PĚŠÍ POUŤ ZA UMĚLECKÁ POVOLÁNÍ A JEJICH DUCHOVNÍ ROZMĚR  

1. ročník pod patronací Cyrila a Metoděje a Jana Pavla II.

Termín: 27. 7. - 2. 8. 08

Trasa: z Rožnova p/R na Velehrad

PĚŠÍ POUŤ ZA UMĚLECKÁ POVOLÁNÍ

A JEJICH DUCHOVNÍ ROZMĚR

 

__________________________________________________

 

Termín a trasa pěší pouti:

 

1. ročník pěší pouti se uskutečnil od neděle 27. 7. do soboty 2. 8. 2008 pod patronací sv.Cyrila a Metoděje.

První etapa pěší pouti začínala na Pustevnách (na Pustevny byl přesun z Rožnova autobusem) odkud se šlo pěšky na  Radhošť, v kostele Cyrila a Metoděje byla sloužena mše sv. na úmysl pouti, a potom pěšky do Rožnova. Dále pouť pokračovala přes Zašovou, na tomto poutním místě opět sloužena mše sv.,  do Valašského Meziříčí, odtud do Rajnochovic, na sv. Hostýn a do Štípy, na obou poutních místech, na Hostýně i ve Štípě, byly slouženy další mše sv. za umělecká povolání. Ze Štípy přesun autem a vlakem do Starého města, odkud se šla závěrečná etapa pěší pouti na Velehrad zakončená večerní mší svatou.

 

 

Proč pěší pouť za umělecká povolání?

 

1) Myšlenka pěší pouti byla inspirována Listem Jana Pavla II. umělcům a absolvovanou pěší poutí do Santiaga de Compostela (120 km)

„Společnost ve skutečnosti potřebuje umělce právě tak jako potřebuje vědce, techniky, dělníky, odborníky, svědky víry, učitele, otce a matky, kteří by prostřednictvím nejvyšší formy umění - „umění vychovávat" - zaručovali růst osobnosti a rozvoj společenství. V rozlehlém kulturním panoramatu každého národa mají umělci své zvláštní místo. Tím, že jsou poslušni své inspirace, obohacují realizací opravdu hodnotných a krásných děl nejen kulturní dědictví každého národa a celého lidstva, nýbrž prokazují i kvalifikovanou společenskou službu ve prospěch obecného dobra."

(List papeže Jana Pavla II. umělcům, 4)

 

2) K uskutečnění pouti vedlo uvědomění si zodpovědnosti umělců za to, co dělají a k čemu jejich tvorba slouží:

            „2. Ne všichni jsou povolání být umělci ve specifickém slova smyslu. Podle slov Geneze je však každému člověku svěřen úkol být tvůrcem vlastního života: v jistém smyslu z něj vytvořit umělecké, mistrovské dílo.

            Je důležité postihnout odlišnost, ale i spojitost těchto dvou stránek lidské činnosti. Rozdíl je zřejmý. Jedna věc je totiž dispozice, díky které je člověk původcem vlastních činů  a nese zodpovědnost za jejich mravní hodnotu, a něco jiného je ta dispozice, díky které je člověk umělcem což znamená, že umí jednat podle nároků umění a s věrností přijímá jeho specifické normy. Proto je umělec schopen vytvářet předměty, což ale samo o sobě ještě nic nevypovídá o jeho mravních dispozicích. Zde totiž nejde o utváření sebe sama, o formování vlastní osobnosti, nýbrž jen o uplatňování vlastních operativních schopností v estetickém ztvárnění myšlenek zachycených vědomím.

            Rozdíl mezi mravní a uměleckou dispozicí je tedy zásadní; neméně důležitá je však i jejich spojitost. Tyto dvě dispozice se vzájemně hluboce podmiňují. Když totiž umělec tvoří nějaké dílo, vyjadřuje sám sebe až do té míry, že se jeho tvorba stává jedinečným odleskem jeho bytí, toho, čím je, a toho, jak tím je. V dějinách lidstva jsou pro to nesčetná potvrzení. Umělec ztvárňující mistrovské dílo je totiž nejen povolává k životu, ale určitým způsobem skrze ně odhaluje svou vlastní osobnost. V umění nachází novou dimenzi a výjimečný výrazový prostředek svého duchovního růstu. Umělec svými díly mluví a komunikuje s druhými. Dějiny umění proto nejsou jen dějinami děl, nýbrž i lidí. Umělecká díla hovoří o svých autorech, uvádějí k poznání jejich nitra a odhalují jedinečný přínos, kterým umělci přispívají k dějinám kultury." (List papeže Jana Pavla II. umělcům, 2)

 

3) Potřeba vystoupit ze shonu a chaosu a během několikadenní pěší pouti si pročistit a zbystřit smysly, utříbit si myšlenky a každodenní modlitbou se otevírat a přibližovat Boží přítomnosti"

„Krása je tu, aby nadchla práci, / práce je pro vzkříšení." (C. Norwird, polský básník)

„Krása je v jistém smyslu viditelným výrazem dobra, jako je dobro metafyzickou podmínkou krásy." (List papeže Jana Pavla II. umělcům, 3)

 

4) Svěřovat všechny umělce do každodenní modlitby a mše svaté, děkovat za dar umění a prosit, aby ti, kteří mají umělecké povolání přijali zodpovědnost za své umělecké konání:

„Odlišné povolání každého umělce určuje oblast jeho služby, a tím mu také vytyčuje úkoly, které na sebe musí vzít, tvrdou práci, již musí podstoupit, odpovědnost, jíž se muší postavit tváří v tvář. Umělec, který si je toho všeho vědom, také ví, že musí pracovat, aniž by se nechal ovládnout hledáním pomíjivé slávy nebo vášnivou touhou po snadné popularitě, či dokonce vypočítavostí zaměřenou na možný osobní zisk. Existuje tedy etika, dokonce „spiritualita" umělecké služby, která svým způsobem přispívá k životu a obrodě národa. Právě na to chce patrně poukázat C. Norwird svým tvrzením: ´ Krása je tu, aby nadchla práci, /práce je pro vzkříšení. ´ ." (List papeže Jana Pavla II. umělcům, 4)

 

5) Prosba a schopnost rozpoznávat opravdovou kvalitu uměleckého projevu, odvahu tuto kvalitu podporovat a snahu této kvality dosahovat.

„Písmo svaté se tak stalo jakýmsi „nesmírným slovníkem" (P- Claudel) a „ikonografickým atlasem"( M. Chagall), z něhož čerpala křesťanská kultura a umění. Dokonce Starý zákon, vykládaný ve světle Nového, poskytl, nevyčerpatelné proudy inspirace. Biblický text, počínaje vyprávěním o stvoření, o hříchu, potopě, řadě patriarchů, událostech exodu až po mnoho dalších epizod a osobností dějin spásy, podnítil fantazii malířů, básníků, hudebníků, dramatiků, filmových scénáristů. Alespoň jeden příklad: postava, jakou je Job se svou palčivou a stále aktuální problematikou bolesti, vzbuzuje i nadále filozofický, literární a umělecký zájem. A co teprve říci o Novém zákoně? Od narození po Golgotu, od proměnění po zmrtvýchvstání, od zázraků po Kristovo učení až po události vyprávěné ve Skutcích apoštolů nebo eschatologicky naznačené v knize Zjevení, se nesčetněkrát biblické slovo stalo obrazem, hudbou, poezií, a tak řečí umění připomínalo tajemství „Slova, které se stalo tělem."

(List papeže Jana Pavla II. umělcům,5)

 

______________________________________________________________

 

Zpráva z uskutečněné pěší poutě za umělecká povolání 2008:

 

Neděle 27. 7. 08 byla pro Rožnov p/R nejen dnem, kdy zde vyvrcholil týden misií procesím a mší svatou celebrovanou pomocným biskupem olomouckým Mons. Josefem Hrdličkou, ale také dnem, kdy se zde, v odpoledních hodinách, sešlo společenství 10 lidí z Moravy, Čech i Slovenska. Ti se rozhodli uskutečnit 1. ročník šestidenní pěší pouť z Rožnova na Velehrad, v jejímž průběhu se budou modlit nejen za sebe a své blízké, ale také za všechny výkonné umělce, aby odhalili duchovní rozměr umění a toužili hledat pravou krásu, která by povznášela ducha, přinášela radost a dávala život („Krása je tu, aby nadchla práci, /práce je pro vzkříšení." C. Norwird ;  z Listu papeže Jana Pavla II. umělcům, 4) V modlitbách a při každodenní mši svaté byli také Pánu předkládáni všichni kněží, biskupové, jáhni i bohoslovci, ale také učitelé, vychovatelé a samozřejmě rodiče, aby dokázali přijmout dar umění, ve kterém se nám nezastupitelnou formou představuje Boží přítomnost.

Tato pouť měla i charakter společenský, kdy spolu mohli pohovořit herečky, hudebník, budoucí scénáristka, textilní výtvarnice, lékařka a matka klavíristky, pracovník ČEZu se synem a otec violistky, ale také budoucí maminka, absolventka CMTF a její manžel, kteří pěší poutníky doprovázeli z místa na místo autem a pomáhali s převážením velkých batohů, a spacáků.

Týdenní prostor byl ideální platformou pro rozhovory na téma úlohy umění v dnešní společnosti, jak ji vidí a zažívají výkonní umělci a naopak Ti, kteří přijímají umění jako radost, posilu a světlo pro svůj každodenní život. Celovečerní sdílení se na toto téma proběhlo druhý večer na rožnovské faře. Pestré společenství poutníků, které velmi mile prosvětloval hendikepovaný mladý muž (mentální postižení) samozřejmě zažívalo spoustu veselých chvil. Například plná utěrka nasbíraných hub mezi Valašským Meziříčím a Rajnochovicemi přinesla spoustu radosti nejen těm, kteří sbírali, ale také při přípravě odpolední smaženice a ranní houbové polévky.

Pěší pouť poskytovala všem účastníkům také možnost vyjít z uspěchaného života a hektického tlaku, který nás obklopuje a fyzickým úsilím a námahou,

90 km po svých v prostředí přírody, přenechat Pánu vše, co člověka tíží a trápí. A naopak zase při vědomí toho, že jsme obdarováni schopností chodit, vidět, slyšet, vnímat vše co je okolo nás, pociťovat, přemýšlet, potkávat se s druhými lidmi a skrze to všechno poznávat našeho Stvořitele, Mu za tyto dary děkovat, chválit a velebit Ho. Velikým darem bylo společenství, které se na této pouti sešlo a během putování se seznamovalo, poznávalo a učilo se vzájemnému respektu. Dalším nesmírným obohacením byla možnost setkání s jednotlivými kněžími na všech místech, kam poutníci došli. Kněží je nejen provázeli duchovně, ale byli i výraznou pomocí praktickou ( poskytnutí noclehu a občerstvení).

 

 

Celá pěší pouť byla pod patronací sv. Cyrila a Metoděje a na téma „Co znamená příchod Cyrila a Metoděje na Moravu pro současného člověka a umělce". Při společných rozhovorech jsme se pokoušeli více si uvědomit význam příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu, kdo vlastně byli, co se tehdy událo a co znamená tato událost pro dnešního člověka, Čecha, křesťana i nekřesťana. Co přimělo dva hluboce zbožné muže ze Soluně, kteří měli velmi dobré postavení ve své zemi, byli schopní a vzdělaní ( Konstantin, filozof, který měl dar jazyků a schopnost jazyk zaznamenat do znaků, Metoděj vůdce a organizátor, schopný řídit a vytvářet zákony), že obětovali svou kariéru, své „jistoty" a odešli do vzdáleného světa Slovanů hlásat evangelium? Je v lidských silách, aby za rok jeden člověk nejen vymyslel grafické znaky vyjadřující písemně slovanský jazyk, ale zároveň přeložil celou Bibli do slovanského jazyka a napsal ji tímto úplně novým písmem? Jakou organizační schopnost musel mít Metoděj, že sestavil nové zákony pro tuto krajinu, která pro něj musela být naprosto cizí v celkovém životě lidí a jejich mentalitě? Že jejich misie nebyla jen náročnou prací a službou pro druhé, ale že sami svým vysoce morálním životem svědčili o Božím království. Jak živá musela být jejich víra a schopnost naslouchat Božímu Slovu a Jeho vůli, když jejich odkaz přetrval až do současnosti?

Jen těchto pár otázek je jistě bohatým materiálem k inspiraci a přemýšlení o našem vlastním životě, o kultuře národa, ze kterého vycházím a současné společnosti, ve které žiji a o kořenech z kterých vyrůstá můj život na této zemi.

          1. ročník pěší pouti za umělecká povolání a jejich duchovní rozměr odstartoval, dá-li Pán, tradici pěších poutí obětované za uzdravení osobnosti člověka v současné společnosti prostřednictvím umění, které touží poctivě a pokorně hledat a odhalovat pravou krásu a dobro: „Společnost ve skutečnosti potřebuje umělce právě tak jako potřebuje vědce, techniky, dělníky, odborníky, svědky víry, učitele, otce a matky, kteří by prostřednictvím nejvyšší formy umění - „umění vychovávat" - zaručovali růst osobnosti a rozvoj společenství. V rozlehlém kulturním panoramatu každého národa mají umělci své zvláštní místo. Tím, že jsou poslušni své inspirace, obohacují realizací opravdu hodnotných a krásných děl nejen kulturní dědictví každého národa a celého lidstva, nýbrž prokazují i kvalifikovanou společenskou službu ve prospěch obecného dobra." (List papeže Jana Pavla II. umělcům, 4)

 

(napsala Martina Pavlíková)

 

Pěší poutˇ za umělecká povolání 2008

1. ročník

(reflexe Dagmar Henekové, textilní výtvarnice)

 

Netušila jsem, co mám očekávat. Co přesně slovo ,,poutˇ,, znamená.

Když mi Hanka zavolala, jestli s ní půjdu ,, poutˇ za umělecká povolání ,,  vzala jsem to jako výzvu. Můj fyzický fond není tak silný, ale cítila jsem, že je velmi důležité tuto poutˇjít. Mé tělo mi nedovolilo jít rychleji , ale má mysl a smysly

o to více mohly vnímat  krásu a sílu přírody.  Vnímat i ty nejjemnější vibrace barev, tvarů, vůní a také chuti. Cítila jsem kolik energie je kolem mě, která mi pomáhá dělat další a další kroky. Při tomto uvědomění, se začne pozvolna otevírat srdce a naplňovat láskou a pokorou. Není to jen příroda, která otvírá srdce, ale také lidé, kteří tuto poutˇšli . Zanechali silný otisk v mém srdci. Vážím si také možnosti za to všechno děkovat při modlitbách, které tuto pout´ provázely. Odnáším si rozsvícený plamínek v srdci a touhu rozsvěcovat tento plamínek lásky v srdcích dalších lidí, s kterými se potkám.

 

Ještě jednou moc děkuji  Martině a Mariánovi , Janě a Terezce , Hance a Tomášovi , Honzovi a Honzovi a Hance.

 

2. ročník Pěší poutě za umělecká povolání a jejich duchovní rozměr

26. 7. - 1. 8. 2009 - z Hoštejna od sv. Anny do Zlatých Hor k Panně Marii Pomocné pod patronací Sv. Cyrila a Metoděje a sv. Pavla.

 

3. PĚŠÍ POUŤ ZA DUCHOVNÍ DARY V UMĚNÍ - pěšky k Panně Marii Pomocné ve Zlatých horách.

 

Neděle   25.7.2010 - Opava

Pondělí  26.7.2010 - z Opavy přes Cvilín do Krnova

Úterý       27.7.2010 - z Krnova do Albrechtic

Středa    28.7.2010 - z Albrechtic (přejezd vlakem do Bruntálu), Andělská  hora, Bruntál

Čtvrtek    29.7.2010 - z Bruntálu do Vrbna pod Pradědem

Pátek      30.7.2010 - z Vrbna pod Praděddem do Rejvízu

Sobota   31.7.2010 - z Rejvízu na poutní místo MariaHilf u Zlatých hor -  zakončení slavnostní mší svatou v 10:30 hod.