Pouť NJ ve Vel. Meziříčí ve čtvrtek 12.1.017 v 17 h. - v lednu

Nový Jeruzalém č. 1/2017

Zpravodaj pro 205. prosebnou mariánskou pouť,

která se bude konat (dá-li Pán Bůh) ve Velkém Meziříčí - ve čtvrtek 12. ledna 2017 v 17 hod.

Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb v Olešnici.

V úterý 13. prosince přijelo a přišlo na pouť NJ do Olešnice čtyřmi autobusy, auty a pěšky přes 400 poutníků. Svátost smíření udělovalo 11 zpovědníků - Pán Bůh zaplať za jejich obětavou službu. Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání 2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních

3) o vzrůst víry v našem kraji 4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách

5) o život těla a duše pro všechny počaté děti 6) na smír za hříchy celého světa

Kázání P. Jana Hodovského z Cetkovic na pouti NJ v Olešnici:

Bratři a sestry – je advent. Advent je jen jedenkrát v roce a každým rokem se opakuje. To co se opakuje,jakoby se stávalo běžným, samozřejmostí. Ale dobře cítíme, že to samozřejmostí není. Každý advent je zasazen do jiného času, jiného roku. Čas se nedá vrátit. Ten loňský advent byl jiný než ten letošní. Prožívali jsme jiné události, byli jsme obklopeni jinými věcmi, jinými záležitostmi. Každý advent má mít společný, jednotný základ. A to je ta myšlenka, která má provázet každého věřícího křesťana – katolíka. Dnes se všechno převádí na ekonomické hodnoty. Všimli jste si, jak se velké obchodní domy bránily tomu, že by měly mít o svátcích zavřeno. Jak se naříkalo, že budou mít malý zisk, že budou muset propouštět, že lidé dostanou menší mzdu. Advent u těchto velkých obchodníků začíná už někdy v září. Vůbec není směrován k tomu podstatnému. Je směrován jen prodat a mít zisk. Kdysi první adventní neděle to byla neděle zvěstování druhého příchodu Pána Ježíše. To byla duchovní obnova: lidé se ztišili, otevírali své nitro, zamýšleli se nad svým životem. A uvědomovali si, že všechno to úsilí, kterému často celý rok podléhali vlastně nemá smysl pokud není požehnáno Bohem. Není-li prožíváno s Ježíšem. Dnes pro mnohé lidi první adventní neděle už se nazývá železná neděle. Už ten název je tvrdý, strohý, téměř krutý. A lidé pro té masivní masáži reklam mají už nakoupeno spoustu dárků. Jako by ty dárky byly všechno. Podstatou adventu je JEŽÍŠ, který chce přijít do našich rodin, do našich srdcí. Prožili jsme také druhou adventní neděli, kdysi to byl začátek pokání za naše hříchy. Lidé si uvědomovali – ano Syn Boží přichází na svět, protože jsme hříšní – ne protože jsme dokonalí, že jsme si zasloužili Boží milost, ale protože On sám nás chtěl obnovit. Chtěl nám dát to, na co sami nedokážeme dosáhnout. Chtěl nám vrátit milost prvotních lidí. Je to bronzová neděle a většina lidí propadá panice, co všechno ještě nestihli udělat, nakoupit nebo zařídit. Co všechno je potřeba uklidit, připravit, koho pozvat a všechny ty starosti, které také důvěrně znáte. A tady už začíná do toho adventu vstupovat postava Panny Marie. Letos začal advent hodně brzy a trvá čtyři plné týdny. Na začátku prosince slavíme Neposkvrněné početí Panny Marie. Slavíme slavnost, která je vyjímečná, liturgická barva o slavnosti P. Marie je bílá – navzdory adventu. Protože slavnost P. Marie to je víc, to je základ, který překrývá dobu adventní. Ve Starém zákoně můžeme sledovat jak Bůh připravuje svůj lid skrze proroky na příchod Vykupitele. Jak jsou to nejdříve takové neznatelné náznaky, až k těm radikálním slovům: „Hle panna počne a porodí syna. To bude znamením.“ Tehdejší král ani lidé tomu moc nerozuměli, my už ano. P. Maria počala z Ducha Svatého Božího Syna a On se stal člověkem. On přijal lidské tělo, aby byl s námi. Aby s námi prožíval advent našeho života. Aby svým životem obnovil, zachránil všechno co jsme svými nedokonalostmi, hříchy, slabostmi zničili. Pokání – lidé dneška se brání uznat, že jsou nedokonalí, hříšníci a slabí. A přitom dobře vědí, kolik je zla ve světě. Minulé století bylo tragické století – století válek, masových vražd a vyhlazování národů. Století, které znamenalo bolest a utrpení pro statisíce a miliony lidí. Nejen v Evropě, ale i v Asii, Americe, Mexiku, na dálném Východě – na celém světě. To všechno je cílem našeho pokání. Každý náš hřích, který učiníme - přikládáme k hromadě hříchů, které způsobuje neštěstí mezi lidmi. Století současné, to vůbec nezačalo šťastně. A už od začátku je provázeno mnoha dalšími vraždami, válkami, vyvražďováním lidí. Třetí adventní neděle je barva růžová. Růžová je barvou naděje, adventní naděje. Není to jen jakási radost, vycházející z člověka. Je to naděje, že Bůh plní své sliby, že Vykupitel je už blízko. Tak to cítili lidé v době Ježíšově, kdy bylo znát to napětí. Mesiáš už má přijít. Podle proroků by to mělo už být. Lidé očekávali Mesiáše a připravovali se na Jeho příchod. Když vystoupil Jan Křtitel, tak za ním chodili lidé odevšad, protože chtěli slyšet jeho povzbuzení. Chtěli se skutečně připravit a chtěli poznat, kdo je ten Vykupitel. Dnes se třetí neděle adventní se nazývá nedělí stříbrnou. Je to hezké označení, ale skrývá se za tím vlastně jenom nervozita, že těch dárků a zásob je málo. A lidé vyráží s celými rodinami do nejbližších obchodních center, aby tam doplnili všechno to, co se jim zdá, že ještě nemají. A zapomínají, že adventní naděje, že ten andělův příslib Panně Marii, se naplňuje. Zapomínají na podstatu adventu. Čtvrtá adventní neděle – má být naše děkování, naše vděčnost, že Bůh posílá svého Syna. Že Ježíš, Syn Boží se stává člověkem – bez našich zásluh, jenom z velké Boží milosti. Dnes je to zlatá neděle – opět velmi krásný název. Ale lidem se už z každé zmínky o Vánocích dělá jaksi mdlo. Už jsou unavení vším tím, co na ně pořád doléhá. Co všechno museli podstoupit, co všechno se muselo sehnat. Co se později bude různým způsobem kazit a likvidovat. Ale my čtvrtou adventní neděli neprožíváme jako zlatou v tom komerčním slova smyslu. Ale jako neděli díkůčinění. Jsme vděční, Vykupitel přijde Bůh bude s námi. Tak jak je to ve starobylém zpěvu – jeho jméno bude Emanuel – to je – Bůh s námi. Bůh byl, je a bude s námi. Ne proto, aby před námi umetl všechny cestičky, aby nám všechno připravil, aby odstranil každou překážku z našeho života, aby učinil náš život snadným a pohodlným, ale aby s námi nesl tíži života, aby nám pomáhal, aby byl s námi. Aby nám dával svou milost, tu sílu Boží milosti. Slavíme dnes památku svaté Lucie. Žila na konci třetího století, na začátku století čtvrtého. Zemřela mučednickou smrtí několik roků před Ediktem milánským, kdy Církev dostala svobodu. Lucie žila z víry, a přesto všechno, že pro víru byla umučena v mladém věku, přesto prožívala svůj život s vděčnosti k Bohu. Věděla, že Bůh má dost moci, aby jí dal mnohem víc ve svém nebeském království, než ztratí zde na zemi. Jsme schopni takto smýšlet i dnes? Jsme schopni přinášet oběti pro svou víru? Anebo si říkáme: „Tohle přece po nás nemůže nikdo chtít, jsme unaveni, potřebujeme si odpočinout a neděle je jediný den kdy mám právo prodloužit si spánek a vstávat až někdy před polednem. Křesťany prvních staletí by nic takového nenapadlo. Oni věděli, že Bůh je s nimi, a že jim pomůže v každé situaci. A jestliže budou muset vydat svědectví i svým životem – On bude stát blízko nich, aby jim dodával odvahu a sílu, a přijal je do svého nebeského království. A k tomu přece směřujeme i my, tím adventem, těmi čtyřmi adventními nedělemi, ale také celým adventem našeho života. Směřujeme k nebeskému království a Ježíš je s námi, aby nás provázel, aby nám pomáhal a jednou nás uvítal v nebeském království. Amen.

Po zaplacení autobusů a nutné režie zůstalo 6 206 Kč, které jsme darovali nemocným. Pán Bůh zaplať všem dárcům. Poděkování patří také místnímu faráři otci Tomáši Šímovi a všem farníkům z Olešnice, kteří celou pouť velmi dobře a obětavě organizačně připravili. Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

Přehled míst, hlavních celebrantů, účelů a výsledků sbírek poutí NJ za rok 2016.

(zajímavost – 6 hlavních celebrantů poutí NJ v roce 2013 má křestní jméno Pavel)

Děkuji dobrodincům, kteří svým dodatečným darem dorovnali výsledek ztrátových sbírek.

2000 – 90 000 Kč 2001 – 121 400 Kč 2002 – 164 000 Kč 2003 – 189 020 Kč

2004 – 168 830 Kč 2005 - 178 160 Kč 2006 – 246 900 Kč 2007 – 263 681 Kč

2008 – 189 948 Kč 2009 - 150 948 Kč 2010 - 101 943 Kč 2011 - 161 328 Kč

2012 - 125 618 Kč 2013 - 90 271 Kč 2014 – 52 951 Kč 2015 – 58 691 Kč

2016 - 52 060 Kč

Náš společný dobrý skutek za patnáct roků konání poutí NJ – 2 352 798 Kč – všem poutníkům jménem obdarovaných - Pán Bůh zaplať.

Představení a rozhovor s P. Mgr. Pavlem Kafkou, biskupským delegátem pro materiální zabezpečení kněží a pastorace brněnské diecéze, správcem fondu PULS, kaplanem u sv. Maří Magdalény v Brně a členem kněžské rady – hlavním celebrantem 205. poutě NJ ve Velkém Meziříčí: Stručné představení – věk, dětství, mládí, studia, působiště

Pocházím z Náměště nad Oslavou, kde jsem prožil celé dětství a kam se rád vracím za svými rodiči, bratrem a jeho čtyřmi dětmi. Po maturitě (obor mechanik elektronik) jsem se v roce 1992 přihlásil do semináře. Nastoupil jsem do tzv. nultého ročníku v Litoměřících. Pak následovaly dva roky v Olomouci na fakultě, opět rok v Litoměřicích, tentokrát v roli prefekta Teologického konviktu. Studia jsem dokončil v Římě na Papežské Lateránské Univerzitě. Po jáhenském svěcení a roční praxi v Brně-Bystrci jsem byl v jubilejním roce 2000 vysvěcen na kněze. Dva roky jsem kaplanoval v Blansku, sedm let farářoval v Kunštátu a sedm let působil jako děkan v Hustopečích. Nyní působím v Brně u sv. Máří Magdalény a zároveň jsem biskupský delegát pro materiální zajištění pastorace a kněží v naší diecézi. Otče, co podstatného jste se v dětství naučil od rodičů? Mnoho věcí. A patří za to rodičům poděkování. Předně mi předali víru a dali mi svobodu, když jsem se rozhodl stát knězem. Oba rodiče se živili jako soukromí podnikatelé. Díky tomu jsem si uvědomoval hodnotu lidské práce, peněz, námahy a myslím, že jsem okoukal i kousek podnikavosti a smyslu proto, aby věci dobře fungovaly. Co bylo tím nejdůležitější impulsem pro rozhodnutí stát se knězem? Poprvé jsem o tom uvažoval někdy ve třetí třídě. Ten první nápad, který mě zaujal si pamatuji dodnes. Rád Boží povolání přirovnávám k přihrávce ve fotbale. Je to krásná přihrávka, přesně na hráče, který se dostal do životní šance a nezbývá než tuto šanci proměnit. Kdo byl nebo je pro vás kněžským vzorem? Ty žijící si netroufám jmenovat. A z těch nebeských mám rád obzvlášť Dona Bosca a faráře Arského. Co považujete na službě kněze za nejdůležitější a nejkrásnější? Možná se mýlím, ale nejdůležitější mi přijde, aby jeho kněžský život a všechno co dělá vycházelo zevnitř, z jeho bytí, z jeho osoby. Aby jen nezastával kněžský úřad, ale byl bezezbytku knězem. Pak je totiž nejkrásnější úplně všechno a je jedno jakou podobu jeho kněžská služba má a kde ji koná. Co může věřící člověk dělat pro to, aby vzrostla víra v jeho okolí? V první řadě nedělat Bohu ostudu. Nestydět se za víru a pak evangelizovat. To je přicházet s radostnou nabídkou Boží lásky. Je to nejlepší služba spoluobčanům. Stavět lidi před výzvu. Bůh je a má ti co nabídnout. Jsou věci, které může dát v plné míře jenom Bůh. Co vidíte jako důležité, na co kladete důraz ve své práci, ve svém životě? Vnímavost vůči Bohu a lidem. Budování vzájemné důvěry. Brát vážně naši lidskou přirozenost. Přirozenost je totiž přistávací plocha Ducha Svatého. Jak říká sv.Tomáš Akvinský. Všechno nadpřirozené předpokládá přirozené.

Mohl byste nám přiblížit úmysl sbírky, která je dnes obětována pro Fond PULS – Fond na podporu kněží a pastorace brněnské diecéze? Na svátek Povýšení svatého Kříže otec biskup Vojtěch zřídil fond na podporu kněží a pastorace v naší diecézi. Jedním slovem mu říkáme PULS s podtitulem: „Aby v našich farnostech pulzoval život. A protože tím nejdůležitějších člověkem, který rozdýchává farnost, aby v ní pulzoval život, je kněz, potažmo farář, jsou nasbírané prostředky použity hlavně na podporu kněží a pastoračních aktivit v diecézi. O plánovaných výdajích a vůbec o fungování fondu se více dozvíte na stránkách www.fond.biskupstvi.cz. Kde vás nejvíc „tlačí boty“? Na sedmi místech. Říká se jim sedm hlavních hříchů. Na co se nejvíc těšíte? Do nebe. Nemůžu si pomoct. Nedávno jsem slyšel vtip, který mě i přes všechny obavy ze smrti a umírání v tom utvrdil. Dědeček s babičkou se sejdou v nebi. Prochází se tam, potkávají známé, objevují jak je to v nebi krásné a jsou spokojeni. Po chvilce, říká vyčítavě dědeček babičce. „Vidíš, vidíš ! Kdybys do nás furt necpala vitamíny a zdravou výživou, tak jsme tady mohli být už dávno.“ Co Vám udělalo v poslední době radost? Pozvání na pivo od přátel a když mi Bůh dal poznat skrze nějakou událost, že to co jsem dělal, přináší ovoce. Co je pro rodiny podstatné, co potřebují, čím může církev rodinám pomáhat, jak to prožíváte ve své službě? Podstatné je umět žít ze svátosti manželství. Naplňovat a rozvíjet manželský slib. Pomoc rodinám ze strany církve má bohatou škálu. Od finanční pomoci v ekonomické tísni až po lidské a duchovní doprovázení. Jak jste prožil ve svém životě a službě Jubilejní Rok Božího milosrdenství? Na jedné straně dost hekticky, protože jsem se stěhoval z Hustopečí do Brna. Na druhé straně jsem od září bydlel 50 metrů od Svaté brány v katedrále. Když jsem šel několikrát za den okolo, snažil jsem se střelně pomodlit Sláva Otci za všechny a zvláště za turisty, kteří vcházejí do katedrály, aby se potkali s Božím milosrdenstvím.

Pozvánky.

FATYM zve na faru do Prosiměřic na duchovní obnovy exercičního typu v roce 2017. Začíná se vždy ve čtvrtek v 18:00, zakončení v neděli ve 14:00.S sebou: spací pytel nebo deku, Bibli, poznámkový blok a potraviny do společné kuchyně. Cena: 300 Kč (vzhledem k skutečným nákladům budeme vděční i za případné dary navíc). Přihlášky: ŘKF Náměstí 20, 671 03 Vranov n/D, e-mail marek@fatym.com, telefon 515 296 384. Nabízíme: 26. – 29. 1. – Soluňáci – P. Marek Dunda – Tah na cíl; 2. – 5. 2. – muži – jáhen Ladislav Kinc – list Efezským: MILOST;

9. - 12. 2. – Marianky malé – P. Marek Dunda – S radostí; 16. – 19. 2. – Marianky střední – P. Marek Dunda – Bohu díky; 23. – 26. 2. – Marianky dospělé – P. Marek Dunda – Ve světle víry; 2. – 5. 3. – ženy – P. Milan Plíšek – Hovory o víře; 9. – 12. 3. – ženy – jáhen Ladislav Kinc – list Efezským: MILOST; 23. – 26. 3. – maminky Marianek a Soluňáků – P.Marek Dunda – S Marií

Plán poutí na rok 2017: 8. 5. poutní výlet rodin s dětmi - Přibyslavice

28. – 30. 7. – Západní Čechy I. – blahoslavený Hroznata (800. výročí smrti)

21. – 26. 8. - XVII. pěší pouť na Velehrad

9. 9. – XIV. pěší smírná pouť P. MUDr. Ladislava Kubíčka

Plán konání prosebných putovních mariánských poutí NJ rok 2017 a výhled na 2018:

2017 16. březen Křižanov 12. duben Měřín 15. květen Nové Veselí 12. červen Jimramov

13. červenec Oslavice 14. srpen Olešná 18. září Radostín 12. říjen Bystré

13. listopad Trpín 13. prosinec Olešnice

2018 leden Velké Meziříčí únor Rad. Svratka březen Křižanov duben Měřín

květen Bohdalov červen červenec Oslavice srpen Olešná

září Pavlov říjen listopad Jámy prosinec Olešnice

Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem – kdo dřív přijde - . . . . . . .

Srdečné pozvání na 206. pouť NJ – v pondělí 13. února 2017 v 17 hodin do Lysic – hlavní celebrant – P. Martin Hönig ze Znojma

Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20. 1. 2017. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.

Zpravodaj NJ sestavuje, vydává, o Vaše modlitby prosí a všem čtenářům žehná – jáhen Ladislav Kinc, 59264 Prosetín 79, tel č. 516 463 315, 606 948 970, 731136801(církevní síť), kinc@dieceze.cz

Plakátky, zpravodaje a vše ostatní také na internetových stránkách: www.rovecne.farnost.cz.