ZÁKLADY VÍRY 6/6 Je milost od prezidenta nebo od slova milovati?

Šestá a zároveň poslední ze základních pravd víry zní: Milosti Boží je k spasení nevyhnutelně potřeba. Kdo chviličku uvažuje zjistí, že spasení nevzniklo ze slovesa spásti, ale spasit. Přijde i na to, že ruské spasit odpovídá českému zachránit. Zachraňuje nás Bůh, zachraňuje nás před smutkem, že jsme jako jiní živočichové, kteří zde na světě vstupují do potravního řetězce, pak do rozmnožovacího procesu a pak ustoupí mladším jedincům svého druhu a jejich tělo se rozloží na základní prvky a tím vše končí. Ano, tak to je se zvířátky, proto neříkáme, že umírají, nýbrž, že uhynou. Pouze o člověku říkáme, že umírá. Ale co bude potom! Z Písma svatého jasně vyplývá, že Bůh stvořil člověka, aby mu zde na zemi sloužil, jeho oslavoval a jednou k němu došel do nebe a byl s ním bez konce šťastný. Kdo se dostane do přístavu, je zachráněn, kdo se dostane do nebe, je spasen. Není to však možné bez Boží milosti.

Slyšeli jsme o milosti, kterou může udělit prezident (nebo i král), ve filmech slyšíme, jak někomu říkali Vaše biskupská (nebo knížecí) Milosti. Kdo umí trochu polsky, ví, že láska se řekne milošč, a naopak česká milost je láska, Poláci se modlí: Zdrávas Maryjo, lásky pelná. Ano, milost pochází ze slova milovat, takže můžeme říci, že je to milovanost.

Rodiče milují své děti a proto je zadarmo živí a šatí. A oblek je velice důležitý, aby nás někam pustili. Bůh nás miluje, na zem nás poslal na výlet a v přírodě nám připravil vše k obživě i ošacení. Po skončení výletu nás čeká u sebe doma v nebi, abychom s ním mohli být šťastni bez konce. Do Božího království také musíme být patřičně oblečeni - a to po stránce duše. Oděv pro duši se nazývá milost. Pán Ježíš to vysvětluje v podobenstvích o svatební hostině a svatebních šatech (Matouš 22, 1 - 13). Pozvánka na svatbu znamenala, že ten pozvaný dostal i šaty, v kterých tam měl přijít. Tak se tam mohl dostat i chudák. Musel však v těch šatech přijít, pokud je prodal a propil a šel tam ve svých, tak urazil hostitele. Proto Pán Ježíš upozorňuje, že přijde přísný trest.

Naše duše dostává milost Boží, tedy ten svatební šat, na křtu svatém. Pošpiní je každý hřích. Drobné zamazání můžeme otřít, drobnou špínu rukou smést. To jsou lehké hříchy. Řešením je lítost. Po větším zamazání musíme prát, při roztrhání musíme zašívat. K tomu potřebujeme pračku nebo šicí stroj. Dá se říci, že pro duši je takovou pomocí svátost smíření. V ní se podle slov Pána Ježíše obnovuje ta původní milost daná na křtu svatém. Proto máme slavit nejenom narozeniny a jmeniny, ale také křtiny. Při těch prvních dvou dostáváme hmotné dárky, při křtinách, tedy výročí křtu, bychom naopak mohli dát Pánu Bohu nějaký duchovní dárek, když on nám dal právě při křtu „stálý dar, trvalou a nadpřirozenou dispozici, která zdokonaluje samu duši a by ji učinila schopnou žít s Bohem a jednat z lásky k němu". Takto definuje milost posvěcující Katechismus katolické církve v článku č. 2000. Tento nejdůležitější odstavec v celém učení víry pokračuje: „Rozlišujeme: milost habituální (stav milosti), která je trvalou dispozicí k tomu, aby člověk žil a jednal podle Božího nabádání, a aktuální (pomáhající) milosti, kterými jsou míněny projevy Boží pomoci jak na počátku obrácení, tak během díla posvěcení."

Lidově řečeno: Milost je nezasloužený dar, kterým Bůh z lásky člověka pro nebe posvěcuje, nebo mu osvícením a posilou do nebe pomáhá. V článku 2004 pak čteme: „Mezi zvláštními milostmi je vhodné připomenout milosti stavu, které provázejí vykonávání povinností křesťanského života a služeb v církvi." Ať manželé i svobodní, otcové a matky, kněží i laici poznávají, že tuto milost dostávají a z ní žijí.

Až si za pár týdnů budeme přát k svátkům, nebojme se slova milostiplné, protože víme, že jede o víc než prezidentský či královský výnos, titulování. Vždyť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna. Tak jsme milováni! Právě v něm přišla milost za milostí.