Maryša podle pravdy

Maryša podle pravdy

Bratři Mrštíkové napsali ve stejnojmenném realistickém dramatu, že Maryša svého o mnoho let staršího manžela nakonec otrávila. Skutečnost však byla jiná, než jak ji sourozenci Alois a Vilém popisují. Na moutnické faře zůstaly třetí opisy matrik, které stát v totalitě nezabavil.

Ve snubní matrice z roku 1888 jsem našel zápis, že v místním kostele si 6. června vzal Felix Turek z přifařených Těšan č. 39, pětatřicetiletý vdovec se třemi dětmi, svobodnou jednadvacetiletou Marii Horákovu z č. 19, nar. 4.11.1867, které říkali Maryša. (Felix Turek měl se svou první manželkou Annou r. Lízalovou celkem 5 dětí: Martin *1879 + 1950, Marie * 1881 + 1883, Josefa *1883, Julie * 1885, odd. 1906, Anna *  v lednu 1887, + v říjnu 1887 a její maminka Anna zemřela v prosinci 1887.)

Na Maryšu si sice myslel ani ne o rok starší Šimon Petlák z č. 15, nar. 19.1.1867, který byl v té době na vojně, a ani jí asi nebyl lhostejný, ale je možné, že jí ženicha vybrali rodiče. Vypráví se, že jí bylo líto, že nemůže jít na svatbu v bílých šatech jako poctivá nevěsta, protože tenkrát prý bylo přikázáno, že ta, která si bere vdovce, musí mít šaty tmavé.

Když však Maryša v moutnickém kostele slíbila před Bohem svému muži věrnost, také ji zachovala. Třicet devět roků spolu klidně žili a měli ještě sedm dětí, z nichž čtyři zemřely velice maličké (Marie *1889 + 1889, Marie *1890 odd.1918, Hedvika * 1892 + 1893, Pavel *1894 + 1895, Filip * 1896 + 1950, František * 1898 +1941, Pavel * 1901 + 1902). Snažila se být dobrou matkou všem dětem, vlastním i nevlastním.

Vypráví se, že těm nevlastním dcerám (Josefě a Julii) osobně žehlila kroj na hody, aby nikdo nemohl říci, že je zanedbává. Své vlastní dceři Marii při tom říkala: „Až ty půjdeš na hody, budeš si to už dělat sama." Manžela dochovala do smrti a přežila ho o šestnáct let.

Realisté Mrštíkovi poskládali své drama ze tří událostí, které se však odehrály na různých místech. Právě někde v okolí Těšan slyšeli, jak na muzice křičí opilý voják, jehož děvče si mělo brát někoho jiného: "Stejně ti za ňó budu chodit!" V černé kronice se zase dočetli, že v Brně odsoudil krajský soud ženu, která otrávila svého muže. A když viděli, že si starší vdovec z Těšan bere mladé děvče, usoudili, že to musí dopadnout špatně. Nenapadlo je, že s pomocí Boží se dají zvládnout i těžší situace, asi neuvažovali o lidském svědomí a síle milosti. Napsali drama, které se nazývá realistické. Přitom z Turka udělali Vávru, z Horákových Lízalovy, ze Šimona pak Francka. Pouze v devátém výstupu druhého jednání nechali jediný pravdivý údaj: že do kostela v Moutnicích to z Těšan není daleko. Po silnici je to pravdu jen 2,4 km. Vše ostatní je vymyšleno.

Zlé jazyky tvrdí, že Alois Mrštík, který učil krátce v Těšanech(od roku 1889 až do důchodu učil v Divácích), se tím pomstil za to, že Maryšin otec nechtěl dát svou dceru za ženu. Slyšel jsem, jak jeden starý občan vzpomínal, že jako dítě při prvním veřejném představení Maryši v Moutnicích seděl na zemi před lavicemi. Tam slyšel, jak si babička Turková, která seděla v první řadě, povzdechla: "To ze mě pan hočitel neměli dělat."

Je zajímavé, že Maryša přežila i Francka, který si vzal slečnu Sýkorovou. Byl pohřben nedaleko od jejího manžela, a vypráví se, že Maryša se chodívala modlit k oběma hrobům. Po její smrti nechaly děti, které na maminku ani na tatínka nedaly dopustit, vyrýt na pomník nápis: "Napsáno drama, prožito větší." Oba hroby na starém těšanském hřbitově hned vedle hlavní silnice jsou dodnes udržovány a navštěvovány.

Mrštíkové:

Alois, * 1861 Jimramov, absolvoval 1881, v Divácích vedl školu 1889-1920, zde oddán 1901, pak zde v důchodu, + v Brně 1925

Vilém * 1863 Jimramov, nedostudoval, u bratra v Divácích, zde oddán 1904, tragicky zde zemřel 1912

František * 1865

Norbert * 1867