, Chaire, KecharitomÉnÉ MARIA, HÓ KÝRIOS METÁ SÚ.

Bohorodičko Panno, raduj se, milostiplná Maria, Pán s tebou.

EÚLOGEMÉNÉ SÚ ÉN GYNAIXÍ, KaÍ EÚLOGEMÉNOS HÓ KARPÓS TÉS KoIlÍAS SÚ,

Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna,

HÓTI SÓTÉRA ÉTEKES tón psychón Hémón

neboť jsi zrodila Spasitele našich duší.

 

Andělské pozdravení (Ave Maria) církevněslovansky:

(starší a řeckokatolická verze):

 

Богородице дѣво радѹйсѧ, ωбрадованнаѧ Марїе, Господь съ тобою.

Bogorodice děvo radujsja, obradovannaja Marie, Gospod so toboju.

благословена ты въ женахъ, и благословенъ плодъ чрева твоегω,

Blagoslověna ty v´ ženach, i blagosloven plod čreva tvojego,

Якω родила еси Христа Спаса, Избавителѧ дѹшамъ нашимъ.

jako rodila jesi Christa Spasa, Izbavitelja dušam našim.

(mladší - od 1656 -  ruská verze):

Богородице дѣво, радѹйсѧ, Благодатнаѧ Марїе, Господь съ Tобою:

Bogorodice děvo, radujsja, blagodatnaja Marie, Gospod so toboju.

благословена Ты въ женахъ, и благословенъ плодъ чрева Твоегω;

Blagoslověna ty v´ ženach, i blagoslověn plod čreva tvojego,

якω Спаса родила еси дѹшъ нашихъ.

jako Spasa rodila jesi duši našich.