Do Říma, už ne pěšky ale autem

Čtyři ze šesti poutníků, kteří šli do Říma pěšky na Velké jubileum L.P. 2000, se s pomocí Boží a pod ochranou sv. andělů a sv. Kryštofa vypravili autem, aby mohli projít Branou milosrdenství.

Cestou tam se zastavili v Ravenně u sv. Apolináře v Classe a u českého kněze, který slouží v novém kostele na okraji Rieti. S ním vyjeli do Apenin, kde je kostel sv. Františka, patrona Itálie, postavený asi před 70 lety s nádhernou moderní výzdobou. Je zajímavé, že na průčelí těsně pod jeho sochou si jiřičky udělali své hnízdo (je to vidět na obrázku č.6). Pak vyjeli až do horského průsmyku ve výši 1895 m.n.m. Pokračovali přes poutní místo v Gennazzano, kde je uctívána Panna Maria jako Matka dobré rady (podrobnosti najdete zde ). Pak přijeli do Říma, kde přespávali v Nepomucenu.

Byli na středeční audienci a obdivovali, jak to mají promyšlené a pořád počítají s lidmi. Nejprve bylo čtení z Písma ve více řečech, italská promluva a papež italsky pozdravil všechny takto mluvící skupiny. Pak biskup nebo kněz - rodilý mluvčí - představil ve své mateřštině svatému otci skupiny v té řeči, jim i sv. otci připomněl, že přicházejí z úcty k němu jako nástupci sv. Petra a že se  modlí na jeho úmysly. Jim pak krátce nastínil nejbližší program a oznámil, že na konci bude společný latinský Otčenáš a požehnání všem přítomným ale také  nemocným doma a a že to zároveň bude i požehnání všech zbožných předmětů.

Pak rodilý mluvčí přečetl krátké shrnutí první promluvy a papež přidal ještě pár slov italsky a pozdravil tyto skupiny. Mluvčí jim to hned řekl v jejich mateřštině  a šlo se dál. Italové se tak dozvídali stále něco nového, protože papež vždy přidal novou krátkou myšlenku. Zajímavé bylo, že české a slovenské skupiny připomněl jak mluvčí italský tak i polský. Celkem zaznělo 9 jazyků: italština, francouzština (nadarmo není Francie zvána nejstarší dcerou církve), angličtina, arabština, němčina, španělština, portugalština, holandština a polština.

Naši poutníci pak prošli už jedinou otevřenou Branou milosrdenství a pak každý podle svého navštívili různé kostely. Podařilo se jim, že na náš státní svátek mohli sloužit v bazilice sv. Petra u "českého" oltáře sv. Václava, kde jsou na boku mozaiky sv. Cyrila a Metoděje, mši sv. za naši vlast a za všechny poutníky a své farníky. Sloužili také v lateránské bazilice, která je matkou a hlavou všech kostelů města Říma i světa, a poslední mši sv. měli v Nepomucenu právě za celou naši kolej.

Cestou zpět se zastavili v Bologni v katedrále a u hrobu sv. Dominika, kde zjistili, že vzpomínka na brněnského rodáka, služebníka Božího Tomáše Týna, je stále živá. Pak se stavili u františkánů v Margheře u Benátek, kde přespávali před 16 lety. Otec představený si na ně vzpomněl a zajistil jim výborné ubytovaní v levné noclehárně, protože měl klášter plný hostí.

Pouť ukončili v Padově u hrobu sv. Antonína a sv. Leopolda Mandiče a také v místní katedrále, kde je tělo sv. Lukáše a ostatky sv. Matěje. Když v roce 1998 zkoumali ostatky sv. Lukáše, přivezli sem jeho lebku, která je díky Karlu IV. uchovávána v Praze a zjistili, že přesně nasedá na krční páteř zdejších ostatků. Pak už jeli po dálnici na sever a jen se - letos už podruhé - zvrchu dívali na okresní silnici, po které procházeli před 16 lety pěšky.

Bohu díky. Panně Marii díky. Všem andělům a svatým díky.

Ježíši, milosrdenství.

Pán Bůh odplať všem dobrodincům.

Za fotografie děkujeme bratru Milošovi.