Vzhůru srdce 2020 - v září 2020
20.09.2020 - naše farnosti
Od kříže u hřiště nás 20.9.2020 ve 2 odpoledne vyšlo téměř 150. Ministranti nesli kříž, korouhve, koně vezli zvon sv. Jana Pavla II, s připomínkou sv. Zdislavy a sv. Jana Sarkandra. Po cestě jsme se modlili korunku k BM. Děkovná pobožnost našeho děkanství za letošní úrodu je ZDE DOLE. Po ní bylo vysvětleno, proč jsme zvon přivezli - je vidět věž, kde bude zvonit, je vidět kopec, kde sv., Zdislava měla poustevnu a je vidět rozhledna nad městem velkým mezi říčkami malými, kde Jan Sarkandr byl na praksi u svého bratra děkana Mikuláše Sarkandra, kde se oženil s Annou Plachetskou (toto příjmení je tam dodnes živé), kde asi rychle a náhle ovdověl a odkud pak šel do semináře. Každý si mohl na zvon dřevěným kolíkem ťuknout ta, že se krásně rozezněl. To proto, že šikovná parta chlapů z Nového Veselí jej dovezla do Jam, vysadila na vůz a u kříže jemně pozvedla. Každý přitom říci modlitbu nahlas anebo jen ve svém srdci.
Vše trvalo téměř 2 hodiny. Bohu díky bylo nádherné počasí a tím pádem i pěkný rozhled.
Pobožnost:
Ve jménu Otce ....
Poděkování za ovoce kříže:
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti .............
1. Svatý kříži, tebe ctíme, / lůžko Pána Ježíše; / v soudný den tě uvidíme / na nebesích skvíti se. [: Slovem, srdcem tebe ctíme, / lůžko Pána Ježíše. :]
2. Svatý znaku umučení, / láskou Boží naplň nás, / chraň nás všeho provinění, / spásu zvěstuj v každý čas! [: Slovem, srdcem .......
SLOVO BOŽÍ:
Čtení z páté knihy Mojžíšovy (Deut 8,7-18)
Hospodin,≈tvůj Bůh, tě přivádí do země dobré a prostorné, do země potoků, pramenů a zřídel,≈která vyvěrají v údolích i na horách, do země pšenice a ječmene, vinné révy, fíkoví a granátových jablek, do země olivového oleje a medu, do země,≈v níž budeš jíst chléb bez nedostatku, v níž ti nebude nic scházet, do země,≈jejíž kameny obsahují železo a z jejíchž hor budeš moci dobývat měď. Budeš jíst dosyta a velebit Hospodina,≈svého Boha, za tu dobrou zemi,≈kterou ti daroval.
Dej si však pozor, abys nezapomněl na Hospodina,≈svého Boha, tím,≈že bys nezachovával jeho přikázání, ustanovení a nařízení,≈která ti dnes ukládám. Až se dosyta najíš, vystavíš si krásné domy a budeš v nich bydlet, až se ti rozmnoží skot a brav, až budeš mít hodně stříbra a zlata, až se ti rozmnoží všechno,≈co máš, ať nezpyšní tvé srdce tak, že bys zapomněl na Hospodina, svého Boha,≈který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví, který tě vedl po veliké a strašné poušti,≈kde byli ohniví hadi a štíři, po pustině bez vody, vyvedl ti vodu z nejtvrdší skály, sytil tě na poušti manou,≈kterou tvoji otcové neznali, aby tě pokořil a vyzkoušel a nakonec tě zahrnul dobrem. Neříkej si v srdci: 'Má síla a schopnost mých rukou mi získaly tento blahobyt.'
Pamatuj na Hospodina,≈svého Boha, neboť sílu k dosažení blahobytu ti dává on, a tak stvrzuje svou smlouvu, k níž se přísahou zavázal tvým otcům, jak je tomu dnes. Slyšeli jsme Slovo Boží.
Odpověď: Chválíme Tě, Pane, neboť jsou úžasná Tvoje díla.
SLOVO SVATÝCH BOŽÍCH:
Sv. Petr Chrysolog se narodil kolem roku 380 v Imole v severní Itálii. Nejprve působil jako jáhen a po roce 424 se stal biskupem v Ravenně, v městě, které od roku 404 bylo sídlem císařského dvora a ještě v první polovině 5. století se stalo metropolí. Proslavil se svými kázáními, odtud označení Chryzolog (= mluvící zlatá slova). Jeho zásadou bylo: „K lidu je třeba mluvit jazykem lidu". Proti konstantinopolskému bludaři Eutychovi zdůrazňoval autoritu římského biskupa jako nástupce apoštola Petra. Zemřel 31. VII. po roce 451 v Imole a roku 1729 byl prohlášen za učitele církve.
Člověče, proč o sobě smýšlíš tak nízce, když pro Boha jsi tak vzácný? Pročpak se nerozumně zříkáš své důstojnosti, když ti Bůh prokazuje takovou přízeň? Proč se zabýváš tím, z čeho jsi stvořen, a nezabýváš se tím, k jakému cíli tě Stvořitel určil a zaměřil? Nebyl snad celý svět, který pozorují tvé oči, stvořen pro tebe? Světlo, které ti bylo vlito zahání temnoty kolem tebe. Kvůli tobě byla ustavena noc, kvůli tobě byl vymezen den, kvůli tobě bylo nebe osvětleno jasem Slunce, Měsíce a hvězd. Kvůli tobě je země okrášlena květy, lesy a ovocným stromovím. Kvůli tobě byli stvořeni všichni živočichové, kteří naplňují ovzduší, zemi a vodstva. Bůh totiž nechtěl, aby smutná samota zastiňovala nádheru právě stvořeného světa.
Tvůj Stvořitel si však ještě přál obdarovat tě něčím dalším, aby tě poctil. Vtiskl do tebe svůj obraz, aby tak viditelný obraz zpřítomňoval v tomto světě neviditelného Tvůrce. Postavil tě do tohoto světa, abys konal jeho vůli a aby tak nesmírné panství, jímž je celý svět, nebylo bez Pánova zplnomocněnce a správce. (Petr Chryzolog, Promluva 148, v PL 52, 596-598)
Sv. František se narodil v roce 1182 v Assisi ve střední Itálii. Ke všemu, co podnikal, si žádal souhlas církevních představených - jako např. když se souhlasem papeže postavil na vrchu Grecciu o vánocích 1223 první živé jesličky. Poslední léta prožíval v ústraní. Stigmata, která se v samotě na hoře Verně objevila (1224) na jeho těle, připodobnila ho ještě víc Kristu. Krátce nato složil svůj chvalozpěv všeho tvorstva. Zemřel 3. X. 1226. Za svatého byl prohlášen už v roce 1228.
Nejvyšší a mocný, dobrý Pane,
tobě ať zní chvála, čest a dík.
Přísluší jen tobě, jehož jméno
člověk není hoden vyslovit.
Ať tě, Pane, chválí všechna díla,
zvláště bratr slunce ve výši,
on je dárce života i světla,
je tvůj obraz Bože Nejvyšší.
Ať tě, Pane, chválí sestra luna,
všechny jasné hvězdy na nebi,
ať tě chválí svěží bratr vánek,
mraky, vzduch a každé podnebí.
Ať tě, Pane, chválí sestra voda,
čistá, sloužící a pokorná,
ať tě chválí jasný bratr oheň,
jehož moci obává se tma.
Ať tě chválí sestra matka země,
rodí pro nás trávu, plod i květ,
ať tě chválí trpící a tiší,
kteří s láskou umí odpouštět.
Ať tě chválí sestřička smrt těla,
které neunikne žádný tvor ,
běda těm, kdo zemřou v těžkém hříchu,
šťastní, kdo v tvé vůli mají vzor .
Nejvyššímu, všemocnému Pánu
vzdejte čest a chválu veškerou,
dobrořečte s díky jeho jménu,
služte jemu s velkou pokorou.
SLOVO SVATÉHO OTCE k letošní době stvoření (1.9. - 4.10.):
Chválíme tě, Otče, se všemi tvory, kteří vyšli z tvé mocné ruky. Jsou tví a jsou plní tvé přítomnosti a tvé něhy. Buď chválen!
Boží Synu, Ježíši, skrze tebe je všechno stvořeno. Přijal jsi podobu v mateřském lůně Marie, stal ses součástí této země a díval ses na tento svět lidskýma očima. Teď jsi živý v každém stvoření se svou slávou vzkříšení. Buď chválen!
Duchu svatý, jenž svým světlem vedeš tento svět k Otcově lásce a provázíš lkání stvoření, ty přece žiješ v našich srdcích, abys nás pobízel k dobru. Buď chválen!
Pane Bože, Jediný v Trojici, úžasné společenství nekonečné lásky, nauč nás nazírat tě v kráse světa, kde všechno mluví o tobě. Probuď naši chválu a naši vděčnost za každou bytost, kterou jsi stvořil. Dej nám milost, abychom se cítili důvěrně spojeni se vším, co existuje.
Bože lásky, ukaž nám naše místo v tomto světě jako nástrojů tvé náklonnosti ke všem bytostem na zemi, neboť žádná z nich není tebou zapomenuta. Osvěť ty, kdo mají peníze a moc, aby neupadali do hříchu lhostejnosti, aby milovali obecné blaho, podporovali slabé a starali se o tento svět, kde žijeme.
Chudí této země volají: Pane, vezmi nás pod svou moc a do svého světla, aby byl ochráněn každý život, aby byla připravena lepší budoucnost, aby přišlo tvoje království spravedlnosti, pokoje, lásky a krásy. Buď chválen! Amen.
SLOVO CÍRKVE:
děkovná modlitba a požehnání celému okolí i v dál
Zazpívejme, jak nás naučil Pán Ježíš:
varhaník začne Otče náš .....
Bože, náš dobrý Otče, děkujeme ti, žes nám svěřil zemi, abychom ji obdělávali;
nauč nás užívat plodů, které jsme z ní sklidili, tak abychom z toho měli užitek nejen my, ale i ostatní lidé, a aby to sloužilo ke tvé chvále. Skrze tvého Syna
Požehnání na všechny hlavní i vedlejším světové strany:
Kněží SAC:
Na přímluvu všech svatých, které jsme vzývali, požehnej vás, vaše doma, zvláště nemocné, naše rodiny a všechny obce a území, které byly jmenovány všemohoucí Bůh, Otec i Syn i Duch Svatý. Amen.
Ty mocný, silný veliký / Vladaři věčnosti! / Ty, který svítíš do temnot / na cestu ke ctnosti, / buď veleben, buď veleben, buď veleben!
2. Ty, jehož moudrost vesmíru / dala své zákony / a chceš, by člověk postupně / zvedal jim záclony, / buď veleben, buď veleben, buď veleben!
3. Ty, který krásou odíváš / korunku květovou / a v rovnováze držíš svou / soustavu světovou, / buď veleben, buď veleben, buď veleben!
(slova Jan Nečas, soudce, básník a překladatel, * 1849 ve Studnicích, + 1919, nápěv Karel Eichler, kněz a hudební vědec, * 1845 ve Velkém Meziříčí, + 1918, obě místa z Vejdocha vidíme)
Kde domov můj, kde domov můj? Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, v sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled. A to jest ta krásná země, (: země česká, domov můj! :)
2. Kde domov můj, kde domov můj? V kraji znáš-li bohumilém duše útlé v těle čilém, mysl jasnou, vznik a zdar, a tu sílu, vzdoru zmar. To jest Čechů slavné plémě. (: mezi Čechy domov můj! :)
3. Kde domov můj, kde domov můj? V zemi, kde náš Kníže svatý, vírou v Krista v duši vzňatý, krev svou v oběť za vlast lil, český národ vykoupil. V zemi slavné, otcům drahé, (: v české zemi domov můj! :)
4. Kde domov můj, kde domov můj? Bože, velký Hospodine, ruka Tvoje světům kyne, Tebe vzývá národ můj, věčný Bože, při něm stůj. Světovládný Hospodine, (: chraň vždy český domov můj! :)