Nechej mě zazpívat si ještě jednu písničku!

Nedávno mě navštívila kolegyně, která se vrátila z Rwandy, kde působila několik let jako malá sestra od Ježíše. Vyprávěla mi příběh jedné čtyřleté dívenky.

Bylo to v roce 1994, kdy v zemi řádila strašná občanská válka a systematické vyhlazování (zahynulo více než 1 milion lidí). Válečná propaganda v rozhlase a televizi hlásala: Utněte hlavy svých nepřátel a představte si přitom, že sklízíte hlávky zelí! Tak vtrhly milice s mačetami do vesnice, kde žila dívenka s celým svým příbuzenstvem. Před jejíma očima byli povražděni prarodiče, rodiče, sourozenci, strýci a tety, kozy, ovce, slepice, celé příbuzenstvo.

Když přišla řada na ni a milicionář chtěl zvednout mačetu k ráně, poprosila ho dívenka z celého srdce, než zemře: Nechej mě zazpívat si ještě jednu písničku! Voják jí to dovolil. Když děvče dozpívalo, voják řekl: Hau ab, hau ab, běž, běž pryč! Děvče odběhlo a zůstalo tak z celé rodiny jediné na živu.

Často jsem o tom děvčeti přemýšlel. A napadlo mě, co jsem četl u svatých a církevních Otců, že ďábla je možno nejsnáze přemoci zpěvem. Četl jsem jednou tato slova od Maxe Bewera:

 Tisíc kumštů umí ďábel, ale zpívat neumí. Pro duši je totiž píseň jako pohyb ke světlu.

Zpívat znamená vítězit! Zpěv otevírá prostor pro světlo. Zpěv zahání ze srdce temnotu. To zakusili četní mučedníci ve svých vězeňských celách. Proto zpívá jeden novodobý hymnus: Pojďte, přemůžeme temno zpěvem!

V pastoraci prožíváme dramatickou věc: oněmění duší, oněmění srdcí! Nezpíváme. Duch tíže, o kterém mluví Nietzsche opakovaně v jedné své knize a který předpověděl pro naši dobu, leží těžce na mnoha duších, a to i u věřících. Duchem tíže nazývá Nietzsche ďábla.

A skutečně: 300 let před ním sv. František Sáleský pojmenoval těžkého ducha jakožto ďábla. Píše ve Filothei: Zlý nepřítel má radost z našeho smutku a trudnomyslnosti, protože on sám je smutný a trudnomyslný a zůstane takový navěky. Proto by chtěl, aby se mu všichni podobali.

Celé rodiny a celá společenství může zničit nejen fanatická milice, ale také duch tíže.

Proto mluví Bible na nesčetných místech o tom, že máme těžit radost ze svého zpěvu, jakmile začne svítat: Probuď se, harfo a citero, chci vzbudit jitřenku!... Zpívejte a chvalte Pána z celého srdce! (Ž 57; Ef 5,19). Moje síla a moje píseň je Hospodin (Ž 118,4).

Zpívejte zbožné písně, radí sv. František naléhavě lidem, kteří jsou ohroženi a přepadeni duchem tíže. Tím se dá často zahnat zlý nepřítel. Ano, je to tak. Tisíc kumštů umí ďábel, ale zpívat neumí. Zpěv je věc lásky, říká svatý Augustin. A papež Benedikt, pěvec Boží lásky, rozvádí tuto myšlenku dále a říká: Duch Svatý je láska a on tvoří zpěv.

Zazpívejme si proto píseň, jednu písničku, jako děvčátko z Rwandy, kdykoliv nás ohrožuje nepřítel. Zpívejme si v rodinách, v domovech důchodců, zpívejme ráno, večer a především, když nás přepadnou pochybnosti a těžké mraky, když táhne kolem duch tíže. Radost z Pána je naše síla!