Zvědavým čtenářům KT po druhé - Mluvit o umučení Pána Ježíše? (jaro 2008)

Jsem učitelka v mateřské škole a do mé třídy chodí chlapeček, který má věřící rodiče. O Velikonocích jsme si s dětmi kreslili vajíčka, povídali si o obyčejích a bylo by to moc pěkné nebýt onoho chlapečka, který pořád vykřikoval, že Krista ukřižovali a bičovali ho až z něj stříkala krev.

Ostatní děti z toho měly oči navrch hlavy, chtěly vyprávět podrobnosti - pro mě jako učitelku to byla hrozná situace. Některé děti se pak o tom zmínily doma a já musela celou situaci rodičům vysvětlovat a hájit se, že ode mě žádnou náboženskou agitaci neměly. I tak to školku u některých rodičů poškodilo. Prý by se měly děti náboženských blouznivců někam izolovat. S tím sice nesouhlasím, ale chci vás tímto na tuto nepříjemnou situaci upozornit.

Izolace a tolerance jsou dvě cizí slova, která u nás zdomácněla. Moc lidí si pochvaluje, kolik peněz jim ušetřila izolace zdí. Ta se skutečně hodí na stavby a na věci. U lidí připadá izolace v úvahu, pokud jsou nakaženi infekční nemocí. I zde jsou však snahy, aby nemocný netrpěl samotou, protože duševní stav má na uzdravovaní také velký vliv.

Tolerance je naopak pro lidi. Zvířátka ji neznají, bílou vránu její černé kolegyně uklovou. Zdá se mi, že dnes je snaha uklovat ty černé, jak nám katolíkům potažmo všem křesťanům říkají s velkou chutí naši spoluobčané staří i mladí. Co by se stalo, kdyby chlapeček popisoval, jak Sandokan skákal ze stromu na strom jako opice, které se tam schovávaly před tygrem. On si však udělal z větve kyj a tím pak praštil tygra až z něj stříkala krev na všechny strany a hlavu měl na kaši. To by asi  nikdo neřekl, že kluk je pohádkový blouznivec a že by ho měli izolovat. O obdivovatelích hrdinů z akčních filmů raději nemluvím.

Lidi s odlišným názorem izolovali do věznic a ty nejodvážnější z nich tam izolovali ještě víc  do samotek. A nás všechny izolovali od ostatního světa. Jsme rádi, že už to pominulo. Jsme rádi, že se mohou dávat dohromady lidi se stejnými názory na sport i na jiné věci. Když vidíme nadšence pro obnovu nějakého hradu, líbí se nám to. Sami se k nim nepřidáme, ale někdo je možná i podpoří.

Proto nelze čekat, že na Velký pátek se všichni budou postit anebo půjdou na křížovou cestu. Celý národ v ten den však v televizi napjatě sleduje, jak se katolíci na Filipínách kvůli Pánu Ježíši nechají přivázat na kříž. Proč by mělo vadit, když se o tom věcně, šetrně  a bez agitace promluví dětem ve školce. Osobně si myslím, že mnohem víc jim uškodí daleko krutější záběry a pořady, které vidí doma v televizi, někdy i za  tichého souhlasu spíše nezájmu rodičů. A to je opravdu hrozná situace, která poškozuje to nejcennější - nevinné a upřímné dětské duše.