Pěší pouť z Moravy do Cách 2007 - Zprávy posílané průběžně po internetu (první dvě)

První PSANÍ z PĚŠÍ POUTI a zároveň čtvrtinové, protože s pomocí Boží a pod ochranou Panny Marie, andělů a svatých máme dnes ve čtvrtek 3.5. večer už 290 km z tisíce

Z kraje svaté Zdislavy, kde má tato naše rodačka svou kapli s obrazem Milivoje Husáka




ve stejnojmenné nemocnici,


jsme se v den sv. Marka (25.4.) ve rozloučili mší svatou u sv. Mikuláše ve Velkém Meziříčí. V zastoupení brněnského biskupa, který mi dal dovolení, vzdálit se ze své farnosti na pouť do Cách, ji ve 12.00 sloužil kanovník Václav Slouk za poutníky.
Úmysly modliteb: děkovné za to, že je mír a svoboda a já mohu jít, smírné za všechno, co nebylo dobré a prosebné za všechny a všechno mně svěřené.

Koncelebroval P. Marek Dunda a s panem Janem Smejkalem ministroval i pan Marek, takže jsme oběma mohli popřát k jmeninám nebo příjmeninám.
Paní varhanice Němcová vybrala píseň, kde se zpívá: Pějte lidé aleluja po všech světa končinách. To je citát dnešního dne. Moc se to hodilo, lze si jen přát, abychom skutečně pěli a ne úpěli.


Před vchodem do chrámu Páně jsme se rozloučili s nejvěrnějšími - zde jsou věrné spolupracovnice v tom nejpotřebnějším ale zároveň nejpřehlíženějším díle, to jest úklidu, protože čistoty si ani nevšimneme, zato špínu nikdo nepřehlédne.

Po krátkém občerstvení na faře a křížku od těch nejbližších jsme vyšli ve 13.20 a bylo nás přesně 20. Ten dvacátý byl redaktor Václav Štaud, který nás fotografoval pro Katolický týdeník. Brzy se odpojil, takže na kraji města nás bylo 19, já a Josef Král z Opavy mířící do Cách, Michal Seknička z Laviček, který nás může doprovodit až do západních Čech, P. Bartoš, P. Dunda a kanovník Slouk a další věrní z města a okolí. U kříže na uhřínovské se odpojili další, pak jsme se všichni zbývající modlili za Boží požehnání pro to, co zaséváme, u kapliček vzpomněli na slovanské misionáře a pokračovali do Uhřínova.


Této obci se někdy říká Betlém, domky jsou tam naskládány nad sebou jako v betlémě, nad nimi se tyčí kostel Povýšení sv. Kříže. Pod ním se krčila naše jedenáctka, která byla přivítána místními zvony, varhaníkem a několika věřícími s prosbami, které nám dali na cestu, i s dobrotami na zakousnutí. Děkujeme.


S celou jedenáctkou jsme se rozloučili nad Pohořílkami, kde končí meziříčský farní obvod. Pak nás šlo už jen 7, samí kluci, kteří pak byli přepadeni v Pavlínově ženami s výborným pečivem a dalšími dobrotami, které jsme vychutnali u Jašů. Děkujeme.


Za Brodkem, poslední obcí našeho děkanství, nás už bylo jen pět, po celý první den nás doprovázeli věrní pěší poutníci Stanislav Blaha z Laviček a Antonín Kotačka ze Svařenova.

Po 24 km za 5 hodin chůze jsme se dostali v 8 večer do Luk nad Jihlavou a přespali jsme u otce Víta Háby.

2. den pouti - čtvrtek 26. dubna - slunečno:

Mše svatá za dobrodince z Pavlínova.
Úmysly modliteb: děkovné za všechny mladé spolupracovníky v kněžské službě, které jsem měl (už jich je 19), kteří přinášeli vždy něco nového, kající za to, co mou vinou mezi námi neklapalo, prosebné za všechny kaplany ať působí kdekoli i za ty,kdo budou působit u nás.


Brzy ráno jsme vyrazili dál na severozápad, minuli Jihlavu a vstoupili do země české, provincie pražské a diecéze královéhradecké. První farnost je Vyskytná s krásným kostelíkem.


Za úmorného vedra jsme přešli rozmoří, tedy hranici mezi povodím Jihlavy - přes Svratku, Dyji, Moravu a Dunaj do Černého moře a povodím Vltavy, protože místní potůčky se přes ni dostávají do Labe a pak do Severního moře.

Citát dne vychází z modlitby blah. Karla Foucaulda, protože při pouti nemyslíme jen na Karla IV., v jehož stopách jdeme, a na sv. Karla Velikého, který založil mariánský chrám v Cáchách, ale i na tohoto Karla:
Otče, děkuji ti za vše ..

Po 43 km a 11 hodinách chůze jsme o půl osmé večer dorazili k otcům premonstrátům v Želivi, kde jsme byli křesťansky přijati. Otcové, děkujeme. Díky i paní kuchařce. Věděla, co poutníkům připravit.

3. den pouti - pátek 27. dubna - slunečno:
Mše svatá s želivskými premonstráty za klášter v Želivi.
Úmysly modliteb: děkovné za všechny své spolupracovníky a spolupracovnice, bez nichž bych nic nedokázal, kající za to, že jsem je někdy dost neocenil a nepovzbudil, prosebné za další dobrou spolupráci se mnou i mými nástupci.


Ráno jsme po mši svaté zamířili dál. V Čechticích jsme překvapili rodinu Veselých a to tak, že bratr Zdeněk s námi nakonec šel dvě hodiny a cestou ukazoval, kolik z okolních věží a kapliček spravoval.
Citát dne je z Jana Nerudy mírně upravený podle žhavé současnosti: Kdo chvilku stál, ten pak delší chvíli kulhal (než se rozešel).
Večer jsme došli po 32 km a 8 a půl hodinách chůze do Zruče. Místní obětavý a nadšený pan vikář Jaroslav Konečný, veliký hudebník, zjistil, že jsou s bratrem Josefem krajané z Kylešovic, a tak večer byl ve znamení seznamování a vzpomínání. Pohostil nás královsky a požehnal nám na cestu.

4. den pouti - sobota 28. dubna - slunečno, vedro:
Mše svatá ráno za farnosti ve Zruči a okolí.
Úmysly modliteb: děkovné za své sourozence a ostatní příbuzné, kající za to, že jsem se jim vždy dost nevěnoval, prosebné za jejich manželství, rodiny, děti, aby našly své místo v životě a založili pěkné rodiny.


My tři před dnem plným vedra a kopců.


Dvakrát řepka, dva poutníci a skály nad Sázavou,vše rozpálené sluncem.


Konečně u cíle, u sv. Prokopa na Sázavě, po 31,5 km a 8 a čtvrt hodinách chůze nahoru a dolů. V Sázavě nám poprvé řekli: Jé, poutníci jdou, jinde nám říkali turisté a někdy ani na pozdrav neodpověděli.
Citát dne byl na zručské farní vývěsce, kde bylo připomenuto, že v Písmu svatém je 365 krát napsáno: "Nebojte se!" Proto to může být citát na každý den, ale na ten dnešní zvlášť.

5. den pouti - neděle IV. velikonoční - 28. dubna - mírmě zataženo, večer slunečno, příjemně:
Mše svatá večer v Chodově na úmysly dárců.
Úmysly modliteb: děkovné za farnosti, kam jsem byl poslán, neboť všechny byly a jsou opravdu živé, kající za to, že jsem někdy dost nevyužil darů a schopností skrytých v lidech, prosebné za ně, zvláště za ty současné.


S otcem Františkem z řádu baziliánů a jeho farníky jsme se večer modlili a po noci v klášteře posilněni o bratra Jiřího Horského z Kladna, který za námi přišel pěšky večer z Kouřimi jsme bez baťohů pokračovali dál. Ty nám odveze br. František Reichel.


Zemský ráj to na pohled.


Před Ondřejovem nás čekal bratr Libor Gottfried jeden z hlavních organizátorů první české pouti do Cách od roku 1776.


Bratr Michal a za ním česká krajina.


O půl jedné jsme poprvé v dálce uviděli pražské paneláky, pak jsem šli pod kvetoucími kaštany a o tři čtvrtě na 4 jsme překročili dálnici.


Za hodinu už jsme byli v Praze


a za další hodinu na Jižním městě, kde se dokončuje Centrum blahoslavené Matky Terezy, kam právě bratr František dovezl baťohy. Děkujeme. Za 8 hodin jsme dnes bez nich (bratr Michal však nesl jeden se zásobami pro ostatní) ušli 39 km, celkem jich máme 169, tedy šestinu. Bohu díky.

Citát dne: Bylo nás pět.

V 8 večer jsem zakončili mší sv. u sv. Františka v Chodově. Díky pochopení pana faráře a pana kaplana píšu na jejich faře tuto zprávu.

6. den pouti - pondělí 30. dubna - slunečno, příjemný větřík:
Mše svatá u Pražského Jezulátka za pěší poutníky Roberta a Claudii Mestellanovy z Francie, kteří pěšky putují po stopách sv. Kolumbána ze severního Irska do Bobbia v Itálii, kde je jeho hrob, a pak ještě do Loreta (3300 km).
Úmysly modliteb: za vlast, když je sv. Zikmunda, jednoho z národních patronů a když procházíme hlavním městem. Děkujeme za to, že si náš národ uchoval mateřskou řeč a otcovskou víru, kterou nám přinesli sv. Cyril a Metoděj (tito jsou otcové naši!). Nabízíme smír za všechno trápení kolem kněze Jana Husa a za všechno, co uškodilo katolické církvi. Prosíme za duchovní obnovu národa, která není jen záležitostí desetiletí 1987 - 1997.

Prošli jsme Chodovem, trojlesím (Krčský les a přilehlé zalesněné plochy), Michlí, Krčí, Pankrácem, tam se k nám přidala jedna sestra, zastavili jsme se na Vyšehradě, a přes Nové Město a Malou Stranu jsme přišli k Jezulátku. Po mši svaté jsme šli na Hrad, ve 3 jsme poděkovali pražským průvodcům a my tři z Moravy a Slezska jsem šli do katedrály. Ve frontě jsme se pomodlili korunku k Božímu Milosrdenství a bolestný růženec, klidně jsme vstoupili do katedrály a nerušeni návštěvníky, kteří se chovali velmi přijatelně, jsme se pomodlili u ostatků sv. Víta, Vojtěcha a Václava a také mého křestního a kylešovického farního patrona sv. Jana Nepomuckého. Pak jsme šli k otcům kapucínům na Hradčany, kde jsem se měli jako páni. Díky jim, jsem mohl napsat pokračování až sem.

Citát dne: Mile překvapen (tím, jak dobře to vše v katedrále dopadlo).

Celkem 14 km, 6 hodin na nohou, dohromady už 183 km.

7. den pouti - úterý 1. května - slunečno, příjemný větřík:
Mši svatou sloužil ve své kapli pan kardinál. Sloužil ji na úmysly všech poutníků. Byli to pěší, pak celý autobus dětí a dospělých z Velkého Meziříčí a okolí a pak spousta cyrilometodějských poutníků z Prahy a okolí a jeden motorkář až ze Semil, který pak za námi dojede. Čtení a žalm měli pěší poutníci, přímluvy četl mistr Zdirad Čech z Kladna, který připravil poutnické mušle a odznaky. Pan kardinál měl pěknou promluvu, šitou na míru všem přítomným. Po mši svaté požehnal pěším, požehnal jim mušle a odznaky a vyfotografoval se s nimi. Pěšáky fotografoval i Katolický týdeník, který jim věnoval trička a čepice. Pani doktorka Raifová odvezla poutníkům zavazadla.
Vyšli jsme po deváté, bylo nás přes 70, po krátké modlitbě na Strahově jsme došli na Břevnov. Otec převor požehnal pěti pěšákům, meziříčští jim dali zásoby a zamávali jim. Pak šli s o. převorem na prohlídku baziliky a pak si autobusem projeli májovou Prahu.
S pěšáky šlo ještě 13 dalších, po cestě se odpojovali, na Tetín jich přišlo 8. Tam právě kázal berounský vikář a karlštejnský děkan. Při homilii promluvil poutníkům ze srdce, když připomenul, že z Božího pohledu věci podle našeho názoru úspěšné ještě nemusí být dobré a naopak, co se nám zdá jako neúspěch, nám může být nakonec prospěšné. Tak bychom chtěli brát celou pouť do Cách.
Pak nás všechny královsky pohostily a pěšáky nechaly přespat sestry cyrilometodějky, které na faře jsou s maminkou jedné z nich. Děkujeme za vše, zvláště za to pečivo.

Úmysly modliteb v tento první den po vyjítí z Prahy jsou stejné jako celkový úmysl:
1) Putovat na poděkování za svobodu a za to, že už padly hranice mezi evropskými zeměmi.
2) Putovat na usmíření za všechny války a křivdy, ke kterým došlo dávno i nedávno na obou stranách.
3) Putovat s prosbou za obnovu křesťanských kořenů Evropy, protože nechceme, aby uschly.

Citát dne je z homilie pana kardinála: Poutníci nejdou sami, jdou s nimi světci a pomáhají jim, aby oni mohli být svědky.
Celkem 36 km, 9 hodin na nohou, dohromady už 219 km.

8. den pouti - středa 2. května - slunečno, příjemný větřík:
Mše svatá ráno u sv. Ludmily na Tetíně za místní komunitu.

Úmysly modliteb: počasí
Děkujeme za to, že žijeme v mírném podnebném pásmu, kde nám Boží příroda jde opravdu na ruku.
Nabízíme smír za všechno neekologické chování a špatné zacházení s Božími dary.
Prosíme za příznivé počasí.

Průběh dne: Za Zdicemi jsem vstoupili do plzeňské diecéze, na hradě Žebráce jsem měli polední zastávku, skončili jsme ve Zbiroze na faře. Tam jsme chtěli oslavit čtvrttisícovku, ale bratr vůdce Jiří Horský to změřil naprosto přesně a řekl, že to bylo 30 km, takže celkový počet je 249 a žádná oslava se nekonala. Jen jsme se rozloučili s Michalem, takže teď budeme 4 chlapi, já jediný pod 60 let.

Citát dne pochází od našeho hostitele (fara není obsazena knězem): Cestu vám nezávidím, ale cíl ano.
Celkem 30 km, 7 hodin na nohou, dohromady už 249 km.

9. den pouti - čtvrtek 3. května - slunečno, příjemný větřík:
Mše svatá v kostele z doby sv. Vojtěcha v Doubravce u Plzně za mládež a všechny vychovatele.
Úmysly modliteb: mládež
Děkujeme za děti, které jsou vždy nadějí.
Nabízíme smír za špatný příklad, který jsem jim dali, i za všechno špatné, co na děti a mládež působí ve společnosti, která nedbá na jejich čistou duši.
Prosíme za všechny mladé a všechny, kdo je vychovávají v rodinách, ve školách, ústavech, společenstvích, v církvi i ve společnosti.
Průběh dne: lesem k Volduchám, zastávka u rodného domu popraveného Stanislava Broje, odpočinek u klabavské přehrady, mše svatá u Panny Marie a sv. Jiří, nocleh zařízený o. vikářem Emilem Soukupem u dominikánů, kde díky jejich vstřícnosti dopisuji tuto zprávu.
Citát dne: zatím se hledá
Celkem 41 km, 9 hodin na nohou, dohromady už 290 km.

BOHU DÍKY.
MARII, PRŮVODKYNI NA CESTÁCH, DÍKY.
ANDĚLŮM STRÁŽNÝM DÍKY.
VŠEM SVATÝM OCHRÁNCŮM DÍKY.

2. psani a zaroven 1. zahranicni, tedy bez hacku a carek
 

10. den pouti - patek 4. května - slunecno:
Mše svatá za biskupstvi plzenske
Úmysly modliteb: za diecezi plzenskou
Děkujeme za to, ze konecne po tolika stech letech mohla byt v Plzni zalozena dieceze
Nabízíme smír za vsechny skody a krivdy na jejim uzemi
Prosíme za pastyre, jejich pomocniky a pomocnice, Bozi lid a vsechny lidi, kteri na jejim uzemi bydli a pracuji
Průběh dne: Vysli jsme 4, rano jsme na biskupstvi dostali pozehnani primo od otce biskupa Radkovskeho, od Nyran nas doprovazel bratr Josef ze Stribra, P. Jiri Hajek nam odvezl batohy, v Blatnicich jsme odpocivali, mistni mistostarosta nam daroval vodu a popral Bozi pomoc, abychom do tech Cach opravdu dosli, u Hnevnic nas pozdravil muj byvaly kaplan Pavel Krejcar, nyni farar v Blovicich, na uzemi farnosti Stribro nas zdravily vsechny deti, ve Stribre jsem prozili s mistnimi farniky msi svatou, povecereli a prespali.

Citát dne: Tato zkratka je sice delsi, ale zato vede tezsim terenem.
Celkem 34 km, 8 hodin na nohou, dohromady už 324 km.


11. den pouti - sobota 5. května - zatazeno, rano par kapek:
Mše svatá vecer za mistni farnost ve Waidhaus
Úmysly modliteb: za Evropu

Průběh dne: O 3/4 na 7 nam P. Jiri Hajek zazpival zalm, pozehnal a pokropil krestni vodou, vyslo s nami 17 mistnich, doprovodili nas az za mesto, pak se nekteri vratili, ale 5 jich slo az do prvni obce (Benesovice) ke kapli, ktera byla v roce 1972 premistena o 70 m - byla to generalni zkouska na prevoz kostela v Moste), bratr Zdenek od Prahy s nami sel dal, v puli cesty nas cekala sestra Michaela z Vohenstrauss, hranici mezi Cechami a Bavorskem - tedy mezi CR a BRD jsme prekrocili o pul pate, ale presto jsme vlastne zustali doma v Unii. Ve Waidhaus mame na fare odpocinkovy den, pan farar i obe hospodyne kralovsky prijali.

Citát dne: Neskodi, kdyz kape.
Celkem 45 km, 10hodin na nohou, dohromady už 369 km.

12. den pouti - nedele 6. května - slunecno:
Mše svatá za mistni farnost
Úmysly modliteb: take za mistni farnost
Průběh dne: po msi svate psani na pocitaci, pak setkani s panem motorkarem, ktery za nami prijede do Cach a vyprovazel nas uz z Prahy. Pom obed s mistnim panem fararem na detskem predstaveni, kde byli uvitani mistni starosta a mistni farar a knez z Moravy. Pak vyjezd autem na Kreuzberg, kde prave byla pout k svatku Nalezeni sv. Krize a nakonec vecerni majova ve Waidhaus. Po ni nasi chlapi zpivali, lide byli dojati.
Citát dne: Bodlo to. (dnesni odpocinek)

13. den pouti - pondeli 7. května - rano zatazeno, ve dne mrholi, vecer jasneji:
Úmysly modliteb: za politiky
Děkujeme za to, ze je muzeme svobodne volit, ze se najdou lide ochotni vzit na sebe toto bremeno a snaset kritiku opravnenou i neopravnenou
Nabízíme smír za vsechny vtipy o politicich, za vsechny drze az sproste clanky a porady o nich
Prosíme za to, aby vsude, u nas v komunalni, krajske i statni politice, v Evrope i ve svete sirili svobodu, spravedlnost a lidska prava a dbali o pokrok narodu - jak to chce 2. vatikansky koncil a jak se modlime na Velky patek
Průběh dne: Vedl nas pan farar a jeho 72 lety pritel - byvaly celnik, krestnim jmenem Karel. Ten nas vedl peknymi chodnicky a zkratkami. Nebyl rad, kdyz jsme rekli, ze to jsou paseracke stezky, protoze, jak rikal, pri pasovani byli i mrtvi, i jeho kolegove, naposledy kvuli pasovani kavy na hranicich nemecko francouzskych. V deset hodin jsme na mistnim poutnim miste Fahrenberg ve vysi 801 m nad morem. Na strese baziliky maji od roku 1956 sochu Panny Marie s rukama obracenyma k vychodu, aby zadrzovala nebezpeci zpoza zelezne opony, ktere tenkrat bylo velke. Dekujeme Panne Marii za ochranu - zpivame ... dekujem ti, Matko milostiva, dekujeme tisickrat, za mir prosime i jejiho Syna .. Beranku Bozi, daruj nam pokoj - nam na celem svete - modlime se take za Evropu a za rusky narod, i sv. Jiri prosime o primluvu. Dalsimi chodnicky misty pres travu, misty lesem dojdeme do Weiden, zastavime se v kazdem kostele, dva jsou uplne nove, jine harmonicky upravene a modernizovane. Ve Weiden jsme ve farnosti Bozskeho Srdce, kostel je z roku 1934, tenkrat meli odvahu dat vedle krize s Kristem Kralem a Matkou bolestnou napis: Pan nad pany, kral nad krali. Dole pak je napis: Bud vule tva, jakoby tusili, kolikrat si toto budou muset rikat a s Pannou Marii snaset bolestne zpravy.
Panu dekanovi, ktery ma jednoho kaplana, zatim jednu farnost navic a v dekanstvi 16 pod sebou, jsem sice psal emailem predem, jeho adresa uz neplati. On nic nevedel, ale kdyz mu soused z Waidhaus vcera zavolal, on hned zavolal pani hospodyni Marii a byli jsme kralovsky prijati na svacinu, na veceri i na nocleh. Take jsme byli na majove, cetll jsem nemecky, proc jdeme prave do Cach. Mam mu to dat pisemne, chce to uverejnit ve farnim casopise a na svych internetovych strankach. Pak nasi chlapi zpivaji tzv. Bavorske litanie, varhanik je hned zacne tise doprovazet, lide se pridavaji s nemeckymi odpovedmi. Pak je svatostne pozehnani, asi kvuli nam s latinskou modlitbou na zaver. Pak chlapi pridaji jeste K nebesum dnes zalet pisni .. , lide jim pak tleskaji. Objevi se mistni poutnik do Compostelly s pasem, kde ma aspon 100 razitek. Chodi take kazdy rok pesky z Rezna do Altoetingu, je to 120 km, jde se to 3 dny, ucastni se 8 tisic poutniku. Doprovazi je policie a helikoptery, je to nekolik kilometru dlouhe procesi. Je to pred svatodusnimi svatky, letos nam to nepujde, za rok snad. Letos to pujdou uz vic jak po ste.
Rikam mu, ze my jsme neco podobneho zacali smerem na Velehrad, ze jsme sli uz sest krat. Take bych si pral, aby to tak pokracovalo a tak ozivovalo viru. Vecer dlouze planujeme cestu pristiho dne. Dvakrat vola svemu bratrovi, ktery bydli prave nasim smerem, bude nas cekat, vse pripravi. Zavazadla nam preveze dcera jeho netere, ktera jezdi do Weiden do skoly. O pul jedenacte prichazi pan kaplan, vsechny srdecne zdravi, vyptava se znovu proc az do Cach, nechce uz nic jist a brzy jde spat. Planuje se dal. Sousedni farar nam zitra za poledne nabidne kavu, uvidime take prirodni zajimavosti z cedice. Rikam na to, ze si lehneme dolu pod skalou a nechame bratra Jiriho (nejstarsiho z nas), aby nahoru vylezl sam. Take probirame hrdinstvi knezi za nacismu, jednoho domskeho kazatele nacisti obesili a nechali viset na sibenici az do prichodu Americanu, protoze v kazani lidem navrhl vyvesit bilou vlajku, kdyz stejne vse uz bylo ztraceno. Pan dekan zna znicene kostely na nasi strane hranic, putuji tam i 75 km, bratr Josef si vzpomina, jak tam pred 45 roky slouzil. Kdyz kostel bourali on zrovna musel odjet s autem pryc pro proviant.

Citát dne: Super Suppe (vynikajici polevka) rekl jeden z nas pani Marii na jeji bramboracku.

Celkem 31 km, 7 a pul hodin na nohou, dohromady už 400 km.