Jakoubek

Na závěr pár osobních vzpomínek, které jsem dostal poštou po pouti:  

V souvislosti s "Jakoubkem" se mi pokaždé vybavují  vzpomínky z dětství, jak jsme tam o prázdninách pravidelně chodívali (já, moji sourozenci a sestřenice od tetičky Helenky) sbírat šišky na zátápění. Byla nás celá horda, táhli jsme vozíky, na nich prázdné pytle a taky košík s pitím a svačinou. Vyjeli jsme hned po ránu, kovové obruče po žulové dlažbě města hrčely až na vršek Karlova. Nikdo si toho až tak moc zase nevšímal - byl to tenkrát  zvuk zcela normální. V současnosti je tomu jinak, když tento vozík (rekvizita často používaná pro folklorní aktivity Bítešanu) táhneme z kulturního domu kostelní ulicí po poměrně hladké vozovce dolů na náměstí, třebaže takto zvuk již není pronikavý, zájmu veřejnosti nikdy neunikneme.

Avšak zpět ke vzpomínce - na Karlově u křížku jsme odbočili a vydali se po "křivé" cestě do polí. Před námi vyjeté rygóly, které občas lemovala křoviska trnek, šípkové keře a po stranách zlátnoucí obilí ozdobené barvami polního kvítí. Jakmile jsme minuli cihelnu a cesta začala stoupat opět vzhůru, my nejmenší (já, moje o dva roky mladší sestra a sestřenka Hanka) jsme si vždycky povzdechly - nastávající úsek mezi lány polí snad ani neměl konce, tak vzdálený se nám cíl naší cesty pokaždé zdál. Avšak ti starší se celkem dobře bavili. Když jsme konečně dosáhli okraje lesa a vozíky ustavili na výhodná stanoviště, nastalo sbírání. Popadané šišky brzy zaplnily všechny pytle. Pak jsme usedli u kapličky sv Jakoubka, osvěžili se svěžím pramenem tekoucí vody, snědli svačinu a zdálo se, že pak nám cesta zpět domů uběhla vždycky jaksi rychleji, než ten ranní pochod, a to i přes to, že vozíkly byly naloženy plnou zátěží několika pytlů.....   ..ale to je už tak dávno....

S.S.