Z dějin poutníků - sv. Vendelín

 

Sv. Vendelín - patron pastýřů a poutníků, ochránce dobytka a polí

 

Mezi několika svatými, kteří sami byli poutníky nebo se stali patrony poutníků (sv. Jakub, sv. Gertruda), je i několik u nás prakticky neznámých světců. Jedním z nich je sv. Vendelín.

Má svátek 20. (někde 21. nebo  22.) října.

Je uctíván především v Německu (Sársko, Bavorsko, Trevír aj.), Rakousku a Švýcarsku,  ale i u nás je několik zasvěcení sv. Vendelínu (o něco více je na Slovensku, v nitrianské diecézi), hlavně menších kapliček, ale i farních kostelů (Perštejn u Kadaně, Třebětice u Kroměříže).

Sv. Vendelín žil v dobách prvotní evangelizace Evropy v 6. století, pocházel ze Skotska, odkud tehdy vycházeli mnozí misionáři do střední Evropy. Podle legendy byl skotským královským synem  a byl vychováván biskupem. Ve věku 20 let se rozhodl podniknout pouť do Říma, kde dostal požehnání od papeže. Pak se vrátil do Trevíru, kde se v okolí usadil jako poustevník, a aby měl nějakou obživu, sloužil jako pastýř u jednoho šlechtice. Tento šlechtic, když poznal, že jde o muže svatého, vystavěl mu poustevnu. Odtud ho povolali benediktinští mniši z blízkého kláštera Tholey, protože si ho zvolili za opata. V tomto klášteře v roce 617 (nebo 614)  také zemřel.

Podle legendy však země nepřijala jeho tělo do hrobu, a tak je mniši naložili na káru a nechali voly, ať je zavezou, kam chtějí. Oni ho přivezli na  místo jeho poustevny, na horu, kde se modlíval. Tam byl pohřben a tam vzniklo poutní místo St. Wendel nad Sárou, brzy hojně navštěvované.

Ačkoli sv. Vendelín nepatří mezi obvyklých 14 svatých pomocníků v nouzi, někdy je mezi ně počítán. Je vyobrazován jako poutník, mnich nebo pastýř. Jeho poutní hůl vypadá někdy spíše jako kyj pastýře.

Na miniatuře z odpustkové listiny, vydané v Avignonu 4. IV. 1360 pro poutní místo St. Wendel, je vyobrazen jako mnich s knihou, ale i s pastýřskou holí s okovanou špičkou, k němu se obrací o přímluvu jak postavička mnicha zleva, tak postavička poutníka zprava (má poutnický klobouk, poutnickou pelerinu /to slovo ostatně pochází od peregrinus - poutník/ a poutnickou mošnu).

Uvnitř tlustých tahů iniciály U jsou obvyklá dekorativní zvířátka středověkých rukopisů: psíci a dráčci (drak neměl zpravidla jako dekorace žádný negativní symbolický význam - prostě to bylo jedno ze zvířat, která - jak středověký člověk z tehdejších svých příruček četl - žila někde na okraji kulatého světa v Africe a Asii). Malíř si ještě neodpustil přidat k iniciále kresbičku prasátka se zvonečkem. V tomto případě může jít o nějaký symbolický náznak, protože jak prasátko, tak zvoneček byly atributem sv. Antonína poustevníka. Může to ještě více podtrhovat skutečnost, že sv. Vendelín byl poustevníkem, a nebo  to může být snad i náznak, že malíř (asi to byl samozřejmě mnich - kdo jiný tehdy uměl psát  listiny a malovat iniciály) se jmenoval Antonín. Středověcí malíři a písaři se totiž prakticky nikde nijak jménem nepodepisovali, jen výjimečně to nějak naznačili.

(viz kniha: A. Selzer: St. Wendelin, Mödling 1962)

Ve Švýcarsku je dokonce postava sv. Vendelína (jako poutníka)  ve znaku města Dittingen: