CTNOSTI

Je sedm ctností, tři božské a 4 lidské, víra, naděje a láska a moudrost, spravedlnost, statečnost a umírněnost, první tři jsou nadpřirozené, další 4 základní.

Slovo nectnost, neřest zná každý a každý je používá. Žijeme v době negativního, záporného. Lidé čtou  černou kroniku, novináři píší o neštěstích, v televizi je ukazují. Sem tam se objeví bílá kronika, sem tam někdo někoho pochválí.  Nechceme být negativní, ale naopak: gativní. Více zaměřeni na to dobré, krásné: Radovat se z počasí, z krásy kraje, který pro nás Bůh stvořil, z krásy díla lidských rukou, kterým ho člověk zkrášlil. I v myšlenkách se chceme zabývat dobrými vlastnostmi. To jsou ctnosti. Na pořadu tedy máme ctnosti, ne nectnosti, tedy řesti, a ne neřesti.

Zde najdete jejich definici z katechismu katolické církve (KKC), vhodné čtení z Písma a doplňující text z knihy Bruna Ferrera Příběhy pro potěchu duše

VÍRA

 

Definice z KKC (

Článek 142: Svým zjevením oslovuje neviditelný Bůh ze své lásky lidi jako přátele a stýká se s nimi , aby je pozval a přijal do svého společenství.

143 Vírou člověk plně podřizuje Bohu svůj rozum i vůli. A celou svou bytostí dává svůj souhlas Bohu, který se zjevuje. Tuto odpověď člověka Bohu nazývá Písmo svaté poslušností víry. Ještě filosoficky: Víra je souhlas rozumu s poznanou pravdou. A biblicky: (Žid 11,1) Víra je podstata toho, co doufáme, přesvědčení o věcech,, které nevidíme.

 

Biblické čtení:  

Lukáš 1, 26 - 38

 

Příklady:

Pavouček

Pavouček lovil mouchy mezi kolečky staroměstského orloje v Praze. Když se nacpal dobrých a chutných much, na chvíli poslouchal, co říkají průvodci turistům. Mluvili o tom, že orloj sestrojil mládenec Hanuš, kterého potom měšťané dali oslepit, aby žádné jiné město se už nemohlo chlubit takovým orlojem. Ha, řekl si pavouček. Podívám se na toho hodináře, A prolezl celý hodinový stroj, žádného hodináře nenašel. Tak prohlásil: Žádný hodinář neexistuje, jsem jen já sám v celém orloji.

 

Když Sověti poslali do vesmíru první kosmickou loď s Gagarinem, prohlásili: Poslali jsme tam člověka, on žádného Boha nenašel. Takže Bůh není. A to letěl jen pár set kilometrů od naší planety. I kdyby však proletěl kolem všech hvězd,  ze všech stran je obletěl, což by stihl za  pár miliard let, a Pána Boha neviděl, stejně by to nebyl důkaz, že Pán Bůh není. Pouze by se ujistil, že on ho neviděl. A víra je přesvědčení o věcech, které nevidíme.

I vás se možná někteří chytráci snažili zviklat ve víře těmito otázkami: Ty věříš?  A vy jste podle pravdy odpověděli, že ano. A oni doráželi dál: A viděl jsi už Pána Boha?. A vy jste podle pravdy odpověděli, že ne. A oni se smáli a mysleli, že vás dostali na lopatky. To však nebyla prohra. V tomto případě se má říci: Neviděl, a právě proto věřím. Až ho jednou uvidím, už nebudu věřit, už ho budu vidět s naprostou jistotou. Zatím věřím, protože nic se neudělá samo. Dům má svého stavitele, tak má svět svého Stvořitele.

Ale: Každý dům má svého stavitele, i když ten je třeba už dávno mrtvý, anebo se odstěhoval. A jako má každý dům svého stavitele, má svět i svého Stvořitele.

Věřím v Boha :

Věřím ve slunce, i když nesvítí, věřím na lásku, i když ji necítím, věřím v Boha, i když mlčí.

 

NADĚJE

 

 Definice:

KKC 1817 - Naděje je božská ctnost, kterou toužíme po nebeském království a věčném životě jako po svém štěstí, tím, že důvěřujeme Kristovým příslibům a nespoléháme na své síly, ale na pomoc Ducha svatého.

 

Biblické čtení:  

Tit 3, 6-7  

 

Příklady:

Naděje umírá poslední, i když by člověk měl trápení, pořád má nebe nad sebou a nebeské království před sebou. Na to nezapomínat.

 

Skutečně slepý

Jedna stará perská pohádka vypráví o muži, který byl posedlý touhou po zlatě. Chtěl vlastnit všechno zlato světa.

Té myšlenky měl tak plnou hlavu, tak ho zaměstnávala a podřizovala si ho, až ho připravila o zdravý rozum a o srdce. Nebyl už schopen myslet na nic jiného než na zlato.

Když se procházel ulicemi svého města, míjel výlohy, ale viděl jen výklady zlatníků. Nevšímal si žádných pozoruhodných věcí, měl oči jen pro zlato.

Nevnímal lidi, nepohlédl na nádherné modré nebe, nepřivoněl si ke květinám.

Jednou došlo k tomu, že už nemohl dál snášet, že se na to zlato může jen dívat. Vešel rychle do zlatnického krámu a začal si plnit kapsy zlatými náramky, prsteny a jehlicemi.

Samozřejmě že když vycházel ven, zadrželi ho. Policisté se ho ptali: "Co vás to napadlo loupit v obchodě, který byl plný lidí?"

"Opravdu?" zeptal se muž překvapeně. "Toho jsem si nevšiml. Já jsem viděl jenom zlato.  

Bruno Ferrero Příběhy pro potěchu duše, str. 66

 

LÁSKA

 

 Definice:

KKC 1822 - Láska je božská ctnost, kterou milujeme Boha nade všechno pro něho samého a svého bližního jako sebe z lásky k Bohu.

 

Biblické čtení:  

2 Sam 18, 5 - 19,4

 

 Příklady:

Láska je ochotná pomoci, i když se sama setká s neochotou.

Studna

V jedné islámské vesnici v Libanonu se malá skupina obyvatel stala křesťany. Tím se jim zavřely všechny dveře ostatních obyvatel vesnice. Křesťané už nemohli pobývat s ostatními na náměstí, pokuřovat a povídat si. Ženy už nesměly brát vodu z vesnické studny. Noví křesťané byli nuceni si vykopat na vlastní náklady svou studnu.

Jednou však vesnická studna vyschla a zůstala bez vody. A v této situaci křesťané pozvali své spoluobčany, aby přišli k nim a čerpali vodu z jejich studny. A udělali ještě víc - na všechny své domy pověsili cedulku, kde bylo napsáno: "Tady bydlí křesťané."

Každý tak věděl, že v takovém domě nalezne pomoc a nabídnutou ruku.

Bruno Ferrero Příběhy pro potěchu duše, str. 127

Láska neznamená žádná milostná dobrodružství nebo kdovíjaké zážitky, ale často jen úsměv.

 

Úsměv za svítání

Raoul Follereau (čti raul fol´ró) se ocitl se v táboře malomocných na ostrově v Pacifiku a podal o tamějších poměrech velice burcující svědectví.

Bylo to něco nepředstavitelného. Hrozné rány, strašlivě znetvoření lidé, vlastně už jen chodící mrtvoly, všude beznaděj, zlost, zuřivost.

A přece si uprostřed tohoto zmrzačeného světa uchoval jeden nemocný stařec překvapivě zářivé a usmívající se oči. Prožíval stejné tělesné utrpení jako jeho nešťastní spoluobyvatelé. Bylo však vidět, že si zachoval chuť do života, nepodlehl beznaději a jednal s ostatními jemně.

Follereau byl zvědavý , kde tento starý muž v takovém pekle, jakým byl tábor malomocných, bere sílu do života. Rozhodl se, že jeho tajemství vypátrá.

Nenápadně ho sledoval a zjistil, že každé ráno za svítání se stařeček došoural až k ohradě, která uzavírala tábor ze všech stran, a zůstal stát vždycky na stejném místě.

Posadil se tam a čekal. Nečekal na východ slunce. Nečekal, až se objeví nad Pacifikem jeho záře. Čekal na chvíli, kdy na druhé straně ohrady vyšla žena, stařičká jako on, s tváří pokrytou spoustou vrásek, s očima plnýma vlídnosti.

Žena nepromluvila. Poslala jen tiché a nenápadné poselství úsměv .Ale ten muž se při jejím úsměvu rozzářil a odpověděl jí svým úsměvem.

Rozhovor beze slov trval jen pár chvil. Pak se stařík znovu zvedl a pomalu se dal na cestu k barákům. Každé  ráno. Zvláštní způsob každodenního rozhovoru. Malomocný , naplněný a posílený tímto úsměvem, mohl snášet další den a vydržet až do nového setkání s úsměvem na tváři té ženy .

Když se ho Follereau zeptal, malomocný mu všechno vysvětlil:

"To je moje žena!" A po chvilce ticha dodal: "Dříve, než jsem přišel sem, ona se o mne tajně starala, jak uměla nejlépe. Jedna bylinářka jí dala mast. Každý den mi potírala mastí tvář, zachránila malou část, která jen tak tak stačila k tomu, aby mě tam mohla políbit... Ale stejně to všechno nebylo k ničemu. Nakonec mě přece odvezli sem. Ale moje žena mě následovala. Když ji každý den znovu spatřím, uvědomuji si, že právě ona mi dává jistotu, že dosud žiju. A pro ni ještě žiju rád."

Bruno Ferrero Příběhy pro potěchu duše, str. 61

 

MOUDROST

 

Definice:

KKC 1806 Moudrý je ten, kdo umí rozeznat, co je naše pravé dobro a zvolí přiměřené prostředky k jeho konání. Lidově: Ve všem, co děláš pamatuj na konec. Na konci našeho života není hrob, ale brána do Božího království. Je to bolestná brána smrti, kterou se vchází do života.

 

Biblické čtení:  

Lukáše 14, 25 - 33

 

 Příklady:

Moudrý člověk myslí na konec a dokud ho nedosáhne, nekřičí, že má vyhráno. Nikdy nejsme za vodou, řekl P. Bartoš 24. den pouti do Říma.

 

Hloupá želva  

Jednoho dne se v dlouhém údolí rozpršelo a pršelo tak dlouho, že vody zaplavily celou vesnici. Pršelo dál a už zbývaly jen hory , které nebyly zaplaveny stoupající hladinou vody...

A vtom bylo slyšet někoho, jak pláče. Byla to jedna želva: nejpomalejší a nejhloupější na světě.

"Proč pláčeš?" zasyčela husa, která letěla nad ní. "Já se utopím," vzlykala želva. "Pro tebe je to snadné. Ty máš křídla a můžeš letět. Ale moje nohy jsou tak krátké, že by mi to trvalo měsíc, než bych došla do hor."

"Tak dost řečí," přerušila ji krátce husa. "Poprosím svou sestru a my tě do hor odneseme." Když se obě husy vrátily, sahala už voda želvě až po krk. Snesly se k ní dolů a v zobácích nesly větev. Želva se jí tlamičkou chytila a husy se mohutným máváním křídel vznesly vzhůru. Letěly nad vodou a mířily k horám, tam, kde už sídlil celý želví kmen.

Ostatní želvy totiž nebyly tak hloupé a zamířily do hor daleko dříve, hned jak si všimly , že voda stoupá. Byly velmi rády , že vidí dva ptáky , kteří přinášejí tu nejpomalejší a nejhloupější z nich.

Začaly křičet: "Hurá!" A chystaly se sborově zazpívat na oslavu záchranného činu obou hus.

"Ať žijí! Hurá! Zazpívejme všechny sborem pro naše husy zachránkyně..."

Ta nejpomalejší a nejhloupější z želv se stále ještě vznášela s oběma husami nad vodou, ale nemohla zůstat za ostatními želvami.

Otevřela ústa a zazpívala: "Hurá!" Naučit se kontrolovat vlastní ústa není tak málo. Hloupou želvu to stálo život.

Bruno Ferrero Další příběhy pro potěchu duše, str. 49

SPRAVEDLNOST

 

Definice:

KKC 1807 - Spravedlnost se zakládá na vytrvalé a pevné vůli dávat Bohu  a bližnímu to, co jim patří. Spravedlnost vůči Bohu se nazývá ctnost zbožnosti. Spravedlnost vůči lidem znamená respektovat práva každého člověka a vytvářet mezi lidmi soulad. Prostě: Spravedlivý dává každému, co mu patří.

 

Biblické čtení:  

Lev 19,15 anebo Kol 4, 1 - 6  

 

Příklady:

Lehce člověk někoho nespravedlivě obviní.

Dívej se na cestu

V dřívějších dobách se v Japonsku používaly lampy z papíru a z bambusu, ve kterých svítily svíčky. Jednou v noci se domů vracel slepý člověk a někdo mu nabídl podobnou lampu.

"Mně je lampa k ničemu," vysvětloval slepec. "Tma nebo světlo, to jsou pro mne dvě úplně stejné věci."

"Já vím," pravil ten dárce, "že lucerna ti neposlouží k tomu, abys lépe našel cestu. Ale když ji nebudeš mít, může do tebe někdo vrazit. A tak si ji raději vezmi."

Slepec s lucernou odešel, ale nedostal se ještě příliš daleko, když ho málem porazil něčí prudký náraz.

"Dívej se na cestu," zlobil se slepý na neznámého. "Nevidíš tu lucernu?"

"Zhasla ti svíčka, bratře," odpověděl neznámý.

Kdo by neznal bezohledné lidi, kteří se chovají domýšlivě. A protože jsou zaslepeni vlastní pýchou, ani nemohou vidět, že jejich lucerna nesvítí.

Bruno Ferrero Příběhy pro potěchu duše, str. 60

 

STATEČNOST

 

Definice:

KKC 1808  Statečnost nám při obtížích zabezpečuje pevnost a vytrvalost v úsilí o dobro. Posiluje rozhodnutí odporovat pokušení a překonávat překážky mravního života. Dává schopnost přemáhat strach, a to i strach ze smrti a odvahu k tomu, aby se člověk zřekl svého života při obraně spravedlivé věci.. Prostě: Statečný je ten, kdo se neleká překážek na cestě k dobrému cíli. Kájínek byl odvážný, když se dostal z Bouzova na svobodu, ale nebyl statečný, protože to nebylo na cestě k dobru.

 

Biblické čtení:

Jan 16, 29 -33

 

 Příklady:

Statečnost je překonávání překážek na cestě k dobrému cíli. Tyto překážky nás mohou velice citlivě zasáhnout, přesto je potřeba se do nich pustit.

 

Oblečení pro chudé

Farář , který působil ve farnosti na pařížském předměstí, jednou požádal spisovatelku Madeleine Delbrelovou, svou dobrou farnici, aby odnesla balík ošacení jedné velmi chudé nevěřící rodině.

Madeleine vzala balík a vydala se na udanou adresu. Vyšla do pátého patra studeného betonového baráku a odevzdala balík unavené ženě s dítětem, která jí přišla otevřít. Žena poděkovala a Madeleine se dala na zpáteční cestu. Došla sotva do přízemí, když uslyšela, že ji někdo volá.

Byla to žena z pátého patra. Křičela: " Ten balík si zase vezmi! Takové hnusné hadry! Jsme sice chudí, ale odpadky nesbíráme!"

Madeleine znovu vyšla nahoru a zjistila, že ta žena měla pravdu. V balíku bylo špinavé prádlo. Někdo to popletl. Omluvila se a smutně odcházela. Nevěděla, co dělat.

Cestou uviděla květinářství a v něm koš nádherných rudých růží. Koupila je a vrátila se zpátky. Potkala přitom dítě té ženy, a tak mu dala kytici se slovy: "Odnes ji mamince."

To dítě bylo prvním člověkem, kterého pak v té čtvrti pokřtili.

Bruno Ferrero Další příběhy pro potěchu duše, str. 127

 

MÍRNOST (UMÍRNĚNOST)

 

Definice:

KKC 1809 - Mírnost zmírňuje přitažlivost rozkoší a dává schopnost vyrovnaně žít. Zabezpečuje vládu vůle nad pudy, tedy člověka nad živočichem. Udržuje touhy v mezích počestnosti. Prostě: Mírný je ten, kdo zná ve všem míru, i v odpočinku, i v práci (i v putování!).

 

Biblické čtení: 

Přís 30, 5 - 9 anebo také Gal 5, 16 - 25)

 

Příklady:

Mírni se v práci, mírni se ve hře, mírni se v péči o zdraví, mírni se i v namáhání, mírni se i v odpočinku, jak dokazuje další příklad.

Hřebík

Jeden kupec se radostně vracel z trhu. Úspěšně prodal všechno zboží a měl tašku plnou zlatých a stříbrných mincí.

Z opatrnosti chtěl dojet domů do západu slunce, a proto se rychle vydal na cestu. Tašku pevně připoutal k sedlu a pobídl koně ostruhami do cvalu.

Před polednem se zastavil v jednom městě. Podkoní, který se mu o koně postaral, poznamenal, když koně přiváděl za uzdu:

"Pane, tomu koni schází hřebík v levé zadní podkově." "O to se nestarej," obořil se kupec, "už mi zbývá jenom

šest mil a to podkova ještě vydrží. Nemám čas." Odpoledne se obchodník zastavil v hostinci a pro koně poručil oves. Za chvilku stál u kupce čeledín:

"Pane, vašemu koni schází levá zadní podkova. Jestli chcete, postarám se, aby ho okovali."

"Ale ne," namítl kupec, "na to mám málo času, a to zvíře dvě míle ještě vydrží."

Znovu se vyšvihl do sedla a pokračoval v cestě. Ale za chvilku kůň začal kulhat. Netrvalo dlouho a místo kulhání se bolestivě potácel. Nato upadl a zlomil si nohu. Tak musel kupec pokračovat po svých. Naložil si tašku na záda a noc ho zastihla, právě když procházel temným lesem. Dva darebáci ho o všechno okradli, a tak dorazil domů až ráno, zbitý a rozzlobený:

"Za to všechno může jeden zpropadený hřebík!" (Bruno Ferrero Další příběhy pro potěchu duše, str. 57)