Stěrače

Jako kaplan jsem jezdil ve Škodovce 105. Tenkrát před 30 roky se kradly stěrače. Šikovné zlodějské ručičky je z ramena rychle sesmekly a odnesly. V tehdejších mototechnách se pak těžko sháněly nové. Proto zodpovědní řidiči, mezi něž jsem patřil i já - novopečený - , vždycky  před zamčením vozidla svoje stěrače sňali a schovali v autě pod sedadlo, aby to nikoho nelákalo. Dělal jsem to na každém parkovišti, hlavně v Brně, ale i v dalších městech.

Dvakrát jsem si řekl, že tady je mohu nechat a dvakrát mi je právě v té chvíli ukradli. Jednou to bylo v Jedovnicích, kde jsem působil. Zastavil na ulici přímo před farou a hned šel do kostela. Do dvora zajedu  až po skončení mše svaté a tady je auto bezpečné, vždyť stojí na všem očích. Stálo dál, ale stěrače si vzali sebou kluci. Tehdejší SNB jich pak u nich našla celý pytel.

Podruhé to bylo v neděli večer, kdy jsem zaparkoval na cestě před domem maminky na konci své rodné vesnice. Tady žádná auta nejezdí, navíc je neděle večer, nechám stěrače na místě, však brzy ráno odjíždím. I v neděli byla zábava, kluci z ní šli pěšky domů do sousední Lhotky, vzali to postranní cestou kolem našich a stěrače si vzali taky.

I oni je zřejmě potřebovali, protože i jim je kradli druzí. A jsme u dodnes žhavého jádra pudla. Většinou se to tenkrát  řešilo tak, že když řidič přišel na parkoviště a stěrače měl ukradené, „vypůjčil" si je z nejbližšího auta v sousedství, na kterém ještě zbyla. Klidně odjel, protože jízda bez stěračů byla pokutována a utěšoval se tím, že jeho právě postižený kolega řidič štafetu posune dál a poslouží si u dalšího souseda.

Takto přišel o své stěrače i kolega kaplan Josef. Nevydal se běžnou cestou, přerušil obvyklou  štafetu a odjel bez nich. Když ho zastavila hlídka Veřejné bezpečnosti a vyčítala mu to, řekl klidně: „Přece jako farář (ačkoli byl teprve kaplan) to nemůžu udělat, jako to udělali mně. Nevím už, zda mu udělili pokutu a nebo ho propustili bez ní, ale jeho rozhodnutí a zdůvodnění platí pořád - žhavě žhne, neboť jasně vyplývá ze  živého Slova Božího, z Ježíšova „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi". I lid to pochopil, proto říká, že čím kdo zachází, tím také schází a podobné moudrosti, které má skutečně odkoukané ze života.

Byl to opravdu problém sehnat a nekrást. Osobně si nemohu stěžovat, v obou mých případech se našli dobří lidé, kteří mně pomohli. Stěžoval si však jeden ředitel národního podniku, ale až za dva roky. „Vyrobili jsme dva miliony stěračů a  lidé je nekupují. To přece takhle nejde, co s nimi máme dělat?"

A dodnes opravdu více lidí více pálí otázka jak prodat než jak vyrobit či vypěstovat......