Veliikonoční pouť ze Křtin do Mikulova

1. Zpráva o pouti a fotografie od sestry Reginy

2. Shrnutí o pouti a odkaz na video od bratra Petra

Ad 1)

Před nedávnem jsem se zúčastnila velikonoční pouti, kterou jsem spolu s ostatními ve zdraví .

zakončila na Svatém Kopečku v Mikulově. Ve čtvtek 2. 4. 2015 jsme byli vlídně přijati na faře ve Křtinách. Děkuji Vám i Vaší pomocnici za společenství, které jsme směli sdílet a za vlídné přijetí, kterého se nám dostalo!

Zasílám Vám fotografie z úseku cesty, který jste šel spolu s námi.
V pátek jsme došli ze Křtin do Bílovic nad Svitavou, v Brně jsme byli vřele přijati na faře kostela sv. Jakuba, pak jsme vyrazili do benediktinského opatsví v Rajhradu. Doputovali jsme nedlouho před západem Slunce, stihli jsme ještě večerní velkopáteční obřad v latině. Bratři benediktini nám dovolili přenocovat. V sobotu jsme opustili Rajhrad hned brzy zrána. Následovaly Vojtkovice, kde si děvčata zazpívala v kostele sv. Vavřince, pak už jsme doputovali do Židlochovic. Zdejší pan farář byl velmi zaneprázdněn - v podstatě přebíhal mezi oltářem a zpovědnicí a k tomu ještě přinášely rodiny velikonoční beránky k požehnání. Není se čemu divit, vždyť byla Bílá sobota! U Nosislavi jsem spatřila první vinohrad. Odpočinuli jsme si před evangelickým kostelem. Z Velkých Němčic jsme dále postupovali přes jeden z nejhezčích úseků cesty. Šli jsme kolem řeky Svratky, pěšina vedla stráněmi a svahy strmě klesajícími do údolí, tu a tam byly porostlé fialkami, místy jsem zahlédla i první blatouchy, a dokonce rozkvetlé rané třešně. Také stromy, které měly v korunách jmelí, mě zaujaly - V Západočeském kraji, z něhož pocházím, toto nebývá zvykem. Z Uherčic jsme prudce stoupali po zpevněných cestách a pak sešli k rozcestníku Pod Novosadem, tady jsem měla krátce před Popicemi takovou menší krizi, ale s pomocí Boží jsem ji překonala. Odměnou mi byla krátká pauza u rybníka před Popicemi, kde jsem si mohla zchladit nateklé nohy, které už jsem měla samý puchýř. Původně jsme měli mít ubytování ve Strachotíně, ale nebylo možné je tam sehnat. Nakonec se to však ukázalo býti prospěšné - mohli jsme pozorovat velkolepý západ slunce nad přehradou Nové Mlýny. Byla hezky vidět písečná duna vyčnívající z hladiny nádrže, kde měli v 9.-11. stol. pohřebiště staří Slované. Další den jsme putovali z Dolních Věstonic na Dívčí hrady (asi nejstrmější kopec celého pochodu) do Klentic, kde většina poseděla v Café Fara. Odtud už pokračovali po silnici do Mikulova.Já jsem se vydala po červené svatojakubské přes Sirotčí hrad a v Mikulově jsem vyšla u jeskyně Na Turoldu. Pouť jsem chtěla jako ostatní zakončit na Svatém kopečku, což jsem učinila. Ostatní také ukončili pouť na Svatém kopečku, avšak Eva, Lenka a Saša pokračovaly ještě asi přibližně 15 km ve směru na Lednicko-valtický areál. Při sestupu ze Svatého Kopečku jsem si prohlédla Křížovou cestu, kterou jsem taky trochu protrpěla - nohy už o sobě dávaly vědět. V Mikulově jsem neměla mnoho času, takže jsem s pomocí Boží doběhla na info centrum a na náměstí jsem zběžně prolétla velikonoční trhy. Na info centru jsme se spolu s dalším poutníkem Jirkou Hovorkou zapsali do Poutnické knihy. Byl v ní již zápis o pouti od Petra Hirsche. Toho jsme potkali na náměstí. Vlak jsme nestihli, ale našli jsme v rychlosti bus a dojeli do Šakvic, odkud se dalo jet rychlíkem, který přijel z Břeclavi a ujel nám v Mikulově. V autobuse se nám opět otevřel krásný výhled na Pálavu. Když jsme přijeli v pondělí domů, zrovna běžel na ČT 2 pořad o archeologických nálezech na Mikulovsku, o sporech o pravost druhé Věstonické Venuše, kterou prof. Karel Absolon považoval za falzifikát. Pouze ta první je prý dle Absolona pravá, ale v dokumentu nastínili i jiné pohledy.

Pouť hodnotíme jako mimořádně zajímavou a jsme velmi vděčni, že jsme se mohli zúčastnit a že jsme na pouti mohli být. Máme radost, že jsme mohli během putování sdílet společenství s tolika zajímavými lidmi.
S pozdravem Regina Fictumová