Chvála Kristu!                                                                24.3.2022

Vážení a milí přátelé!

Pro povzbuzení správného prožívání současných událostí a také k dobré přípravě mimořádné události, která je plánována na zítřejší slavnost Vám posílám myšlenky z dnešní modlitby Církve o modlitbě:

Nyní však modlitba spravedlivého odvrací všechen Boží hněv, zastává se nepřátel, prosí za pronásledovatele. Proč by bylo divné, že dovede vymoci z nebe proudy vod, když uměla vyprosit i oheň? Modlitba je to jediné, co Boha přemáhá; ale Kristus nechtěl, aby působila zlo, všechna její síla má působit dobro.

A tak modlitba především zachraňuje duše zemřelých před smrtí věčnou, posiluje slabé, uzdravuje nemocné, posedlé vysvobozuje z moci zlého ducha, otvírá závory vězení, nevinným rozvazuje pouta. Dále pak zahlazuje viny, odhání pokušení, zastavuje pronásledování, ustrašeným dodává odvahy, velkodušné naplňuje štěstím, ty, kdo jsou na cestách, přivádí k cíli, utišuje vlnobití, ochromuje zločince, podporuje chudé, usměrňuje bohaté, pozvedá padlé, zachycuje padající, drží stojící.......Co tedy dále říkat o modlitbě. I sám Pán se modlil. Jemu buď čest a sláva na věky věků.

Srdečně Vás zvu 9. dubna do Štěpánova, 19. dubna do Měřína.  S požehnáním - jáhen Ladislav

Nový Jeruzalém č. 4/2022

Zpravodaj pro 268. prosebnou mariánskou pouť, která se bude konat (dá-li Pán Bůh)

v Měříně - v úterý  19. dubna  2022  v 18 hodin.

Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb v Křižanově:

V úterý 15. března 2022 na mši svaté NJ bylo  140 věřících. Pán Bůh zaplať za obětavou službu osmi kněží při udílení svátosti smíření a za mši svatou.

Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání   2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních

3) o vzrůst víry v našem kraji                            4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách

      5) o život těla a duše pro všechny počaté děti                 6) na smír za hříchy celého světa

Promluva P. Jaroslava Sojky. při pouti Nový Jeruzalém v Křižanově:

Čtení:  Izaiáš 1,10 - 20;  Evangelium: Lukáš 9,28 - 36

Milí bratři a sestry! Když jsem byl pozvaný, říkal jsem si, co asi vám tady budu říkat, to bylo nějaký měsíc zpátky.  Bohužel těch témat aktuálních je až příliš, tak to zkusme popořádku. Pán Ježíš se proměňuje před zraky apoštolů tehdy, když ho čeká utrpení. Je to asi jeden z důvodů, proč toto evangelium, které jsme slyšeli v neděli, zaznívá v postní době, protože sláva, Božská sláva a Boží utrpení jsou propojeny.  A může to souviset i s tím, že na nás znovu dopadá utrpení války na Ukrajině, které někdo už prožívá přímo nebo to prožíváme nějak zprostředkovaně. Ještě než jsem sem jel, učil jsem náboženství, vůbec jsem neměl připravené toto téma, ale děti jsou toho plné.  Otázky, které to v nás vyvolává, je dobré konfrontovat s tím, co nám Ježíš ve svém zjevení ukazuje. A on sám ty apoštoly posiluje, svým apoštolům ukazuje svou slávu a zároveň rozmlouvá s Mojžíšem a Eliášem o svém vlastním utrpení.  O tom, že bude muset trpět, o tom, že je to ta cesta, kterou on dojde do své slávy a kterou také my dojdeme do slávy jeho. Přišel jsem na takovou zvláštní myšlenku, která mě předtím nenapadla, že tak jako jsme vděční svým rodičům za to, že nás trestali anebo, že nás nechali, abychom se spálili, což nás mohlo posunout k lepšímu lidství, tak jednou budeme Bohu vděční za to, že na nás nechal dopadnout utrpení. Teď toho nejsme schopni, to je pochopitelné. Ale až to uvidíme z perspektivy věčnosti, tak to dává smysl. Tak jako jsme vděční za to, že Ježíš prošel utrpením a získal nám slávu, nám spásu a sobě slávu, také budeme jednou Bohu vděční za to, že jsme zde na zemi prošli nějakým utrpením.  To je těžká věc, je těžké ji přijmout, ale je to také věc, která nás může povzbudit.  

A Ježíš také zjevuje svou slávu, zjevuje sám sebe. Nikde Bůh nezjevil víc sám sebe, než v osobě Ježíše Krista.  Ale potom máme ještě různé formy zjevení, zjevování.  Ale to zjevení, které je veřejné a definitivní, to máme sepsáno v Bibli.  Můžeme říct, že Janovým posledním slovem ve Zjevení končí veřejné zjevení, které je pro nás a pro naše budoucí nástupce. A nic nového nám Bůh nepotřebuje a nemůže dávat.  Platí to i v souvislosti s tou dobou, kterou jsme nečekali, ale která každého z nás nebo většinu asi zaskočila.  Přiznám, že když vypukla ta invaze, byl jsem z toho hodně rozčarovaný, smutný, naštvaný.  V souvislosti s tím zase ožívají jakési zbožné snahy, a ne vždycky bezpečné snahy, vytahovat různá zjevení. Víme, že Boží zjevení je uzavřené, nelze nic nového přidat. To, co nám Bůh chtěl říct, abychom byli zachráněni, to nám řekl v Bibli.  Tak možná bylo dobré udělat si pořádek s těmi zjeveními, která můžou být pravdivá ale také nemusí být.  Jak to s nimi je a jak je máme přijímat a jak k nim máme přistupovat? Pokud jste se takovými informacemi ohledně toho, co všechno Panna Maria doporučuje a nedoporučuje nesetkali, možná je to dobře. Protože pokud nám doporučuje, abychom se modlili, je to v pořádku, ale velmi často se tam přibalují takové různé věci a ty je velmi důležité rozlišit, co je pro nás bezpečné, o co se můžeme opírat, čemu můžeme věřit a čemu věřit nemusíme.  V církvi máme pravdy víry roztříděné.  Těm nejvyšším pravdám víry, kterým říkáme dogmata, těm věřit musíme.  Když jsme byli pokřtění, tak jsme vyznali víru, vyznáváme, že věříme v jednoho Boha, jsou to věci, bez kterých nejsme křesťané.  Anebo nejsme katolíci, pokud se jedná o dogmata, která se týkají Panny Marie. Potom je druhá kategorie pravd, které církev nikdy slavnostně neoznámila, neohlásila a přesto jim věřit musíme, protože jsou zřejmé, přesto že církev je nikdy nevyhlašovala, třeba, že vražda je těžký hřích.  Nikdo to nezpochybňoval a proto nebylo třeba nějakého zvláštního vyjádření představitelů církve a potom máme třetí - někdy se ty skupiny nazývají koše - úroveň zjevení a to jsou věci, které říká papež anebo naši biskupové.  Tomu říkáme třetí koš nebo třetí pravdy víry.  To jsou věci, kterým úplně věřit nemusíme, můžeme si dovolit s tím nesouhlasit.  Když papež napíše nějakou encykliku, máme právo s tím nesouhlasit, ale je to velmi nebezpečné.  Je to také velmi opovážlivé s tím nesouhlasit. Pokud máme dobrý důvod a pokud s tím naše svědomí má problém, tak v této oblastí nejsme tak úplně zavázáni. V které skupině jsou zjevení, která souvisí s Pannou Marií? Papež Benedikt XIV. byl na Petrově stolci v letech 1740 - 1758 a ve své knize věnoval problematice posuzování různých zjevení jednu kapitolu a tam říká následující věty:  „Dáváme na srozuměnou, že autorizace daná církví nějakému soukromému zjevení není nic jiného, než po bedlivém zkoumání daný souhlas k tomu, aby určité zjevení bylo zveřejněno kvůli dobru a vzdělání věřících. Tato zjevení, byť schválená církví, nejsou přijímána souhlasem katolické víry.  Na základě toho, co učí opatrnost, je potřeba jim propůjčovat pouze souhlas lidské víry. A to natolik, nakolik jsou tato zjevení pro zbožnou víru věrohodná a přijatelná. Věřící má tudíž plné právo těmto zjevením odmítnout propůjčit svůj souhlas a nebrat je v potaz, když k tomu má opodstatněné důvody.  Je však třeba, aby si počínal ohleduplně bez pocitu pohrdání."  Tolik citace papeže Benedikta XIV. Když to zkusím srozumitelněji přetlumočit, jde o to, že zjevením, která Církev uznala, například zjevení z Fatimy, dobrý, pravověrný katolík věřit může, ale také nemusí. Jenom je důležité, aby obě skupiny, které v katolické Církvi jsou, byly k sobě tolerantní. Může být dobrý katolík i ten, který tomu nevěří.  Zatímco u zjevení, která Církev neuznala, tam už se dostáváme pod úroveň toho, v co máme věřit nebo v co je rozumné věřit. Když Církev uznává nějaké mariánské zjevení, není to výrazem toho, že by Panna Maria řekla něco nového.  Ale je to výrazem, že to, co se  v tom zjevení objevilo, dobře zapadá do toho, co máme napsáno v Bibli, v to, čemu Církev vždycky věřila.  Panna Maria něco znovu nasvítí, něco jakoby ukáže, pozvedne.  Co jsme třeba pozapomněli, ale není možné, aby nám dala něco úplně nového, nové zjevení, nové směry. Tak to platí pro nás, když se setkáme s takovými věcmi, protože právě tato těžká doba tomu jakoby nahrává.  Jsou to spíše zjevy než zjevení, protože i ďábel na sebe může brát podobu svatých, i podobu Panny Marie. Víme, že ďábel se často nějak přetvařuje.  A dokonce, když si vzpomeneme na první neděli postní, tak víme, že ďábel před Pánem Ježíšem věděl, že nemá šanci, aby ho lákal vyloženě k něčemu špatnému, a proto mu podsouvá dokonce myšlenky z Bible. Cituje: „Jsi-li Syn Boží, tak seskoč z chrámu. Je to psáno v žalmu, andělé tě zachrání."  Ježíš poznal, že je v tom něco ďábelského.  My to také vidíme, že skákat z chrámu, dělat něco takového nesmyslného, tak je to pro nás průhledné. Bylo naprosto nesmyslné, aby se Ježíš ďáblovi klaněl. My však často nejsme schopni rozpoznat v těch věcech, které jsou méně zřejmé, což můžou být právě to, když se zdá, že první věty jsou zcela v souladu s naší vírou a jsou skvělé.  Máme se modlit růženec a když nás k tomu Panna Maria vybízí, tak to je jistě pravda.  Potom je tam velmi často nějaká pochybnost, která odděluje od Církve.  V tu chvíli je to pro nás něco, co je nebezpečné a co je lépe vůbec nečíst.

Když si položíme takovou otázku: Kdo je víc - Panna Maria nebo papež?, zdá se nám odpověď jasná, že?  Panna Maria je jistě mnohem víc.  Je svatější, je blíže Bohu.  Když se podíváme do Bible, zjistíme, že Panna Maria nedostala úkol, aby vedla Církev.  Ve věci, které je nutno takto rozhodnout, byla podřízena Petrovi. „Ty jsi Petr, to je Skála, ty máš klíče od nebeského království."  Ty máš klíče od toho, abys vedl můj lid, abys rozhodoval tom, co je pro lidi správné. A tak ve světle tohoto evangelia můžeme doufat a věřit, že Petr dnešní doby a naši církevní představení, naše magisterium (učitelský úřad Církve), naši biskupové, vidí dál než my.

V evangelium bylo, že Petr, Jan a Jakub byli s Ježíšem na vysoké hoře a viděli dopředu.  Viděli, že Ježíš bude trpět, ostatní apoštolové to neviděli.  Otázka je, jestli to viděla Panna Maria.  Možná to cítila, možná o tom s Ježíšem mluvila - to také nevíme. I v dnešní době  - jestliže věříme, že Bůh vede Církev - pevně věříme, že Bůh  Petrovi a apoštolům našich dnů dává vidět trochu dál. Je to součást našeho křesťanského učení a my jsme zváni, abychom se jimi dali vést.  Když Bůh říká: „To je můj milovaný syn, toho poslouchejte!", málokdo z nás má tu možnost, aby k němu Ježíš, Boží Syn, mluvil osobně.  On však k nám promlouvá právě skrze představitele Církve.

Pokud jsem řekl něco, co se vás netýká, omlouvám se.  Měl jsem však takovou potřebu, protože v poslední době na mě přicházejí právě takové dotazy ohledně těchto věcí.  Ohledně toho, co lidé třeba i v dobré víře šíří dál, když to někde na internetu najdou anebo jim to někdo pošle.  Naše zjevení, o které se máme opírat, je Písmo Svaté. Kéž bychom mnohem více četli a věřili Bibli a Božímu slovu než těmto různým věcem, které snad někdy mohou být pravdivé, ale kolikrát jsou to vymyšlené a lživé, a my sami to nejsme schopni hned rozpoznat a rozlišit.

Možná ještě jedna věc, která je úplně bokem, ale v evangeliu ji najdeme.  Když se to všechno stalo, Petr říká - „Pane, můžeme ti postavit stan a také Mojžíšovi a Eliášovi."  Biskup nám poslal - budete to slyšet od svých kněží - výzvu, abychom se nebáli otevřít své domovy nebo přístřešky, jestli máme nějakou možnost.  Abychom byli otevření k tomu, ubytovat lidi, kteří přicházejí.  Není to Mojžíš, není to Eliáš, ale máme zase v evangeliu napsáno, že je to sám Ježíš.  Je tam psáno - pokud jsem byl na cestě a vy jste mě přijali.  A tak vás k tomu chci pozvat.  Sám tu zkušenost mám.  Už mám na faře jednu rodinku, mám malou faru, a tak jsem se víc neodvážil.  Ale nějakým způsobem v tom minulém a předminulém týdnu, když jsme se modlili breviář, tak to na mně pořád doléhalo.  Tam byly prosby - ať jsou uprchlíci na cestách přijati a podobné věci. Je to natištěno už desítky let a dnes najednou ta doba způsobí, že se nás to úplně jinak dotýká.  Taky jsem se bavil s naší varhanící, která říkala, že ze žalmů, které zpíváme  20, 30, 50, 100 let, najednou vychází něco jiného, protože to je  z živého slova Božího. Zdají se takové aktuální v tuto dobu.  A tak podobně se mě to dotýkalo, neměl jsem jinou možnost.  Nedokázal bych si obhájit před sebou, že je někdo na cestě a já mám možnost ubytovat, tak jsem to udělal.  Mám na faře malého čtyřletého chlapce, jeho maminku a babičku.  Asi to nebude úplně lehké, ale zároveň mám možnost vidět spoustu zázraků. Lidé jsou velkorysí.  Dneska jsme byli u veterináře, protože mají pejsky, kteří museli dostat čip, je to český předpis.  Čekal jsem, kolik to bude stát a uslyšel jsem: „Máte to zdarma." Je to dojemné.  Musím říct, že válka je hrozná, ale konečně jsem hrdý na to, že jsme Češi.

Sbírka - po uhrazení nutné režie NJ jsme darovali 16 100 Kč na provoz mateřské školky „Rodina" v Předbořicích.  Poděkování patří také místnímu faráři P. Václavovi Hejčovi a farníkům z Křižanova, kteří vše velmi dobře a obětavě organizačně připravili.

                Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

Představení hlavního celebranta NJ v Měříně, kterým je P. Mgr. Petr Bulvas, biskupský delegát  pro pastoraci v olomoucké arcidiecézi:

Milí mariánští poutníci,

na přání těch, kteří mě pozvali, se vám mám krátce představit a sdělit něco o svém životě, rodině a kněžské službě. Dovolte, abych to skromně shrnul do těchto několika slov a zbytek nechal na naše osobní setkání. Přijedu k vám z Olomouce, kde teď sloužím na olomouckém arcibiskupství jako biskupský delegát pro pastoraci. Pro vaši bližší představu: věnuji svůj kněžský čas mládeži, rodinám, katechetům a církevním školám. Je to služba plná vztahů s pastoračními pracovníky i dobrovolníky uprostřed mnoha pastoračních týmů. Ve své službě se snažím být blízko těm, kteří na různých místech v diecézi pracují v pastoraci a vytvářím pro ně diecézní podporu a kněžsky i metodicky je doprovázím.

 Když se však vrátím v čase, musím poznamenat, že za to, čím jsem dnes, vděčím těm, které mi Bůh s velkou pozorností do mého života postupně posílal. Rodina mě ukázala, jak může vypadat obětavá služba pro církev. Vzpomínám, jak dědeček s tátou obětavě a statečně pomáhali řeholním sestrám, když je z mé rodné Strážnice vystěhovali do Bílé Vody. Maminka mě byla vzorem, když se po tatínkově smrti ve farnosti nabídla ke službě květinářky a léta zdobila kostel Panny Marie Nanebevzaté. Nemalou měrou v době dospívání k mému duchovnímu růstu přispívali kněží, kteří se ve farnosti častokrát střídali. Mnozí z nich přicházeli poté, co jim tehdejší tajemník pro věci církevní odebral státní souhlas. V době před revolucí to byla známka jejich kněžské kvality. Vděčím jim za to, že mě pustili do své blízkosti, a tak jsem měl možnost jejich život pozorně sledovat, a budovat si představu o tom, k čemu si mě Bůh v hloubi mého srdce tiše připravoval.

Když jsem se pak přihlásil do semináře, přicházeli další, kteří měli co říct k tomu, o čem jsem přemýšlel a po čem jsem toužil. Významnou roli v tom sehrál i pozdější kardinál Špidlík, který nám dával v prvním ročníku exercicie. Během nich řekl: „Kněží je dost, ale otců je málo." Tak jsem se začal učit žít své kněžství jako otcovství. Dnes je pro mě vtipné sledovat, jak mi Pán v průběhu let tu moji „rodinu", kde mě chtěl mít otcem, postupně rozšiřoval.

 Protože tuším, že většina z vás, kteří připutujete na poutní mši svatou žijete v rodinách, chci právě vám věnovat zvláštní pozornost. Patřím do diecéze, kde se pro rodiny i díky otci arcibiskupovi Janovi připravuje mnoho programů a aktivit. Byl by to dlouhý seznam, než bych vyjmenoval alespoň některé z nich. Dnes vám však chci předat krátké poselství. Vnímejte s vděčností pestrost toho, jak církev rodinám věnuje všestrannou pozornost od přípravy na manželství, přes programy, které manžele doprovází v různých situacích života, dodávají duchovní i psychologickou pomoc. Přijměte i pozvání církve, která vás moc potřebuje. Právě vy jste těmi prvními misionáři svých dětí. Často jste jediní blízcí Ježíšovi učedníci, se kterými se nevěřící rodiny ve vašem okolí mohou setkat s křesťany. Církev potřebuje vaše svědectví i příklad života s Bohem v rodině. Nezapomenu na to, když jsem před časem mluvil s mladou ženou, která přišla požádat o křest. Nebyla pokřtěna jako dítě, a tak přišla s otázkou, jestli by mohla být pokřtěna jako dospělá. Když jsem se jí ptal, co ji k tomuto rozhodnutí vede, odpověděla: „Rodiny, které chodí do kostela. Častokrát se dívám, jak tyto rodiny žijí, jak vychovávají své děti a moc se mi to líbí. Víte, já bych takovou rodinu chtěla mít doma. Myslím si, že to má něco společného s Bohem v tom kostele, tak prosím o křest."  

Drazí, už teď se těším na setkání a společnou modlitbu s každým z vás. Mám přání na společné pouti s vámi prosit Boha o pokoj v našich srdcích, našich rodinách i pro všechna místa na světě, kde pokoj chybí, protože tam člověk přinesl válku. Konkrétním lidem trpícím důsledky války bych rád věnoval sbírku, která bývá součástí této pouti.

Už teď vás nesu ve svých modlitbách a posílám Boží požehnání.

Modlitby za mír:

- kancionál 035: Bože, ty jsi zdroj dokonalého pokoje. Prosíme tě za mír pro celý svět, pro všechny národy a pro celé lidstvo. Dej nám sílu překonávat zlo dobrem, odpouštět a šířit pokoj, abychom se směli nazývat tvými dětmi a svět aby se proměnil ve tvé království míru a pokoje.

- 10.sloka písně 812: Vypros víru, naději a lásku, / světlo ctnosti v duši rozněcuj, / odvrať od nás hlad a mor a válku, / v bídě každé při nás věrně stůj. / Až pak Syn tvůj z žití pozemského / před trůn slávy své a soudu svého / duše naše bude volati, / tehdy, Matko, rač se zastati.

Pozvánky, nabídky.

Postní duchovní obnova: sobota 9. dubna 2022 ve Štěpánově nad Svratkou, kterou povede - dá-li Bůh - P. Mgr. Ing. Pavel Habrovec.  Zahájíme ji - dá-li Bůh - v 9 hodin adorací, budou tři přednášky na téma - List svatého Jakuba; polední občerstvení na faře, sv. zpověď, křížová cesta, korunka k Božímu milosrdenství, svatý růženec, mše svatá, svátostné požehnání. Předpokládaný konec  v 16 hodin. Srdečně Vás zveme.

Plán  poutí na rok  2022

    14. 5.   poutní výlet rodin s dětmi (Dub na M., Tovačov)

 15. - 17. 7.  - Západní Čechy VI.         21. - 27. 8. -  XXII. pěší pouť na Velehrad     10.9. - XVIII. pěší smírná pouť P. MUDr. Ladislava Kubíčka          17. 9. - Králíky

Plán poutí NJ na rok  2022:

2022  14. červen    Olešná     12. červenec              16. srpen   

 13. září         Pavlov           13. říjen                     15. listopad                         

 13. prosinec  Olešnice

  Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem - kdo dřív přijde -... ....

 Srdečné pozvání na 269. pouť NJ - do Bohdalova -  ve čtvrtek 12. května 2022 v 18 hodin.   Hl. celebrant  P. Mgr. Marián Pospěcha, farář v Dolní Lutyni, TV NOE.

Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20. 4. 2022. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.

Občasník - zpravodaj Nový Jeruzalém;

Vydává: Římskokatolická farnost Rovečné, 592 65 Rovečné 14, www. rovecne.farnost.cz  Zodpovědný redaktor: jáhen Ladislav Kinc, kinc@dieceze.cz, telefon: 606948970