Jak prožít svátek Svaté rodiny jako svátek našich rodin - Obnova pro manžele

  A: metodické pokyny

 Při mši sv. je možno obnovit manželské sliby. Pozvat zvláště ty manžele, kteří přijali svátost manželství v uplynulém roce, před 5, 10, 25 a 50 roky. Připravit pro všechny manželské dvojice pamětní list s textem slibu a citátem z Písma.  K slavnostnímu obědu ať pozvou co nejširší rodinu. 

 

B: texty do vývěsky

Manželství

=  Manželství tvoří dva - muž a žena. Šťastné manželství tvoří tři - ti dva a Bůh

=  Manželství se uzavírá v nebi, proto manželský stav vyžaduje většinou nadpozemskou trpělivost.

Děti

Děti nepotřebují tolik církevní školy a učitele náboženství jako věřící rodiče a křesťanskou rodinu.

Laskavost

Pravda řečená bez lásky není o mnoho lepší než lež.

Odpuštění

Kdo odpouští všem svým viníkům, tomu Bůh odpouští všechny jeho viny.

 

C: úvod do liturgie  

S církví dnes slavíme svátek Svaté rodiny nazaretské. Při té příležitosti jsou všichni manželé zváni k obnově svých slibů.

Každá mše svatá se  nazývá eucharistie - to je díkůvzdání. Dnes budeme společně děkovat za  společně prožitá léta. 

Každá mše svatá začíná vyznáním hříchů.  I v rodinách si potřebujeme  vzájemná provinění přiznat  a odpustit, protože: „Kdo odpouští všem svým viníkům, tomu Bůh odpouští všechny jeho viny" a jedině po odpuštění je možné začít znovu a těšit se, že mír domku z Nazareta bude u nás stálý a milý host.

 

D: příklad do kázání    Také zázrak Boží   (Johans Rosler)

    Žádný člověk nepíše Bohu dopis na poděkování. Snad proto, že bychom neuměli napsat adresu. Já jsem však jednoho dne takový dopis nalezl - když jsem pořádal pozůstalost po svém otci.

    „Pane Bože!" četl jsem. „Odpusť mi, že Ti píšu dopis teprve v poslední dny svého života, kdy na Tebe musím často myslet. Úplně jsem totiž zapomněl poděkovat Ti za zázrak, který jsi pro mě před 20 lety udělal. Jak jistě víš, dals mi před časem za ženu Hanku. Poctivou ženu, to musím přiznat, udržovala můj dům v pořádku, vychovala děti dobře a zbožně, do školy je posílala čisté, i to, co u nás bývalo na stole, bylo vždycky opravdu k jídlu, měl jsem všechny knoflíky na kabátě, ani na mých košilích žádný nechyběl. Mohl jsem tedy být opravdu spokojen. Ale já nebyl. Stěžoval jsem si Ti na své trápení. Bylo to tu noc před desátým výročím naší svatby. „Pane Bože!" modlil jsem se tenkrát k Tobě, „takhle to přece nemůže jít dál! Moje žena je umíněná, hašteřivá, celý den se hádáme, vždycky musí mít ona poslední slovo a já se musím moc namáhat, abych ji překřičel - tak má silný hlas. Jestli chci já čehý, ona chce hot, ani když jdeme v neděli do kostela, neobejde se to bez zlých slov. Pane Bože, Ty jsi přece všemohoucí! Dej, ať se stane zázrak! Moje žena je úplná dračice: Přeměň ji, prosím Tě, v jemnou a milou bytost, aby v našem manželství přestaly hádky. Ať už konečně dostane rozum a ať nechce mít vždy poslední slovo!"

    Tak jsem se tenkrát modlil, a než jsem řekl „Amen", prosil jsem, aby se ten zázrak stal přes noc, protože zítra je neděle a já bych chtěl druhé desetiletí našeho manželství začít s novou ženou. Příští den ráno, když jsem se probudil, promluvil jsem na svou ženu vlídně, abych z její odpovědi poznal, Pane, zda jsi učinil zázrak, o který jsem Tě prosil. A dostal jsem od ní vlídnou odpověď. No, Pane, ještě jsem pořád pochyboval, protože zázrak je zázrak: člověk hned tak neuvěří, že se stal. Požádal jsem o čistou košili - při tom jindy vždycky vypukla hádka: ba dokonce jsem prosil o jinou, o druhou, jen tak pro nic za nic, abych věděl, zda jsi opravdu učinil zázrak. Dostal jsem druhou košili - bez odmluvy... Začali jsme snídat. Bylk jsem na hanku zvlášť hodný., chtěl jsem si Tvůj zázrak zasloužit a nezkazit ho vlastní netrpělivostí. Hanka mi nalila kávu, což neudělala už od naší svatby, já jí za to namazal krajíček chleba... Když jsme šli do kostela, navrhl jsem jít cestou, kterou chodila nejraději" ale ona trvala na tom, abychom šli jinudy, protože já dával přednost cestě kolem „své" trafiky. Tak celý den probíhal v souladu a pozornostech, nepadlo ani jedno zlé slovíčko - moje modlitba, aby se stal zázrak, byla vyslyšena. Daroval jsi mi novou ženu: už nikdy jsme se nehádali, žádný z nás už nechtěl mít sám pravdu. Totiž tím, že mi žena stále ustupovala, nechtěl jsem ani já zůstávat pozadu a dělal jsem všecko, co jsem jí na očích viděl. A tak to trvá dodneška. Lidé pořád říkají, že už se žádné zázraky nedějí, ale u nás se zázrak stal. Za to Ti, Pane Bože, děkuju. A až budu brzo stát před Tebou..."

    Dopis nebyl dopsán, ale poznal jsem ruku svého otce. Donesl jsem dopis matce. Bylo jí po otci velmi smutno. Ani dopis nedočetla do konce a začala se - oči ještě plné slz - usmívat: „A já si až do této chvíle pořád myslela, že Bůh vyslyšel moji modlitbu, protože jsem se téže noci modlila za zázrak a prosila Boha, aby změnil mého muže, který je hádavý a umíněný. Když jsem se druhý den ráno probudila, zkoušela jsem být přívětivá, abych poznala, jestli Bůh mou modlitbu vyslyšel. Protože mi tvůj otec odpovídal vlídně a nehádal se, poznala jsem ke svému podivení, že se otec úplně změnil. A po celý svůj život jsem dělala všechno, abych ten zázrak nepokazila..."

Karmelitánský kalendář z r. 1996, str. 95.

 

E: Obnova manželských slibů s přímluvami

Čtení mohou číst a žalm zpívat členové jedné rodiny.

Po homilii řekne kněz:

Teď poprosím manžele, aby spolu šli dopředu a postavili se vedle sebe mezi lavice. Nejprve se pomodlíme vyznání víry, pak manželé odpoví na mé otázky třikrát Ano a společně se pomodlíme za naše rodiny k Panně Marii (a zazpíváme prosbu k jejich patronce, svaté Zdislavě).

Věřím v jednoho Boha........(manželé mezitím přistoupí)

Kněz:

Milí manželé, ve chvílích, kdy jste ve svátosti manželství před církví a před Bohem vyslovili své životní rozhodnutí odevzdat se sobě navzájem, přijali jste Boží pomoc a sílu k plnění povinností, které jste na sebe toho dne vzali. Obnovte, prosím, své rozhodnutí odpovědí na mé otázky:

         Slíbili jste, že si zachováte vzájemnou lásku, úctu a věrnost. Jste si stále vědomi povinností, které z toho pro vás vyplývají?

                   A N O

         Slíbili jste, že se nikdy neopustíte a že spolu ponesete všechno dobré i zlé až do smrti. Jste připraveni i nadále jeden druhému vždycky pomáhat?

                   A N O

         Slíbili jste, že budete své děti učit znát a milovat Krista. Chcete jim celým svým životem ukazovat cestu, která k němu vede?

                   A N O

Kněz:

Nyní společně s vašimi dětmi, vnoučaty i příbuznými poprosíme Matku Boží Pannu Marii (o ochranu) ... vhodná modlitba...

(možno ještě zazpívat znělku  roku 1991: O svatá Zdislavo, stmel naše rodiny věrnou a posvátnou láskou)

Kněz:

Shlédni, Bože, na tyto manžele, kteří prosí o tvou ochranu a požehnání. Upevni je ve víře, ať jsou věrni Tobě i sobě navzájem. Jejich lásku posiluj a rozmnožuj, ať roste a přetrvá všechny zkoušky. Ať žijí podle evangelia a svým životem vydávají svědectví o tobě. Vyslyš i nás, a když se přimlouváme za jiné, ať nám nechybí tvoje stálá pomoc. Skrze Krista, našeho Pána.

     Amen.

 

 

 

Přímluvy - čtou dětí, případně i vnoučata z téže rodiny

Eucharistie, kterou slavíme,  je pramenem naší křesťanské věrnosti a vzájemné lásky v rodině i ve společnosti. Proto společně prosme:

(Děti mohou číst prosby.)

Ať křesťanská láska vytváří v našich rodinách domov, který je obrazem domova v nebi.

Ať věřící manželé čerpají ze svátosti Eucharistie novou svěžest a sílu pro své manželství.

Ať jsou spojeni poutem obětavé lásky, úcty a věrnosti, aby mohli dávat svým dětem dobrý příklad života.

Ať je všude uznávána nejen rovnoprávnost, ale také důstojnost ženy.

Ať společnost plně oceňuje úlohu rodičů při výchově dětí.

Ať je starší generace mostem mezi rodiči a dětmi v době dospívání.

Ať lidé, kteří žijí osamoceni a opuštěni, nacházejí v rodinách pomoc a oporu.

Ať děti nezapomínají na své rodiče v jejich stáří.

Ať křesťanské rodiny dovedou vytvářet správný životní styl a vnášet ho do života společnosti.

Ať jsou křesťanské rodiny místem, kde se mohou probudit a rozvinout povolání ke kněžství a zasvěcenému životu.

Ať mladí lidé najdou dobré životní partnery a ať se v čisté lásce dobře připraví na svátost manželství.

Ať se v životě křesťanských rodin naplňuje Ježíšovo slovo:  Hledejte nejprve Boží království.

Ať rodiny pamatují na svoje zemřelé a cítí se s nimi spojeni pokrevním poutem i poutem eucharistie.

 

Kněz:

Pane Ježíši, ty jsi žil na zemi v lidské rodině a tak jsi rodinu posvětil. Vyslyš naše prosby, aby našemu národu nikdy nechyběly opravdové křesťanské rodiny, kde se ve víře a lásce přijímá dar nového života  a tak roste tvá církev.  Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.

Amen.

(Kněz může pokračovat:  Nyní budou vaším středem přineseny obětní dary. Můžete se, prosím, postavit čelem k sobě a v duchu přidat na obětní misku i svoje díky, oběti a úmysly. Pak byste zůstali na svých místech až do svatého přijímání. Ke stolu Páně přistoupíte dnes jako první - zase po dvojicích - a budete přijímat pod obojí způsobou - jako při svatební mši svaté. S celou katolickou církví věříme, že i pod způsobou chleba je Pán Ježíš přítomen plně, se svým Tělem i Krví.

Před pozdravením pokoje může kněz říci:

Pozdravte se políbením pokoje.

 Na závěr: slavnostní požehnání jako při svatební mši svaté.)