Pár slov k svatému Grálu

16.10.2008 - úvahy

 

Jak vznešeně znějí slova Poselství svatého Grálu.

Jak uboze naopak zní, když někoho odsoudí, třeba kvůli týrání dětí, za což nemůže toto společenství jako takové, ale jeho někteří okrajoví a bývalí členové.

Jak uboze se mohli hájit před soudy kolaboranti s nacisty, když se zase do naší vlasti vrátila svoboda .

Jak ubohé je, když se dozvídáme o udávání v další totalitě, které se podařilo slovo spolupráce přímo zohyzdit.

Německý myslitel Oskar Ernst Bernhardt, * 1875, +  1941,  který si pak dal jméno Abd-Ru-Shin (česky syn světla) byl na všechno sám. Sám dělal turné, sám přednášel, a sám se prohlásil za mesiáše. Pěkně mluvil o svatém grálu, kalichu, z něhož Pán Ježíš nabízel při poslední večeři svou krev pod způsobou vína a do něhož pak jeho věrní zachytili krev, která my vytryskla z probodeného srdce.

V článku v Lidových novinách z 11. října t.r. se píše, že dva baťovci pak jeho přednášky sepsali a přeložili do češtiny. U nás pak vyšly v roce 1932 jako druhé na světě. (Zajímavé, že moderní Zlín musel čekat na nový katolický kostel až do 21. století, ačkoli kino, nemocnice a bazén z první republiky slouží dobře doposud.)

Hlavní myšlenkou hnutí svatého Grálu  je ( a to láká katolíky, jak říká Zdeněk Vojtíšek citovaný v témže článku), že člověk musí na všechno přijít sám. Žádná dogmata, žádné stanovené pravdy víry, sám si na to přijď a sám si pak podle toho věř. Jsi přece svobodný.

Opravdu, co může být sladší než svoboda.

Přesto lidé dobrovolně nabízí svou svobodu a vstupují do manželství. Dělají to rádi, i když vědí, že už se nebudou rozhodovat jen sami, ale společně, že už nebude jen to, co chci, ale co my potřebujeme. Pouze nedozrálí mladíci prožívají tento okamžik smutně a proto se bujně loučí se „svobodou" a o manželství mluví jako o uvázání si než si chomoutu na krk.

Je zajímavé, že kněží a řeholní sestry, ačkoli mají rodinný stav svobodný, se vlastně osobní svobody vzdávají.

Zůstat svobodný může také znamenat zůstat sám.

Víte, koho je mě, také svobodnému, líto. Svobodných lidí, starých svobodných mužů a žen (dneska i osamělých, opouštěných, rozvedených), kteří jsou skutečně sami. Dříve jich bylo také dost, ale naplňovali svůj život službou v církvi a farnosti (modlící se stařenky...) nebo v rodinném společenství (strýčkové a tetičky, pomocníci v rodinném hospodářství). Nebyli tedy sami, ačkoli měli jako rodinný stav napsáno svobodný, svobodná.

Tak tomu bývalo dříve.  Lidé více drželi spolu, byli více schopni se přizpůsobit, rádi spolupracovali. Nadarmo se neříkalo: Spojenými silami - viribus unitis!

Copak by nemohli spolupracovat lidé i dnes a pěkně. Mladí se starými, ti nahoře s těmi dole, protože obojí se potřebují. I učitelský úřad církve potřebujeme, on je pro nás pomocníkem, my s ním můžeme spolupracovat na své spáse.

 

V témže článku se píše, že podle poselství sv. Grálu si také každý musí sníst to, co si uvařil, míněno zavařil. Je tam citováno jako nepřijatelné, že by se člen Grálu měl setkat v nebi s řezníkem, který ho okrádal při nákupech. Žádné milosrdenství, žádné odpuštění, hlavně ne pro druhého. Ať ten lump, co mně šidil na uzeném, za to sám trpí a odpyká  si to v druhém a třeba ještě ve třetím životě. Já jsem sice také trochu přikrádal, a to přece nemůže být nic špatného, vždyť to tak dělali všichni. Já se chci mít v nebi dobře, ale na nějakého lumpa z masny se dívat nebudu.

Kdysi se vyprávělo, že mezinárodní trojice prostých občanů někam vyrazila a po cestě pomohla ubohému dědečkovi. On však byl kouzelný a proto každému nabídl splnění jednoho přání. První říká: „Dědečku můj soused má tak krásnou jachtu. Já bych chtěl mít také takovou." „Jdi do přístavu v New Yorku a tam je pro tebe připravena."

Druhý říká: „Dědečku můj soused má tak krásnou chatu s březovým hájkem A jezírkem. Já bych chtěl mít také takovou." „Jdi k tomu a tomu podmoskevskému jezeru a tam je pro tebe připravena."

Třetí říká (cituji přímo v jeho mateřštině): „Dědečku můj soused má tak krásnou kozu. Tolik mu dojí, sousedé k němu chodí pro mlíko ..." Dědeček, který přes své mimořádné schopnosti také musel často na záchod, to chtěl urychlit a skočí mu do řeči: „Také bys chtěl takovou mít doma?" „Ne, já bych moc chtěl, aby mu chcípla!"

Dost lidové poezie, krutější než Erbenova Kytice.

Bylo mnoho učitelů, avšak jediný Ježíš má právo se nazvat Učitelem. On nás učí: „Blahoslavení milosrdní, neboť oni milosrdenství dojdou." On také o sobě jasně řekl, že je Světlo pravé. A svá slova podepsal vlastní krví, prolitou na kříži za nás všechny, a zpečetil svým zmrtvýchvstáním. 

Choďme po jeho cestách, dejme se vést církví, spolupracujme s ní a pomáhejme si tak do nebe.

Komentáře:

přidej komentář

?

- (2)

 

- (0)

 

- (17)

 

celkem hlasovalo 20 lidí

předchozí ankety

Dnes je 19. zaří 2024

svátek má Zita

Mons. Jan Peňáz, farář v Novém Veselí a dojíždějící duchovní správce Bohdalova,

59214 Nové Veselí, V Ulici 91

(telefon: 566 667 136

přenosný 736 52 92 21

 penaz.vmZAVINÁČseznam.cz

anebo také poutnik-janZAVINÁČseznam.cz - raději pište na oba, kdyby se jeden pokazil),

DÁVÁ VŠEM PRÁVO POUŽÍT K DOBRÉMU ÚČELU vše z těchto stránek kromě rozpisu bohoslužeb (NEBOŤ TAM MOHOU BÝT NÁHLÉ ZMĚNY VYNUCENÉ NOVÝMI OKOLNOSTMI)