Patroni spolků, stavů, řemesel, umění .... - E) Patroni internetu, politiků, novinářů, vojáků, meteorologů, lidí v zemědělství.

Sv. Isidor Sevilský, patron internetu, 4. dubna
Sv. Tomáš Morus, patron představitelů vlád a politiků, 22. června
Sv. František Sáleský, patron novinářů a spisovatelů, 24. ledna
Sv. Jiří, patron vojáků, 24. dubna
Sv. Izidor Madridský, patron oráčů, tedy rostlinářů, 15. května
Sv. Medard, patron meteorologů, sedláků, 8. června
Sv. Markéta, patronka ženců, 20. července
Sv. Vendelín, patron pastýřů, 20. října
Sv. Leonard, patron chovatelů, tedy živočichářů, 6. listopadu

Sv. Isidor Sevilský, patron internetu, 4. dubna

Isidor pocházel z Nového Kartága, ze znamenité španělsko-římské rodiny. V roku 554, během útoku byzantského císaře na Španělsko, utekl jeho otec sv. Isidora do Sevilly, kde se zanedlouho narodil syn. Po brzké smrti rodičů se o něj staral bratr, arcibiskup města. Tam sledoval bouřlivé dějiny Španělska té doby. Zažil také obležení svého města (583-84). Avšak dočkal se obrácení Vizigotů. V roce 599, po smrti bratra, byl Isidor zvolen metropolitou Sevilly. 37 let moudře a horlivě řídil svou arcidiecézi. Svolal několik synodů, na kterých byly schváleny zákony, týkající se náboženské kázně a církevního života. V roce 633 v Toledu schválil credo, používané nejen ve španělské liturgii, kterou sjednotil. Jeho smrt byla stejně výmluvná jako jeho život. Nechal se přinést do katedrály. V přítomnosti biskupů, sufragánů, kněží a lidu ze sebe svlékl biskupské šaty a oblekl kajícný pytel, posypal hlavu popelem a vykonal veřejnou zpověď. Poprosil o odpuštění hříchů a o modlitbu. Přijal eucharistii v obou podobách a pozdravil se se všemi políbením pokoje. Čtyři dny nato, 4. dubna roku 636, ve věku 82 let oddal ducha Bohu. Byl pohřben s bratrem a sestrou. V roce 1063 byl přenesen do Lyonu. Formální kanonizace proběhla teprve v roce 1598. Papež Innocenc XII. prohlásil sv. Isidora učitelem církve (1722). Svátek má 4. dubna. Španělští informatici z Observační služby internetu v Barceloně, inspirováni údaji a doporučeními Papežské rady pro sdělovací prostředky uznali sv. Isidora za patrona internetu a uživatelů počítačů. Důvodem je zvláště nejvýznamnější dílo světce - Etymologiarum libri XX seu Origines - ucelený sborník informací z rozmanitých oblastí života a vědy podobný dnešním databázím. Patronát potvrdil během jedné pouti do Španělska také papež. Od nedávna se úcta k sv. Isidoru jako patronu internetu stává známou také v Polsku a prostřednictvím česko-polsko-slovenského Portálu sv. Isidora i u nás.

Sv. Tomáš Morus, patron představitelů vlád a politiků, 22. června

Tomáš More se narodil 7. února 1478 v Londýně. Studoval v Oxfordu, oženil se a vychoval jednoho syna a tři dcery. Vynikal bystrostí ducha, humorem na zároveň hlubokou zbožností. Je autorem humanistického spisu „Utopia" (to jest neexistující místo), v němž vyložil vládní systém. V letech 1529 až 1532 zastával úřad lorda kancléře.
Spolu s biskupem Janem Fisherem (na obrázku v popředí) byli uvězněni v londýnském Toweru, dosouzeni pro velezradu a zemřeli mučednickou smrtí, protože odmítli podepsat prohlášení proti nerozlučitelnosti manželského svazku a uznat svrchovanost krále Jindřicha VIII. nad církví. Jan Fisher byl sťat 22. června 1535 v Londýně a Tomáš More byl popraven 6. července tamtéž. V roce 1935 byli oba prohlášeni za svaté, svátek mají 22. června. Jan Pavel II. vyhlásil dne 31. října 2000 svatého Tomáše Mora za patrona představitelů vlád a politiků.

Sv. František Sáleský, patron novinářů a spisovatelů, 24. ledna

Narodil se roku 1567 na zámku v Sales v Savojsku jako potomek venkovského šlechtického rodu. Po vysvěcení na kněze (1593) začal slovem i písmem horlivě bránit a šířit katolickou víru v kalvínské oblasti jižně od Ženevského jezera. Dokázal opravdu vládnout slovem, takže mu říkali „uchvatitel duší", ale zároveň vynikal mírností. Od roku 1602 působil jako ženevský biskup se sídlem v Annecy. Jeho nejznámější dílo o duchovním životě jsou „Uvedení do zbožného života" a „Pojednání o Boží lásce". Zemřel 28. prosince 1622 v Lyonu a 24. ledna 1623 byly jeho tělesné pozůstatky přeneseny do Annecy. Proto se jeho svátek slaví 24. ledna. V roce 1665 byl prohlášen za svatého a později za patrona novinářů a katolických spisovatelů.

Zemědělství má mnoho oborů a každý z nich má více patronů, navíc se toto rozdělení velmi liší podle krajů. Zde jsou vybráni jen někteří více známí jak jdou po sobě v kalendáři. I o tomto výběru by se dalo diskutovat, čemuž se nebráním, naopak!

Sv. Jiří, patron vojáků, 24. dubna

Je to jméno řeckého původu, v originále geórgos, (z toho německé Georg a anglické George), a znamená zemědělec nebo rolník. Jeho slavný nositel se narodil ve 3. století buď v Malé Asii nebo v Palestině. Sloužil v římských legiích. Zemřel mučednickou smrtí za Diokleciánova pronásledování kolem roku 303 až 305. Svátek má 23. dubna, u nás až 24. dubna kvůli památce českého světce sv. Vojtěcha. Je zobrazován jako jezdec na koni s kopím namířeným proti draku. Východní církev jej uctívá jako velemučedníka. Stal se svatým patronem mnoha evropských měst a zemí a nespočetných řemesel a stavů, protože všichni se rádi odvolávali na jeho krásu viditelnou - mladík na koni - i neviditelnou - statečně odolával zlu, zobrazovaném saní, kterou probodl. Nezapřel svou víru, i když ho lákal a vyhrožoval mu sám císař. Řekl mu : Císaři, co mi slibuješ, tím pohrdám, a čím mi hrozíš, toho se nelekám." Pro svou statečnost je patronem vojáků a v mnoha armádách se uděluje řád nebo kříž sv.Jiří. Kvůli výkladu svého jména a snad také proto, že „Do svatého Jiří (aspoň u nás) všudy cesta míří", kdežto po něm už se na polích pracuje a není pěkné chodit bezohledně po zasetých polích a ničit práci druhých, může být uctíván jako patron zemědělců všeobecně.

Sv. Izidor Madridský, patron oráčů, tedy rostlinářů, 15. května

Narodil se kolem roku 1070 v Madridu. Už jako mladík opustil rodný dům a vydělával na živobytí u barona jako čeledín. Baronův statek začal vzkvétat, proto pán povýšil Isidora na vrchního čeledína. To vzbudilo u spolupracovníků závist a pomluvili ho, že zanedbává práci na poli tím, že ráno chodí do kostela. Majitel si ho šel tedy ráno zkontrolovat a zjistil, že místo Izidora ořou dva mladí muži, kteří vypadali jako andělé. Poznal, že se tu děje cosi zázračného a netrestal ho. Izidor zemřel v Madridu 15. května 1130 a ten den má svátek a bývá zobrazován právě při zázraku s oráním. V našich zemích je někdy pokládán za patrona oráčů tedy i rolníků svatý Prokop, který zapřáhl do pluhu i ďábla.

Sv. Medard, patron meteorologů, sedláků, 8. června

Narodil se okolo roku 470 ve Francii, přesněji v Pikardii. Po studiích byl vysvěcen na kněze a kolem roku 545 se stal biskupem ve Vermandu, později v Noyonu, kde působil tři desítky let až do své smrti kolem roku 560. Za jeho působení se diecéze velmi pozvedla. Vypráví se, že už jako malý chlapec šel Medard na procházku, když propukla bouře s lijákem. Tu se snesl orel se široce roztaženými křídly, aby chlapce chránil před deštěm. Proto si právě na přímluvu sv. Medarda vyprošují sedláci příznivé počasí. Svátek má 8. června, kdy právě začíná rozhodující období pro růst a zrání plodin. Je zobrazován jako biskup s orlem, někdy holubicí, ovcí či voly. Protože pranostika s jeho jménem patří mezi nejznámější, může být i patronem meteorologů.

Sv. Markéta, patronka ženců, 20. července

Patři mezi 14 svatých pomocníků a se sv. Barborou a sv. Kateřinou Alexandrijskou mezi tři hlavní svaté panny. Byla dcerou pohanského kněze z Antiochie, ale vyla vychována křesťansky. Proto odmítla sňatek s pohanským prefektem. On ji udal a z nevěsty se stala mučednice. Mladá hrdinka vydržela kruté mučení a nakonec byla sťata mečem. Kati zřejmě použili i řezné nástroje a proto se možná začalo říkat, že svatá Markyta hodila srp do žita. V kalendáři je uváděna 20. července, někdy i 13. téhož měsíce a mezi těmito dny žně většinou začínají. Její je někdy uváděno jako Margareta (perla) jindy Makrina. Je zobrazována s křížem, holí, někdy i drakem.

Sv. Vendelín, patron pastýřů, 20. října

Narodil se kolem roku 550 ve Skotsku, v mládí podnikl pouť do Říma a pak se usadil v Německu. Pak přijal službu pastýře, aby si vydělal na živobytí. Vypráví se, že se svým stádem rád chodil k hoře vzdálené od statku,q aby se tam v klidu mohl modlit. Pán ho tam zahlédl a zlobil se na něj, protože si myslel, že do večera se z takové dálky se stádem nemůže vrátit včas. Byl velmi překvapen, když Vendelín doma Vendelína zastihl se stádem v naprostém pořádku. Pochopil, že se zde děje něco zázračného a svému pastýři splnil přání: postavil mu poustevnu. Tam za ním chodili i mniši, kteří ho později zvolili opatem v Tholey v Sársku. Tam v roce 617 zemřel. Byl pochován na hoře, kde se rád modlíval, a nad jeho hrobem vzniklo poutní místo St. Wendel nad Sárou. Svátek má 20. října, kdy často končí venkovní pastva, a je zobrazován jako mnich, pastýř nebo poutník, s růžencem holí nebo mošnou.

Sv. Leonard, patron chovatelů, tedy živočichářů, 6. listopadu

Narodil se v 5. století ve Francii, údajně ho pokřtil sám apoštol Franků, sv. Remigius. Pak se usadil se jako poustevník u Limoges. Tam za ním chodili bezradní a zoufalí lidé a prosili o pomoc. Sv. Leonard nebo také Linhart nebo Lienart zemřel kolem roku 559. Svátek má 6. listopadu a je zobrazován v černém mnišském oděvu a vedle sebe mívá řetězy, voly a koně. Vypráví se, že zvláštní náklonnost měl k zajatcům. Možná k tomu vede i souvislost mezi slovem lien, což znamená francouzsky pouta. Když se o pár století později dostal ze zajetí křižácký princ Bohemond, vypravil se vkleče poděkovat k hrobu svatého Leonarda. Patří mezi 14 svatých pomocníků a je uctíván především v sousedním Bavorsku, kde ho o přímluvu prosili kromě zajatců i těhotné ženy a nedělky, prostě všichni v nouzi. Je patronem chovatelů zvířat v uzavřených prostorách (tedy připoutaných). Ti dříve bývali asi ve větší nouzi než pastýři, protože jim více hrozily nákazy a onemocnění než při pastvě na čerstvém vzduchu. Jeho svátek býval vždy spojen s velkými trhy domácích zvířat.