Novinky od sv. Hilária v Provensálsku 2020

Hlavní zprávy a obrázky ze 44. čísla zpravodaje

POUTNÍ CESTY KŘESŤANSKOU EVROPOU

Nové zprávy od sv. Hilária v Provensálsku ( v Provenci nebo dokonce Provánsi říkají a píší ti, kteří nemají rádi češtinu)

Letní měsíce byly u sv. Hilária zvláště rušné. Bez ohledu na vedra a na coronavir se práce vůbec nezastavily díky dvěma skupinám skautů. Skupina sv. Bernarda  z Dijonu přijela v červenci a skupina sv. Tomáše Mora ze 7. pařížského obvodu v srpnu. Umístili  jsme křtitelnici, zřídili pamětní desku, pokračovali na poustevně a postavili 3. opěrnou zeď.

V roce spásy 2020 - pohled  od západu a od východu:

KŘTITELNICE: Vytesána z jednoho kusu kamene z Cabéran (těží se u městečka Ménerbes ve stejném départementu, vzdušnou čarou 35 km od sv. Hilária) měří 1 m 30 cm a váží kolem 400 kg. Její přesun a umístění na pravé straně lodi vyžadovalo traktor a vozíček s řidičem Rémi.  7. července byla přivezena a 8 .7. ji Cyril napevno postavil na místo. Přesně v 7.30 sluneční paprsky z okna presbytáře dopadly na křtitelnici, kterou ozářily jako reflektor. Svým tvarem a elegancí mírní strohost kostela. Svou přítomností připomíná nutnost a význam svátosti křtu pro začlenění do církve. S láskou ji vytesali Cyril a Marek, dva naši tovaryši a toto jejich umělecké dílo bude památkou na jejich práci a ohromné nadání. Čest našim tovaryšům.

PAMĚTNÍ DESKA

i když dostavba sv. Hilária trvala 8 let, je zde nebezpečí, že po skončení prací se zapomene na pomoc a nasazení stovek lidí, kteří se zapojili do tohoto velkolepého díla a nás podpořili. Turisté, kteří dnes vidí obnoveného sv. Hilaria, by se měli dozvědět, kdo nám během těch 8 let důvěřoval a štědře nám nabídl své síly a čas. Věnovali nám často vše, co mohli, aby dům Boží měl střechu.

Ohromná tabule na severní zdi obsahuje jména všech dobrodinců (společenství, firmy a jednotlivci), kteří se šlechetně spojili a pomohli nám zaplatit dělníky, dopravu a nákup potřebných věcí. Někteří z těchto dobrodinců jsou dnes služebníky Božími, ale nezapomínáme na ně a každá mše svatá uvnitř je sloužená na jejich úmysly.

POUSTEVNA

Je místěna v rohu ohradní zdi a má skromných 20m čtverečních, víc nebylo povoleno. Poustevník nebo poustevnice sem může přijít a najít ticho a zároveň hlídat toto místo. Citlivě upravená podle Jeana, má malá okénka směrem na třetí ochoz, kde budou zasázeny ovocné stromy. Byla slavnostně požehnána o. Christiánem v pátek 4. září a už v ní kratší dobu pobývali dva poustevníci.

ZEĎ TŘETÍHO OCHOZU

Aby se mohlo k poustevně přijít, bylo potřeba znovu postavit zeď hodnou tohoto jména. To byla velká dřina, kterou zvládli starší skauti z Dijonu a Paříže. Zeď byla obnovena pod vedením Jeana Malka a opřena o skalnaté podloží na jižní straně sv. Hilária. Mistrovská zednická práce, vykonaná s radostí a šťastným pocitem, že bylo možno sloužit. Jako v minulých letech mohli skauti přespávat i jedné rodiny z Beaumes.  Děkujeme jí za štědrost a oddanost. Skauti na ni budou ještě dlouho vzpomínat.

Pak je tam článek o knize Jak katolická církev zbudovala naši civilizaci, vyšla i česky.

Jer tam citován i papež Benedikt, který v 17/4 2010 při letu na Maltu řekl to, co je živé ale také oživující i letos, zvláště teď na podzim: Katolík „ miluje Krista, který miluje církev, která je jeho tělem" a „dokonce i když je toto Tělo zraněno našimi hříchy, Pán přesto miluje svou církev."

Dále dopis arcibiskupa z Avignonu, kde píše, že se na rozdíl od jejich p. prezidenta nedomnívá, že svoboda je v tom, že satirický časopis může urážet kdekoho a cokoliv. Moje svoboda končí tam, kde by těžce zranila mého  bratra, píše nakonec (dle citátu známého francouzského filosofa).

Následuje oznámení zrušení listopadové poutě do Alsaska k sv. Otýlii, úvaha na téma: Kristus vítězí a zpráva o stavbě kláštera  na ostrově Mt St Michel, která začala před 1000 roky.