Poutní cesta Svatý Hostýn - Velehrad (a zpět, i dál na Sv. Kopeček) - 2. řada příběhů v pořadí: Sv. Hostýn - Velehrad

 

2. řada příběhů k citátům z Písma ke každému zastavení poutní cesty Svatý Hostýn – Velehrad

(použito 2023)

 

(vybraným arcibiskupem Janem Graubnerem), které jsou vypsané z knihy italského  saleziána Bruna Ferrera Květiny pro duši a Paprsek pro duši s laskavým svolením  nakladatelství Portál, které je vydalo v Praze 2009 a 2000.

Vše je uspořádáno sestupně podle čísel zastavení. Na konci každého jsou názvy dvou písní (kostelní a lidové) a důvody, proč byly právě k tomu zastavení vybrány, všechny jejich sloky i nápěv najdete ve zpěvníčku.

 

21. SVATÝ HOSTÝN

 

Jsme blízko kostela, z kterého jsme vyšli, opakujme si slova věřících Starého Zákona, kteří vystupovali do jeruzalémského chrámu:

 

DO DOMU HOSPODINOVA PŮJDEME S RADOSTÍ. (Žalm 121,1)

 

Kdo by se nebál smrti. Přesto její branou musíme projít, abychom se dostali do nebe. Lidé se však mohou bát, jak to dopadne. Následující příběh sice vypadá jako pohádka, ale má zakotvení v Písmu svatém  i v učení církve.

**

Jedna dobrá křesťanka přišla k nebeské bráně. Byla celá ustrašená. Svatý Petr ji srdečně uvítal. Snažil se ji uklidnit, ale řekl jí se vší vážností: „Kdo chce vejít do ráje, musí mít sto bodů.“ Ta dobrá žena začala vyjmenovávat: „Byla jsem celý život věrná svému muži. Vychovala jsem své děti v křesťanské víře; moc se mi to nepovedlo, ale dělala jsem, co jsem mohla. Dvacet dva let jsem učila náboženství. Byla jsem dobrovolnicí na misiích a pomáhala jsem v charitě. Snažila jsem se snášet všechny lidi kolem sebe, hlavně faráře a sousedy ...“ Když zastavila, aby nabrala dech, svatý Petr řekl: „Dvacet bodů.“ Pro ženu to bylo jako rána palicí do hlavy. A tak pokračovala: „Ano... ještě! Starala jsem se o své staré rodiče. Odpustila jsem své sestře, která se mnou bojovala o dědictví... A ještě tohle! Nikdy jsem nevynechala nedělní bohoslužbu - kromě těch dní, kdy se mi narodily děti. Jezdila jsem na duchovní obnovy a na postní konference ... Vždycky jsem se modlila ... v květnu růženec ...“ Svatý Petr jí řekl: „Tak to máme deset bodů.“ Žena už si zoufala. Jak dosáhne sta bodů? Už všechno podstatné řekla a nemohla přijít na nic dalšího. Se slzami v očích řekla třesoucím hlasem: „Jestli je to takhle, tak můžu spoléhat jen na Boží milosrdenství...“ „Sto bodů!“ zvolal svatý Petr.

**

S církví můžeme volat k Pánu Ježíši jako milosrdnému Spasiteli: Zachraň nás svým křížem ....

I Panna Maria je v církvi vzývána jako útočiště hříšníků.

 

Písně:

TISÍCKRÁTE POZDRAVUJEM, TEBE  1., 9. A 10. SLOKA.

MORAVA KRÁSNÁ ZEM ...

Byly vybrány proto, že poutní chrám stojí na vrcholu hory a že  Panna Maria je zde uctívaná jako Vítězná ochrana Moravy.

 

20.  RUSAVA

 

Jsme u nejbližšího zastavení od poutního kostela, domu modlitby. Modlit se sice můžeme jak chceme – svými slovy – a kde chceme - i v přírodě – ale Pán Ježíš učil apoštoly naprosto jasně a krátce:

 

KDYŽ SE MODLÍTE, ŘÍKEJTE: OTČE NÁŠ ...(Lk 11,2)

 

Pán Ježíš nás naučil jen jednu modlitbu, ale dal příklad vytrvalé modlitby.

**

,Jeden rabín vyprávěl: „Mocný král měl syna. Bylo to ještě dítě, ale jednoho dne se princ měl ujmout vlády, a tak byla jeho výchova státní záležitostí. V té zemi měli zákon, který dovoloval králi, že může vidět svého syna jen jedenkrát za rok. Král měl své dítě velmi rád a princátko mělo velmi rádo svého tatínka. Jak by bývali chtěli spolu pobýt déle! Ale zákon byl neúprosný. A tak se z nich pomalu stali dva cizinci.“ A pokračoval: „Proto Bůh posílal na poušti manu každý den ...“

**

Proto se modlíme každý den. Třeba jen Otče náš ...

 

Písně:

SPOJ NÁS V JEDNO, PANE ...

DÚ VALAŠI, DÚ ... nebo:  MY JSME VALAŠI ...

Byly vybrány proto, že těšíme se na setkání s ostatními poutníky a že obec Rusava byla založena osadníky z Valašska

 

19. ONDŘEJOVSKO

 

V obou směrech se stoupá do dalších kopců, pokud chceme dojít k cíli, nedá se nic jiného dělat.

 

SNAŽTE SE VEJÍT ÚZKÝMI DVEŘMI. (Lk 13,24)

 

Máme rádi pohodlí, obdivujeme rekordy, ale všichni nemohou být nejrychlejší a nejkrásnější

**

V jedné zahradě rostly mezi ostatními stromy, keři, květinami a voňavými záhonky také jeden dub a jedna růže. Dub, strom majestátního vzhledu, měl mohutné větve, které tvořily korunu, jež se vlastnicky roztahovala nad skromnými rostlinami v zahradě. Růži tvořil stonek s několika zelenými listy a mnoha ostrými tmavými trny. Vypadala chudokrevně a zdálo se, že každou chvíli zvadne. Blahobytný dub se bavil tím, že růži pokořoval: „Jsi jenom trnitá větvička, která chce dojmout!“ Když foukal vítr, naučil se velký strom rozechvívat své nespočetné listy a vytvářet tak tóny, neurčité exotické slabiky i příjemné melodie. To všechno naplňovalo dub pýchou. „Já jsem orchestr!“ hřměl. „Plním nebesa nádhernými symfoniemi, ne jako tenhle bezcenný klacík, co nedělá nic! K čemu je dobrá růže?“ Poděšená a nesmělá růže mlčela. Ale když přišel květen, rozkvetla. A celá zahrada ji obdivovala.

**

Každý máme od Boha připravenou svou cestu, někdy to může být opravdu úzká a skrytá pěšinka, ale vede k cíli, k Němu.

 

Písně:

 NASTOKRÁT BUĎ POZDRAVENA, O, MATIČKO HOSTÝNSKÁ

SEDÍ SOKOL NA JAVORI ...

Byly vybrány proto, že Svatý Hostýn se blíží a že se  jde lesem, kde na stromech hnízdí dravci.

 

18. LUKOVEČEK

 

Snadné a rychlé řešení nemusí být trvalé. Pán Ježíš mluví jinak, svatý Petr mu to jasně řekl jménem apoštolů:

 

 PANE, KE KOMU BYCHOM ŠLI? TY MÁŠ SLOVA VĚČNÉHO ŽIVOTA. (JAN 6, 68)

 

Pán Ježíš který dobře činil všude, kudy chodil, nás zve k napodobování.

**

Den začal špatně a chystal se skončit ještě hůř. Autobus byl jako obvykle nacpaný k prasknutí. Házelo to se mnou do všech stran a moje rozmrzelost narůstala. Ale pak jsem ze zadní části autobusu zaslechla hluboký hlas: „Dnes je ale krásně, že?“ Ten muž byl sice skrytý za hradbou těl ostatních pasažérů, ale slyšela jsem jeho hlas, když popisoval jarní přírodu a věci, které jsme míjeli: kostel, park, hřbitov, hasičskou stanici. Za chvilku se všichni dívali z oken. To nadšení bylo tak nakažlivé, že jsem se toho dne poprvé usmála. Dojeli jsme k zastávce, na které vystupuji. Prodírala jsem se ke dveřím a uviděla jsem přitom našeho „průvodce“: silnějšího muže s černými vousy, slunečními brýlemi a bílou hůlkou v ruce. Byl slepý! Vystoupila jsem z autobusu a všechno napětí bylo to tam. Bůh ve své moudrosti poslal slepce, aby mi pomohl vidět. Abych viděla, že i když se něco nedaří, i když mi všechno připadá temné a smutné, svět zůstává krásný. Cestou domů jsem si po schodech prozpěvovala. Nemohla jsem se dočkat, až manžela pozdravím slovy: „Dnes je ale krásně, že?“

**

Toto jeho pozvání platí pořád a připravuje cestu k pořádnému cíli, k věčnému životu.

 

Písně:

 SLUNCE KRISTOVY LÁSKY AŤ OZÁŘÍ NÁS ...

POD TOU SKÁLOU ...

Byly vybrány proto, že cesta stoupá do kopců, zapotíme se, i když slunce na obloze nebude svítit, půjdeme také kolem skal ne u řeky, ale v lese.

 

17.  FRYŠTÁK

 

V městě sídlí salesiáni,  kteří se dobrovolně podřizují pravidlům, řeholi, jak k tomu vybízí i náš Pán:

 

 KDO PŘICHÁZÍ KE MNĚ A NEKLADE I SÁM SEBE AŽ NA DRUHÉ MÍSTO, NEMŮŽE BÝT MÝM UČEDNÍKEM. (Lk 14,26)

 

Dvě semínka

Dvě semínka se ocitla vedle sebe v plodné podzimní půdě. První semínko povídá: „Já chci vyrůst.Chci zapustit kořínky hodně hluboko a vyrašit nad zem. Chci rozvinout jemné lístky jako vlajky ohlašující příchod jara. Chci, aby mě slunce hřálo do tváře a aby mi na okvětních plátcích zářily kapičky rosy!“ A rostlo. Druhé semínko si řeklo: „Mám to ale osud! Bojím se. Jestli zapustím kořínky do země, nevím, na co v té tmě můžu narazit. Jestli si prorazím cestu nad tvrdou zem, můžu si poničit svůj jemný klíček. A co když přileze hlemýžď a bude mi chtít sníst všechny lístečky! Kdybych rozvilo květy, může přijít nějaké dítě a utrhnout mi je. Ne, raději počkám, až bude bezpečněji.“ A čekalo. Jednoho dne v předjaří vyběhla ven slepice a snažila se vyhrabat ze země něco k snědku. Našla semínko a sezobla je.

**

Vzít na sebe riziko života je normální. Je to biblické, nepotřebuje to komentář.

 

Písně:

 LAUDATE OMNES GENTES (Chvalte Pána, všechny národy) ...

KDYŽ JSEM K VÁM CHODÍVAL PŘES TY LESY ...

Byly vybrány proto, že i naši saleziáni působí v mnoha zemích a že cesta zase vede přes lesy.

 

16. ZLÍN – POUTNÍ MÍSTO ŠTÍPA

 

Kde jsou lidé blízko sebe, tam mohou vzniknout spory. Pán Ježíš to ví, proto nám laskavě připomíná:

 

PŘINÁŠÍŠ-LI SVŮJ DAR K OLTÁŘI A TAM SI VZPOMENEŠ, ŽE TVŮJ BRATR MÁ NĚCO PROTI TOBĚ, NECH TAM SVŮJ DAR A JDI SE NEJDŘÍV SMÍŘIT. TEPRVE POTOM PŘIJĎ A OBĚTUJ SVŮJ DAR. (Mt 5,23 n)

 

Dary nemusí být jen drahé věci nebo vysoké obnosy.

**

Byla tuhá zima. Pastýři se hřáli u ohně. Rozrušila je zpráva o narození nového krále, kterou jim právě zvěstovala zářivá okřídlená stvoření. Chtěli ho navštívit, vzdát mu čest a vyprosit si u něj zdraví a pokoj. I Filip, chlapec, který byl u pastýřů v učení, slyšel andělskou zvěst a už přemýšlel, jaký dárek přinese dítěti do Betléma. Ale když půjdou všichni pastýři, kdo bude hlídat ovce? Přece je nemohou nechat samotné! Všichni však chtěli novorozeného krále vidět. Jeden pastýř dostal nápad - ovce bude hlídat ten, kdo má nejlehčí dárek. Přinesli k ohni váhy. První pastýř položil na váhu velký džbán plný mléka a přidal těžký kus sýra. Druhý přinesl ohromný koš jablek. Třetí s námahou dovlekl na váhu objemnou otep větví a roští, které mohly vytápět stáj hezkou řádku dní. Zbýval jen Filip. Chlapec se smutně díval na svou lucerničku, jediný majetek, co měl. Byl to dárek, který chtěl přinést malému králi. Ale byl tak lehký! Chvilku váhal. Pak se s rozhodností posadil i s lampou v ruce na váhy a řekl: „Já jsem dárek pro krále! Novorozené dítě určitě potřebuje někoho, kdo by mu lucernu nosil.“

**

To důležité je v srdci.

 

Písně:

AVE MARIAPOLI ...

JAKÉ JE TO HEZKÉ, DVA KOVÁŘI V MĚSTĚ ...

Byly vybrány proto, že polis je řecky město a ve Zlíně je nový kostel zasvěcený Panně Marii a poblíž je mariánské poutní místo Štípa. Je to město průmyslové a kovárny byly vlastně první malé továrny.

 

15. ZLÍN  - U MAJÁKU

 

Město je víc než množina domů, každý byt je vlastní svět, záleží moc na tom, kolem čeho, spíše koho, se v něm všechno otáčí. I zde je možná velká změna, jak ukazuje Zacheus, kterému Pán Ježíš řekl.

 

 POJĎ DOLŮ, DNES MUSÍM ZŮSTAT V TVÉM DOMĚ. (Lk 19,5)

 

Zacheus se skutečně změnil a dal všechno do pořádku. Nebylo to jen naoko, ale opravdové obrácení.

**

Jeden vlk dostal jednoho dne výčitky svědomí, a tak přišel do horského kostelíka a řekl faráři: „Chtěl bych se vyzpovídat.“ „Jsi si tím jistý?“ zeptal se ho ten dobrý farář. „Samozřejmě, ujišťuji tě, že se chci vyzpovídat.“ „Tak pojďme do zpovědnice.“ .Neumíš si ani představit,“ začal vlk, „kolik ovcí jsem roztrhal, chudinky, klidně spaly a já ... jsem je snědl...“ Vlk vzlykal: „Zaútočil jsem i na jednoho pastýře, to je hrozné. Jsem hrozný a ničemný hříšník ...“ Kněz ho poslouchal, ale všiml si, že vlk je nějak neklidný a vrtí se, jako by se už nemohl dočkat, až bude pryč. Farář se trochu zlobil a řekl mu: „Když mi tu vypočítáváš své hříchy, buď aspoň chvíli v klidu!“ „To nic, otče, ale kdyby sis mohl trochu pospíšit.“ „Ale proč?“ „Protože ... slyším ovčí zvonce.“

**

Bože, Otče náš, neuveď nás v pokušení. A vysvoboď nás z područí hříchu.

 

Písně:

 MÁ DUŠE BOHA VELEBÍ, ...

POCESTNÝ ...

Byly vybrány proto, že se podařilo postavit nový kostel na Jižních Svazích a to  je důvod k vděčnosti. A město je důležitou křižovatkou cest.

 

14. LESNÍ EKOSYSTÉM

 

Příroda má své zákonitosti, všechno se jim musí podřídit. Pán Ježíš dává zákon nový, vyššího řádu:

 

PODLE TOHO JAK SOUDÍTE, BUDETE I VY SOUZENI.  (Mt  7,2)

 

Někdy lehce vyčítáme druhým, co sami jindy běžně děláme.

**

Jednoho mladíka zaujalo na přítelově svatbě množství lidí, kteří se řadili do dlouhé fronty, aby blahopřáli novomanželům a jejich příbuzným. Všiml si, že hosté a příbuzní novomanželů si vyměňují jen mechanicky obvyklé věty a ani se navzájem neposlouchají. Stoupl si tedy do řady, a když se dostal před prvního příbuzného, řekl klidným tónem a s úsměvem na rtech: „Dnes mi zemřela manželka.“ Odpověď byla: „Díky, to je od vás milé.“ Opakoval stejnou větu dalšímu příbuznému a dostal odpověď: „To je milé, mockrát děkujeme.“ Nakonec se dostal před ženicha a zopakoval tutéž větu. Tentokrát dostal odpověď: „Díky. Teď je řada na tobě, kamaráde!“ I v dnešní době se mezi lidmi vyplňuje staré biblické přísloví - mají oči a nevidí, mají uši a neslyší.

**

Měli bychom dbát na to, co nám radí příroda - ústa můžeme zavřít, ale uši ne.

 

Písně:

 DO TVÝCH STAROSTÍ ... PŘIŠEL TEN, JENŽ MÁ TĚ RÁD ...

.... V LESE, V LESE NA JEHLIČÍ ...

Byly vybrány proto, že v hlubokých lesích se dříve lidé báli, že zabloudí. Ta druhá má spíš pobavit.

 

13. MALENOVICE - SVATÁ VODA

 

U lesní kaple je pramen, proto se celé toto malé poutní místo jmenuje Svatá Voda. O pramenité vodě říká Pán Ježíš:

 

KDO PODÁ NĚKOMU TŘEBA JEN ČÍŠI STUDENÉ VODY PROTO, ŽE JE MÝM UČEDNÍKEM, NEPŘIJDE O SVOU ODMĚNU. (Mt 9,41)

 

Kdosi napsal: Ohromné maličkosti. Maličkost může mnoho pokazit. Anebo také zachránit.

**

Jedna mladá žena jela autem z práce. Řídila velmi opatrně, protože měla zbrusu nové auto, koupila si ho teprve den předtím. Její manžel na ten model dlouho šetřil. Na přeplněné křižovatce na okamžik zaváhala a narazila blatníkem do nárazníku jiného auta. Strašně se rozplakala. Jak jen takovou škodu vysvětlí manželovi? Druhý řidič ji sice shovívavě vyslechl, ale trval na tom, že je třeba sepsat pojistnou událost.  Žena začala hledat dokumenty ve velké hnědé tašce. Vypadl z ní jakýsi lístek. Rozhodnými tahy mužského písma na něm stálo: „V případě nehody si pamatuj, že miluji tebe, ne to auto.“

**

Čísla jsou důležitá, ale nejsou tím nejdůležitějším.

 

Písně:

(O, Matko Páně, matko rajských krás .... POJĎ SE MNOU KRAJEM MÉHO DOMOVA, DO LESŮ VONNÝCH KVĚTŮ ...

TEČE POTŮČEK BUBLAVÝ ....

Byly vybrány kvůli okolní přírodě, obě jsou dost smutné, té první však dodává naději důvěra v Matku Boží. 

 

12. OLDŘICHOVICE

 

V obci pod námi  je nový kostel zasvěcený svaté Zdislavě, manželce a matce čtyř dětí, patronce rodin. Pro všechny rodiny, pro každého člena platí Ježíšova slova:

 

 KDO VÁS PŘIJÍMÁ, MNE PŘIJÍMÁ.  (Mt 10,40)

 

Nejhorší je, když se lidé nechtějí spolu domluvit a smířit mezi sebou.

**

Šest lidí se za mrazivé noci nešťastnou náhodou ocitlo na opuštěném ostrově. Každý měl v ruce kus dřeva, s nímž připlaval na břeh. Jiné dřevo na ostrově ztraceném v Severním moři nebylo. Choulili se kolem skomírajícího ohně. Chlad byl čím dál nesnesitelnější.

Jedním z těch lidí byla žena. Když záblesk plamene osvítil tvář jednoho muže, uviděla, že má tmavou pleť. Stiskla svůj kus dřeva pevněji. Přece ho nespotřebuje na zahřátí nějakého povaleče.

Vedle se choulil muž, který zjistil, že jeho soused je z opoziční strany. Za nic na světě nebude svým krásným kusem dřeva zahřívat politického protivníka.

Třetí člověk měl na sobě jen chatrné oblečení; zachumlal se do své ošuntělé bundy ještě hlouběji. Ten vedle je určitě bohatý. Proč by měl spotřebovat svou větev kvůli zbohatlíkovi, co nepracuje?

Bohatý člověk seděl a uvažoval o všem svém majetku, o dvou vilách, čtyřech autech a tučném bankovním kontu. Baterie mobilního telefonu se vybila, a tak si za každou cenu musel svůj kus dřeva uchovat. Kvůli těm lenochům a špinavcům ho přece nespotřebuje!

V přistěhovalcově snědé tváři byl v slábnoucím světle dohasínajícího ohně vidět pomstychtivý výraz. Svůj kus dřeva svíral pevně. Dobře věděl, že jím všichni ti bílí kolem pohrdají. Své dřevo jim na oheň nikdy nepřiloží. Nadešel okamžik pomsty.

Posledním členem sklíčené skupinky byl podezřívavý lakomec. Nikdy neudělal jedinou věc, ze které by něco neměl. Jeho nejoblíbenějším heslem bylo: Dát jen tomu, kdo dá. „Za ten kus dřeva mi musejí důkladně zaplatit,“ říkal si.

A tak je také našli: zmrzlé, každého s jeho kusem dřeva v ruce.

**

Nezmrzli kvůli venkovnímu chladu, ale kvůli chladu, který měli ve svém nitru.

Ježíši tichý, srdce pokorného, přetvoř srdce naše podle srdce svého

 

 

Písně:

 ZDISLAVO V ŘÍŠI KRÁS, SLYŠ SVÝCH DĚTÍ VROUCÍ HLAS ...

JÁ JSEM MALÝ MYSLIVEČEK  ...

První byla vybrána zlidověla píseň Otče náš, vyslyš nás ... se slokou věnovanou patronce kostela a druhá kvůli blízkosti lesů.

 

11. NAPAJEDLA – MĚSTO

 

Na místním hřbitově je pochována Anička Zelíková, která zemřela v mladém věku, a nabídla svůj život jako smírnou oběť. Svou nemoc nesla podle slov Pána Ježíše:

 

KDO NENESE SVŮJ KŘÍŽ A NEJDE ZA MNOU, NEMŮŽE BÝT MÝM UČEDNÍKEM. (Lk 14,27)

 

Je to velké trápení, že každý z nás musí umřít. Lidé na to raději ani nemyslí a myšlenku na smrt vytěsňují. Je i jiné řešení, přijmout ji a nést ji jako kříž:

**

Jeden mudrc nasedl na loď, která ho měla převézt za moře. V polovině plavby vypukla tak hrozná bouře, že si obrovské vlny s lodí pohrávaly jako se stéblem trávy. Všechny zachvátil strach. Někdo se modlil, jiný křičel, další odhazoval všechno své jmění do moře. Jen mudrc zůstal klidný. Když se bouře utišila a poutníkům se vrátila barva do tváří, někteří se udiveně ptali mudrce: „Jak to, že ses nebál? Copak jsi nevěděl, že nás od smrti dělí jen pár prken?“ „Věděl, ale v životě jsem zjistil, že nás od ní často dělí ještě méně.“

**

Nevíme, co nás dělí od smrti? Ani jaký čas nám zbývá. Vezměme to jako kříž, Ježíš nám právě svým křížem otevřel cestu k životu.

 

 

Písně:

POJĎ K SPASITELI ...

HÁJKU, HÁJEČKU, HÁJKU ZELENÝ ...

První byla vybrána proto, že každý den jsme sice k smrti blíž, ale také Pán Ježíš nám jde vstříc, jak řekla sv. Terezie z Lisieux, která se tak podobala Aničce Zelíkové, druhá píseň kvůli zalesněným kopcům okolo města.

 

10. NAPAJEDLA U HŘEBČÍNA

 

Koně pomáhají člověku, s jejich pomocí se dá vykonat plno dobrého. A k tomu nás všechny jasně nabádá Pán Ježíš:

 

CO TEDY CHCETE, ABY LIDÉ DĚLALI VÁM, TO VŠECHNO I VY DĚLEJTE JIM. (Mt 7,12)

 

Tato věta je nazývána zlatým pravidlem, a to platí stále.

**

Co svět nejvíc potřebuje:

Trochu více laskavosti a trochu méně chtivosti.

Trochu více dávat a trochu méně vyžadovat.

Trochu více úsměvů a trochu méně úšklebků.

Trochu více podané ruky a trochu méně kopanců tomu, kdo leží na zemi.

Trochu více „nás“ a trochu méně „já“.

Trochu více smíchu a trochu méně pláče.

Trochu více květin na cestě života a trochu méně květin na hrobech.

**

I my si to přejeme zažít, i my to zkoušíme rozdávat.

 

Písně:

(Anděle Boží, strážce můj ..... RAČ VŽDYCKY BÝT OCHRÁNCE MŮJ ...

UŽ MNĚ KONĚ VYVÁDĚJÍ ..

Byly vybrány proto, že i jízda na koni může být nebezpečná.

 

 

 

9. POVODNĚ

 

Zde procházíme územím ohroženým odjakživa vodním živlem. Prosíme o pomoc v každém nebezpečí, které hrozí teď nebo v budoucnu s důvěrou v Ježíšova slova, která řekl učedníkům v podobné situaci.

 

JSEM TO JÁ, NEBOJTE SE. (Mk 6,50)

 

Když se dítě bojí, utíká  k mámě, protože ta ho miluje. A láska vyhání strach.

**

Jednoho rána přivedl profesor kardiologie své studenty do anatomické laboratoře. Ukazoval jim různé orgány. Mezi nimi bylo i jedno neobvykle velké srdce. Profesor položil studentům otázku, zda vědí, kdo asi měl takové srdce. Mínil tím chorobu, na kterou ona osoba zemřela. „Myslím, že to vím,“ odpověděl jeden student s vážnou tváří. „To bylo srdce nějaké matky.“

**

Z lásky k nám poslal Bůh Pána Ježíše. A on  jako Dobrý pastýř svého stáda, přichází s láskou, otcovskou i mateřskou.

 

 

Písně:

(Máti Páně přesvatá ...... CELOU NAŠI  OBEC CHRAŇ ....

TEČE VODA, TEČE ...

Byly vybrány proto, že v té první prosíme o pomoc v každém nebezpečí, druhá píseň se přímo nabízí.

 

8.  SPYTIHNĚV

 

Vedle nás vede státní silnice i hlavní železniční tah, lidé směřují do velkých dálek. Doma i jinde máme pamatovat na Ježíšova slova:

 

JDĚTE DO CELÉHO SVĚTA A HLÁSEJTE EVANGELIUM. (Mk 16,15)

 

Evangelium popisuje život, ukřižování a vzkříšení Pána Ježíše, jasně ukazuje , že i to těžké a smutné může Bůh proměnit.

**

Jedna řeka narazila při poklidném toku směrem k moři na poušť. Všude kolem byly jen skály rozryté hlubokými stržemi, podzemní jeskyně a písečné duny. Řeku sevřela úzkost. „To je můj konec. Přes tu poušť se nikdy nedostanu. Všechna moje voda se vsákne do písku a já úplně zmizím. Nikdy neuvidím moře. Mám nadobro zkažený život,“ zoufala si. A její voda se pomaličku začala zakalovat. Řeka umírala a stávala se z ní bažina. Její nářek však uslyšel vítr. Rozhodl se, že jí zachrání život. Poradil jí: „Nech se prohřát sluncem, pak vystoupíš na nebe v podobě vodní páry a o zbytek se postarám já.“ Řeka se vyděsila ještě víc: ,,Já přece mám téct mezi dvěma břehy, po pevné zemi, mám být klidná, honosná, mohutná. Na létání vzduchem nejsem stavěná.“ Vítr jí odpověděl: „Neboj se. Až vystoupíš v podobě vodní páry na nebe, stane se z tebe oblak. A já tě přenesu přes poušť, abys znovu mohla dopadnout na zem v podobě dešťových kapek. Potom z tebe zase bude řeka a poplyneš dál do moře. Ale řeka měla příliš velký strach, proto ji nakonec pozřela poušť. 

***  

Skrze kříž v nebes říš, to je víc než krátký veršík. To je evangelium, potvrzené životem.

 

 

Písně:

 SLYŠ, JAKÝ TO NAD ŘEKOU JÁSOT A PLES ....

POD NAŠIMA OKNY TEČE VODIČKA ...

Byly vybrány kvůli blízkosti řeky a obce ležící nad ní.

 

7. ŽIVOT V ŘECE A KOLEM ŘEKY

 

U jiné, ale také vodní plochy řekl Pán Ježíš učedníkům:

 

POJĎTE ZA MNOU A UDĚLÁM Z VÁS RYBÁŘE LIDÍ. (Mk 1,17)

 

Lidi neulovíme, ale přitáhneme jen láskou.

**

Když se v osobních a rodinných vztazích začne počítat, je konec všemu. Láska je buď zdarma, nebo není vůbec. „Bylo horko, a tak jsem svým čtyřem dětem připravila zmrzlinu. Řekla jsem jim ale, že zadarmo to nebude a že ji dostanou za jednu pusu. Hned se postavily do fronty. Ty tři menší mě k sobě rychle přitiskly, popadly zmrzlinu a hurá zase pryč. Ale když přišla řada na mého nejstaršího, dospívajícího syna, objal mě dvakrát. ,To máš od cesty,' usmál se na mě.“ 

**

Prosíme o větší víru, naději a lásku.

Písně:

NA VŠECH CESTÁCH TÉTO ZEMĚ SMÍŠ SE K BOHU PŘIBLÍŽIT ...

NA TĚCH PANSKÝCH LUKÁCH ...

Byly vybrány proto, že všude se dá něco zkoušet a druhá přímo podle okolí.

 

6. BAŤŮV KANÁL (BABICE)

 

Cesta přírodou, dost daleko od rušných cest nám připomíná slova Pána Ježíše:

 

 POJĎTE I VY NA OPUŠTĚNÉ MÍSTO A TROCHU SI ODPOČIŇTE. (Mk 6,31)

 

Kolik lidí se trápí nad zprávami o různých krizích, kolik lidí sleduje katastrofy a pročítá katastrofické scénáře. Odpočiňme si od toho a berme život, jaký je.

**

 Jeden mnich se posadil u potůčku a rozjímal. Když otevřel oči, uviděl štíra, který spadl do vody a zoufale bojoval o život. Soucitně natáhl ruku do vody, vylovil štíra a položil ho na břeh. Zvířátko se na oplátku bleskurychle otočilo a uštědřilo mu velmi bolestivé bodnutí. Mnich znovu začal rozjímat, ale když otevřel oči, uviděl, že štír zase spadl do vody a že se ze všech sil snaží udržet na hladině. Opět ho zachránil a štír opět bodl svého zachránce, až vykřikl bolestí. Totéž se stalo i po třetí. Mnichovi slzely oči bolestí. To všechno viděl jeden rolník. Rozhořčeně zvolal: „Proč pořád pomáháš tomu nevděčnému stvoření, které ti místo poděkování jenom ubližuje?“ Protože štír je stvořen k tomu, aby bodal a člověk k tomu, aby pomáhal. 

**

Důvěřujme, že Ježíš přemohl svět.

 

Písně:

PÁN ZASTAVIL SE NA BŘEHU ....

U STUDÁNKY SEDĚLA ...

Byly vybrány přímo k místům, kudy jdeme.

 

5. HUŠTĚNOVICE

 

Zde se narodila Matka Vojtěcha, která měla těžké dětství a jako řeholnice šla věrně za Ježíšem i za těžkých okolností pamětliva jeho slov:

 

KDO CHCE JÍT ZA MNOU, ZAPŘI SE, VEZMI SVŮJ KŘÍŽ A NÁSLEDUJ MNE. (Mt 16,24)

 

Zapřít se musíme, ale v pravý čas.

**

Účetní se vrátil domů spokojený, V elegantní tašce si nesl nákup: nádherné kalhoty. Běžel do pokoje, aby si je zkusil a třeba už si je vzal s rodinou k večeři. Oblékl si je a začal se obdivovat v zrcadle. Ale problém, který prodavač v obchodě dovedně zakryl, se projevil teď. Kalhoty byly příliš dlouhé, takže o ně účetní zakopával. „Maličkost,“ pomyslel si. Mám v domácnosti tři šikovné ženy, které umějí výborně šít: manželku, dceru a tchyni. Dám je jedné z nich a ve chvilce mi je zkrátí.“ Pečlivě je změřil a pak sešel dolů s kalhotami v ruce. V kuchyni našel manželku. „Miláčku, musíš mi zkrátit tyhle kalhoty přesně o sedm centimetrů ...“ Manželka se na něj suše podívala. „Dneska nemám čas. A vůbec, nejsem tvoje služka!“ Účetní neztratil odvahu. V obýváku před televizí seděla tchyně. „Prosím tě, můžeš mi zkrátit tyhle kalhoty přesně o sedm centimetrů?“ „Teď určitě ne! Nechci přijít o opakování svého oblíbeného filmu Ztraceni. A pak mám setkání ,třetího věku'.“ Účetní se podíval po dceři. Našel ji, jak předstírá, že se učí, a zatím telefonuje svému chlapci. I ji požádal. „Ani náhodou!“ odpověděla dcera. „Za tři dny mám hrozně důležitou zkoušku!“ Chudák účetní složil kalhoty a nechal je na židli. Další den šel pracovat do banky ve starých kalhotách. Manželka si pomyslela: „Chudák, byla jsem na něj zlá,“ a vzala kalhoty a zkrátila je. O několik hodin později viděla tchyně kalhoty na židli a pomyslela si: „Musím se o to postarat. Ještě že mě tu mají...“ A pro jistotu zkrátila kalhoty o dobrých deset centimetrů. Po chvíli se domů vrátila dcera, také našla na židli kalhoty a pomyslela si: „Chudák táta, nikdo o něj nedbá. Zkrátím mu ty kalhoty. Kolik říkal? Sedm centimetrů, nebo sedmnáct? Tak dáme patnáct...' Ustřihla kalhoty a pečlivě je obroubila. Když si účetní celý spokojený zkusil nové kalhoty, zjistil, že mu nesahají ani ke kolenům.

**

Máme následovat Pán Ježíše, který z lásky k nám přišel na svět. Láska  se neměří na metry ani neváží na kilogramy, ale kdo nemá čas, nemá lásku.

 

Písně:

SLUNCE AŤ SVÍTÍ, KDE JSI TY ...

ŠLY PANENKY SILNICÍ ....

Byly vybrány proto, že i ve dnech těžkých může křesťan aspoň někoho trochu potěšit a že přecházíme státní silnici 1. třídy.

 

4. SUŠICE

 

Přecházíme na polní cesty, bez označení, někdy dost spletité. Ani v životě není vše jednoduché, kéž nás uklidní slova našeho Pána:

 

JÁ JSEM CESTA, PRAVDA A ŽIVOT. (Jan 14,6)

 

To řekl Pán Ježíš a pravdivě připomenul, že nejdůležitější je to, co je v srdci.

**

Ve vlaku jela maminka s dítětem, které chvíli neposedělo. „A teď už seď!“ přikázala mu. Ale dítě jako by ji neslyšelo a dál si stoupalo na sedadlo, aby se mohlo dívat z okénka. Rozzlobená maminka popadla dítě za ramena a posadila ho vedle sebe. Dítě se na ni vzdorovitě podívalo: „Navenek sice sedím, ale uvnitř stejně stojím!“

**

Pěstujme zahradu srdce, vnitřní hrad. To je cesta Ježíšova.

 

Písně:

KAŽDÝ DEN PÁN MI SÍLU DÁVÁ ...

CHODÍME, CHODÍME HORE PO DĚDINĚ ....

Byly vybrány proto, že se únava zvyšuje a že zastavení je na horním okraji Sušic.

 

3.  JALUBÍ

 

Pokud putujeme směrem na Velehrad, přicházíme sem k večeru, jako ti učedníci jdoucí do Emauz, kteří prosili:

 

ZŮSTAŇ S NÁMI, UŽ SE PŘIPOZDÍVÁ. (Lk 24, 29)

 

Pán Ježíš je s námi. Je však potřeba zůstat s ním.

**

Do kostela vešla babička, která držela za ruku vnoučka. Upřela zrak na červené světélko nad svatostánkem, poklekla a začala se modlit. Vnouček těkal pohledem z babičky na světélko, ze světélka na babičku. Pak už to nevydržel: „Babí, až bude zelená, půjdeme pryč.“

**

To světélko u svatostánku nikdy zelené nebude. A červená nepřestane kolemjdoucím opakovat: „Zastav se! Je mezi námi.“ Ale kdo si toho v tom spěchu všimne?

 

 

Písně:

(K nebesům dnes zaleť písní .... DEJ, AŤ V DOMECH NAŠICH VZKVÉTÁ PRAVÁ LÁSKA, PRAVÁ CTNOST ....

EJ, OD BUCHLOVA ...

Byly vybrány proto, že je vidět mnoho obcí s tolika domy a že pravé poklady jsou ty vnitřní, ctnosti, a že je krásně vidět hrad Buchlov.

 

                          2. MODRÁ

 

Poutní chrám je už na dohled, blížíme se k němu jako k památce, jako k cíli, ale také jako k chrámu Krista Pána a plníme tak jeho slova:

 

ŽENICH JE TU, JDĚTE MU NAROTI. (Mt 25, 6)

 

Pán je blízko nás, jen mít otevřené oči a srdce.

**

Jeden dobrý člověk chodil každý den kolem obrazu Panny Marie namalovaném na zdi. Pokaždé ji pozdravil: „Dobrý den, Matko!“ Za několik let, bylo to navečer, zřetelně uslyšel hlas, který k němu z toho obrazu promluvil: „Dobrý večer, synku!“

**

Jestliže na své modlitby neslyšíme odpověď, je to tím, že ji ani nečekáme.

 

Písně:

SVOLÁVEJTE ODEVŠAD NA POSVÁTNÝ VELEHRAD ...

KDYŽ JSEM ŠEL Z HRADIŠŤA ...

Byly vybrány proto, že až sem jsou slyšet zvony a přecházíme silnici k Hradišti.

 

1. VELEHRAD

 

Slovanští apoštolové uposlechli Kristův příkaz:

 

JDĚTE A VYDÁVEJTE MI SVĚDECTVÍ. (Jan 15, 27)

 

Slova hřmí, příklady táhnou.

**

Malý chlapeček v červeném pyžamku se rozhorleně postavil v postýlce a napřáhl na maminku ukazovák: „Já nechci být chytrý. Já nechci být vychovaný. Já chci být jako tatínek!“

**

Příklad není jednou z výchovných metod, ale jedinou.   

 

Písně:

JAZYKEM RODNÝM BOŽÍ CHVÁLU PĚLI, MATEŘSKOU ŘEČÍ KNIHY SVATÉ PSALI ...

MORAVO, MORAVO, MORAVĚNKO MILÁ ... 

Byly vybrány proto, že zde začala evangelizace Slovanů a byl zde střed Velké Moravy.