S francouzskými poutníky do Polska a na Litvu - Zpráva o pouti a foto z 1. části

S francouzskými poutníky severním Polskem a Litvou.

Manželé Claudia a Robert  Mestelanovi  z jihofrancouzského městečka Velleron založili v roce 2006 katolické sdružení laiků “Poutní cesta křesťanskou Evropou“. Za hlavní cíl svých aktivit si vytkli  obranu křesťanských kořenů Evropy  i  účast na  její  nové evangelizaci. Sdružení pořádá konference o rozvoji poutnictví v době 21. století, organizuje pěší poutě i poutní zájezdy. Angažuje se však i ve výstavbě a opravách poutních zastavení na evropských poutních cestách a místech – tedy křížů, Božích muk, kapliček, soch světců, kaplí, obrazů, kalvárií i ikon. V ČR postavili na Velehradě kapličku s Pražským Jezulátkem již v r. 2007. Manželé Mestelanovi mj.  absolvovali  v roce 1999 pěší pouť z Francie do Betléma ve Svaté zemi  o vzdálenosti  4 650 km a v roce 2004 se vypravili na obdobnou poutní cestu z města Vezelay ve Francii do Kijeva na Ukrajině – 4 000 km.Tehdy procházeli i naší zemí po trase Poštorná-Ratíškovice-Velehrad-Slavkov-Brno- Porta coeli-Velké Meziříčí-Nový dvůr-Praha –Králíky. V létech 2006-2013 zorganizovali mimo řadu pěších poutí také osm zájezdů na poutní místa ve Francii a v dalších evropských zemích.

Pro tento devátý dvoutýdenní poutní zájezd organizátoři připravili trasu VARŠAVA-NIEPOKALANOW-MALBORK-GDAŇSK-WESTERPLATTE-OLSTYN- AUGUSTOW-VILNIUS-BALTRISKES- ŠILUVA –SIAULIAI (Hora křížů)-VARŠAVA. Francouzští poutníci přicestovali do Varšavy letecky z různých francouzských měst,  naše polská průvodkyně - profesorka francouzštiny a tlumočnice -  Ewa a řidič autobusu Stanislaw přijeli z Lublinu, zatímco já, jediný Čech jsem, se odpovědně připojil k poutní výpravě díky skvělému rychlíkovému spojení Vídeň – Varšava. Organizace  a vedení  naší pouti se ujali Robert a Claudia a postupně mne postupně představili jednotlivým členům naší 25 členné výpravy. Jejich potěšení (i moje) bylo o poznání větší, když jsem jim francouzsky hned odpovídal na pozdravy i všetečné otázky.To napomohlo k naší poměrně snadné další komunikaci. Součástí skupiny byl i francouzský kněz Otec Gérard Trauchessec, který duchovně doprovázel již mnohé poutní zájezdy tohoto sdružení v minulosti. Díky jemu  jsme mohli také každý den slavit vlastní mši svatou (ve francouzštině i v latině), neboť Ewa s Claudií iniciativně a pohotově vždy vyjednaly s duchovní správou v místě, kde jsme se právě nacházeli, pro naše mše vhodný kostel či kapli. Otec Gérard k nám při často dlouhých přejezdech promlouval, vedle obvyklé homilie to byla mnohá kulturně politická témata, dobře se vyznal i v historii řady evropských zemí, uměl velice dobře zpívat (a nepokazil také nikdy žádnou legraci).

8.10.2014 VYJÍŽDÍME

Z Varšavského  letiště jsme odjeli dne 8. října 2014 v poledních hodinách směrem na západ. Čas strávený v autobuse během jízdy, vedle promluv Otce Gérarda, jsme zaplnili modlitbami i zpěvem - každý obdržel zpěvník „LE CARILLON DES CHANSONS“- (Zvonkohra písní). Zpívali jsme také samozřejmě naplno  i při  našich bohoslužbách, zpívalo se naše poděkování před i po jídle. Při modlitbách růžence zněla nejen francouzština a latina, ale též polština průvodkyně Ewy i moje čeština. Růženec se modlil arabsky náš francouzský spolupoutník Christian, který v mládí žil s rodiči v Sýrii. Často si bral slovo i Robert a připomínal mnohé historické události, které se udály v místech, jimiž jsme projížděli.          

Průvodkyně Ewa nám také v úvodu představila základní fakta z historie a současnosti Polska a polské katolické církve. V zemi je zákonem ustanovena odluka církve od státu, v praxi existuje však mnoho výjimek. Ke katolické víře se hlásí dle statistik přes 90 % obyvatel, 50-60% z nich pravidelně navštěvuje bohoslužby. Od roku 1918  církev má  i svou Katolickou Univerzitu v Lublinu, zůstala v jejich rukou i za minulých  komunistických vlád. Zákony o restituci církevního majetku byly přijaty již v roce 1989, dosud je však v činnosti Církevní fond, z něhož polský stát částečně přispívá na provoz církví.

8.10.2014

POUTNÍ MÍSTO NIEPOKALANOW

Naším prvním cílem byl klášter Niepokalanow.Jeho návštěva nám umožnila bližší pohled  na život, dílo i duchovní odkaz polského mučedníka  sv. Maxmiliána Maria Kolbeho (1894-1941), kněze, minority,  filosofa a teologa. Byl propagátorem používání moderních prostředků při pastoraci a evangelizaci. V klášteře Niepokalanow, rozkládajícím se na ploše přes 240 000 m²,  který v Polsku založil a vedl, zřídil obrovské tiskařské závody, které produkovaly katolické časopisy (např. Rytíř Neposkvrněné), jakož i další tiskoviny. Založil  Rytířstvo Neposkvrněné, které mělo už za jeho života tisíce členů. Pro napomáhání odboji vůči nacismu byl v době války zatčen, eskortován do koncentračního tábora v Osvětimi, kde zemřel 14. 8. 1941, když nabídl svůj život výměnou za život jiného vězně – otce rodiny Franciszka Gajowniczka. Kanonizován byl v roce 1982. Hlavním svátkem je zde 15. srpen, Nanebevzetí Panny Marie. Mariánská bazilika je postavena v neoklasicistním stylu, nad hlavním oltářem je obraz Neposkvrněné Panny Marie,  je identický s obrazem na „Zázračné medailce“. Každoročně sem zavítá na 500 000 poutníků.

9.10.2014 MALBORK

Návštěva hradu a obranné tvrzi Malbork, někdejšího centra Řádu německých rytířů  byla pro nás také pohledem do často neklidných  polsko-německých i evropských dějin. Hrad s plochou více než 250 000 m²  je největší cihlová stavby na světě. Řád německých rytířů zahájil stavbu asi v roce 1274. V letech 1309-1457 byl Malbork sídlem velmistra řádu a hlavním městem řádového státu, později rezidencí polských králů. V roce 1997 byl hrad zapsán na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

10.10. GDAŇSK

Za slunečného dne jsme přijeli do přístavního města Gdaňsk. Zejména ve 20. století toto město  vstoupilo zásadním způsobem do historie Polska. Naše první kroky však zamířily do dominanty města, kostela Nanebevzetí Panny Marie z roku 1343. Jeho úctyhodná velikost (největší cihlový kostel světa) předurčuje kapacitu 20 000 míst. Jen na prohlídku jeho interiéru je třeba  téměř půlden. Kostel se stal důležitým centrem spolupráce katolické církve a odborového hnutí Solidarita a v létech 1980-1982, kdy došlo k otevřenému  střetu velké části polské společnosti s komunistickým vedením státu a kdy polská katolická církev se aktivně zastala požadavků stávkujících dělníků. Pozitivní roli církve v této době byla věnována i část expozice v Muzeu Solidarity, které jsme v Gdaňsku  navštívili. Bylo otevřeno v r. 2000 přímo v někdejších  továrních halách  gdaňských loděnic. Koncepce muzea překvapila autentičností expozic, věcností i precizní analýzou někdejšího socialistického modelu polské společnosti opírající se o dobová svědectví i výsledky historického výzkumu. Návštěva  muzea  usnadnila i nám,  jednotlivým členům poutní výpravy,  hlubší pochopení příčin společensko-politických změn z konce osmdesátých let 20. stol. v zemích střední a východní Evropy.

11.10. WESTERPLATTE - POLÁCI A NĚMCI

Součástí naší návštěvy města byla i prohlídka  polské vojenské pevnosti na malém poloostrově Westerplatte,  jejíž napadení Německem v ranních hodinách dne 1. 9. 1939 se považuje za počátek 2. světové války. Tehdejší polští obránci pod vedením majora Sucharského hájili toto lehké opevnění proti drtivé německé přesile celých sedm dní a kapitulovali až po naprostém vyčerpání, v době, kdy již německá vojska stála před Varšavou. Houževnatý odpor posádky jakoby předznamenal hrdinství i oběti Poláků v této válce – v podzemním domácím odboji i na bojištích západní i východní fronty. Včetně ztrát v řadách civilního obyvatelstva konečný počet obětí války  dosáhl počtu 6 milionů obyvatel. Tento fakt nebylo možno přehlédnout ani při naší poutní cestě, vždyť na zdech téměř všech polských kostelů, vně i uvnitř, poblíž vstupu, na bočních oltářích, ale i jinde bylo množství děkovných tabulí za šťastný návrat z války. Vedle nich ovšem i tabule na počest padlých, zabitých a umučených, mnohé z nich s odbojovým pozdravem  BÓG-HONOR- OJCZYZNA (Bůh-Čest- Vlast). Nicméně,  jak ze současného stavu  polsko-německých vztahů vyplývá, dnešní realitou je cílevědomá a velmi těsná bilaterální spolupráce, mj.  zakotvená na oficiální i nevládní úrovni i  na vzájemné podpoře obou zemí v rámci mezinárodních institucí,  zejména v EU. Důraz je dán i  na perspektivu vztahů  směrem do budoucna, kterou zaštiťuje např. Polsko-Německé  centrum  mládeže se sídlem ve městě Olsztyn.  V uvedeném centru  jsme se zastavili cestou z Gdaňska do Vilniusu, seznámili se s jeho  posláním a také  zde strávili jednu naši poutnickou noc, neboť centrum disponuje i ubytovacím zařízením v dostupných cenách pro poutníky.

POUTNÍ MÍSTO GIETRZWALD

Nedaleko Olsztyna jsme navštívili oblíbené  poutní místo Gietrzwald. Zde se v létě r. 1877 opakovaně  zjevila dvěma dětem, třináctileté  Justině Szafryńské a dvanáctileté  Barbaře  Samulowské. Panna Maria se přestavila jako Neposkvrněné početí Panny Marie  a požádala je, aby se lidé modlili každý den růženec. Tehdejší biskup Warmie Philip Krementz ustanovil zvláštní komisi k ověření pravdivosti zjevení a ta po čase tuto pravost  a  autentičnost potvrdila. V dnešní době je poutní chrám Matky Boží Gietrzwaldské rušným poutním místem, přijeli jsme odpoledne a ještě v podvečer se v kostele konala poslední svatba toho dne. Tento skvěle udržovaný chrám s překrásným interiérem obdržel od Pavla VI. v r. 1970 titul Basilica minor. V místě je Poutní dům Jana Pavla II. s kapacitou 100 lůžek a veškerým nezbytným zázemím pro poutníky. V závěru našeho krátkého pobytu jsme  s  Otcem Gérardem  slavili naši každodenní mši svatou v krásné  kapli poutního domu.

POUTNÍ MÍSTO STUDZIENICZNA

Naše poslední poutní zastavení v Polsku již nedaleko litevských hranic bylo v Augustówě-  Studzieniczné. Na tomto místě se nachází kaple Panny Marie v Studzieniczné (jméno dle studny se zázračnou léčivou vodou), která  se nachází na ostrově v přilehlém jezeře. Od  konce 19. stol. je ostrov spojen s pevninou sypanou hrází. Posvátný obraz v kapli je kopií obrazu Panny Marie Čenstochovské. Zprávy o zázračném uzdravování nemocných jsou známy již z doby okolo roku 1700,  dobové písemné dokumenty z roku 1740 potvrzují, že  Panna Maria Studzieniczenska byla místním obyvatelstvem uctívána nejméně  od roku 1728. Biskupská zpráva z r.1741 hodnotí události o uzdravování  na ostrově v pozitivním duchu.  V roce 1772 se na ostrově usazuje poustevník Wincenty Morawski, bývalý důstojník polské armády, františkán, terciář. V roce 1782 koná pouť do Říma, odkud přiváží souhlas se čtyřmi termíny poutí s právem získání plnomocných odpustků: na svátek  Seslání Ducha svatého, 26. července na svátek sv. Anny, 16.května na svátek sv.  Jana Nepomuckého a 23. září ( tehdy svátek sv. Tekly). V 19. stol. již byl Augustow-Studzieniczna  široce známým a oblíbeným poutním místem. Novorenesanční zděná kaple, postavená na 64 dubových  pilotech, nahradila v roce 1872 původní dřevěnou stavbu.  V poutním areálu se rovněž nachází kostel Panny Marie Karmelské. V roce 1999 se zde objevil i poutník nejvzácnější – Jan Pavel II. Událost připomíná jeho pomník postavený v blízkosti kaple. Poutní místo má i kvalitní zázemí pro poutníky, jak pro ubytování, tak i stravování. Je to dáno mj. i tím že lokalita je i oblíbenou turistickou destinací - jsou tu borové lesy a jezero o ploše 250 ha (Jezioro Studzieniczne) vhodné pro koupání a vodní sporty. Po prohlídce poutního areálu a  společné modlitbě za Polsko, ukončení války na Ukrajině,  nastolení spravedlivého míru v Sýrii a Iráku  jsme zazpívali francouzskou mariánskou píseň a vydali se směrem k litevské hranici -   směr Vilnius.

VÍTÁ NÁS LITVA

Litva u mnohých z nás spočívala v našem povědomí dlouho ve společné  kategorii  „někdejších sovětských pobaltských republik“. Je však již téměř 25 let nezávislým  a úspěšným státem  když předtím byla po staletí v oblasti strategických zájmů německých, poských, ruských a posléze nacistických a sovětských. Houževnatost Litevců při cestě za vlastní nezávislosti však byla korunována úspěchem - novodobý samostatný litevský stát vznikl 11. března 1990, od roku 2004 je Litva členem EU i NATO. V čele země je ve druhém funkčním období presidentka Dalia Grybauskaitė, někdejší litevská komisařka v  EU. Litva  je největší z pobaltských republik - počtem obyvatel i rozlohou. Má množství jezer a hustou říční síť, překvapením je průměrná nadmořská výška pouhých  99 m n m. i poměrně  rozptýlené osídlení venkova  Při vstupu do země z Polska je třeba si posunout hodinky o 1 hodinu dopředu a také  se smířit s faktem, že litevštině  ani Francouzi, ani Češi nebo Poláci prostě nerozumí, sem tam se uplatní v komunikaci  polština, ruština i angličtina (nejčastěji). Země přijala křesťanství jako poslední v Evropě v roce 1386, v současnosti se téměř 80 % populace považuje za římské katolíky, 15% se hlásí k ateismu (vnímáno jako daň letité sovětské okupaci), protestantské církve jsou zastoupeny 1%, pravoslaví 4 %.   Katolická víra Litevců je však houževnatá. Historicky  i dnes je vnímána  příslušnost k římskokatolické církvi  mj. též  jako součást národní sebeidentifikace a proevropská síla, což platí zejména při vymezování se vůči Rusku. S křesťany v Litvě nás spojuje i rozšířená úcta ke sv. Janu Nepomuckému, kam pronikla z Čech přes Polsko.

12.-13.10. VILNIUS

Naše první kroky ve Vilniusu vedly do poutní kaple Panny Marie Jitřní brány (v  litevštině Aušros Vartai), užívá se však i název Panny Marie Ostré brány (litevsky  Aštrus Vartai).  Věhlas kapli zajistil zázračný milostný obraz této ochránkyně města – Panny Marie Jitřní brány (Vilniuská Madona, Madona Jitřní brány, Panna Maria Ostrobranská, v polštině často Matka Boža Ostrobramska), která je  vedle své liturgické hodnoty nejvýznamnějším renesančním obrazem v Litvě, namalovaný v 17. století podle předlohy holandského malíře Martena de Vos. Protože v kapli - živém poutním místě - probíhají po celý den bohoslužby a adorace takřka nepřetržitě, několik francouzských  mariánských písní jsme ochránkyni Vilniusu na poděkování za šťastný příjezd a na přivítání zazpívali sborově nedaleko vstupu do kaple ( za souhlasných projevů kolemjdoucích a přihlížejících Vilniusanů). Následně jsme se pak  připojili k probíhající pobožnosti, za našeho pobytu jsme se tu několikrát s našimi modlitbami i prosbami vrátili.

Naše poutní skupina se ubytovala v moderně zrekonstruovaném klášterním penzionu „Marijos Namai“ (Mariin dům) náležející Komunitě sv. Jana  ( litevsky Šv.Joan bendruomené), působící ve  Vilniusu  již od roku 1993 (zejména výuka v semináři, dále duchovní cvičení, tábory pro děti, organizace setkání rodin s dětmi, pastorace mládeže  a univerzitních studentů). V současné době pracuje ve Vilniusu pět bratří, dva Francouzi a tři Litevci.

SVATÁ FAUSTYNA KOWALSKÁ

Pro nás byl Vilnius ovšem také městem spojeným s  pobytem sv. Faustyny Kowalské (1905-1938).  Bylo to v době 21. 2. – 11. 6. 1929 a znovu s krátkými přestávkami 25. 5. 933 - 21.3.1936. Faustina  byla polská řeholnice a mystička, členka Kongregace sester Matky Božího Milosrdenství..Je  apoštolkou  Božího Milosrdenství.  Prohlédli jsme si i dům, kde Faustyna bydlela a také navštívili kostel Božího Milosrdenství (dříve sv.Trojice) na Starém Městě, ul. Dominikonų 12, kde je umístěn originál obrazu Božího Milosrdenství od malíře E. Kazimirowského z r. 1934.Ten jej namaloval dle Faustyniných instrukcí. Modlitbami jsme se také zapojili do novény k Božímu Milosrdenství. Faustyna Kowalska byla kanonizována  dne 30. dubna 2000 sv. Janem Pavlem II.

 

PARLAMENT

Naše poutní výprava byla oficiálně přijata v budově Parlamentu Litevské republiky představiteli Výboru pro zahraniční styky. Prohlídku starého i nového objektu Parlamentu doplnili i výkladem o nedávné minulosti země, o jejich cílech v oblasti mezinárodních vztahů i o  fungování parlamentního systému v Litvě. Neskrývali  ani obavy z možných důsledků současné  krize na Ukrajině (mají 5,8 % etnických Rusů a 1,2 % Bělorusů) pro budoucí samostatnost země.

HISTORIE VŠUDYPŘÍTOMNÁ   

S bratrem Jean-Loïc  z Komunity sv. Jana  jsme navštívili i ústřední vilniuský hřbitov. Z pohledu našich tradic bylo  poněkud nezvyklé vidět jednotlivé hroby volně  mezi lesními stromy, byl to však vedlejší dojem. Hřbitov slouží jako místo odpočinku mj. pro desetitisíce padlých vojáků – Litevců  a okolních národů – Němců, Rusů, Poláků snad  ze všech válek   posledních staletí. Pomník tu mají tedy i vojáci Napoleonovy  armády - při strastiplném ústupu Napoleona na západ z ruského tažení r. 1812, kterého se účastnilo vedle Francouzů na  20  dalších národností (mj. Poláci, Portugalci, Italové, Němci, Rakušané, Španělé, Chorvati, Litevci, aj.). Ve Vilniusu tak zahynulo z důvodu tuhé zimy, hladu, nemocí a vyčerpání na 40 tisíc vojáků Napoleonovy kdysi slavné Grande Armée (Velké armády). 

Pomníky tu však stojí i na počest „dvou genocid“. První byla  masové vyvraždění židovského obyvalstva Litvy  během německé okupace (ze 225 tisíc Židů na jejím počátku jich na konci války zůstalo jen 8000). Druhou z nich byly oběti při první sovětské okupaci  Litvy v r. 1940 (75 000 obětí), okamžité popravy po návratu Rudé Armády v r. 1944 (12 000 obětí) a také  následné deportace Litevců létech 1944-1952 (245 000 osob), z nichž valná část se ze sibiřských  gulagů a táborů smrti  již  nevrátila,  další padli v ozbrojeném partyzánském boji se sovětskou mocí, který trval až do r. 1954 (40-60 000 osob). Na čestném místě  je tu také  pohřbeno i 13 obětí z řad obránců (civilistů)  budovy  litevského rozhlasu a televize, na niž dne 13. ledna 1991 zaútočila sovětská armáda ve snaze  zabránit nezávislosti samostatné Litvy.

Návštěva  monumentální katedrály sv. Stanislava a Vladislava v klasicistním slohu (titul Basilica minor z r. 1921) v nás zanechala hluboký dojem. Jako jiné kostely  byla i  katedrála  za sovětské éry  v letech 1949 - 1988 pro církevní účely uzavřena a bylo zde zřízeno muzeum (jiné kostely dopadly hůře, staly se z nich sklady surovin či připadly armádě). Znovu vysvěcena  byla v r. 1989. V katedrále jsme se pomodlili společně růženec za budoucnost Litvy. Navštívili  jsme ještě  cihlový kostel sv. Františka v pozdně gotickém slohu a kostel sv. Petra a Pavla (jedna z nevětších perel pozdního baroka v Litvě ). Snad i proto je Vilnius také nazýván nejsevernějším městem  baroka, pro jiné je to  vůbec největší  město baroka na sever od Alp. Po  krátké prohlídce vybraných částí Starého města (zapsáno na seznamu kulturního dědictví UNESCO) jsme pobyt ve  Vilniusu  ukončili a odjeli na do Baltriškes na severovýchodu země v blízkosti lotyšské a běloruské hranic.   („Tam jest samy  koniec  šwiata“ poznamenal s úsměvem náš polský řidič Stanislav při odjezdu z města ).

14. - 16.10. BALTRIŠKES

Našimi hostiteli po dobu několika dnů jsou bratři Společenství Tiberiade. Společenství má ústředí v Belgii, pobočku zde v Litvě, druhou v Demokratické republice Kongo v Africe. V současnosti pracuje v komunitě osm bratří – mladých to mužů, za její vedení zodpovídá bratr François , který je z Belgie, většinu zde tvoří však Litevci. Zde v odlehlých pohraničních  končinách vybudovali bratří nejen kostel pro obyvatele z okolí a klášter, ale převzali  do své péče i bývalý kolchoz ze sovětských dob. A to vše, aby se mohli podílet na pastoraci Litevců. K upevnění často i  k nalezení víry dětí, mládeže, snoubenců a mladých rodin si bratři zvolili jako nástroje vedle společné modlitby, společný zpěv, také manuální práci, společné formy zábavy a využití volného času, zkrátka aktivní život ve společenství. Navštěvují školy, obce, farnosti, domy mladých rodin. V praxi se bratři inspirují spiritualitou sv. Františka a sv. Terezie, za vzor otcovství v rodinách zdůrazňují příklad sv. Josefa. To je ve zkratce spiritualita Tiberiade. Klášter v Baltriškes má slušnou ubytovací  kapacitu - cca 100 osob   -  pro  (byť skromné) ubytování i prostornou jídelnu s kuchyní. Kostel i klášter, jako i jiné stavby v okolí jsou vybudovány převážně ze dřeva. S bratřími i  s místními obyvateli jsme uspořádali několik společných pobožností, kde se prolínala litevština a francouzština, zpěvy bratří z Taizé i naše písně z poutnického zpěvníku Zvonkohra písní.

VYSVĚCENÍ POUTNÍ KAPLIČKY SV JANA KŘTITELE

Třetí den pobytu dne 15 října 2014,  na svátek sv. Terezie od Ježíše, na dopolední  slavnostní  pobožnosti poblíž našeho kláštera za široké účasti většiny místních, všech bratří i naší poutnické skupiny Otec Gérard Trauchessec vysvětil  kapličku sv. Jana Křtitele. Stala se  tak 27. zastavením na evropské poutní  cestě. Poděkování všem místním spolupracovníkům, sponzorům i bratřím Tberiade pronesl Robert Mestelan, předseda sdružení “Poutní cesta křesťanskou Evropou, který postavení kapličky v Litvě inicioval. V klášterní jídelně následovalo pak i malé pohoštění pro všechny účastníky slavnosti.

Blížila se však již doba našeho odjezdu. Na druhý den jsme si ještě prohlédli zemědělskou výrobu a pekárnu chleba našich hostitelů (ten již zmíněný “kolchoz“) a stihli jsme i regenerační procházku lesní krajinou v okolí. Další den jsme se s bratřími v  Baltriskes  v ranních hodinách po společné mši rozloučili.

 POUTNÍ MÍSTO ŠILUVA

 Naším další poutním cílem byla ŠILUVA, poutní místo celonárodního významu, asi 200 km severozápadně od Vilniusu. Historie poutního místa sahá do r. 1457, kdy do místního kostela byl přivezen jistým Petrasem Gednaunasem ze vzdáleného Říma obraz Matky Boží s Ježíškem na rukou. Již od počátku byl však obraz vážen a uctíván. Roku 1532 však na nátlak vrchnosti museli obyvatelé přijmout kalvínské vyznání. Pro Marii tedy nebylo  žádné místo. Katolický farář Jonas Holubka pak ukryl obraz, dokumenty  a liturgické předměty do kovové truhly a vše zakopal. Roku 1602 zemřel v Šiluva poslední katolík. Brzy však došlo k obratu. Roku 1608 se dětem - dvěma pasáčkům ovcí -  zjevila Panna Maria a to přesně na místě, kde byl zakopán před 86 roky obraz Matky Boží. Pasáčci o tom řekli svému kalvínskému katechetovi i ostatním obyvatelům Šiluva a ti se začali v místě shromažďovat. Přišel i kalvínský pastor, aby zabránil „katolickým machinacím“. Stalo se však, že pastor byl náhle sám svědkem zjevení a dětem  vše uvěřil. Obyvatelé se pak obrátili na katolickou víru, o 10 let později na svátek Narození Panny Marie  přijalo na místě 11 000 lidí svaté přijímání. Posléze jeden slepý starý muž našel i zakopanou truhlu s obrazem s dokumenty i liturgickými předměty. Na základě dokumentů církev vyhrála právní spor o vlastnictví pozemků. Byla zde postavena poutní kaple a pak kostel. V průběhu času hledalo mnoho lidí pomoc u Panny Marie v Šiluva. V sovětských dobách se každý,  kdo se účastnil náboženského dění, musel počítat s vězením. V roce 1979 úřady uzavřely rozsáhlou oblast kolem Šiluva, avšak marně. Lidé se nedali zlomit. Dnes je Šiluva duchovním centrem katolické víry, v r. 1993 se zde přijel pomodlit na své cestě Litvou i sv. Jan Pavel II. V roce 2008 na oslavě 400letého jubilea mariánského zjevení kardinál Joachim  Meissner, tehdejší arcibiskup v Kolíně n. Rýnem  zastupující papeže Benedikta XVI. při pontifikální mši pronesl tato památná slova:

„Před čtyřmi sty lety přišla Maria do dějin vašeho národa. A už od vás neodešla.

Šla s odvlečenými na Sibiř a pomáhala jim tam žít a umírat.

A zůstávala se zarmoucenými příbuznými v mateřské zemi

a pomáhala jim dále doufat a věřit. Potřebujeme Marii v současnosti i v budoucnu

v našich domech a skupinách, v našich společenstvích a obcích. Vždyť ona přináší

samotného Pána s sebou do domu. Kdo ji nechá stát přede dveřmi,

brání také Pánu ve vstupu do našeho středu...“

 

17.10. POUTNÍ MÍSTO HORA KŘÍŽŮ

Po společné modlitbě v poutní kapli a obědě v Poutním domě Jana Pavla II. jsme odjeli  na   Horu křížů. Ta se nachází 70 km severně od Šiluvy,  nedaleko města Šiauliai. Jsou na něm postaveny  statisíce křížů. První byly na místě vztyčeny v první polovině 19. století na památku obětí polského protiruského povstání z roku 1831, které tam byly pohřbeny. Jako další byly na tomto místě pohřbeny oběti dalšího polského povstání z roku 1863..Na počátku 20. století bylo na místě přibližně 100 křížů  a jejich počet díky domácím i zahraničním poutníkům neustále rostl. V době, kdy byla Litva součástí Sovětského svazu, sovětská moc se pokusila místo jako nežádoucí náboženský a národní symbol několikrát zlikvidovat. Kříže byly několikrát zničeny buldozery, poprvé v roce 1961, ale místní obyvatelé je vždy opět vztyčili.  Po roce 1985 Sovětský svaz snahu o zničení tohoto místa vzdal. V roce 1993 navštívil Horu křížů  (litevsky Kryžių kalnas) papež sv. Jan Pavel II., který místu věnoval dřevěnou sochu Krista. Lidé z Litvy i celého světa tu  přináší denně stále nové kříže. Dnes je Hora křížů křesťanským poutním místem, symbolem odporu Litevců proti útlaku a ateismu. To nakonec vyjadřuje  i pomník zbudovaný na počest  posledním padlým  příslušníkům litevského partyzánského hnutí, které od r. 1944 až do roku 1954 vedlo odboj  proti sovětské okupaci. Při výstupu na Horu křížů jsme se společně pomodlili křížovou cestu. Naše výprava   pak zasadila na tomto místě také několik křížů, některé nesly jména účastníků naší poutní cesty. Kříž, který jsem přivezl z České republiky byl opatřen nerezovou tabulkou s prosebným  textem  vyrytým  do kovu v češtině, francouzštině a angličtině: “Ježíši Kriste, žehnej Litvě, České republice, Francii, všem národům Evropy  a světa“. Horu křížů jsme opouštěli až  za soumraku. Přenocovali jsme ve městě Šiauliai a na druhý den jsme se vydali z Litvy zpět Polska, na jihozápad do Varšavy.

30 leté JUBILEUM UMUČENÍ JERZYHO POPIELUSZKA

Vzdálenost 550 km díky solidním litevským  silnicím a rychlým dálnicím v Polsku jsme s nezbytnými přestávkami urazili za téměř 9 hodin. Varšava nás přivítala příjemným slunečným počasím a také přivítání naší poutní skupiny v Poutním domě (Dom pielgrzyma) Amicus  bylo vlídné a milé. Ubytování právě zde se ukázalo jako velmi prozíravé řešení. Dům  totiž stojí v sousedství kostela sv. Stanislawa Kostky, národního polského světce (1550 -1568) a v tomto kostele a na přilehlém prostranství se v neděli 19. října 2014 konaly oslavy 30.výročí mučednické smrti Jerzyho Popieluszka (14.9 1947- 19.10. 1984).Tento polský kněz, blahoslavený dne 6.6. 2010,  spolupracoval v 80. letech  s dělnickými organizacemi a podporoval požadavky hnutí Solidarita. Zde v kostele sv. Stanislawa Kostky  začal sloužit v době vyhlášení výjimečného stavu (od 13.12. 1981)  „mše za vlast“. V době stávek sloužil mše  pro „lidi práce“ přímo v továrně Huta Warszawa. Jeho krédem v kněžské službě byl  biblický verš “Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem“. Jeho kritiku principů komunistického systému lidé považovali za oprávněnou a podporovali ho. Byl za to zákeřně ubit příslušníky tajné státní policie. Slavnostní bohoslužby  a následného koncertu na počest Jerzyho Popieluszka se zúčastnilo nejméně 20 000 účastníků. K jeho hrobu v blízkosti kostela  lidé v obrovském počtu neustále přinášeli květiny,  zapalovali svíce a modlili se. Naše poutní skupina se u jeho hrobu pomodlila společně růženec. Množství lidí také přicházelo do Muzea Jerzyho Popieluszka v   suterénu kostela. Sami jsme je také navštívili a  byli jsme překvapeni vysokou informativní hodnotou a úrovní prezentace exponátů, dobového tisku, reálií i videonahrávek Popieluszkových mší a kázání. Překvapivé bylo i velké množství mladých lidí, kteří do muzea u příležitosti smrti Jerzyho Popieluszka zavítali.

18. - 22.10. 2014 VARŠAVA

Další dny našeho pobytu ve Varšavě nám umožnily blíže poznat toto město i jeho historii a doplnit naše poznatky a dojmy z dosud navštívených poutních míst. Ať to byla návštěva  muzea Frederyka  Chopina,  či obrazárny Národní galerie, návštěva Starého Města, nebo modlitba v kostele sv. Kříže nebo ve  varšavské katedrále sv. Jana Křtitele, návštěva Hrobu neznámého vojína nebo dokončovaného Chrámu Boží Prozřetelnosti - Panteonu velkých Poláků,   či návštěva Muzea varšavského postání, to vše nám  přispělo k poznání, které nám  napomáhá k vytváření pravdivého obrazu o životě, hodnotovém systému i křesťanské opravdovosti  našich polských sousedů – co nám je společné a v čem jsme jako Češi (a Francouzi) odlišní.

Naše pouť severním Polskem a Litvou skončila dne 22. října 2014. Brzy ráno jsme se vzájemně  rozloučili, moji francouzští přátelé vzápětí odjeli autobusem na letiště Frederyka Chopina a potom dále letadly směr Marseille, Paříž, Nice .. Já se  mezitím metrem přesunul na nádraží Warszava Centralna a pomalu začal vyhlížet rychlík Varšava – Vídeň.

Pouť do Polska  a Litvy svoje cíle  naplnila. Hledali a našli jsme u našich polských a litevských  sousedů společné kořeny křesťanské Evropy – živá poutní místa,  fungující komunitní centra i živou víru. Měl jsem také možnost nahlédnout do spirituality mých francouzských spolupoutníků. Vzdor mnoha obecným představám v naší zemi je víra mnoha Francouzů  velmi hluboká, pevná opravdová a  jistě čerpá sílu  z historicko-teologického odkazu ,  že „Francie je prvorozenou dcerou církve“. Francouzská  katolická církev, tak jako i naše, nejen že čelí sekularizujícímu tlaku společnosti, ale  na rozdíl od nás také rostoucímu vlivu islámu (10 % populace).

Na poutní cestě jsme poznali „houževnatost víry“  Litevců i „energickou odvahu žít svou víru“ u Poláků. A to jsou cenné dary pro nás i pro jiné národy Evropy. Díky Bohu za ně!

Dne  2. 11. 2014 

 Ing. Rostislav Hrubý, Vizovice, AUTOR FOTOGRAFIÍ             

FOTO:

ODKAZY:

Sdružení „Poutní cesta  křesťanskou Evropou - http://route-europe-chretienne.fr/

Katolická církev v Polsku - http://pl.wikipedia.org/wiki/Ko%C5%9Bci%C3%B3%C5%82_katolicki_w_Polsce

Katolická univerzita Lublin - http://www.kul.pl/kul,21.html

Poutní místo Niepokalanov -  www.niepokalanow.pl/

Malbork - http://www.zamek.malbork.pl/

Kostel nanebevzetí - Panny Marie - http://www.bazylikamariacka.pl/

Muzeum Solidarity - http://www.ecs.gda.pl/

Pevnost Westerplatte - http://pl.wikipedia.org/wiki/Westerplatte

Gdaňsk - www.gdansk.pl/

Polsko-Německé  centrum  mládeže  - www.pncm.olsztyn.pl

Poutní místo Gietrzwald - http://sanktuariummaryjne.pl

Poutní místo Szdzieniczna  - www.sanktuarium-studzieniczna.pl

Litva  - http://cs.wikipedia.org/wiki/Litva

Katolická církev v Litvě - http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1_c%C3%ADrkev_v_Litv%C4%9B

Vilnius -  http://cs.wikipedia.org/wiki/Vilnius,                                               http://www.ivilnius.com/explore/place-of-interest/churchs/church-of-st-ignatius/

Panna Marie Jitřní Brány Vilnius - http://lt.wikipedia.org/wiki/Au%C5%A1ros_vartai,  http://www.ausrosvartai.lt/index.php?option=com_content&task=view&id=451&Itemid=461

Komunita sv Jan Teolog  Vilnius - http://www.joanitai.org/index.php/lt/

Svatá Faustina Kowalská  - http://catholica.cz/?id=4775                                                             Baltriškes, bratří  Tiberiade -  www.tiberiade.be, www.tiberiade.lt                                      Poutní místo Šiluva - http://www.siluva.lt/

Poutní místo Hora křížů - http://cs.wikipedia.org/wiki/Hora_k%C5%99%C3%AD%C5%BE%C5%AF

Bl. Jerzy Popieluszko - http://pl.wikipedia.org/wiki/Jerzy_Popie%C5%82uszko

Kostel Stanislava Kostky  Varšava –http://pl.wikipedia.org/wiki/Ko%C5%9Bci%C3%B3%C5%82_%C5%9Bw._Stanis%C5%82awa_Kostki_w_Warszawie

Varšava - http://cs.wikipedia.org/wiki/Var%C5%A1ava

Katedrála sv. Jana Křtitele  Varšava - http://pl.wikipedia.org/wiki/Bazylika_archikatedralna_%C5%9Bw._Jana_Chrzciciela_w_Warszawie

Poutní dům AMICUS  Waršava - http://amicus-warszawa.pl/

Muzeum varšavského povstání - http://www.1944.pl/, http://cs.wikipedia.org/wiki/Var%C5%A1avsk%C3%A9_povst%C3%A1n%C3%AD

Katolická cirkev ve Francii - http://www.eglise.catholique.fr/