Třikrát na dnes: sv. Valentina, sv. Cyrila a Metoděje, den Matice velehradské

14. února je sv. Valentina, kněze a mučedníka, který zemřel  v Římě v v roce  269 po Kristu. Je patronem zamilovaných, ale přesněji bychom měli říci, že je  také patronem  oddaných. Přes zákaz tehdejší vrchnosti oddával zamilované, i když ho to stálo život. Tak si vážil této svátosti, kterou ustanovil Bůh už v ráji a kterou Pán Ježíš slavnostně vyhlásil.

 

Zároveň je 1140. výročí smrti sv. Cyrila v Římě, proto ve světovém církevním kalendáři je svátek obou bratří, slovanských apoštolů a patronů Evropy. U jeho hrobu v chrámu Páně sv. Klimenta v Římě se dnes ke zbožné vzpomínce sejdou zástupci všech Slovanů v Římě, prostí věřící i hodnostáři.

O blažené smrti sv. Cyrila se krásně zpívá ve staré, ale pořád pravdivé písni:

Přistup, Moravěnko,

/ nápěv tradiční, možno použít i nápěv písně  č. 835 z kancionálu/

1. Přistup, Moravěnko, přistup blíže, / viz jak apoštol tvůj umírá, / Cyril, jenž ti kázal spásu kříže, / na věčnost se k Bohu ubírá. / Poslušen jsa hlasu papežova, / k Římu v jistotě tak putoval, / jasný důkaz dala jeho slova, / ryzost víry že vždy zachoval.

2. S věrným bratrem Metodějem spolu, / k Petrově se skále dostavil, / a tam ke svých Moravanů bolu, / pozemský svůj úkol dokončil. / Ejhle, lože na němž tělo klesá, / unaveno těžké po práci, / Cyril nenaříká, duše plesá, / v nebeskou vlast se již navrací.

3. Zdřímnuv jedné chvíle, spatřil Krista, / jak mu kyne s tváři milostnou, / a tak věštba zpravila ho jistá, / že již skoná dráhu žalostnou, / Proto svolal kolem lůžka svého, / bratra, učedníky, milené, / s Bohem jim dal z nitra upřímného, / před odchodem v kraje nadhvězdné.

4. Vzácný klenot na srdci mu leží, / těžce od něho se odloučí. / Víš-li, Moravěnko, oč mu běží? / Slyš, co bratru svému poroučí: / Metoději, bratře podíl stejný, / dva jsme měli v jednom spřežení, / plnili jsme úkol blahodějný, / Moravanů milých spasení.

5. Hospodin mne nyní k sobě volá, / tělem zemdlen padám na líše / bez nás lid ten zkáze neodolá, / nepozná mír Pána Ježíše. / Nuže, vrať se na Moravu drahou, / neopouštěj mladé štěpnice, / vzdělávej ji dále stejnou snahou, / by ji nezvrátila vichřice.

6. Já pak za to v nebi bez ustání, / přimlouvat se budu u Pána, / aby žehnal tvému namáhání, / až nás jedna spojí odměna. / Domluvil tak věrný sluha Páně, / rajský mír v tváři rozkvétá, / oko, hasnouc, od pozemské pláně / k svatým horám s touhou zalétá.

7. Metod zatím v žalu přehlubokém, / tiskne ruku bratra věrného, / přísahá mu, že se rychlým krokem, / uchopí zas pluhu svatého. / Nato pozvedá se Cyril blahý, / žehná žákům svým i bratrovi, / naposledy slyšet šepot drahý: / Moravany získej Kristovi!

8. Slyš to, Moravo, slyš rode celý, / kterak tebe Cyril miloval, / poslední dech svaté lásky vřelý, / umíraje, tobě věnoval. / Tisíc sto let, co dozněla ta slova, / neumřel však srdce jeho hlas, / rozléhá se po Moravě znova, / nikdy nezmaří ho žádný čas.

9. Poslyš, národe můj přežádoucí, / volá podnes z jasné výšiny, / žádáš-li si slávy nehynoucí, / v Kristu hledej základ jediný! / Spustíš-li se skály jeho věčné, / bezedné tě moře pochová, / vrah tě vydá trýzni nekonečné, / na věky pak zhasne svíce tvá.

10. Kristus vyhojí však tvoje rány, / novým životem tě obrodí, / otevře ti ráje svého brány, / tam, kde v slávě věčné vévodí, / v slávě, již jsem na odchodu žádal, / tobě, národe můj slovanský, / prosby za tebe jsem Bohu skládal, / by tě spojil v Sion křesťanský.

11. Otče svatý, jedenáct již věků, / chválíš Pána v nebi s Metodem, / vypros po dlouhém ať bouře vzteku, / vzejde slunce nad tvým národem, / slunce věkověčné, slunce spásné, / které z Velehradu svitlo nám, / jehož světlo nikdy neuhasne, / vlasti všem ať září končinám!

 

Každého 14. v měsíci, právě kvůli 14. únoru je i den modliteb za Matici velehradskou. Máme se za ni dneska zvláště modlit a kněží - její členové mají obětovat mši svatou za její živé a zemřelé členy. To vše s prosbou: Ať se Matici daří mateřsky pečovat a věci kolem Velehradu, když o ty vnitřní - duchovní -věci se otcovsky starají otcové jezuité s přestávkou už 119 let.