Věřící - ne věřitel
05.09.2008 - úvahy
Věřitel je ten, kdo někomu půjčil peníze nebo jinou věc, prostě ten, kdo jinému svěřil svůj majetek a věří, že on mu všechno poctivě vrátí. Věří tedy člověku.
Věřící v Boha ví, že všechno dostal od něho, od svého Stvořitele, život, zdraví, schopnosti a nadání, čas. A všichni víme, jak jsme někdy těchto darů málo využili, kolik času nám uniklo mezi prsty. Když někdo pořád pracuje a ani chvilku nezahálí, často musí upřímně přiznat, že stihl všechno, kromě modlitby, že neměl čas se ani na chvilku zastavit, aby Bohu poděkoval.
Pán Ježíš mluví o modlitbě dvou lidí, farizeje a celníka. Farizej vypočítával, co všechno dělá a stavěl se tak do role věřitele vůči Bohu. To jsem udělal já a teď je řada na tobě, Pane Bože, abys mi to vrátil. A Pán Ježíš mu to neschválil.
Celník věděl, že je vůči Bohu dlužníkem, ani nevypočítával, co všechno udělal špatně, jen prosil: Bože, smiluj se nade mnou hříšným. A Pán Ježíš o něm řekl, že byl ospravedlněn.
Víme, že nemůžeme být věřiteli vůči Bohu a bráníme se jakékoli myšlence v tomto směru.
Někdy jako bychom nechtěli uznat , že jsme dlužníky. Z toho, jak to chodí mezi lidmi, známe, že když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají: Jen si u nás půjčete, beze všeho vám dáme, kolik budete chtít. A víme, jak je potom těžké to splácet, jak na to člověk skutečně doplatí, jak to věřitelé jsou tvrdí.
Bůh takový není. On je milosrdný. Proto mohl celník v evangeliu říci: „Bože, buď milostiv." A proto můžeme i my říci se žalmistou: „Bože, buď milostiv a žehnej nám ..." A dokonce můžeme už teď poděkovat za milosrdenství Boží, které ukázal ve svém Synu Ježíši Kristu, našem Zachránci.