Patroni spolků, stavů, řemesel, umění .... - G) Patroni mlékařů (a lučištníků), kazatelů, babiček, celníků a ostatních úředníků, zvláště finančních a také členů různých ochranek, Charity, elektrikářů a radiomechaniků a pracovníků u rentgenu

Sv. Jiljí, patron mlékařů, také lukostřelců, 1. září
Sv. Jan Zlatoústý, patron kazatelů, 13. září
Sv. Ludmila, patronka babiček, 16. září
Sv. Matouš, patron celníků, úředníků, a také členů různých ochranek, 21. září
Sv. Vincenc, patron Charity, 27. září
Sv. Michael, patron všech elektrikářů, radiomechaniků, rentgenových pracovníků ale i vojáků a také bankovních úředníků, 29. září

Sv. Jiljí, patron mlékařů, také lukostřelců, 1. září

Narodil se v 7. století v Athénách, dostal jméno Aegidios, což v řečtině znamená štítonoš, doputoval až do jižní Francie, usadil se v hlubokém lese blízko řeky Rhony jako poustevník. Francouzi mu říkali Gilles. Legenda vypráví, že Jiljího navštěvovala každý den v jeho jeskyni laň, která ho živila svým mlékem. Jednoho dne chtěli královi myslivci laň zabít, ale nepodařilo se jim to. Laň pak naháněl sám král, ta se utekla k Jiljímu do jeskyně, král tam vystřelil naslepo šíp a zranil Jiljího. Nabídl mu ošetření,ale on od něho chtěl povolení postavit v lese klášter. Tak vznikl roku 680 klášter, později pojmenovaný St Gilles. Jiljí byl jeho prvním opatem až do své smrti v roce 720. Je vněm pochován a klášter je slavným poutním místem a východiskem pro poutníky do Compostelly. Vzniklo u něho stejnojmenné město. Svatý Jiljí patří mezi 14 svatých pomocníků v nouzi, obraceli se k němu také rolníci, myslivci a byl vzýván v nebezpečí moru, v době sucha a bouří. Byl uctíván jako patron mnoha dávných řemesel a stavů, mimo jiné také žebráků, pastevců, koňských handlířů a dokonce kojících matek. Dodnes je vzýván o pomoc při dobré zpovědi. Je zobrazován jako poustevník v jeskyni, někdy v opatském rouchu a s berlou, většinou s laní, někdy má šíp v hrudi, někdy má šíp v těle laň. Jeho životopisu a zobrazování by nejlépe odpovídalo, kdyby ho o přímluvu prosili mlékaři, kteří dosud nemají svého vlastního patrona, a ze sportovců lukostřelci.

Sv. Jan Zlatoústý, patron kazatelů, 13. září

Narodil se kolem roku 349 v syrské Antiochii. Vystudoval řečnictví a filosofii, ale brzy dal přednost mnišskému životu. Ve dvaceti letech přijal křest, o vysvěcení na jáhna (kolem 386) se začal věnovat literární činnosti, stal se knězem (386), upozornil na sebe svou výmluvností a proto ho pojmenovali Zlatoústý. V roce 397 byl zvolen za konstantinopolského patriarchu. Vybízel křesťany k péči o chudé, volal po sociální spravedlnosti a otevřeně káral rozmařilý způsob života ve městě a u císařského dvora. Musel proto dvakrát do vyhnanství (403 a 404). I tam však vyvíjel bohatou činnost ve prospěch křesťanů v Arménii, Persii a Sýrii. Po tříletém pobytu ve východním Turecku byl poslán až na východní břeh Černého moře, cestou však vysílen útrapami zemřel 14. září 407 ve vesnici Komaně (blízko dnešního města Tokatu v severním Turecku). Jeho ostatky byly slavně převezeny do Konstantinopole v roce 438. Ve svých promluvách i spisech vykládal Písmo svaté, prohluboval katolickou nauku a usiloval o obnovu křesťanského života. Svátek má o den dříve, protože 14. září byl už za jeho života slaven svátek Kristova kříže. V roce 1908 byl prohlášen za patrona kazatelů.

Sv. Ludmila, patronka babiček, 16. září

Narodila se kolem roku 860 a pocházela z knížecího rodu pšovského v severních Čechách. Když její manžel, kníže Bořivoj, krátce po sňatku v roce 874 přijal na Velehradě křest od sv. Metoděje, stala se i ona křesťankou a v opravdové víře a v lásce k slovanské bohoslužbě vychovala nejen své syny Spytihněva a Vratislava, ale i vnuka Václava. Staré životopisy vyzdvihují její horlivost v šíření křesťanství a dobročinnost. Nespokojení pohanští velmoži se po smrti Vratislava (921) spojili s jeho manželkou Drahomírou a nechali Ludmilu usmrtit najatými vrahy 15. září na jejím vdovském sídle Tetíně u Berouna. Když nastoupil na trůn její vnuk Václav, dal přenést tělo této první svaté mučednice v Čechách do baziliky sv. Jiří na Pražském hradě. Je patronkou babiček, které jsou při výchově vždycky důležité, jak už po staletí dokazuje nejen život a dílo sv. Václava, ale i i stěžejní literární dílo Boženy Němcové.

Sv. Matouš, patron celníků, úředníků, a také členů různých ochranek, 21. září

Když ho Ježíš povolal mezi své učedníky, byl v Kafarnau výběrčím poplatků, pravděpodobně městských a daní a cla ve službách krále Heroda Antipy. Píše o tom v 9. kapitole svého evangelia a uvádí to i sv. Marek a sv. Lukáš. Jeho druhé jméno bylo Lévi a byl syn Alfeův. Jeho jméno je ve všech seznamech apoštolů, dále se o něm biblické texty nezmiňují. Po seslání Ducha svatého působil nejdříve mezi Židy v Palestině a napsal pro ně aramejsky evangelium, dnešní řecký text je jeho pozdějším překladem. Starokřesťanská tradice se zmiňuje o jeho působení v Etiopii, Persii a Pontu u Černého moře. Východní i západní tradice ho uctívají jako mučedníka. Jeho ostatky jsou uloženy v Salernu v jižní Itálii. Kvůli svému původnímu povolání je patronem celníků a potažmo všech úředníků a protože musel vybrané peníze předávat, je patronem i těch, kteří dnes peníze převážejí.

Sv. Vincenc, patron Charity, 27. září

Narodil se rok 1581 v malé vesnici Ranquines v jihozápadní Francii. Po vysvěcení na kněze (1600) pokračoval ve studiu teologie a církevního práva, později působil v Paříži a od roku 1617 jako farář venkovské farnosti v lyonské diecézi. Tehdy začal organizovat svépomocnou péči o chudé zakládáním charitativních bratrstev a s několika horlivými kněžími konat lidové misie. V roce 1625 založil misionářskou kongregaci lazaristů (se sídlem u kostela sv. Lazara v Paříži), jejímž hlavním posláním bylo vzdělávání kandidátů kněžství. K zajištění trvalé péče o chudé a nemocné založil spolu se sv. Luiso de Marillac základy kongregace „Dcer křesťanské lásky" - vincentek(1633). Zemřel 27. září 1660 v převorství sv. Lazara v Paříži, proto má v tento den svátek. V roce 1737 byl prohlášen za svatého a roku 1885 za patrona křesťanského charitního díla. Je zajímavé, že při francouzské revoluci ničila lůza všechny církevní památky, pouze jeho sochy zůstaly stát.

Sv. Michael, patron všech elektrikářů, radiomechaniků, rentgenových pracovníků ale i vojáků a také bankovních úředníků, 29. září

Michael, jehož jméno znamená "Kdo jako Bůh?" je ve Starém Zákoně zmíněn v knize Danielově, kde se píše, že povstane Michael velký ochránce a bude stát při synech svého lidu (10,21 a 12,1). V Novém Zákoně o něm čteme o jeho sporu s ďáblem v listu Judově a o jeho boji v nebi, kde porazil ďábla (12,7-9). Také křesťané v něm od začátku viděli zvláštního ochránce novozákonního Božího lidu a přímluvce zemřelých před Božím trůnem- Byl vzýván také při exorcismech. Lidová tradice ho také ztotožňuje s jedním cherubů s plamenným mečem, které Bůh usadil východně od rajské zahrady, aby střežili cestu ke stromu života (Gen 3,24). Proto se stal patronem vojáků a všech, kteří pracují s tím, co jako ten plamenný meč srší a vydává či přenáší energii: elektrikářů, radiomechaniků a rentgenových pracovníků. Je zobrazován většinou v rytířském brnění s přilbou, kopím a štítem, jak probodává draky, symbol ďábla. Archanděl Michael bude asi hlavní z těch andělů - ženců, kteří na konci světa oddělí dobré od zlých, jak říká Pán Ježíš v podobenství o koukolu mezi pšenicí (Mat 13. kap.). Proto je často zobrazován s váhami, na nichž duším zemřelých před vstupem na věčnost počítá jejich dobré a zlé skutky. Zřejmě z tohoto důvodu je od roku 1958 také patronem bankovních úředníků. Jeho svátek se slaví už od 5. století 29. září, což je výroční den posvěcení baziliky zbudované k k jeho poctě v Římě na Via Salaria. Nejznámější poutní místo je Monte Gargano v jižní Itálii, kde se nachází jeskyně, v níž podle tradice sám archanděl posvětil oltář. Odtud vede takzvaná Andělská cesta na Horu sv. Michaela (Mont-St-Michel) u severního pobřeží Francie.

26. září je sv. Kosmy a Damiána, patronů lékařů a lékárníků, 28.9. je sv. Václava, hlavního patrona českého národa v Čechách a na Moravě a patrona sládků a 30.9. je sv. Jeronýma, patrona překladatelů, univerzit a asketů  - najdete je v jiných kapitolách tohoto článku