Na sv. Dorotu - 6. února ...

Kolem sv. Doroty (6. února) se její hrdinské mučednictví připomínalo v lidových hrách.

Zde najdete text s rozepsáním pro 4 postavy, které zpívají (Sv. Dorota, král, Teofil, dítě), a sbor, který je doprovází. Na konci najdete dva nápěvy - od Jaroslava Hutky a Františka Sušila.

Sbor:
Byla krásná Dorota - pobožného života.
Zamiloval si ji král, - za Dorotou listy psal.
Král:
Chceš-li, Dorko, moje být, - má tě svět co paní ctít.
Dorota:
A já nechci jiného - jenom Krista samého.
Ani za celičký svět - nezruším panenství květ.
Sbor:
Král se na ni rozhněval, - do vězení Dorku dal.
Čím déle se trápila, - tím víc krásy nabyla.
**
Z vězení vyvedena, - před krále postavena.
Král:
Jestli ty má nebudeš - na smrt o hlavu přijdeš.
Dorota:
A já tvoje nebudu, - já se zaslíbím Bohu.
Sbor:
Za město ji kázal vést - a jí mečem hlavu smést.
**
Teofil sloužil králi, - sledoval vše zpovzdálí.
Teofil:
Kam, nevinná, kam pak jdeš, - kam tě vedou, kde být chceš?
Dorota:
Do Kristovy štěpnice, - budu trhat ovoce.
Budu trhat lilie - u Panenky Marie.
Teofil:
Když ho budeš trhati, - chceš-li mně ho poslati.
Sbor tiše:
Svatá hlava je sťata, - duše do nebe vzata.
**
Přišlo z nebe děťátko, - překrásné pacholátko.
Dítě:
Tu ti nesu ovoce - od nebeského Otce,
co ti Dorka slíbila, - když se na smrt strojila.
Všichni:
Pane králi, pravda je, - že Dorotka svatá je.
Stojí mezi anděly - jako hvězda na nebi.

Nápěv dle Jaroslava Hutky:


Nápěv dle Moravských písní Františka Sušila:

Následují obrázky z představení na ZŠ v Žatčanech a ZŠ v Seifertově ulici (asi v Jihlavě), které jsem s předpokládaným svolením stáhl ze školních internetových stránek. Děkuji a mám radost. Na oplátku nabízím všem tuto scénku s více postavami.  Je sestavena z několika lidových pramenů.  

Sv. Dorota se v kalendáři připomíná 6.2. - je to patronka nevěst. Jako mladá dívka odmítla pohanského místodržícího a za to byla mučena a popravena. Cestou na popraviště volala svého snoubence Pána Ježíše. Kolemjdoucí advokát Teofil žertoval, že v něj uvěří, když mu pošle květiny. Tu se prý snesl anděl s košíčkem květin, Teofil padl na kolena a vyznal svou víru, za což byl spolu s Dorotou sťat.