Pochválen Buď Ježíš Kristus!

Milí přátelé!

V neděli - dá-li Pán Bůh dožít - zahájíme adventní dobou nový církevní rok. Jedním z jeho hlavních náplní bude v naší zemi téma Eucharistie - půlroční příprava na Národní eucharistický kongres v říjnu v Brně.

Motto zní: Eucharistie - smlouva nová a věčná.

Informace, pomůcky a další je možné najít na http://www.nek2015.cz/.

Jako lahůdku ke vstupu do Adventu Vám posílám promluvu P. Petra Piťhy ze slavnosti Všech svatých.

Připojuji také pozvánku do Olešnice na 8. 12. 2015.

....a myšlenky a pozvánky ve zpravodaji NJ.

Zdravím a všem vyprošuji Boží požehnání - Váš jáhen Ladislav Kinc

P.S. "Pokud je Bůh na prvním místě, pak je vše v pořádku." (sv. Augustin)

Nový Jeruzalém č. 12/2014

Zpravodaj pro 180. prosebnou mariánskou pouť,

která se bude konat (dá-li Pán Bůh) v Olešnici - v pondělí 15. prosince 2014 v 17 hodin.

Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb v Měříně

Ve čtvrtek 13. listopadu přijelo a přišlo na pouť NJ do Měřína pěti autobusy, auty a pěšky přes 600 poutníků. Svátost smíření udělovalo 7 zpovědníků, Pán Bůh zaplať za jejich obětavou službu.

Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání 2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních

3) o vzrůst víry v našem kraji 4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách

5) o život těla a duše pro všechny počaté děti 6) na smír za hříchy celého světa

Kázání opata P. Mariana Rudolfa Kosíka na pouti NJ v Měříně:

Pochválen buď Ježíš Kristus! Drazí bratři a sestry, milí poutníci! Prožíváme podzim, právě v tomto listopadovém čase chodíme více ke hrobům našich zemřelých, našich příbuzných, přátel a známých a také, pokud člověk myslí, musí si u hrobu uvědomit, že i jeho život skončí. Jaká bude moje smrt, co bude po ní? Kolik jsme učinili zlého! Opomínali dobré! Tak málo jsme se drželi evangelia, které jsme právě vyslechli (Mt 25, 31 - 46). A přitom chceme, aby nás Pán Ježíš postavil po své pravici. I svatí prožívali strach a obavy.

Když v dubnu 1889 umíral P. Damián de Vester, otec malomocných, na ostrově Molokai - trpěl velkou úzkostí - co si počne na Božím soudu. Spolubratr vedle něho seděl a vypočítával co dobrého učinil, co všechno opustil právě pro ty své nemocné. Jak v nich Kristus Pán přicházel a on je neodmítal. Ale všechno bylo marné. Nakonec ho P. Damián poslal pryč. Teprve, když dostal do rukou obrázek Panny Marie, potěšení zarmoucených, který pocházel z jeho domova - došel klidu a blaženě zemřel. Spolu s křížem vložili tento obrázek do jeho rukou.

V Loretánských litaniích vzýváme Matku Boží Potěšením zarmoucených a Branou nebeskou. A proč jí dáváme takové jméno? Protože máme u Matky Boží naději, že splní své poslání, které dostala od svého Syna umírajícího na kříži a dovede nás - ubohé hříšníky - k Němu. Bůh stvořil člověka, dal mu nejen zemi, ale také svou velikou lásku. A tak člověk žil v ráji, ale zlý duch nenechal člověka na pokoji. Sváděl ho: Neposlouchej Boha a budeš sám jako Bůh. Jak i tohoto využívá v současné době. Neplň Boží přikázání a budeš svobodný! Nedělej tolik dobra, mysli na sebe! Tvoje dobro ti musí být přednější! Druzí ať se postarají! Ten zlý mluví úplně naopak, než Boží hlas, kterému naslouchala Anežka a tolik dobra vykonala. A tak člověk tehdy podlehl a děje se tak v dějinách lidských stále. Když člověk nevěří Bohu, nedrží se Boha, síly z nebe - jak člověk se dá často oklamat tím zlým. Ale ani po prvním hříchu Bůh člověka neopustil, nenechal bez naděje.

A my o té naději zpíváme: „Přijde panna, jíž se netkla vada, krásné jméno Maria." A ona opět otevře hříchem zavřenou bránu nebe, protože porodí na svět Spasitele. Drazí, ze života víme, že dobrá matka miluje své dítě, že by za něj dala svůj život. Nese se svým dítětem radosti a bolesti - po celý život. A nebeská matka by se měla ke svým dětem chovat jinak? K těm dětem, které její Syn vykoupil přebolestnou smrtí na oltáři kříže? Ona nás potěšuje, ona nás utěšuje v každé nesnázi a bolesti. A proto je i naším potěšením. Proto i P. Damiána potěšila, když měl strach ze setkání s Bohem. Neboj se moje dítě - já tě neopustím. Jen neopusť ty mě.

Také nazýváme Pannu Marii Bránou nebeskou - ona je pro nás bránou, která otvírá cestu k víře. Jakou má Maria jistotu, že je vyvolená Matka Boží? Anděl od ní odešel, Josef chodí zasmušilý, neví co jí má říci, žádné zvláštní znamení. Ale Maria věří, že ten anděl, který u ní byl, byl Božím poslem. A nakonec vidí, že Bůh se o ni postará. Že sám poví Josefovi, co se s ní děje a dává jí Josefa za oporu v jejím dalším životě. Panna Maria je branou, která otvírá naději. Stála pod křížem a nepochybovala ani na chvíli - v obrovské bolesti - že její syn Ježíš, je také Syn Boží. Nepochybovala o jeho slovech, že třetí den vstane zmrtvých. Od hrobu odešla sklíčená bolestí, ale plná naděje. Je nám také bránou, která vede k lásce. Vzpomeňme na Kánu Galilejskou. Přimlouvá se, aby novomanželé nepřišli do ostudy. Ona jim vyprošuje u svého Syna pomoc, protože miluje. Miluje všechny, kteří strádají. Miluje všechny, kteří mají starost. Ona slyší Syna umírajícího na kříži: „Otče odpusť jim". Také ona dokáže odpustit. Když její Syn miluje i nepřátele - ona jde v Jeho šlépějích. A tak nás učí. Učí nás víře, naději a lásce.

Michalangelovi bylo teprve 25 let, když začal tesat Pietu - Bolestnou matku s mrtvým tělem Ježíšovým na klíně. V té době sám trpěl velikými bolestmi hlavy a srdce. Málo jedl a málo spal. Vytvořil nejkrásnější sochu v Římě. Sousoší bylo dáno do chrámu sv. Petra v Římě. Jednou - k smrti zemdlený sochař - se nechal zamčít ve chrámu a v horečce ryl do stuhy přes prsa Matky Boží svůj první a poslední podpis. Vytesal Michalangelo Buonarotti, Florenťan. Prosil v té chvíli, aby se Matka Boží za něj přimlouvala, až se jeho osamocená duše objeví před Božím soudem. Chtěl si zajistit u Panny Marie, aby u něho nezapomněla. Takovou důvěru měl k ní, že v největší opuštěnosti a bolesti se k ní utekl a ona na něho nezapomněla.

A tak podobně i my denně v modlitbách přicházíme k Matce Boží. A nakonec i ten Nový Jeruzalém je velká Mariánská pouť. A my chceme a prosíme Pannu Marii, aby nám dala jistotu v nejistotě. Jistotu, jak přežít zmatky v tomto světě, které vidíme stále kolem nás. Jak se dostat do nebe, k Bohu. Kde je nám přislíbeno Boží štěstí. Matka Boží znovu rozevírá svou náruč a říká: „Pojďte ke mně a učte se ode mě." Moji drazí, svatá Anežka šla cestou evangelia, tak jako Panna Maria následovala Krista ve všem, tak i tato velká česká světice, která měla před sebou skvělou kariéru politickou, společenskou, mezinárodní si vybírá cestu - jít za Kristem. Za Kristem trpícím, který byl mezi těmi nejubožejšími, nejopuštěnějšími, nemocnými a žebráky v Pražském podhradí. Ona se o ně starala. Ona tam nalezla své štěstí, protože Kristus jí byl blízko. A Kristus ji odměnil věčným štěstím, je v Jeho království. A tak se zadívejme na Jeho království. Kolikrát, když máme pokušení v tomto světě se dobře zabydlit, hledat kariéru, hledat dobré bydlo. Pojďme s Anežkou ve stopách Panny Marie za Kristem. A nezbloudíme. Následujme a určitě dojdeme cíle svého života. Jít s Pannou Marií znamená - nebloudit, nezbloudit a dojít k cíli, který je v Ježíšově náručí. Amen.

Po mši svaté a adoraci na závěr: Je třeba, abychom si často uvědomovali, že jsme poutníci na této zemi. Putujeme, zakopáváme, padáme. Vždycky je zapotřebí povstat a jít dál. Tak abychom měli před sebou cíl, abychom nezůstali na poloviční cestě - u těch světských radostí. Abychom nezůstali stát, když nám někdo bude říkat: „Neposlouchej Boha, buď svobodný. Dělej si co chceš." Abychom měli vždycky před sebou, že cesta do Božího království je taková, jak řekl Pán Ježíš: „Chce-li kdo za mnou jít, vezmi svůj kříž a následuj mě." Nemáme kříže hledat, ale ty co na nás Bůh vloží, nesme trpělivě a věrně. Jdeme k cíli. Tím je pro nás nebe. A tak na tu cestu dnešního večera a na tu další přijměte požehnání.

Po zaplacení autobusů a nutné režie zůstalo 3 875 Kč, které jsme darovali Hnutí pro život. Pán Bůh zaplať. Poděkování patří také místnímu faráři otci Josefovi a farníkům z Měřína, kteří celou pouť velmi dobře a obětavě organizačně připravili. Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

 

Představení hlavního celebranta NJ v Olešnici, kterým je P. Petr Beneš, farář z Brna - Židenic:

Jmenuji se Petr Miloslav Jan Křtitel Beneš. Narodil jsem se 28.6.1973 v Boskovicích, dětství a mládí jsem prožil s rodiči v Blansku. Vystudoval jsem na Střední průmyslovou školu v Jedovnicích a Teologickou fakultu v Olomouci. Kněžské svěcení jsem přijal 30. 6. 2001 v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně. Po vysvěcení jsem byl kaplanem u sv. Tomáše v Brně a od roku 2003 působím ve farnosti Brno - Židenice. Kromě toho, že jsem farářem ve své farnosti, pracuji také jako spirituál na Cyrilometodějském gymnáziu a střední odborné škole pedagogické v Brně. Dva roky jsem žil v evangelizační škole Jeunesse-Lumière ve Francii.

 

„BUĎ VŮLE TVÁ!" Když jsem „na dušičky" při modlitbách po hřbitovech, tak jsem na některých pomnících viděl tuto - jednu z proseb modlitby Páně. Ano, vůlí Boží jsme se stali lidmi, vůlí Boží jsme byli pokřtěni stali jsme se Božími dětmi a Boží vůli přejdeme do věčnosti. Kam? To záleží jedině na nás i na Božím milosrdenství. - V adventu si připomínáme vtělení Božího Syna z neposkvrněného těla Panny Marie, která k tomu dala souhlas podobnými slovy: „Staň se mi podle slova tvého." Tehdy i po celý život plnila vůli Boží. I my jsme proto přišli na svět. - V minulých dnech jsem velmi pozorně přečetl knížku Elen Sebíňové: DÁVÁM VŠECHNO, o životě kunštátské komtesy Františky Coudenhove-Honric, německé národnosti. Tato dívka také uslyšela Boží volání k zasvěcenému životu. I když měla, jako jedináček, rodové povinnosti ke kunštátskému panství, neodmítla Boží hlas, který ji volal do řádu Těšitelek Božského Srdce Ježíšova v Brně a posléze v Rajhradě. Dostala řádové jméno sestra Anežka Marie. Plně přijala Stanovy řádu a důsledně je žila prvně v naší vlasti a pak v Argentině, kde 21. 4. 1977 i zemřela a je tam pohřbena. My dnes již víme, že Boží vůle byla prozíravá, neboť minulý režim toto panství zestátnil a řádu, který je zdědil, nebylo vráceno. - Kdo chce plnit vůli Boží, najde v ní mnoho inspirací. Snažme se o to jako Panna Maria, všichni svatí, i jako sestra Anežka Marie. Bůh nám Pomáhej v plnění vůle Boží. Bratr Klement Maria

 

Rok rodiny - rodina a duchovní povolání - (7) - odpovídají rodiče duchovních:

Rodiče: Jiřina Zita a Jan Pavel - děti: P. Marek Matěj.

1. Když jste plánovali společný život - kolik jste chtěli mít dětí? Všechny, které nám Pán Bůh svěří. 2. Napadlo Vás, že by z Vaší rodiny byl kněz? Po synově narození jsem byl a velmi nemocná, proto jsem ho denně svěřovala P. Marii. Ve škole na otázky na volbu povolání odpovídal (v době totality - zvláště školy a učitelé se angažovali v nepřátelství k věřícím), že chce být traktorista. Až přišla „hra na pravdu" a tam svou touhu vyznal - tím, že řekl o svém nádherném zážitku při prvním svatém přijímání. Když byl na gymnasiu, tak se cestou do školy modlíval sv. růženec. V sedmnácti letech ohlásil své rozhodnutí nastoupit na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu do Litoměřic. Měli jsme strach, že ho nenechají udělat maturitu. Když byl v semináři, tak jsme k modlitbám za bohoslovce přidali i drobné každodenní modlitby.

3. Pamatujete, co jste cítili, když Vám syn oznámil zprávu o povolání stát se knězem? Měli jsme velkou radost a zároveň i obavu, zda bude dobrým knězem.

Poděkování sv. Anežce za 25 roků svobody.

S pomocí Boží a pod ochranou andělů strážných a sv. Kryštofa - patrona řidičů a policistů, sv. Františky Římské vyjely 4 autobusy poutníků z Moravy děkovat do Prahy. Na hlavní město se dost naříká i nadává v každé zemi - třeba i na Paříž, kde se říká, že největší nebezpečí pro Francii se jmenuje: Vizigóti, Ostrogóti a Parigóti - něco jak Pařížáci. Každá mše sv. je eucharistie. díkůvzdání, i ta, kterou v katedrále sloužil muž č. 2 z ústředí církve, státní tajemník kardinál Parolin. Chrám Páně svatých Víta, Václava a Vojtěcha skoro nestačil, což je pěkné. A pěkná řeč o věcech před 25 lety i těch dnešních. Na závěr hymna i chorál. A pak svařené víno a koláčky. Mezitím Pražský hrad, hradní stráž, výhledy na stověžatou matku měst. Dotek dějin a zároveň svědectví o víře i v této době. Poutníci se měli dobře, díky jáhnu Ladislavovi byl teplý oběd a bohatý program. Svatý Mikuláš na Malé Straně. Tento světec je patronem lidí ohrožených vodním živlem, kde hrozí povodně, tam mají jeho kostel. V Praze zrovna dva - v původní Praze ve Starém Městě - dneska jen koncerty a československá církev - a na druhé straně Vltavy, která se dokáže zvednout, naposledy v roce 2002, v té menší městské části - na Malé Straně. Jezuité ho přestavěli, zvelebili, stejně jako český jazyk, když ve své době házeli do ohně tehdejší Blesk, AHA a pomlouvačné pamflety. Bible přeložené trochu jednostranně a bez církevního schválení, však dávali do uzavřených skříní - Libri prohibiti - zakázané knihy. Ze studijních důvodů je však bylo možné číst. A vydávali katolické knihy - Bibli českou (nejen ta kralická byla v naší mateřštině) kancionály a zaváděli náboženské hry pro lid a v lidovém jazyce. Skutečně: jak obnovili tento chrám Páně, obnovili i českou řeč. Takové štěstí naši slovanští bratři v Lužici neměli, jejich protestantští kazatelé neznali latinu, jen němčinu. Ti naši jezuité uměli latinsky, německy i česky (a také znali rodnou italštinu, pokud pocházeli z Vlach případně další jazyky).

Pražské Jezulátko: modlitba a svátostné požehnání v místě, kam přicházejí /tedy většinou přilétají/ poutníci z celého světa. Neví, že tento kostel stojí v hlavním městě České republiky, ví jen, že Praha je v Evropě a v ní je Jezulátko. Proto se i Benedikt XVI. zde chtěl nejprve pomodlit. Karlův most - se sochami a výkladem. Svatý František - kostel u křížovníků, které založila svatá Anežka: požehnání jejím ostatkem, který se zázračně uchoval ve Španělsku a přes Vídeň se dostal se zpět k nám. I my musíme říci: BOHU DÍKY za vše. Také svaté Anežce a všem našim svatým patronům díky. A všem, kteří přispěli k této pouti: PÁN BŮH ZAPLAŤ. M. J.P.

Pozvánky

Olešnice. Srdečně Vás zveme v pondělí 8. prosince 2014 (slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie) na slavnostní Korunovaci Madony Olešnické. Korunku požehnal papež František v únoru 2014. Začátek v 16 hodin.

Adventní duchovní obnova Římskokatolická farnost Jimramov a Orel - župa Metodějova Vás srdečně zvou na jednodenní adventní duchovní obnovu, kterou povede duchovní rádce župy jáhen Ladislav Kinc. Bude v Jimramově v sobotu 13. prosince 2014. Duchovní obnova začíná sv. růžencem v 8 hodin, mší svatou v 8, 30 hodin v kostele Narození P. Marie. Téma bude s ohledem na přípravu Národního eucharistického kongresu 2015 - Eucharistie. Je dobré si s sebou vzít Písmo Svaté a Katechismu.

DOET typu Prosiměřice, pomáhá mnohým převelice! FATYM zve na faru do Prosiměřic na Duchovní Obnovy Exercičního Typu. Začíná se vždy ve čtvrtek v 18:00, zakončení v neděli ve 14:00.S sebou: spací pytel nebo deku, Bibli, poznámkový blok a potraviny do společné kuchyně.Cena: 300 Kč (vzhledem k skutečným nákladům budeme vděční i za případné dary navíc). Přihlášky: ŘKF Náměstí 20, 671 03 Vranov n/D, e-mail marek@fatym.com, telefon 515 296 384. Pokud na některý z turnusů nebude 10 dní před začátkem přihlášeno alespoň 10 účastníků, bude turnus zrušen. Nabízíme:

15.- 18. 2. pro ženy - vede jáhen Ladislav Kinc. Téma: Eucharistie;

29. 1. - 1. 2. pro Marianky budky - vede P. Marek Dunda: Téma: Jsem služebnice Páně;

12. - 15. 2. pro soluňáky - vede P. Marek Dunda Téma: Mučednická mentalita;

19. - 22. 2. pro muže - vede jáhen Ladislav Kinc: Téma: Eucharistie;

12. - 15. 3. pro Marianky střední - vede P. Marek Dunda: Téma: ..a co manžel?;

19. - 22. 3. pro ženy - vede P. Milan Plíšek: Téma: Hovory o víře 5;

26. - 29. 3. pro maminky Marianek a Soluňáků - téma: Pokoj v duši.

9. - 12. 4. pro Marianky velké - vede P. Marek Dunda: Téma: ..nezapomeň zhasnout!

Plán poutí na rok 2015: 8.5. - poutní výlet rodin s dětmi - Prostějov a okolí

17. - 19. 7. - Jižní Čechy III.

16. - 22. 8. - XV. Pěší pouť na Velehrad

12. 9. - XII. Pěší smírná pouť P. MUDr. Ladislava Kubíčka

 

Plán konání prosebných putovních mariánských poutí NJ rok 2014, 2015

2015 leden Velké Meziříčí únor Rad. Svratka březen Křižanov

duben Lísek květen Nové Veselí červen Jimramov

červenec Oslavice srpen Olešná září Radostín

říjen Jámy listopad Bystré prosinec Olešnice

2016 leden Velké Meziříčí únor Měřín březen Křižanov

duben květen Bohdalov červen

červenec Oslavice srpen Olešná září Pavlov

říjen listopad prosinec Olešnice

Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem - kdo dřív přijde - ............

Srdečně Vás zveme na 181. pouť NJ - v úterý 13. ledna 2014 v 17 hodin do Velkého Meziříčí - hlavní celebrant - P. Augustin Ladislav Gazda OSB z Rajhradu.

Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20. 1. 2015. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.

Zpravodaj NJ lety a , vydává, o Vaše modlitby prosí a všem čtenářům žehná - jáhen Ladislav Kinc, 59264 Prosetín 79, tel č. 516 463 315, 606 948 970, 731136801(církevní síť) e.mail-kinc@biskupstvi.cz Plakátky, zpravodaje a vše ostatní také na internetových stránkách: www. rovecne.farnost.cz.

Mše sv. u Všech svatých na Hradě pražském 1.11.2014 o slavnosti Všech svatých 

 - sloužil kardinál Duka, kázal p. prof. P. Petr Piťha, probošt kapituly u Všech svatých -

Dnešní bohoslužba je otevřena monumentálním obrazem vidění sv. Jana. Úryvek, který jsme slyšeli, mluví o nespočetných zástupech světců. Zpívají chvalozpěv díků za svoje vysvobození. Toho se jim dostalo odpuštěním, které jim přinesla Beránkova krev, oběť Kristova, krev Páně. Dostalo se jim vykoupení a z toho vyplývá, že v pozemském životě byli nějakým způsobem hříšnými lidmi. Jejich pozemskou charakteristikou byla spíše touha po vykoupení, než, třeba i veliká, hrdinská dokonalost. Svatopisec mluví o jejich velikém soužení a to je protějškem jejich touhy po záchraně. Svatí jsou vyobrazeni jako lidé toužící po spáse a vděční Spasiteli. Takových lidí žije mezi námi víc, než myslíme. Nejsou bez hříchu, snaží se a občas jim to nejde. Přesto si myslím, že i teď tu s námi sedí lidé, kteří ve své pokoře ani neví, že mají svátek.

Na skutečnost, že mezi námi žijí svatí, bychom neměli zapomínat. Vede to k tomu, že svatost lidí nedovedeme ocenit a nakonec ani rozpoznat. To je nedobré, protože nás to poškozuje: nerozpoznáváme znamení času, jehož výrazem svatí vždy jsou, a pohrdáme darem Božím, kterým pro nás také vždy jsou. Ono společnosti jako celku nedělá zrovna dobrou pověst, když opakovaně někoho usouží k smrti a pak se dovolává jeho ochrany, aniž by se polepšila. Úcta ke světcům neleží ani tak ve slavení jejich svátku, ale v následování jejich příkladu.

 

Druhé čtení tuto myšlenku ještě podtrhuje: Velikou lásku nám projevil Bůh Otec - stali jsme se Božími dětmi. Nemá valný smysl představovat si důstojnost, která z toho plyne. Ani sv. Jan o ní neví víc, než že se nějak budeme podobat Kristu Vítěznému. Dobré je uvažovat o tom, co z této důstojnosti vyplývá pro náš život. Otázka pak zní: Jak dalece se podobáme svými postoji Kristu a zda se dokonce nechceme vyhnout podobnosti s ním v okamžicích jeho důsledné poslušnosti Otci?

 

Centrálním textem dnešního svátku je Horské kázání. Šlo o deklaraci Kristova království. Neuškodí, když porovnáme tuto řeč s programovými prohlášeními dnešní doby. Liší se ve všem. Politici slibují příjemné zanedlouho. Kristus upozorňuje na mnohá strádání. Zároveň ale konstatuje, kdo má právo nazývat se občanem nového království. Tím samým dává i jasně najevo, kdo je v něm přestupníkem a svá práva proto ztrácí. Nenechme se zmást tím, že v dnešní době mezi námi převládají přestupníci. Království Boží stojí pevně.

Rád bych podtrhl, že v Kristově pojetí nejde o žádná uskupení - ani náboženská, jde o kvalitu každého jednotlivce, který se podle svého jednání staví buď na stranu dobra nebo proti němu. Při těchto volbách se neodevzdávají žádné poškrtané seznamy druhých. Nabízí a obětuje se vlastní život.

Zamyslete se sami nad blahoslavenstvími, která jsme přečetli, ale dejte pozor, abyste nesklouzli jen tak po povrchu. Jen namátkou upozorním, že např. plačící nejsou ubrečení fňukálkové, ale ti, kterým se hrnou do očí slzy a puká jim srdce, když vidí, jaké stopy zanechaly bagančata špatnosti. Tiší nejsou ustrašeně šeptem špitající, nebo vůbec mlčící. Jsou to ti, kdo nepotřebují dodávat vlastním slovům závažnost a význam tím, že řvou. Jejich výroky mají váhu danou pravdivostí a rozumností.

Když si je takto proberete, rychle pochopíte celou dnešní spletitou situaci, najdete se, zjistíte, jak se chovat a kam se vydat. Donekonečna dnes slyšíme, že všechno záleží na lidech a jsme přesvědčováni, že i největší nesmysly nových a dalších vyhlášek se dík jakýmsi géniům změní v blahodárnou věc. Takoví lidé se zřejmě těžko hledají, a proto stejně donekonečna slyšíme povzdech: Nejsou lidi. Skoro bych se už zeptal, kdo tedy tvoří společnost, když tu nejsou lidi. Přes to všechno jsme ujišťováni, že všechno utěšeně roste, žije se lépe, a bude to stále lepší. Jenže, čím déle pozoruji společnost a čím více se snažím poučit v historii, vidím, že opravdu všechno záleží na lidech, na jejich opravdovosti. Ne na jejich řečech, ale na jejich činech, na jejich svědectví Pravdě.

Je to prostě tak, že nepokročíme ani o píď, dokud nepochopíme, že hospodařit je něco jiného než zvyšovat zisky a pak je prohýřit. Neokusíme spokojeného života, dokud se budeme hádat a vzájemně osočovat a podezírat. Ne, nebude líp, dokud budeme vynucovat takovou spravedlnost, aby vyhovovala jednotlivým uskupením zájmů. Nebude líp, dokud nebudeme milosrdně nakládat s druhými, místo abychom je toužili zničit. Nebude vidět ani náznak dobra, dokud budou lidská srdce zanesena špínou závisti, prasečí touhou po mase druhého nebo rudou mlhou pomsty. Ne, nebude líp, pokud se neojeví lidé, kteří budou vnitřně pokojní, a proto schopní sdílení a spolupráce. A, bohužel, nebude líp, dokud se nenajde dost lidí, kteří se postaví pevně za duchovní hodnoty, které jsou dnes odsouvány a zhanobeny. To totiž působí, že nejsou lidi. Nejsou, protože se jako lidé nechováme a dokonce k tomu vyzýváme a vedeme mládež, pronásledujeme či necháme pronásledovat ty, kdo se vzepřou.

Je dnes mnoho paradoxních jevů. Od základu a od počátku křesťanská Evropa šlape po křesťanství a přitom po něm volá jako po záchraně. Křesťané vzdychají, že se po nich šlape, ale působí si to sami. Zapomínají na podobenství o vyčpělé soli.

Co říci na závěr? Křesťanům - buďte jimi skutečně a do všech důsledků, všem ostatním - buďte lidmi, vždy a rovněž do všech důsledků. Nebojte se. Dobro je mocnější než zlo, život je silnější než smrt a láska otevírá cestu, kterou svatí došli radosti věčné.

 

Poděkování - P. Petr Piťha

Připadá mi zde ještě jedna milá, ne úplně snadná, povinnost. Povinnost poděkovat.

Děkuji předně všem poutníkům, kteří přišli, i těm, kteří sice nepřišli, ale dík TV Noe byli s námi. Děkuji zvláště těm, kteří vytrvali až do konce a nedali se odradit mými ponurými slovy povzbuzení.

Děkuji všem, kdo nějakým způsobem přispěli ke kráse této slavnosti: těm, kdo stáli u oltáře v čele s otcem arcibiskupem, kdo četli a ministrovali. Děkuji dómskému ceremonáři, že nezhřešil přemírou horlivosti a štědře odpouštěl naše liturgické poklesky, které dodávaly obřadům lidskou vřelost. Děkuji mistrům pěvcům a varhaníkovi za to, že přinesli krásu oblažující sluch, i květináři a kostelničce za to, co oblažilo zrak.

Děkuji - a teď přijde ta obtíž - televizi Noe a jejím pracovníkům. Udělali jste dobrý skutek, potěšili mnoho posluchačů a diváků, a to je moc a moc dobře. Navíc to svým věrným divákům budete opakovat až do úplného osvojení. Ale jak Vám poděkovat za to, že jste nás nasvítili tak, že jste z nás učinili oslepené vůdce vidoucích? Ještě, že za to vlastně nemůžete, protože jste sem zdálky přijeli taženi osobností hlavního celebranta jako vlečka. Vždy znovu si s tím nevím rady, ale když zkušený pastýř, laskavý kardinál Duka je ochoten pro dobro druhých tahat za sebou tak podivnou vlečku spletenou z kabelů, přes které se tak snadno škobrtá, zapřu i já sám sebe a znovu TV Noe poděkuji. Jim i všem, kdo přišli přeji šťastný návrat domů, tichý večer, klidnou noc, svěží jitro a společenství svatých. A teď, milý otče Dominiku, nám, prosím, dejte své biskupské požehnání.

(končil své děkování pan profesor P. Petr Piťha)