Na Levém Hradci dnes začala už XXIX. pouť - 2007 - foto a vzpomínky

U sv. Klimenta na Levém Hradci blízko Roztok u Prahy nás bylo v sobotu 17. 2. 2007 v 9.30 na mši svaté obětované za živé i zemřelé poutníky a všechny členy Společenství cyrilometodějských poutníků a členy Matice velehradské přesně 72. Je zajímavé, že se četlo evangelium o tom, jak Pán Ježíš poslal 72 učedníků.
Pak jsme vyšli směrem k Velehradu na 1. etapu, nejmladší poutníček měl 4 roky, šlo nás 56 a nejstarší byla 77 letá Helenka. Na závěr 1. etapy nás bylo 44.

Zakončili jsme ji v kostele sv. Alžběty ve Kbelích, který byl dostavěn před 2 lety a tak jsme se v jednom dni modlili v nejstarším i nejmladším pražském kostele.

Počasí bylo nádherné, 19 km jsme ušli ve velké pohodě a poprvé jsem slyšel, jak se nás nějaká mladá paní ptala, co je to za pouť, že by se byla ráda přidala a loučila se s námi (ve velkoměstě) pozdravením: S Pánem Bohem.
Díky Bohu i za toto malé svědectví. Díky i za ty počty, čísla sice nejsou tak důležitá, ale každého potěší, když nás přibývá, zatímco se někdy můžeme jen smutně dívat, že ostatní počty klesají.

V neděli 18.2. 2007 v Kbelích po mši svaté, kterou jsem obětoval za svoje farníky, jsme v počtu 28 vyšli přes probouzející se vesničky v okolí Prahy - pardon předměstí - směrem na východ
      
a šli jsme cestou necestou, vždy však příjemnou a dobře připravenou bratrem Liborem.

Šli s námi i tři poutníci, kteří byli pěšky v Římě (Petr Nobilis, Jiří Horský ...)

Za poledne nás trochu ubylo, ale kolem dvaceti nás zakončilo etapu v Čelákovicích, odkud jsme se rozjeli vlaky na východ i západ.

Celý den svítilo sluníčko a my jsme zvlášť viděli, že země česká je opravdu krásná. Zároveň jsme se k jejímu duchovnímu zkrášlení snažili přispět i svou modlitbou růžence i svou chůzí, kterou můžeme přece brát jako modlitbu nohama.

Sobota 10. března 2007 - III. etapa: Čelákovice - Poříčany - Pečky
PLÁN:
cca 29 km
(Masarykovo nádraží 7.47, Čelákovice 8.22, odchod od nádraží v 8.30
odjezd: Pečky 18.50 nebo 19.50 - Masarykovo nádraží 19.43 nebo 20.43)

SKUTEČNOST:
Ráno na startu z nádraží v Čelákovicích nás bylo 21 poutníků a jeden bafuňář (dobrovolník s doprovodným vozidlem). Ačkoli trochu poprchalo a foukal vítr, šlo se velmi dobře. Celá etapa byla po silnicích na okraji polabské roviny. Velkou radost jsme měli, že s námi šla i Uršula na vozíčku. Jela také skoro celou dobu daleko před námi, takže nás táhla, stejně jako nám utíkala paní Jedličková (77 let, nejstarší poutnice CMP), Jiřinka a Jiří.
Ale všichni jsme šli velmi svižně (pak jsem spočítal, že průměrná rychlost přesunu byla nejméně 5,5 km v hodině bez přestávek). Celá etapa měřila jen 25 km (nikoli předem udávaných 29). Všichni také došli do cíle a ještě jsme chytili dobrý vlak do Prahy v 15,50(!). Když jsme docházeli do Peček, svítilo už slunce.
Polední pauza byla v hospodě v Kounicích, naproti zchátralému zámku . Po obědě jsme si přečetli rozjímání o Duchu svatém před kostelem a pokračovali na východ.

Sobota 21.7.2007

Cyrilometodějští poutníci už jsou na Moravě, vstoupili do brněnské diecéze, když překročili hranice provincie české a moravské. Stalo se to právě dnes 21/7 o půl třetí na místě zvaném Konec světa nad poslední obcí farnosti žďárské - Šlakhamry, kde se dotýkají ČECHY krásné, Čechy mé a MORAVA, krásná zem. Bylo jich 20, což je rekordní počet, a byli přivítáni chlebem a solí a pitnou vodou.

Poutníci 21.8.2007 na silnici

pod dálnicí ..

První noc v úterý večer Tišnově, nejmladší pětiletý poutníček (můj nejmladší synovec) usnul mezi ostatními poutníky v tělocvičně v Tišnově pod dozorem nejmladšího ze svých sourozenců (doma jich má celkem 5)

Náš veliký dobrodinec nám žehná na cestu ve středu 22.8. ráno před kostelem sv. Václava v Tišnově

Poslední kilometr v sobotu 25. 8. jdeme mezi poli

s kukuřicí

Na Velehrad nás přišlo pěšky celkem 660 a další přijeli autobusy a auty, takže se bazilika naplnila.

Starší bratři ( a otcové duchovní i otcové rodin) ze všech proudů.

Obnova zasvěcení

Mši sv. slouží otec biskup Lobkowicz

Většinu tvořili poutníci a poutnice brněnské diecéze, hrdě nesoucí svou vlajku.