Jsou čísla důležitá anebo ne

Někde ano, někdy ne!!

Když se zeptáte, jak hráli hokejisté z našeho města, obce či státu, hned vám každý řekne: Deset nula nebo podobná dvě čísla. Přitom jste se neptali na výsledek, ale na to JAK hráli. Na tom záleží víc. Je přece důležité, že hráli slušně a ne surově. A hlavní je, že hráli poctivě a že zápas nebyl předem prodaný. Naše civilizace je však zaměřena na čísla. Nadarmo se neříká, že matematika je královna věd. A skutečně je. Na jejím základě se dělají statistiky, které pak jsou přesným součtem nepřesných čísel.

Dá se však spočítat všechno přesně? Vezměme jen jednu naprosto jednoduchou početní otázku: Kolik bylo apoštolů? Každý řekne, že dvanáct. Ano, Pán Ježíš jich vyvolil dvanáct. Po Jidášově zradě však ostatní zvolili Matěje. Je tedy třináctý. Pavla vyvolil Pán Ježíš sám tenkrát u Damašku. S ním byl na cestách Barnabáš, který je také nazýván apoštol, takže jich máme podle Písma svatého vlastně patnáct.

Největším tajemstvím z celého Písma svatého je Eucharistie. Proč Pán Ježíš řekl o chlebě: „Vezměte a jezte, toto je moje tělo."? Tady už matematika nemůže kralovat. Vždyť nemůžeme ani přesně určit, jestli při poslední večeři přijímalo jedenáct nebo dvanáct apoštolů? Byl tam v té chvíli ještě Jidáš anebo už odešel? Ani v jednom ze čtyř evangelií nenajdeme na tuto jednoduchou statistickou otázku jasnou odpověď. Asi to není důležité.

Proto nemůžeme ve věci svatého přijímání, v oblasti Eucharistie jen počítat a měřit. Když se stane, že přijde více lidí, než se čeká, a kněz musí svaté hostie rozlámat, každý přesto přijímá celého Pána Ježíše. I kdyby ti poslední dostali jen šestinu ze svaté hostie, zatímco ti první dostali celou, jsou na tom všichni stejně. Když se to jakémusi bystrému žáčkovi nezdálo, vysvětlil mu to katecheta příkladem rozbitého zrcadla. V celém zrcadle se člověk vidí celý. Když ho však nešikovně rozbije na čtyři kusy, v každém se může prohlížet znovu. Když se stane, že není možné uložit Nejsvětější svátost, může kněz dát poslednímu přijímajícímu dvě nebo dokonce více svatých hostií. Ten se tomu asi upřímně podiví, ale přijímá stejně jako ten, na koho se dostal jen malý úlomek.

Nejde jen o počty, ale i o rozměry. Sestřičky v hostiárně pracují na dokonalých strojích, ze kterých vychází bílá tenoučká placka z níž se potom razí kulaté hostie. Děti ve své upřímnosti pak řeknou, že to jsou kolečka jedlého papíru. Skutečně to jsou velmi tenké plátky chleba, takže se nedivme, že i dospělí pak říkají, že si byli pro tu oplatku. Naši bratři katolíci v Rakousku a Německu i ve Francii už s tím počítají. U nich jsou hostie vypečené dozlatova a neměří méně jak milimetr nýbrž víc jak tři. Připomínají tak lépe rozlomený chléb.

Život je změna a změna je život. Proto je tak těžké jej vyjádřit pomocí čísel, proto se tak těžko počítají živé věci, třeba hejno ptáků. V tajemství eucharistie k nám přichází Pán Ježíš v podobě svatého chleba a nabízí nám sám sebe jak pokrm věčného života, jako lék nesmrtelnosti. „Kdo jí tento chléb, má život věčný", řekl naprosto jasně (Jan 6,54). Díky, Pane Ježíši, že nám tím nabízíš splnění našeho nejtajnějšího přání, že nás tím chráníš před tím největším strachem.