Pěšky na Velehrad anebo aspoň kousek

K 2000. narozeninám Pána Ježíše se nám podařilo dát mu zvláštní dárek. S pomocí Boží jsme došli pěšky z Vranova nad Dyjí až do Říma. Za 33 dní jsme urazili 1178 km a přitom jsme jenom čtyřikrát zmokli. Využívali jsme křesťanskou pohostinnost, jenom třikrát jsme museli spát venku. Poznali jsme, že pouť se hluboce dotýká duchovní stránky jak poutníka (uvědomuje si svou závislost na Boží pomoci) tak toho, kdo ho přijme. Takový člověk bere vážně slova Ježíše Krista: „Byl jsem na cestách a ujali jste se mně - pojďte a ujměte se království, které je pro vás připraveno od založení světa."

Půl roku po návratu z Říma jsme chtěli, aby takový zážitek mohli mít i další lidé. Proto jsme 18. ledna 2001 na svátek Panny Marie, Matky jednoty křesťanů ohlásili pěší pouť na Velehrad. Právě tam je uctíván originál obrazu Matky Unie, který je spojen s tímto svátkem.

Pouť jsme naplánovali na předposlední týden v srpnu, aby žáci, studenti i učni měli ještě sedm dní na zahojení puchýřů a učitelé mohli v posledním prázdninovém týdnu klidně nastoupit do škol. Jen podle map jsme od stolu určili dvojí trasu na Velehrad: ze Znojma a Velkého Meziříčí. Vycházelo to na 4 dny a denně 33 km. Když jsme pak v srpnu minulého roku vyšli, díky Bohu se potvrdilo, že se tyto vzdálenosti dají ujít i s větší skupinou, i s poutníky různého stáří či mládí. V severním proudu byly děti pod 15 let  i důchodci  a důchodkyně a všichni došli v pohodě. Bylo to znamení, že nám Bůh žehná. Dalším Božím vzkazem bylo počasí. Zmokli jsme sice dvakrát, ale jinak byly povětrnostní podmínky ideální. Když jsme putovali silnicemi mezi Meziříčím a Vranovem, bylo pod mrakem. Jak jsme vstoupili do vysokých lesů Drahanské vrchoviny, začalo pražit srpnové slunce. Jeho paprsky zesílily, když jsme přecházeli holou rovinu na Hané u Vyškova a Bučovic. Naštěstí (správně Díky Bohu) tam foukal ostrý severní vítr. Domorodci mu říkají Polák, ne podle úrodných polí, nad kterými se proháněl, ale proto, že přichází až z Polska, snad přímo od moře. A ten nás krásně provětrával. Brzy jsme pak byli v chřibských lesích a to už byl na dosah ruky Velehrad, duchovní střed našeho národa, naší země i celé Evropy. Posledního dne se k nám přidali další poutníci, kteří přijeli autobusy, aby měli podíl na naší pouti. Byli nadšeni stejně jako otec biskup, který měl v sobotu v poledne pro všechny závěrečnou mši svatou. Mnoho poutníků pak řeklo: „Za rok půjdu zase." A poctivě křesťansky dodávali: „Dá-li Pán Bůh."

Letos tedy vycházíme v úterý 20. 8. v 6.30 ze Znojma, Velkého Meziříčí a Víru.

Můžete nás kousek doprovázet. Na dalším místě bude stejný program ve stejnou hodinu.

V sobotu 24.8. 2002 pak dojeďte autobusem do Buchlovic, abychom v 8 hodin ráno vyšli na posledních 8 km společně. Můžete jít pěšky jen část, autobus pojede stejnou trasou. Pouť bude zase zakončena v pravé poledne mší sv. s otcem biskupem. Závěrečné požehnání bude v 16 hodin.

Skupina Spirituál kvintet zpívá v jedné baladě: „Ty kyjovské zvony mocně vyzváňajú. Ludé povedajú: Pútníčkové idú." Příchod poutníků byla skutečně událost pro celou obec. Všichni se už dlouho na ně těšili, a poutníci byli rádi, že jim někdo pomohl. Dnes sebou mají doprovodná vozidla a mobilní telefony, takže na pomoci místních lidí nejsou tolik závislí. Zvony, které jim zazvoní na uvítanou, však potěší každého. I místní uvítají, že se nezvoní jen o pohřbech a možná budou zvědavě vykukovat, co se to děje. Možná se k nám i přidají, třeba jen na kus cesty. Cíl však máme všichni společný. Vždyť celý život je poutí a každý z nás je poutníkem k věčnosti. Ať nám to všem letošní velehradská pouť pěkně připomene a k dosažení nebeského cíle nám pomůže.

Římští a velehradští poutníci:

P. Jan Peňáz, Náměstí 18, 594 01 Velké Meziříčí, Tel: 0619/522101, P. Jindřich Bartoš, Mikulášské nám 13, 66902 Znojmo, Tel 0624/224694, P. Marek Dunda, 67103 Vranov n/D č. 20, Tel: 0624/ 296 384, jáhen Ladislav Kinc, 59264 Prosetín u Bystřice n. P. 79, Tel: 0501/463315,