Náš Pán, Naše Paní
20.10.2008 - úvahy
Každý asi ví, že katedrála Notre Dame v Paříži má dvě věže naprosto souměrné. Na nich také tahal za zvony zvoník u Matky Boží. Setkáváme se však s překladem: Katedrála Naší Paní. Je to doslova a do písmene správně.
Mnozí si vzpomenou, že vedle kříže měli naši předkové dva obrazy, také stejně velké a se stejným rámem i námětem. Byl to obraz srdcí Pána Ježíše a Panny Marie. I zde je souměrnost, i když každý ví, že Ježíš je Syn Boží a Maria je nejdokonalejší ze všeho stvoření. Proto je jeho Srdce Nejsvětější a její srdce Neposkvrněné.
Říkáme však souměrně Pán Ježíš a Panna Maria.
I Francouzi dodržují tuto rovnováhu. Panně Marii, Matce Boží říkají Naše Paní - Notre Dame. Pánu Ježíši říkají Náš Pán. Člověk to vyčte ve slovnících a naučí se to. Když jsem při jedné debatě v rodině svého spolužáka při běžném hovoru o tom, co se hodí a co se nehodí uslyšel z úst jeho táty, prostého venkovského člověka: „Náš Pán to po nás přece chce takhle.", pochopil jsem naplno, že to tento titul nejsou jen prázdná slova. Tak mluví člověk poslušný a skutečně oddaný svému pánu.
I já bych to chtěl takto brát celý svůj život. Náš Pán rozhoduje o všem, on je naším prostředníkem u Otce, bez něhož nám ani vlas z hlavy nespadne.
A abych dodržel tu souměrnost, chci sloužit Naší Paní, i když tento, překlad v češtině považuji za otrocké přebírání francouzské předlohy. Ona je skutečně paní, zvláště ve Křtinách. Jí tam oddaně sloužili umělci - Blažej Santini, kterým jí vystavěl přímo královský trůn, jí sloužili kněží řádoví i diecézní a všichni jejich pomocníci a pomocnice. Do té řady chci vstoupit.
Náš Pán a Naše Paní - jak pěkná souměrnost na poslech.
Přesto je ve Křtinách na hlavním oltáři vidět, jak dospělá Panna Maria drží v náručí malého Ježíška. Když se však večer setmí a svítí jen pár elektrických svíček u svatostánku a vy se podíváte vzhůru, uvidíte ji ve stínu jejího Božského Syna.
Maria, pomoz, abych tě právě v tom následoval.