Pouť Nový Jeruzalém v Olešné ve středu 13.8. v 18 h.

 

Pochválen buď Ježíš Kristus!

Milí přátelé!

Dnes v 18 hodin se v naší vlasti rozezní zvony na připomínku 100. roků od začátku 1. světové války, která svým způsobem ještě neskončila. Tím nejsou myšleny jen války ozbrojenců s vojenskými zbraněmi, které mnozí nezúčastnění a krátkozrací nazývají místními konflikty (podobně jako v r. 1914).

Mám na mysli válku proti lidskému životu,proti lidské přirozenosti, proti Bohu - která ničí tam, kde se nestřílí z pušek.

Co můžeme a máme dělat v této situaci? V jedné písni se zpívá: "Zastav se a stůj, dej se na pokání!"

Co je pokání? "Dělat dobro - zvláště to, do kterého se ti nechce. "

Modleme se za mír. Včera papež František poslal do celého světa tuto naléhavou prosbu:

Moje mysl dnes zalétá ke třem krizovým oblastem: blízkovýchodního, iráckého a ukrajinského regionu. Prosím vás, abyste se připojili k mojí modlitbě, aby Pán udělil obyvatelstvu a představitelům oněch území moudrost a sílu potřebné k rozhodnému nastoupení cesty pokoje, aby čelili každé invektivě houževnatým dialogem a vyjednáváním v síle smíření. Středem každého rozhodnutí ať nejsou partikulární zájmy, ale obecné dobro a respekt vůči každému člověku. Pamatujme, že válkou se přichází o všechno a mírem se neztrácí nic.
Bratři a sestry, nikdy válka! Nikdy válka! Myslím zvláště na děti, jimž je odnímána naděje na důstojný život, na budoucnost: na děti mrtvé, raněné, zmrzačené, osiřelé, na děti, které si hrají s válečnými troskami, na děti, které se neumějí smát. Prosím zastavte! Z celého srdce vás prosím! Je čas zastavit! Zastavte se, prosím."

V roce 1914 papež sv. Pius X. také prosil císaře, aby nevyhlašoval válku, dopis se k císaři nedostal. Dnes se prosba papeže dostává k nám všem, každý z nás je zodpovědný za mír tam, kde žije a v celém světě.

K tomu ať Vás povzbudí slova promluvy P. Karla a části pastýřského listu pražského arcibiskupa ve zpravodaji NJ....... a pamatujeme na slova sv. Anežky v jejím životopise od P. Petra Piťhy: Otevřená dlaň je silnějsí než sevřená pěst.

K smíru s Bohem a lidmi Vám všem posílá požehnání - jáhen Ladislav

P. S. - díky za podporu velehradských poutníků.

Nový Jeruzalém č. 8/2014

Zpravodaj  pro 176. prosebnou mariánskou pouť,

která se bude konat (dá-li Pán Bůh) v  Olešné - v středu 13. srpna 2014  v  18 hodin.

 

Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb  v Oslavici

   V pondělí 14. července přijelo a přišlo na pouť NJ do Oslavice pěti autobusy, auty a pěšky asi  350 poutníků. Svátost smíření udělovalo 9 zpovědníků - Pán Bůh zaplať za jejich obětavou službu.           Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání 

2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních    

   3) o vzrůst víry v našem kraji                           

4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách      

      5) o život těla a duše pro všechny počaté děti     

6) na smír za hříchy celého světa

                  Kázání P. Mgr. Karla Satorii na pouti NJ  v Oslavici:

     Jak jste si jistě všimli, pozval jsem dva bratry, aby usedli na lavici svědků, svaté Cyrila a Metoděje - slavili jsme je před pár dny.   Protože celá ta myšlenka, která vás už po léta spojuje, je nesena rozjímáním a starostí o povolání.  Já bych chtěl, abychom se dnes ještě nad tímto zamysleli.   Protože jde opravdu o základní a kritický bod.  O bytí a nebytí Božího díla.  Opravdu, protože Bůh ve svém nepochopitelnosti tak moc vložil svoje dílo do rukou lidí.  Vás - nebo nás - vždy přivádí na určitá místa tady na Vysočině prosba a starost o Církev. To je samozřejmě obrovsky chvályhodné. Ale je důležité si něco uvědomit.  Vždy se to děje při slavení Eucharistie. Vy zde nejste shromážděni proto, abyste prosili o povolání, o Církev. Jste zde svoláni, aby vás Bůh posílil a posílil ve vás svůj život. To je důležité.  Máme na mysli povolání. Když se řekne povolání, člověku většinou přijde na mysl počet kněží, farností.  Přijdou mu na mysl služebníci. Ale to základní, o čem je důležité, abychom přemýšleli, je naše vlastní povolání.  To, je to od čeho se odvíjí všechno ostatní.  Každý z nás je povolán. Ano jsou různé služby v Církvi - jak nás učí apoštol.  Ale není většího povolání, než povolání křestní. Žádné, ani kněžské nebo biskupské, se mu nevyrovná. Ten, kdo je pokřtěn je pomazán Duchem Svatým. Neexistuje nic silnějšího.  Neexistuje žádné větší vyvolení. To ostatní je ve službě tohoto.  Je dobré, abychom přemýšleli, abychom se modlili  tak, jak nás k tomu vyzývá Písmo: „Proste Pána žně, ať pošle dělníky na svou žeň." Ale především, abychom tu prosbu obrátili na sebe. Abych o sobě přemýšlel a rozjímal.  Co se děje s mým povoláním? To je v dané situaci rozhodující. Starej se o sebe. Tím se nejvíce postaráš o vše ostatní. Starej se o to, aby se tvé povolání naplňovalo. Moje povolání.  Povolání každého z nás. Co to je to křestní povolání? To je opravdu zadání na celý život. Ne v tom smyslu, abychom se ho nezřekli.  Ale abychom ho naplňovali, jak se dnes říká - realizovali. Co to je?  Copak to jde? Byl jsem pokřtěn - dne toho a toho, v kostele toho a toho svatého, u toho a toho pana faráře. Takhle se to může zdát jako něco konečného, ale stačí jenom se zamyslet co to křest je. Co to je za povolání.  Když čteme Písmo, zvlášť evangelista sv. Jan nás na toto upozorňuje.  Víš co to je?  Křest je noření do života Boha. A toto, když slyším, tak mě to už dává způsob a možnost jak přemýšlet co dál.  Noření - to znamená, že mohu být více či méně ponořen do tvého života Bože. Že mohu více či méně uskutečnit tvoji vůli, která je, že chceš žít mým životem.  Ježíš jasně ukázal, co Bůh chce.  Bůh se chtěl - a v Ježíši to učinil - chtěl se vtělit.  Nechtěl žít s lidmi, jako ten, který je kdesi nahoře, ale chtěl žít ponořen do života člověka.  My se modlíme za povolání v církvi. Cítíme jak je to důležité, aby byli hlasatelé, aby byli pořádní, aby milovali svoji službu, aby jich bylo dost. Ale především, jak se říká a je možno to použít - neustále koukat, jak je to před mým prahem. Co moje povolání?  Abych se o cosi nestaral a to své nezanedbával.  V té modlitbě, kterou začala dnešní mše svatá, je něco důležitého.  Moje povolání má přinejmenším dvojí rozměr.  Ty Bože a já. Náš vztah - mé noření do tebe a Tvé noření do mého života. To je ta vertikála. A potom horizontála.  Ti dva bratři, svatí Cyril a Metoděj, jsou slaveni z toho důvodu, že pochopili, že z jejich vztahu s Bohem se má mít dobře jejich bližní. Že to není jejich osobní věc, protože ten bližní ke mně patří.  A patří ke mně způsobem, který mě až děsí. Slyšíme i taková slova, že jeho krev bude vymáhána z mých rukou. Že to není jeho věc, že já budu dotazován - kde je tvůj bratr, který tě tolikrát potkal, který tě tolikrát slyšel.  Co v tobě potkal? Co slyšel a co viděl?  Naše povolání je také povolání misijní.  Naše Církev nebo stav, osud Církve v naší zemi - to skutečně neleží, nestojí a nepadá na počtu kněží. Písmo Svaté nás učí, že Církví jsme my. To je hodně důležité, tomuto porozumět.  Vy si pamatujete z katechismu - při křtu - se člověk stává Církví. Byl jsem naroubován na tělo Církve.  Je třeba vědět a mít jasno v tom - co to je Církev.  Krásně to bylo řečeno slovy Církví Bůh miluje svět.  Toto je pravda o Církvi. Církví chce Bůh milovat svět. Úlohou Církve je přesvědčit svět, že je dobrý, že je hoden Boží lásky.  To je můj úkol, nikoli svět soudit, nikoli se před světem bránit, ale přesvědčovat, že je dobrý.  Protože, když jej tvoří Bůh, tak říká:  „Je dobrý."  Víte, že když se narodil Ježíš, ta krajina se rozezněla hlasy andělskými.  Oslavujícími lidi dobré vůle.  To je ta úloha,  to je ten další rozměr mého povolání.  Být člověkem dobré vůle, který je opakem škarohlída.  Člověk dobré vůle je ten, který tak dlouho hledá, až něco dobrého v tom druhém nalezne.  Jak moc tito lidé ve světě chybí.  Jak moc jsou pro zdraví lidské společnosti důležití.  Shromáždila nás zde, sestry a bratři, dobrá starost.  Starost o povolání.  Na prvním místě, ať je to starost o moje povolání. Co se s ním děje?  Jak se nořím do života tvého Bože?  Jak moc mně záleží na mých sestrách a bratrech?  Jak moc se může svět ode mě milován?  To jsou ty věci, které  - ať na přímluvu Panny Marie - vložíme do srdce a rozjímáme o nich.

   Po zaplacení autobusů a nutné režie zůstalo 2 670 Kč, které jsme darovali na stavbu památníku sv. Zdislavy v Křižanově.   Pán Bůh zaplať. Poděkování patří také místnímu faráři otci Lukášovi, paní Anežce a všem farníkům z Oslavice, kteří celou pouť velmi dobře a obětavě organizačně připravili. Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

 

 

Představení hlavního celebranta NJ v Olešné, kterým je  P. Mgr. Jacek Kruczek, farář v Přibyslavicích, Okříškách a Červené Lhotě:

Stručné představení - věk, dětství, mládí, studia. Věk - Narodil jsem se před 40 roky v Limanové (Polské Beskydy) v Polsku. Po základní škole jsem absolvoval gymnázium, po něm nastoupil do kněžského semináře v Tarnově.  V roce 1999 jsem přijal kněžské svěcení a od roku 2004 působím v Brněnské diecézi.   Otče, co podstatného jste se v dětství naučil od rodičů?  Moji rodiče přijali 5 dětí - čtyři chlapce a jedno děvče.  Vnímal jsem u nich úctu ke každému člověku, velký vliv na mě měl pohled na klečícího tatínka při modlitbě.      Co bylo tím nejdůležitějším impulsem pro rozhodnutí stát se knězem? Od dětství jsem ministroval - a příklad mého pana faráře. Pomáhal mi od dětství přes seminář i v ranném kněžství. Za jeho působení vyšlo z naší farnosti  18 kněží.    Kdo byl nebo je pro vás kněžským vzorem? Náš pan farář - P. Richard Stasik. Dnes mu je 67 roků.    Co považujete na službě kněze za nejdůležitější a nejkrásnější? Nejkrásnější pro kněze jsou chvíle ve zpovědnici - kdy  pomáhá člověku k uzdravení a zprostředkuje dar Božího milosrdenství a potom očištěného, povzbuzeného ho poslat do další etapy života.     Co může věřící člověk dělat pro to aby vzrostla víra v jeho okolí?  Mělo by na něm být vidět a poznat, že je šťastným dítětem Božím.   Prožíváme rok rodiny - co je pro rodiny podstatné, co potřebují, čím může církev rodinám pomáhat?    Zapojit do života farnosti celé rodiny, pracujeme s dětmi a za nimi přijdou rodiče.  Děti nakonec přitáhnou rodiče.  Kdysi to bylo naopak - rodiče vedli děti, dnes přivádí děti rodiče.

Kde vás nejvíc „tlačí boty"?   Bolí mě, když rodiče dají pokřtít své dítě a tím to vše končí - místo, aby to byl začátek jejich života s Bohem. Slíbí výchovu ve víře a svůj slib Pánu Bohu neplní.   Co Vám udělalo v poslední době radost?   Svatá zpověď a sv. přijímání člověka po mnoha desítkách let.  Mohl byste nám přiblížit úmysl sbírky, která  bude na pouti NJ v Olešné obětována na příspěvek pro děti a mládež při pěší pouti na Velehrad?   Zeptal jsem se jáhna LK, jaký by byl jeho návrh. Jeho odpověď: „Na prvním místě je třeba zaplatit autobusy a nutnou režii akce. A potom - co zůstane? Tak jako každý rok v této době se snažím při organizování pěší poutě na Velehrad z naší oblasti získat od dobrodinců peníze na to,  aby  povinné příspěvky pro poutníky - doprava zavazadel, nutná režie, nápoje a  cesta autobusem domů -  co nejméně zatížila rozpočty rodin.  Díky dobrodincům mohou děti platit polovinu a děti z početných rodin (v naší oblasti mezi ně počítáme ty, které mají 4 a více dětí) nic - viz pozvánka na 14. PPnV.   Rád bych Vaším prostřednictvím tento úmysl podpořil.

Rok rodiny  - rodina a duchovní povolání - (5) - odpovídají rodiče duchovních:

Rodiče: Vladimír a Alena  - děti:  P. Pavel a Petr.  1. Když jste plánovali společný život - kolik jste chtěli mít dětí? Dvě.   2. Napadlo Vás, že by z Vaší rodiny byl kněz?  Určitě ne. 

3. Pamatujete, co jste cítili, když Vám syn oznámil zprávu o povolání stát se knězem?  Byli jsme překvapení.  Proč?  Před maturitou jsem se syna zeptal, zda se nebude hlásit do semináře.  Tehdy řekl, že ne.  Po roce se přihlásil a řekl, že před rokem si ještě nebyl jistý, zda ho Pán volá a neměl odvahu.    Děkuji za odpovědi.

 

Rodiče - děti. Jak začít, aby nová generace se přiblížila a žila Božími intencemi? Pro nás lidi, i když přijaté křtem do Církve, a tím dětmi Božími, bez Boží milosti se nemůže uskutečnit. Jak si získat tuto milost? No, spojením s Tvůrcem svátostmi, modlitbou, obětí a tím, že o to stojíme. Křesťanské manželství a rodina je k tomu určena. Chce-li to Bůh, ke svátostnému manželství patří děti, které jsou dílem Božím i muže a ženy. Křesťanským rodičům je zvláště uloženo předat dětem dědictví víry,  bez které se nelze líbit Pánu. A na to minulé generace zapomínaly. Manželé, kteří nežijí ve společenství s Církví a tím s Tvůrcem-Bohem modlitbou a svátostně (nejen matka, ale i otec), mají malou šanci vychovat děti v dědictví víry. Zkuste to, s pomocí Boží, žít celodenně v kontaktu s Bohem. Ne, abyste nic nedělali a jen se modlili, ale svou činnost obětovali „ke cti a chvále Boží a ke spáse nesmrtelných duší". Začínat den modlitbou, po celý den se spojovat s Bohem a svatými střelnými modlitbami a večer den zakončit děkovnou modlitbou a ve zpytování svědomí odprosit za vše, co jsme slabostí i nedbalostí zanedbali. Děti, již od nejútlejšího věku k modlitbě i účasti na bohoslužbách ve společenství s farní obcí berme sebou. Jaké děti vychováme taková bude příští generace. Otče, Synu a Duchu Svatý, prosíme tě, o tvé Dary a milosti při plnění našich úkolů a povinností. I Panno Maria a všichni naší svatí proste za nás.                                                                                                        Bratr Klement Maria

 

Válka a Bůh míru.    (Z pastýřského listu pražského arcibiskupa Dominika kardinála Duky k příležitosti 100. roků od začátku 1. světové války) .........Chci upozornit na to, jak tato válka poznamenala dějiny lidstva, které jsou dějinami viny, odpuštění a spásy. První válka světová představuje šok a morální zlom. Milionové počty padlých a jejich anonymita zpochybnily hodnotu lidského života. Co záleží na jednom vojákovi? Poslušnost rozkazům pod hrozbou smrti zpochybnila pojem zodpovědnosti a tím i lidské důstojnosti a sebeúcty. Není divu, že po skončení války došlo k dvěma reakcím. Prvou byla snaha vzpomínku na ni vytěsnit, odkázat ji do minulosti. Druhou byla víra, že něco podobného se nemůže opakovat. Dnes víme, že se to do dvaceti let opakovalo v podobě větší a nelidštější. Je třeba důrazně říct, že podobné věci se opakovat mohou a že obdobným způsobem i vznikají. Situace na Ukrajině je jak v rámci lokálním, tak v přístupu velmocí nebezpečně podobná situaci na Balkáně v předvečer 1. světové války a výroky některých politiků skoro totožné s výroky v předvečer 2. světové války. Jak je to možné? Děje se to právě proto, že děsivé vzpomínky chceme vytěsnit a zapomeneme, z historie se nepoučíme a zopakujeme smrtonosné chyby. Miliony mrtvých, kteří varují, nechceme slyšet. Položme si další otázku. Jak tento nespočetný zástup vyzývající nás k uchování míru vznikl? Vznikl tak, že pyšná, všemu nadřazená chtivost moci odmítla a umlčela hlasy míru. Je málo známo, že dopis papeže Pia X., v kterém doslova na kolenou prosil císaře, aby zabránil válce, byl zadržen v generálním štábu a nebyl doručen. Je ctí naší arcidiecéze, že arcibiskup Skrbenský se veřejně postavil za ještě jiné papežovy výzvy k míru. Byl kvůli tomu odstraněn z pražského stolce. Je také málo připomínáno, kolik mužů bylo ve všech zúčastněných zemích popraveno za vlastizradu, protože odmítli z nábožensky motivované lidské zodpovědnosti zabíjet na povel.

První světová válka nastolila dvě vážná témata. Otřásla vírou v dobrého Boha. Jak se na to mohl dívat?! Bůh je Bohem míru a zve ke svému míru i všechny lidi. Lidé válčí ze své vůle, ne z vůle Boží. Katolická církev ani jiné křesťanské církve nežehnaly zbraním, ale s úzkostí se modlily za vojáky a vkládaly je do Boží ochrany a Božího milosrdenství. Otřásla také pojmem mír, protože byl porušen tak silně, že dosud nebyl plně obnoven. Kladu si otázku, co vlastně je mír a jak k němu dospět. Snad všichni lidé tuší, co to mír je a dovedou mluvit o okamžicích, kdy ho pocítili. Definovat mír se však nepodařilo. Důvod je zřejmý. Chceme mír nařídit v rámci sporů. Vždy nám vyjde jen jakási neválka. Křesťané vždy hledají poučení v Bibli. Tam se dovídáme, že skutečný

mír není pojmem pozemským ale vlastností Božího bytí. Mír je harmonií tří Osob v jednotě Boží Trojice. Dále nám Písma říkají, že jsme k němu pozváni nabídkou odpuštění. Skutečný mír je stav vzájemného sebepřijetí. To ovšem nastává aktem odpuštění a vzájemného smíření... Smíření musí vzejít z života, tj. právě tak, jako z života vyrostly křivdy, bolest a nenávist. Rány rozdělení se musí zhojit. Naší snahou ať je tedy spolupráce. Ať o ni usiluje každý tam, kde právě stojí, v malém i velkém. Pochopme konečně, že práce spojuje, zisk na úkor druhých rozděluje....... Žehnám vám. Vyzývám vás, staňte se nositeli míru. Žehnám vám - Ve jménu Otce i Syna i Svatého Ducha.                                          

                                                            Pozvánky.

14. pěší pouť na Velehrad.   Severozápadní proud  (Do tohoto společenství jsou pozváni a účastní se ho poutníci z oblastí kolem měst: Sebranice u Litomyšle, Bystré, Žďár n/Sáz, Nové Město na Moravě, Bystřice, Olešnice, Kunštát, Letovice, Boskovice). Jsou také zváni všichni ostatní, kteří chtějí poznat trasu která vede krásnou krajinou:  Českomoravská vysočina, Boskovická pánev, Moravský kras, Drahanská vrchovina, Ždánický les, Chřiby.

   Předetapa začíná v neděli 17. 8. ve 14 hodin v Radešínské Svratce - pod vedením otců pallotinů a P. Pavla Habrovce. Končí na Vítochově v 19 hodin mši svatou. 

Úvodní etapa:   Vítochov v pondělí 18.8. ve 12 hodin - žehnání poutních křížků novým poutníkům a požehnání na cestu ze starobylého, krásného poutního cyrilometodějského Vítochova přes Vír (sv. Sedmipočetníci) do Olešnice.

• 1. etapa: v úterý 19. 8. ráno zOlešnice přes Letovice do Boskovic.
• 2. etapa: ve středu 20. 8. zBoskovic přes Sloup, Senetářov do Ruprechtova.
• 3. etapa: ve čtvrtek 21. 8. zRuprechtova přes Rostěnice do Milonic.
• 4. etapa: vpátek 22. 8. zMilonic, přes Koryčany, horu sv. Klimenta do Boršic.

Poslední etapa: v sobotu 23. 8. posíleni poutníky, kteří přijedou za námi autobusy z Boršic na Velehrad.  

Zatím máme přihlášeno 30 pěších poutníků.  Vy kteří máte zájem se poutě zúčastnit - pěšky nebo autobusem - je třeba se přihlásit co nejdříve!!!   Proč? Svou přihláškou dáte odpověď na  mnoho věcí, které je třeba domluvit, připravit předem.  Např. - kolik nových poutnických křížků, kolik zpěvníčků, autobusů, doprovodných vozidel, obědů, noclehů, večeří, členů dopravní služby, atd.; atpd.  Není toho málo a předem děkuji všem, kteří pomáhají a těm, kteří jim svým včasným přihlášením službu usnadní. Přihlášky u jáhna Ladislava Kince na níže uvedených kontaktech. Záloha na dopravu zavazadel, pití na cestě a další - 200 Kč, děti 100 Kč (děti z početných rodin  a jejich rodiče neplatí - díky podpoře dobrodinců).   

 Sobotní pouť autobusem na závěrečnou etapu 14. pěší poutě na Velehrad   - 23. 8. 2014 - do Boršic a společná poslední etapa na Velehrad.  Záloha 250 Kč.  Také na tuto pouť je nutné se co nejdříve přihlásit u jLK.

        Národní pouť rodin - Žďár n/Sáz - 29. - 30. 8. 2014 - vše na www.narodnipoutrodin.cz.

11. pěší smírná pouť P. MUDr. Ladislava Kubíčka v sobotu 13. 9. 2014.

        Plán konání prosebných putovních mariánských poutí NJ rok  2014, 2015

2014      

13. říjen Jámy           

13. listopad  Měřín            

15. prosinec  Olešnice

2015     

leden        Velké Meziříčí        

únor    Rad. Svratka          

březen      Křižanov

duben        Lísek                     

květen  Nové Veselí          

červen      Jimramov            

červenec   Oslavice                

srpen   Olešná                   

září           Radostín

říjen    Jámy                            

listopad  Bystré                 

prosinec   Olešnice

2016      

květen  Bohdalov

    Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem - kdo dřív přijde - ............  

  Srdečně Vás zveme na 177. pouť NJ - v pátek 12. září 2014  v  18 hodin do Pavlova.

     Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20. 8. 2014. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným. 

          Zpravodaj NJ sestavuje, vydává, o Vaše modlitby prosí a všem čtenářům žehná -   jáhen Ladislav Kinc, 59264 Prosetín 79, tel č. 516 463 315, 606 948 970, 731136801(církevní síť)   e.mail-kinc@biskupstvi.cz     Plakátky, zpravodaje a vše ostatní také na internetových stránkách: www. rovecne.farnost.cz.