Patroni spolků, stavů, řemesel, umění .... - A) PATRONI ZNÁMÝCH SPOLKŮ, SDRUŽENÍ ČI STAVŮ

A) Patroni nejznámějších spolků - hasičů, myslivců, řidičů a policistů ...

Vypsáno z různých pramenů, především Denní modlitba církve, Schauber Schindler - Rok se svatými a Slavomír Ravik - Velká kniha světců.

Nejprve úvod, pak svatí podle skupin.

 Kázání k některým stavům najdte zde:

http://www.poutnik-jan.cz/promluvy--c/promluvy-pro-houbare-rybare-ridice-a-dalsi-spolky/

Úvodem: Patroni všeobecně
Druhý vatikánský koncil prohlašuje v konstituci i posvátné liturgii v článku 111: Církev tradičně uctívá svaté a má ve vážnosti jejich pravé ostatky a obrazy. Svátky svatých totiž hlásají podivuhodné působení Kristovo v jeho služebnících a poskytují věřícím dobré příklady k následování.
Řečeno jinými slovy:
Již od prvních křesťanských dob bývalo zvykem, že si věřící připomínali výroční den úmrtí světce, a to většinou mučedníka. Nemýlím-li se, je tento zvyk doložen již u sv. Polykarpa, mučedníka z poloviny 2. stol. Tento den se tak stal svátkem daného světce - dnem, kdy byl dotyčný světec zvláště vzýván a prošen o přímluvu; byl chápán jako „narozeniny pro věčný život". Zvláště ti, kteří nesli příslušné jméno, ctili jednotlivé světce jako své patrony (česky ochránce ve významu přímluvce) a slavili jejich výroční svátky. A tak se stalo, že v daný den se slavil jednak svátek příslušného světce a jednak jeho žijících jmenovců. Podobně slavila svůj svátek např. města, která měla některého světce za patrona, řemeslnické cechy, řeholní společnosti apod. ( podle www.katolik.cz ).

A) PATRONI ZNÁMÝCH SPOLKŮ, SDRUŽENÍ ČI STAVŮ

Sv. Florián, patron hasičů, sv. Vít, patron houbařů, sv. Petr, patron rybářů, sv. Prokop, patron včelařů, sv. Kryštof, patron řidičů a policistů, sv. Jakub, patron poutníků, sv. Hubert, patron myslivců.

Sv. Florián, patron hasičů, 4. května

se narodil v 2. polovině 3. století u Vídně. Byl pokřtěn a vychován křesťansky. Po několika letech služby v římském vojsku se stal úředníkem v Lauriacum, dnes Lorch. Tehdy to bylo hlavní město provincie Noricum. Když vypuklo za císaře Diokleciána na začátku 4. století kruté pronásledování, bylo v Lauriaku zatčeno 40 křesťanů a uvrženo d o žaláře. Florián, praktický křesťan, plánoval jejich tajné vysvobození. Při pokusu dostat je z vězení byl dopaden a předveden před místodržitele Akvilina, svého přímého představeného. Když odmítl obětovat pohanským božstvům a nebyl ochoten zapřít víru, byl krutě mučen a nakonec mu pověsili na krk mlýnský kámen a svrhli do řeky Enns. Floriánův patronát proti nebezpečí ohně není příliš starý. Až do 15. století byli patrony proti ohni sv. Vavřinec a sv. Agáta (ve Franci dodnes sv. Barbora). Svatý Florián se stal ochráncem proti ohni patrně proto, že byl usmrcen ve vodě a vodou se hasí oheň. Svátek má 4. května, v kalendáři je toho dne někdy uváděn české znění jeho jména - Květoslav - z latinského flos, floris květ

Sv. Vít, patron houbařů, 15. června

je mladičký sicilský mučedník z počátku 4. století. Byl obžalován vlastním otcem a pro víru snášel mnohá mučení. Popraven byl v 7 letech.Byl uctíván už v 5. století, svátek má 15. června, patří mezi čtrnáct svatých pomocníků v nouzi. Protože dříve se lidé probouzeli s východem slunce, na jeho svátek se vstávalo nejčasněji z celého roku. Z tohoto důvodem se stal patronem houbařů, kteří časně vstávají. Navíc jim v půli června začíná sezóna.

Sv. Petr, patron rybářů, zámečníků a kovářů, 29. června

pocházel z Betsaidy a jako jeho bratr Ondřej byl rybářem (Mk 1,16). Jmenoval se Šimon, syn Janův, a jméno Kéfas, to je v překladu Petr (Skála) dostal od Krista (Jan 1,42). Byl ženatý bydlel v Kafarnau. Spolu s Jakubem a Janem byl svědkem vzkříšení dcery Jairovy, Ježíšova proměnění i úzkosti v Getsemanské zahradě. Přes svůj slib věrnosti Krista třikrát zapřel, ale Ježíš i po svém vzkříšení potvrdil, že mu svěřuje vedení své církve. Po Ježíšově nanebevstoupení převzal vedení jeho učedníků a po seslání Ducha svatého první veřejně promluvil k celému shromáždění. Nějaký čas působil v Antiochii a nakonec v Římě, kde byl podle starého podání v době císaře Nerona (64 - 67) ukřižován hlavou dolů. Je zván klíčníkem nebes - podle Ježíšových slov o svázání (zamčení) na nebi i na zemi. A protože byl ve vězení spoután dvěma řetězy, které mu pak zázračně spadly z rukou, jak čteme ve 12. kapitole Skutků apoštolských, je uctíván jako patron všech, kdo pracují s kovem, především zámečníků, soustružníků a kovářů. A protože lidově se říká, že z nebe svítí slunce či padá voda, je nazýván i pánem počasí. Kvůli svému původnímu povolání patronem rybářů, což je nejvíc známé.

Sv. Prokop, patron včelařů, 4. července

se narodil kolem r. 985 v zemanské rodině v Chotouni mezi Českým Brodem a Kouřimí. Stal se knězem a žil jako poustevník v sázavské pustině. Zde se setkal s knížetem Oldřichem a jeho loveckou družinou. Kníže mu dopomohl k založení kláštera, jehož se stal prvním opatem. Zemřel 25.3. 1078 a byl svatořečen jako první český světec v Římě 4.7.1154. Proto má ten den svátek. Nejčastěji je zobrazován jak orá s ďáblem zapřaženým do pluhu. Jako poustevník se živil jen přírodními produkty a jistě sbíral med divokých včel. Proto se stal patronem včelařů. Podle jiné tradice je jejich patronem sv. Ambrož, učitel církve ze 4. století, který podle legendy spal totiž jako dítě s otevřenými ústy a včelí roj mu nanesl do úst med. To byl předobraz jeho pozdější píle, výmluvnosti a sladkosti jeho řeči.

Sv. Kryštof, patron řidičů a policistů, 25. července

žil pravděpodobně ve 2. a 3. století v dnešním Turecku. Byl to muž obrovského vzrůstu a vynikal velikou silou. Umínil si, že bude sloužit jenom nejmocnějšímu Pánu na zemi. Šel hledat takového pána, ale dlouho po ně,m marně pátral. Konečně se setkal s křesťanským poustevníkem. Ten ho poučil o Ježíši Kristu, Synu Boha všemohoucího. "A jakým způsobem mohu Kristu sloužit?" ptal se Kryštof. Poustevník ho vyzýval k postům, ošetřování malomocných a anebo dlouhým modlitbám. "Jsem prostý člověk a nesvedu to", řekl Kryštof. Poustevník se zamyslil a řekl: "Vidíš tamtu dravou řeku, kde není žádný most a kde už zahynulo mnoho pocestných. Ubytuj se u břehu a přenášej lidi z břehu na břeh! Buď služebníkem všech a spatříš tak krále Ježíše Krista!" Kryštof ho poslechl. Kdysi večer zaslechl dětský hlásek. Malé dítě na něj volalo: "Kryštofe, pojď mne přenést!" Převozník vzal dítě na rameno a sestoupil do řeky, aby ji přebrodil. V té chvíli se voda vzedmula a dítě bylo čím dál těžší. Kryštof s vypětím všech sil došel na druhý břeh. Tam si oddechl a řekl: "Myslel jsem, že zahynu, jako bych celý svět nesl na rameni." "Kryštofe," řeklo dítě, "nesl jsi víc než celý svět, nesl jsi Pána světa. Já jsem král Ježíš Kristus." Pak dítě zmizelo. To je také význam jeho jména: Christophoros - nosič Krista, česky Kryštof. Byl umučen kolem roku 250.
To je důvod, proč se svatý Kryštof stal už v dávných dobách ochráncem pocestných. V dnešní době je patronem řidičů ( a vlastně kvůli akci Kryštof i policistů). Vždyť každý i každá, kdo se uchází o službu u policie, musí mít řidičský průkaz. A proto kolem 25. července, kdy je v kalendáři svátek svatého Kryštofa, bývá na mnoha místech žehnání automobilů. Kdo byl v Polsku, viděl, že tam je to úplně běžné.

Sv. Jakub, patron poutníků, 25. července

je v Matoušově evangeliu nazván „syn Zebedeův a bratr Janův". Sv. Marek přidává, že Ježíš dal oběma bratrům přezdívku „Boanergés, to znamená synové hromu". Po Kristově smrti Skutky apoštolské vypravují, že Herodes „dal Janova bratra Jakuba popravit mečem". Životopisci ze 7. století píší, že předtím svatý Jakub „kázal evangelium ve Španělsku i v dalších západních zemích". Později byla upřesněna krásná legenda o tom, jak tělo svatého Jakuba bylo po popravě dopraveno do Galicie „lodí bez plachet a kormidla". Po příjezdu následovala řada obdivuhodných příhod: učedníci, kteří Jakuba doprovázeli, žádali pohanskou královnu Lupárii, aby mohli Apoštolovo tělo pohřbít na jejím pozemku. Ona odmítla a nešťastníci prchali pronásledováni královským vojskem, které se utopilo, protože pod ním v pravý čas spadl most. Lupária jim pak poslala divoké býky hlídané drakem. Oni draka zabili a býky zkrotili, a to Lupárii přesvědčilo, že nakonec povolila pohřbít tělo na místě, na které se brzy zapomnělo. Legenda dále vypráví, že místo bylo znovu objeveno na počátku 9. století: „Během modliteb byl poustevník Pelagius upozorněn anděly, že se nachází blízko světcova hrobu. Pak sousedé uviděli světla označující přesně to místo. Upozornili na to biskupa z Iria, který pak nařídil třídenní půst a objevil hrob svatého Jakuba." Od té doby tam začali chodit poutníci a dodnes patří Compostella mezi hlavní poutní místa světa. Proto je svatý Jakub patronem všech poutníků. Svátek má 25. července a když tento den připadne na neděli, slaví se v Compostelle Svatý rok.

Sv. Hubert, patron myslivců, 3. listopadu

se narodil kolem r. 655 ve Francii. Pocházel ze šlechtického rodu, mladý se oženil, ale ovdověl při narození svého prvního dítěte. Zlomen touto bolestí se uchyloval stále častěji do lesů a hledal zapomnění v lovu. Jednoho dne spatřil jelena, který nesl mezi parohy svítící kříž. Tento zážitek posílil Huberta v úmyslu zasvětit svůj život Bohu. Přijal kněžské svěcení a působil jako posel víry v Brabantsku. Lidé mu začali říkat „apoštol Arden". Kolem roku 700 byl vysvěcen na biskupa v Maastrichtu. Později přeložil své sídlo do Lutychu. Tam postavil katedrálu a dál se věnoval šíření víry. Jeho význam pro křesťanství v této krajině je nedocenitelný. Zemřel 30. května 727 a 3. listopadu 743 byly jeho ostatky přeneseny do městečka Andagia v Ardenách, které se od té doby jmenuje St. Hubert. Od francouzské revoluce jsou ostatky nezvěstné. Od 15. století jsou zakládány Hubertovy rytířské řády a bratrstva. Je zobrazován jako biskup nebo jako lovec, ale vždy je poblíž jelen s křížem mezi parohy. Svátek má 3. listopadu a v ten den se v některých krajích světí chléb, sůl a voda.