3. PPP - z Mamre v Osové Bitýšce
06.05.2014 - ostatní poutě
V čele dnešní 14 členné skupinky (11 stálých a odhodlaných, já jako řidič doprovodného vozidla a dva deblínští) je nesen kříž. Prostý dřevěný kříž, který vyrobili v Meziříčí Jan Smejkal a Josef Drlíček z klacků, které jsem si vždycky přivezl z nějaké té etapy po Čechách. V koutě fary vyschly a teď krásně posloužily. Dále se nese vlajka brněnské diecéze, mohou ji nést jen její členové a členky, kterých je včetně mně 6, z olomoucké arcidiecéze jdou 2, z bratislavské také 2, z ostravsko opavské 3 a z jubilující hradecké jedna sestra. Neseme vlajku České cesty do Cách a na krku každý svou vlaječku.
Nad Deblínem se zastavujeme u Boží muky a rozhlížíme po kraji. Vidíme kostel v Březí, kapli v KNV - Kuřimské Nové Vsi, kde působil a je pochovaný bílý mučedník Mons Jan Podveský. Na severním obzoru vidíme zalesněný hřbet Křižanovské pahorkatiny s nejvyšším vrcholem Svatá (671 m n.m.). Na druhé straně je někdy viděti i vysílač Kojál u Senetářova na Blanensku, sami vidíme rozhlednu Sýkoř u Doubravníka nad Svratkou. Svatá asi 4 km od Křižanova a podle legendy (které není záhodno si plést s bájemi) tam měla svou dětskou poustevnu svatá Zdislava. Tam měla koutek, tam s v tichu modlívala, tam si dělala z větviček a kvítí vždy křížek. Tam také zachránila uhlířovu dcerku před rozzuřeným medvědem, protože se s důvěrou v Boha s modlitbou na rtech před ni postavila, aby ji šelma nerozsápala. To všechno šířil nadšený šiřitel úcty k sv. Zdislavě. dominikán Cyril Šíma (duchovní správce sester františkánek v křižanovském ústavu a spolupracovník místního faráře Metoděje Kotíka)- Jeho zásluhou tam byl umístěn obrázek, zásluhou P. Poláčka tam dali sochu sv. Zdislavy od pana Laciny z V. Bíteše, obec Kadolec tam postavila altánek. V té chvíli se majitel pozemku - Lesy ČR - vzbouřil a na jednání jeho zástupce tvrdě řekl: Černá stavba, jediné řešení - demolice. Tehdejšímu panu kaplanovi Orlitovi to přišlo líto a podařilo se mu uprosit jejich vedení, aby bylo shovívavější. Proto se postupovalo úředně. Černá stavba (i černá deska) jakoby neexistovala a proto se vyvolá nové jednání. To skončilo zdárně, altánek zbudovaný obcí byl přetřen na zeleno a místo lakovaných dřevěných mřížek byly z jedné třetiny šestiboké stavbičky dáno stejně natřené desky. Kdosi pak prohodil, že podnik stejně nějaký altánek v těch místech chystal, jenže o kousek dál. Takhle však je na nejvyšším místě pahorkatiny a v místě, kam legenda klade zázračné vyslyšení prosby mladičké Zdislavy.
Svatá vytváří typickou křivku, při pohledu od Velké Bíteše, z dálnice anebo od deblínské Boží muky horní okraj lesa se zleva pomalu zvedá až k nejvyššímu bodu a pak doprava najednou o kousek prudce klesne. Od netínského kostela, z kopců na Velkomeziříčsku a z mých rodných Slavkovic je to naopak. Zprava se obrys pomalu zvedá a pak doleva prudce klesne. Bude to vidět i z pole, na kterém bude mše svatá při druhém kongresu o Božím milosrdenství. Na zvacím plakátě, kde je fotografie z prvního kongresu, to pozorný divák uvidí. Připomínám také slova biskupa Posáda, který tam ještě jako spirituál semináře pro bohoslovce sloužil mši svatou. Řekl tam, že každé poutní místo má své postupné etapy: obrázek, kříž, dřevěná stavbička, zděná kaple, poutní chrám. Na svaté jsme už u té třetí.
Poutníci připomínají, že farnost Křižanov buduje památník sv. Zdislavě na náměstí městyse k 20. výročí jejího svatořečení.
Jsme rádi, že si přísloví: Tato zkratka je sice delší, ale za to vede náročnějším terénem, jen teoreticky opakujeme, protože bratr kostelník nás vede nádhernými lesními cestami. Modlíme se růženec, pak upozorňuji na zpěv ptáků, slyšíme našeho statisticky nejpočetnějšího pěvce - pěnkavu. Samozřejmě zpívá jen sameček, tedy pěnkavák a každou svou sloku končí typickým zvoláním, kterému staří ptáčníci říkali: Raj-čák. Můžeme si to však přizpůsobit a říci, že on jakoby končil: To zpívám já, pěn-KA- VÁK. Vpravo se ozýval holub hřivnáč, vlevo hrdlička lesní, do toho budníček menší svým silným CILP-CALP, kvůli němuž mu Angličané říkají Tshuf-tshuf. Jdme lesem smrkovým a protože sýkora uhelníček hnízdí jen v jehličnanech slyšíme její typické sýkoří volání. Běžná koňadra dělá něco jako CI -CI - BE, uhelníček se schovává v jehličí, protože se asi stydí že šišlá. Jeho zpěv se totiž dá přesně určit a popsat slabikami: CVI CVBI BVE.
Polední přestaváka je na faře v Osové Bitýšce, manžel mé neteře daroval maso z jejich býčka na guláš, starší děvčata to uvařila a další napekla pár zákusků, děvčata z Diecézního centra života mládeže Mamre (vzpomeň na Abraháma), to ohřála a vydala a přidala kávu. Všem Pán Bůh zaplať. Nejprve jsem však šli do kostela sv. Jakuba patrona poutníků (nezapomeň na jeho list 4,15), otec Pavel Kluček nám krátce vysvětlil vše o kostele a centru a poprosil nás o modlitbu pro všechno, co se s farníky a mládežníky snaží dělat pro farnost i mládež. Rádi je do svých modliteb přibíráme.