Poutě do Netína - Dějiny poutí

 

A. Původ poutí

V roce 1714 zuřil ve Velkém Meziříčí a okolí mor. Jen z města v průběhu dubna, května a června zemřelo 372 lidí. Vzhledem k tomu, že město mělo tenkrát mezi jedním až dvěma tisíci obyvatel, to byla skutečná tragédie. Aby na přímluvu Panny Marie Bůh odvrátil toto velké neštěstí, zaslíbili se obyvatelé města ve svém farním kostele, že půjdou každoročně do Netína na pouť k Panně Marii.

         První procesí bylo vypraveno z Velkého Meziříčí v pondělí 2. července 1714, kdy byl svátek Navštívení Panny Marie. Vypráví se, že když došli ke třem křížům, umřel na morovou nákazu poslední člověk. Po příchodu do netínského chrámu Páně slíbili, klečíce před oltářem, že vyberou peníze na sochu svatého Jana a v Netíně ji postaví. Stalo se tak hned v příštím roce 1715. Socha s tímto letopočtem stojí na návsi.

         Za protektorátu se chodilo zprvu v neděli po 15. srpnu a v roce 1944 se nešlo vůbec. Je jisté, že věřící putovali soukromě pěšky i tenkrát. V té době chodívali také studenti z gymnázia na společnou pouť a prosili za osvobození vlasti. Po válce se šlo na společnou pouť ve středu 15. srpna za účasti jednoho tisíce poutníků. Vlastní den svátku Nanebevzetí byl dodržen až do roku 1948.

 

B. Poutě v totalitě

         Desetkrát se ještě potom putovalo společně, většinou v neděli po svátku až do roku 1958 kdy šlo procesí naposledy. Lidé si to však uvědomili až za rok, kdy bylo putování zakázáno. A jako v protektorátu putovali zase soukromě, bez hudby, ale s tím větší vděčností Panně Marii a odhodláni splnit sliby předků. Krátké oživení poutí nastalo po r. 1968.

         Dá se říci, že jako na jednom z mála poutních míst v naší vlasti nebyla v Netíně ani za totality tradice přerušena. Putovalo se po malých skupinkách, často celá rodina včetně malých dětí, někdy se cestou zpátky všichni pěkně vykoupali v netínském rybníku. Jedna skupinka chodívala vždy 15. srpna, mnozí si brali dovolenou, aby mohli v den svátku  dodržet sliby předků. Někdy v osmdesátých letech v ten den šla jenom jedna poutnice sama.V neděli chodívalo více poutníků, někdy dvě skupinky, první na ranní mši svatou, druhá na velkou.

Z dostupných svědectví vyplývá, že 12.8. 1984 šli pouze 4 poutníci: 1 muž, 2 ženy a jedna dívka pěšky tam i zpět. V roce 1989 už byl po stránce početní překonán nejhlubší bod, v neděli 13. srpna  vyšlo o půl osmé od kostela ve Velkém Meziříčí 5 žen, do Netína jich došlo 16 a zpět se pěšky vrátilo 7. V úterý 15. 8. 1989 šly tři ženy pěšky tam i zpět.

 

C. Obnovení poutí

         Poutě byly obnoveny po návratu svobody do naší vlasti. 12.8. 1990 vyšlo z města přes 400 poutníků, mezi nimi generální vikář Karel Satoria a předseda městského národního výboru Stanislav Krejčí, oba nesli korouhve. Cestou se přidalo k procesí přes sto poutníků. V Netíně začala mše svatá v kostele v pravé poledne a kázal otec Karel.

V roce 1993 vyšlo 240 a došlo zase o tu stovku více. Při 292. děkovné pouti L.P. 2005 přišlo do Netína pěšky ze všech stran dohromady právě 292 poutníků. Zpátky se pěšky vrací kolem třiceti osob a zastavují se u kaple Panny Marie Netínské na kraji Velkého Meziříčí.

 

D. První soboty

Od října 1992 se do Netína putuje pěšky i autobusy každou první sobotu v měsíci. To bylo zavedeno i jinde na základě tohoto soukromého, ale církví uznaného zjevení:

Dne 10.12. 1925 se zjevila Panna Maria sestře Lucii z Fatimy (bylo to v klášteře Pontevedro) a řekla jí: „Hleď milá dcero, jak je mé srdce obklíčeno trním: nevděční lidé je neustále probodávají rouháním a chladností. Aspoň ty se přičiň, abys mě potěšila a oznam všem lidem, že budu při smrti na blízku se všemi milostmi, které potřebují ke spáse, těm, kdo po pět po sobe jsoucích prvních sobot v měsíci vykonají svatou zpověď, svaté přijímaní, pomodlí se růženec a věnují mi čtvrthodinku na  smír a přitom budou rozjímat o tajemstvích svatého růžence."

Z dalších rozhovorů se sestrou Lucií vyplynulo, že stačí jít ke svaté zpovědi v tom týdnu a že rozjímání může být mezi desátky a nebo nahrazeno dalším růžencem. Také bylo sděleno, že je možné se modlit po devět prvních sobot, jako v případě úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu na první pátky.