Přípravy na primici

  Novokněze (prvního po 58 letech) jsme přivítali 28. 6. 2008 přesně 7 dní a 22 hodin před začátkem jeho primice, u podia, kde bude sloužena a které s velkou pečlivostí a skutečným umem postavil jeho tatínek. Za kněze z našich farností jsem ho vítal jen já, byli tam jeho příbuzní, družičky v bílém i barevném, ministranti (mezi nimi i malý Stanislav K., který právě dnes začala ministrovat) a zástupci obce a farníci z Netína a okolí.
Na místě, kde bude při primici proměňovat chléb a víno, byl otec Stanislav přivítám po našem chlebem a solí. Družičky pak rozdávaly kousky chleba všem. Bylo připomenuto, že celá primice je ke slávě Boží a že nejprve půjdeme ke svatostánku, protože právě od něj vyjde za týden průvod k primiční mši svaté. Proto jsme zpívali: Pojď k Spasiteli, pojď ještě dnes ... s tím nádherným refrénem: Sláva, sláva, duše zaplesá. Šlo nás asi sto, protože v kostele byly všechny lavice obsazeny.
Ve farním kostele jsem připomenul, že právě zde byl Stanislav, nejmladší ze 4 dětí Jan Váši z Radostína a Stanislavy Soškolové ze Zadního Zhořce, přijat do společenství církve 10. října 1976 farářem Jindřichem Kocmanem (kmotra Anna Soškolová). On mu zde také poprvé podal tělo Páně 11. 5. 1986. Zde byl po přípravě, kterou vedl kaplan P. Jaromír Smejkal 11.6. 1994 biřmován. Svátost mu udělil biskup Vojtěch Cikrle, přijal biřmovací jméno Josef, kmotrem mu byl Jan Soškola.
Jáhenské svěcení přijal od našeho biskupa v Brně v katedrále 16.6.2007 a kněžské dnes. Je zajímavé, že právě dnes posílají mobilní operátoři tento verš z Písma: „Vylévej své srdce před Boží tváří. (Pláč 2,19) Proto následovala adorace.
Nejprve jsme však připomněl postup od všeobecného křestního kněžství ke svátostnému, jak to krásně vysvětluje Mons Simajchl v knize Liturgie:
Všem pokřtěným platí slova Pána Ježíše: „Jděte, učte, získávejte mi učedníky! „ (Mt 28,20)
První výzvou je křest. Patříme do Božího lidu. Druhou výzvou je biřmovaná. Dostali jsme sílu Duch svatého, patříme mezi Boží bojovníky. Třetí výzvou jsou slova posledního koncilu, který praví: Tento posvátný sněm zapřísahá všechny laiky, aby ochotně a velkodušně odpověděli na Kristův hlas. On je posílá do každého místa, všude tam, kam hodlá sám přijít, aby se stali jeho spolupracovníky v různých formách apoštolátu církve."
Tím však vzniká otázka, zda je potřeba svěcení, zda by dostatečně a odborně vyškolení laici nestačili. Kde a v čem může laik nahradit kněze? Nikde a v ničem. Kde a jak kněz může nahradit laiky? Nikde a nijak. Když chybí hlava, je tělo bezhlavé, když chybí tělo, k čemu hlava.
Dříve jsme říkali: Farnost je prostor, o který se stará kněz. Teď platí: Farnost pečuje o své potřeby sama. Kněz přichází, aby vedl, radil, chválil a vykonával své zvláštní služby, plynoucí ze svěcení. (Pak jsem se byl podívat na faru před dokončením její rekonstrukce. To nemá chybu. Přitom to měli na starosti jen místní laici za pomoci odborníků z okolí.)
Proto jsem otce Stanislava úředně požádal, aby začal tím nejdůležitějším a vedl eucharistickou adoraci.
Zdárně se ujal své služby, i když trochu nezvyklý být ve středu dění u oltáře. Byla poznat jeho pochopitelná začátečnická novost. Správně vybral modlitbu zasvěcení Božskému Srdci, začal se ji modlit, ale zapomněl říci lidem, na které straně kancionálu jsou odpovědi k ní. Situaci zachránil pohotový a zkušený varhaník Vladimír, který hned ta čísla vyťukal na světelný ukazatel.
Novokněz uzavřel vroucí osobní děkovnou modlitbou a udělil svátostné požehnání.
Pak jsem mu předal primiční kalich P. Jindřicha Kocmana (* 1903, + 1997, faráře v Netíně od r. 1942). P. Jindřich jej odkázal prvnímu novoknězi po své smrti.
Novoknězi pak přáli zástupci farnosti a předali mu misijní kufřík. Vše uzavřel svým pozdravem místostarosta obce.
Pak bylo novokněžské požehnání. První dal s velkým rozechvěním mně, druhé rodičům a kmotrům a pak všem ostatním přítomným. Přitom jsme zpívali ty nejkrásnější písně - mariánské písně.

Bohu díky, Panně Marii díky, svatému Stanislavovi a Josefovi díky, andělům strážným díky.
Díky rodičům, kmotrům, příbuzným, kněžím a katechetkám, učitelům, lékařům, sousedům a přátelům a všem dobrodincům. A Bohu díky za vás.

 Primice bude sloužená s kalichem, který P. Jindřich Kocman, * 1903, + 1997, farář v Netíně od r. 1942, odkázal prvnímu novoknězi po své smrti. Kalich má nápis:

VĚNOVÁN KU CTI SV. JINDŘICHA NA PAMÁTKU PRVNÍ MŠE SVATÉ - BLANSKO 7. 7. 1935  O. Stanislav si jej bere na své první kaplanské místo do Telče.

 Modlíme se,  aby to vše bylo

K VĚTŠÍ BOŽÍ CTI A SLÁVĚ, ALE TÉŽ K POVZBUZENÍ VÍRY A K POTĚŠENÍ CELÉ RODINY, FARNOSTI, OBCE I OKOLÍ

Na závěr trocha netínské primiční historie:

L.P. měl primici 1939 P. Antonín Hugo Bradáč, farář v Pavlově, + 28.4. 1974

 1940 P. František Hedvábný z Olší, farář v Blučině, + 30.1. 1974

 1950 P. Bohuslav Brabec ze Závisti, kaplan ve Šlapanicích, 2 roky vězněn ve Valdicích, kaplan v Hodoníně, 1972 - 1992 děkan v Telči, kde opravil všechny kostely, při odchodu jmenován čestným občanem města, dnes v Radostíně nad Oslavou a Pavlově

 1981 druhá mše svatá P. Václava Kříže, rodáka ze Záseky, který  měl primici v Šebkovicích u Moravských Budějovic, kaplan ve Velké Bíteši, farář v Doubravici nad Svitavou, dnes výpomocný kněz v děkanství moravskobudějovickém

 Poslední primice novokněze ze Zadního Zhořce:  1927 P. Alois Rimeš, farář v Mrákotíně, + 10. 2. 1974).