Co sebou na pouť - aneb poutní uzlíček

 

Uzlíček na pouť na poděkování Sv. Otci Benediktovi XVI.

Slovo Boží:

Blaze člověku, jenž u tebe nalézá pomoc, když se chystá na svatou pouť.

(žalm 84, verš 6.v překladu, který se čte při mši svaté)

Jan Pavel II: 

Pouť odpovídá situaci člověka, který rád popisuje svůj život jako cestu. Pouť připomíná osobní putování věřícího po stopách Vykupitele: je cvičením účinné askeze, pokáním za lidské slabosti, stálou bdělostí nad vlastní křehkostí, vnitřní přípravou na obnovu srdce. Skrze bdění, půst a modlitbu poutník postupuje po cestě křesťanské dokonalosti. (Bula k Svatému roku, článek 7)

 

Uzlíček na pouť  

Doufáme všichni, že se svatý Petr přimluví u Pána, který vládne nade vším, aby nám dopřál příhodné počasí při naší pouti k jeho hrobu. Naskládali jsme své  věci do ranečku. Měli bychom však také naskládat a poskládat své důvody a úmysly, s kterými chceme jít. To bude ten důležitý uzlíček na cestu. A v něm všechno pěkně rozdělíme.

Do prvního rohu přijdou naše úmysly osobní. Každý putuje sám za sebe, při pouti není možné mít náhradníka. Nezapomeneme ani na svou rodinu a příbuzné, živé i zemřelé, i za ně se máme modlit, a pouť je k tomu výborná příležitost. To je druhý roh našeho uzlíčku. Za třetí pouť skutečně obětujeme každý za svou farnost,  naši diecézi a celou církev. Do posledního čtvrtého rohu vložíme naše města a naše obce, bývalý okres, náš kraj a celou naši vlast a také Evropskou unii.

 

A všechny ty úmysly naskládáme ve třech vrstvách.

 

Tou základní první vrstvou je pokání jako projev lítosti, uznání vin a touhy po nápravě. Kolik toho bylo v osobním životě, co potřebuje právě s tímto způsobem předložit Pánu Ježíši k uzdravení. A v našem příbuzenstvu je to jistě podobné. Tolik se o tom mluvilo, tak často se to připomíná anebo tomu stále vyhýbá, ale kdo dělal pokání? Nabídněme pokání za obrácení těch, kteří jednají špatně, zle radí a smýšlejí.

 

Druhou vrstvou v našem poutním uzlíčku ať je děkování. Za to, co jsme za svůj život s pomocí Boží zvládli, za to, co Bůh dopřál dobrého našim rodinám a příbuzným. Poděkujme i za naše farnosti. Poděkujme i za náš kraj, tu nádhernou Boží přírodu.A co se týká naší vlasti! Zdalipak jsme už pořádně poděkovali za svobodu. V době nesvobody jsme se sice měli dobře, ale za jakou cenu! Kolik to bylo křivení páteře, vědomého lhaní a bezmocného přihlížení! Kolik vzdělaných lidí jsme nechali utéci za hranice a jak málo si dnes vážíme jejich zkušeností! Svoboda je drahá věc, proto se za ni také musí platit. Proto přestaňme naříkat a pojďme poděkovat. Poděkujme také za čtyři papežské návštěvy u nás, zvláště za tu poslední.

 

A za třetí pojďme prosit: Za svou spásu, za obětavost a věrnost ve službě a celém životě. Za víru a lásku v rodinách a za pokoj v obcích. Za Boží požehnání pro ty, kdo nám vládnou, protože nadávat na ně u piva to skutečně nepomůže. A kolik nemocných, hledajících, nezaměstnaných a dalších potřebuje duchovní podporu! Nezapomeňme ani na ty, kdo rozhodují o narození počatého dítěte a prosme za to, aby se každé dítě mohlo narodit na tento svět a potom také z vody a Ducha svatého při křtu. Modleme se, aby se změnily zákony, které umožňují potraty. Modleme se za naše děkanství, naši diecézi a jejího pastýře, na církev ve světě a jejího papeže. Prosme už teď za požehnané prožití 1150. výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje k nám i za návštěvu Svatého otce, která má být jeho vrcholem. Prosme  za nová kněžská a řeholní povolání, za mládež a všechny vychovatele a za mír ve světě. Prosme za duše v očistci. Uzlíček může být velký, nebojme se, že ho neuneseme. Ztišme se v modlitbě před Pánem, složme si to všechno, abychom na nic nezapomněli.

 

Putujme s pomocí Boží, pod ochranou Panny Marie Průvodkyně na cestách, sv. apoštolů a andělů strážných.