Třetí zpráva z deváté pouti

Ve středu 20. srpna nás vyšlo ze Křtin 76, v Račicích jsme se spojili s 94 poutníky ze severozápadního proudu a v Rostěnicích jsme všichni byli pohoštěni. Však také sestry v čele s paní starostkou, které všechno připravily, dostaly poutnické křížky i zpěvníčky - neboť měly opravdový podíl na naší pouti.

Pak byla požehnána Boží muka se sochou Panny Marie. Modlili jsme se u ní slovy, která použili naši biskupové při zasvěcení národa Panně Marii na Velehradě L.P. 1993:

Maria, naše milá Paní, ať se skrze tebe znovu vrátí náš Spasitel Ježíš Kristus mezi nás a my k němu. Amen.

V Kozlanech u zdravotního střediska nás čekala paní doktorka zubařka s rodinou i zaměstankyněmi. Nabídli tekutiny na doplnění, jídlo a hudbu a zpěv. Moc dobré bylo, že nabídli také možnost odpuštění našich tělních tekutin. Kukuřici, která k tomu jedinečně poslouží v otevřeném terénu, jsme totiž potkali jen jednou. I na silnici je však možné dosáhnout odpuštění hříchů, proto za celým průvodem často  kráčejí o samotě kněz s kajícníkem. A někdy to jsou životní zpovědi. Vždyť také pouť bereme jako malé exercicie na nohou, proto jsou každý den dvě promluvy na dané téma, letos o svátostech. Po skončení pouti je najdete na těchto stránkách, abyste je mohli použít soukromě i ve společenství.

Šli jsme po silnici, která je používána jako objížďka té státní uzavřené v Bučovicích. Byl na ní velký provoz. Díky našim obětavým pořadatelům v oranžových a světle zelených tričkách, a díky jejich nápaditosti i ráznosti se to přes drzost některých řidičů zvládlo bez ztráty kytičky (i poutníka).

V Milonicích a okolních farnostech si nás všechny rozebraly místní rodiny na nabídly večeři a nocleh. Děkujeme, protože víme sami, že je těžké vydat se na pouť a že ještě těžší je rozhodnout se přijmout do svého domu poutníky.

Proto za to všechno MOCKRÁT PÁN BŮH ZAPLAT'. A Bohu díky, že vás všude po cestě máme, všichni naši milí dobrodinci. Bez vaší obětavosti bychom nemohli putovat.

Modlíme se celý růženec podle přání kardinála Tomáška. Ten radostný obětujeme za naši vlast, za její církevní i světské představené, za politiky, za umělce, za pracovníky sdělovacích prostředků, za biskupy, za nového arcibiskupa pražského, za generální vikáře, všechny kněze a za jejich posvěcení.

RŮŽENEC SVĚTLA SE MODLÍME A MÍR VE SVĚTĚ A KŘESŤANSTVÍ V EVROPĚ, BOLESTNÝ ZA NAŠE RODINY A NAŠE FARNOSTI A ZA FARNOSTI, KTERÝMI PROCHÁZÍME A ZA RODINY NAŠICH DOBRODINCŮ, SLAVNÝ ZA CELOU CÍRKEV, ZVLÁŠTĚ ZA BENEDIKTA XVI. A ZA BOŽÍ POŽEHNÁNÍ PRO JEHO NÁVŠTĚVU U NÁS.

 

Dnes se už spojil na jihu znojemský proud s poutníky z Brna a bylo jich 173.

Když k tomu připočítáme severní proud z Olomouce, který se dnes rozrostl na 21 poutníků, - a 4 poutníky, kteří vyšli ze Slavkova,

je to 368 lidí,

kteří prosí ústy i nohama za obrácení národa a svým pohybem svědčí o tom, že církev ještě žije, neboť co je živé, to se ještě hýbe a co se hýbe, je ještě živé.

Je to i modlitba kající zvláště v dnešním vedru a zároveň děkovná za všechnu tu krásu pozdního léta, sklizených polí a lidských staveb, předeším však za otevřená srdce, která nás všude čekají. Nevěříte-li, přidejte se a uvidíte sami.

K těmto stovkám musíme připočítat další stovky dobrodinců - také poutniků.

Jde s námi (v doprovodu své maminky) i čtyřletá holčička se svou o málo starší sestřičkou a nejstarším ale ještě malým bráškou, který jako správný chlap jim nese baťoh.

Asi devět rodin má mezi poutníky více svých členů, někdy jdou oba rodiče a všechny schopné děti - jde pravda o rodiny početnější, tím větší radost z toho máme. A mějte ji s námi i vy.

My kněží se těšíme, že v nedělní předvečer budeme zase u svých oveček, tím více však děkujeme spolubratřím, kteří nás zastupují a nesou tíhu i horko těchto všedních dní.