Helouvín (promluva na rekolekci v Novém Městě na Moravě 26.10.2017)

Helouvín

(promluva na rekolekci v Novém Městě na Moravě 26.10.2017)

Člověk se až zalekne, jak u nás zdomácnělo naprosto cizí slovo Helouvín. A jak všude vidíme vydlabané dýně, světýlka a masky. Někde se dokonce musí děti obléci za různé příšery a dělat maškarádu. A to vše v blízkosti našich křesťanských dušiček, které jsou hned po svátku Všech svatých. Jazykový rozbor nás stejně k němu vrátí, protože Helouvín je zkomolenina z anglických slov: Předvečer Všech svatých. Marně se budeme rozčilovat, něco zakazovat. Podívejme se na to kladně a klidně. Je jisté, že se dnes lidé se bojí o smrti mluvit, pohřby dělají co nejkratší, děti na ně neberou. Tváří se jako by smrt nebyla a myslí, že tím všechno končí. Jak nám však připomněl apoštol Pavel v závěru dnešního prvního čtení dar Boží však je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu (Řím 6,23 – čtvrtek 29. týdne, cyklus 1).

K tomuto nádhernému daru vede však nevede jiná cesta než přes bolestnou bránu smrti.

Jak ji zbavit této bolesti? Sami to nedokážeme, hledáme pomoc u Pána Ježíše. Jak na to jít podle evangelia nám v současném čísle Katolického týdeníku nabízí kolega Václav Vacek. Děti se se smrtí nesetkávají moc často. Někdy se to před nimi tají a někdy se odvádí pozornost právě těmito rozpustilostmi. Přesto je možné s nimi promluvit o umírání a ukázat, co zde dokázal Pán Ježíš. Známe to dobře, proto jen pár bodů: Dceruška Jairova zemřela, ale ještě nevychladla. Pozvali Pána Ježíše, ten přišel a vzkřísil ji. Jediný syn vdovy z Naim už byl mrtvolně ztuhlý, přesto ho Ježíš ho vrátil jeho matce živého. Lazar už zapáchal, Ježíš ho zavolal ven z hrobu a vrátil mezi jeho sestry. Na kříži však zemřel, nezachránil se, ačkoli ho k tomu posměšně vybízeli. Nereagoval na jejich výzvy, ale třetího dne splnil, co slíbil a slavně zmrtvých vstal. Opravdu tím vtiskl pečeť na svá slova jak zpíváme opírajíce se znovu o sv. Pavla.

A tato blízkost a moc našeho Pána, v kterém nám Bůh dává věčný život, to je lék proti strachu ze smrti. Nepřehlušíme jej ani popíráním a strkáním hlavy do písku, ani helouvínskými maškarádami, kdy se právě místo cesty na hřbitov a tiché modlitby na něm nabízí hlasité a rozpustilé pobíhání po škole i po ulicích. Někdy hraničí s nevkusem a stresem, protože se dětem nabízejí příšerné masky, dokonce i s pečlivě naznačenými vředy a krvavými jizvami. Vezměme na pomoc Pána Ježíše, zkusme to vše katecheticky využít v náboženství, v kostele i v rodinách. Ne jen kritizovat, ale ukázat cestu, díky tomu, který je Cesta, Pravda a život  - a v němž máme život věčný – Boží dar.

Ještě jedna věc mně napadá právě teď v říjnu, kdy si my, co už toho hodně pamatujeme, vzpomeneme jak před 60 lety vyletěl na oběžnou dráhu Země první Sputnik a jaká z toho byla sláva. Pak Sověti poslali do vesmíru prvního kosmonauta a muselo se slavit ještě více. Vzpomínám si, že v nedalekých rodných Slavkovicích při dětském maškarním průvodu na ostatky vyhrál první cenu za masku chlapec – z nižší třídy než já – který šel převlečen za kosmonauta. Oblékl si dvoje tepláky, po celých pažích i nohou si na ně dal gumičky, jednu vedle druhé, takže dojem skafandru byl téměř dokonalý. Už tenkrát jsem žasl, jak jednoduchý ale vtipný to byl nápad, samozřejmě že tehdy ideově velice žádoucí. Říkám to proto, že v jedné farnosti u nás na Moravě se snaží čelit helouvínovému šílenství akčně a opravdu křesťansky. Loni tam byly děti pozvány, aby v neděli kolem svátku Všech svatých přišly do kostela oblečené každé za svého křestního patrona -Terezka v hnědém hábitě s černým a bílým závojem, Ludmila s knížecí korunkou na hlavě   a podobně. Myslím, že ani dnes nebude tak těžké přijít na levné jednoduché a nápadité přestrojení. A ptám se jen sám soukromě, která farnost bude druhá?