Pěší poutě na Velehrad z Vysočiny, Znojemska a dalších míst - Dopisy po pouti L.P. 2003

 

Vážený Otče Jane!

 

Možná jste zaznamenal, že máte v severním proudu o čtyři "ovečky" méně. Aniž bych se rozepisoval či omlouval - konstatuji - zahájil to můj výron kotníku.... Díky Bohu jsem již takřka v původní kondici.

 

Byl jsem spolu s dalšími poutníky osloven jáhnem Ladislavem Kincem ke krátkému vyjádření k poutím na Velehrad.

K poutím na Velehrad, mohu připomenout jen málo i proto, že letošní jsme se zůčastnili pouze symbolicky.

 

Za dobré považuji už to, že se tato pout´ konala již potřetí za hojného množství účastníků.

Vím že, tato pouť není cirkus putující mnoha obcemi, ale myslím si, že dnes je nutná přiměřená reklama i v církvi.

Myslím si, že by bylo dobré zaslat správcům jednotlivých farností, kterými procházíme, stručný popis pouti. Kněz by pak mohl krátce v ohláškách sdělit den a zhruba hodinu ( většinou to bude maximálně + - hodina ) s připomenutím  věřícím, že je možné jít třeba jen nepatrnou část, každý podle vlastních možností. Velmi se mně například na loňské pouti líbilo přivítání sloupským farářem P.Františkem Kozárem ( přivítal  nás  kilometr před Sloupem, nechal rozeznít zvony nejen do kroku poutníků, ale i k radosti Bolestné Panny Marie ke které jsme směřovali a potom nás doprovodil  po nezapomenutelné mši svaté a chutnému pohoštění, kus za obec). Nyní jsem si vzpoměl na P.Tomáše Prnku ze Křtin - tento poměrně malý a postarší farář, nás na I.pouti také velmi mile přijal a překvapil svou vitalitou a duchovní velikostí. To jsem náhodně vzpomněl na  dva kněze z okolí mého bydliště, kolik bylo těch bezejmenných nezapomenutelných setkání s laiky i nevěřícími - nevím.Mohlo by jich být jistě o hodně více. Domnívám se, aby naše pouti splnili i misijní poslání a za obnovení víry našeho národa neprosilo jen několik ( pro mnohé naše spoluobčany) "fanatiků", je třeba trochu reklamy a medializace naší pouti.

 

Dá-li Pán chci jít příští rok s proudem ze Znojma ( Vranova nad Dyjí ), takže se snad uvidíme na hoře sv. Klimenta.

 

Za vše děkuji i za pochopení tohoto psaní a přeji Vám zachování Boží přízně a  lidského elánu.

 

Zvláště děkuji za uchování víry v nelehkém období mého dospívání, kdy jste jako jedovnický kaplan dobře navázal na nynějšího generálního vikáře P. Jiřího Mikuláška. Nezapomenu třeba, že jsem první auto řídil jako asi 17-ti letý na  louce u Ruprechtova, byla to Vaše modrá Škoda105(120), pokud si pamatuji. Vzpomínám na různé legrácky, které jste dosti často praktikoval k nelibosti starších "farizejských" věřících.

 

    "Houšt´ a větší kapky" Ducha Svatého přeji Vám i všem Vašim farníkům !

 

 

                                                                                           Petr Haresta s rodinou

Milý otče,
     nemám asi přímou odpověď na přímou otázku, ale pár návrhů bych
měla. Nejednou jsem si velice zřetelně uvědomovala, že takováto pouť je
na některých etapách víceméně turistickým pochodem a předpokládá dobrou
fyzickou zdatnost zúčastněných. Ovšem i méně fyzicky zdatní a
indisponovaní (např. po operacích)touží po pěší pouti na Velehrad. Proto
já osobně bych přivítala trochu volnější tempo (6 km za hodinu není
pouť, ale ve 40-ti téměř sportovní výkon) a malinko kratší trasy - např.
o 5 km, takže denní trasa by se zkrátila na 25 km s tím, že by se celá
pouť prodloužila o 1 - 2 dny.
Musím se přiznat, že mi dost vadilo, když nás paní od Vás pobízela na
posledních 7 km před cílem denní etapy k tomu, abychom doběhli poutníky
před námi a nechtěla rozumět tomu, že toho výkonu nejsem v dané chvíli
schopná. Uznávám, samozřejmě, důvody (kvůli autům jsme se museli držet
co nejvíce pohromadě), ale řešením by bylo např.i to, kdyby ti první
malinko zpomalili.
     Další připomínky nemám.
Celkově pouť hodnotím velice kladně - byla pro mě úžasným zážitkem,
duchovním cvičením i zábavou zároveň. Balzám na duši. Jsem Vám vděčná za
to, že takového "akce" organizujete a Duchu sv. jsem vděčná za to, že mi
vnuknul myšlenku - nebo spíš velkou touhu - zúčastnit se také, nemyslet
na všechna rizika, ať už zdravotní či jiná a spolehnout se jen Boží
milost- prostě se chytnout Pána Boha za ruku a jít....

                                         Zdraví Jana Holemářová

 

Zdravím Ladislave.

Až teď se dostávám k napsání pár řádek. Vzhledem k tomu, že žádné kritické připomínky nemám, vyřídila jsem nejprve nezbytně nutné věci v práci po dovolené a teď teprve reaguji. Co považuji za dobré? Že se najdou takoví obětavci, kteří něco tak krásného zorganizují a vyburcují lidi pro sebe a pro druhé něco kvalitního a nehmotného udělat v této době tvrdého materialismu. Že se najde obětavec, který nám usnadňuje naše "bláznoství" a vozí nám zavazadla, abychom se s nimi nemuseli tahat. Že je po celou dobu přítomen kněz ochotný naslouchat a pokecat si. Že každá pouť má kvalitní duchovní a vzdělávací náboj. Že každý den ráno dostaneme impuls a téma , o kterém můžeme celý den nerušeně přemýšlet. Že se každý den můžeme přesvědčit, že ještě na světě jsou dobří lidi, kteří nás poutníky ochotně vezmou pod svou střechu, a nezištně se o nás postarají. Atd. Atd. K technické stránce : mně osobně vyhovuje letošní způsob zdolávání vzdáleností tzn. chůze plynulejší, zpomalování a zryhlování na úsecích,kde to je možné a nedělání těch desetiminutových přestávek.( Těžko se vždy rozcházím. Přeci jen v té kanceláři během roku toho moc nenachodím a 135 km není moc, ale stačí ).  Vyhovuje mi netahat se s jídlem a možnost dostatečně dlouhé polední přestávky na nákup něčeho čerstvého.