Tři třetiny (článek z roku 2008)
15.07.2017 - úvahy
Tři třetiny
(článek z roku 2008)
„Děti,
neříkejte nikdy větší a menší polovička. pokud je to polovička, musí být ta
první stejně velká jako ta druhá. Marně však vám to vysvětluji, stejně to větší
polovička z vás nepochopí."
Omlouvám se za tento satirický úvod, který používám k vysvětlení různosti
třetin. Ty tři v hokejovém zápase nejsou nikdy stejné kvůli střídání a
trestání. Stejně tak nejsou stejné třetiny ve farnosti, která se musí vypořádat
s přeložením svého duchovního pastýře. Tato situace nastala i pro naše tři
farnosti (Velké Meziříčí, Netín, Bory na okr. Žďár n.S.), protože od září 2008
ode mně diecéze očekává službu Božímu lidu v jiné farnosti (Křtiny). A já to
beru jako Boží vůli, povzbuzen slovem Božím, které se četlo právě v den, kdy mi
to bylo úředně sděleno: Nemyslet na věci lidské, ale Boží! (Mk 8,13) O změnu
jsem nežádal ale ani jsem se novému pověření nebránil. Dostal jsem čas na
rozmyšlenou a ten jsem se snažil prožít v modlitbě a prosbách o dary Ducha
svatého pro sebe i své představené, kterým jsem při svěcení slíbil poslušnost.
Ve farnosti, kterou změna postihne, je třetina lidí, kteří ji přijmou s velkou
lítostí. Je tomu tak i nás. Do Meziříčí jsem byl jmenován 18. 5. 1990 a byl to
druhý jmenovací dekret, který otec biskup Vojtěch podepsal (prvním bylo
jmenování generálního vikáře). Za těch 18 let jsme si pochopitelně na sebe
zvykli. Ochotně jste mi pomáhali a nepřestávám být vděčný za vše, co jste
udělali z lásky k církvi, pro slávu Boží ale také mně pro radost.
Druhá třetina lidí si oddechne. V každé farnosti jsou pochopitelně lidé, kterým
farář „nesedne" a není to ani jejich ani jeho vina. Proto jsem byl rád, že
zde byl(i) se mnou vždycky kaplan(i) a že farníci měli možnost si vybrat. Proto
se předem oznamovalo, co kdo bude dělat, a pokud ráno nepřišlo hlášení o náhlém
onemocnění některého kněze v děkanství i mimo ně, tak se to neměnilo.
Třetí třetina jsou lidé, kteří vždycky půjdou se svým duchovním pastýřem,
protože jsou pevně přesvědčeni, že každý kněz, ať je mladý nebo starý, ať chodí
v černém nebo v kraťasech, ať zpívá nebo bručí, chce vést svěřené ovečky k
Dobrému Pastýři Kristu.
Na třetí třetině vždycky záleží, nejen v hokeji, ale i ve farnosti. Moc bych si
přál, aby ta třetí byla ve všech našich třech farnostech ta nejsilnější.
Toto jsem napsal do městských novin ve Velkém Meziříčí, odkud jsem se před 9 lety stěhoval do Křtin. Nejprve jsem to řekl v kapli v Mostištích při kázání. V sakristii mně pak desetiletý ministrant Stanislav řekl : „Pane děkan, já su ta třetí třetina. Budu ministrovat dál.“
Aleluja.
Jan Peňáz