Národní zájem

   Ta slova jsme slýchali jako mantru, ale co to je, nikdo nevysvětlil. Teď to víme. Prezident republiky tím podmínil stvrzení již ratifikované smlouvy. Znechucená EU na to přistoupila, byla v pozici vydíraného.

 

Přes ojedinělé projevy nesouhlasu mu to prošlo i doma. Tak se stalo, že jediným naším národním zájmem, o kterém panuje mlčenlivý konsensus, je jistota, že nebudou "prolomeny Benešovy dekrety ".Jsou zajisté i jiné národní zájmy, ale na těch se neshodneme. Na tomto ano. Po unijním summitu hlásaly některé naše deníky, že Klaus vyhrál. Té úlevě lze rozumět, ale výhra to není.

 

VYHNÁNÍ SUDETSKÝCH NĚMCŮ BYLO BARBARSTVIM, KTERÉ UMOŽNILO HRŮZNÉ ZLOČINY. VŠICHNI V EVROPĚ, KDO ZNAJÍ POVÁLEČNÉ DĚJINY, TO VĚDÍ. JEN VĚTŠINA Z NÁS SI TO NECHCE PŘIPUSTIT.

 

 Nacismus, válka atd., to vše bylo explozí dosud nepoznaného zla. Ano, ale to neznamená, že v přehlušeni jednoho zla jiné zlo přestává být zlem. Lze slýchat, že "my s tím nezačali " Ano, ale vyhnání a masakrováni postihlo lidi, jejichž vina nebyla zkoumána a patrně by se u většiny ani nezjistila.

 

SLÝCHÁME, ŽE "DNES" BY TO BYLO NEPŘIJATELNÉ, ALE" TEHDY" TO PRÝ BYLO DŮVODNĚ. DESATERO PLATÍ NEJMÉNĚ TŘI TISÍCE LET. PLATILO I"TEHDY". NEOCHOTA TOTO NAHLÉDNOUT ZAHRNUJE I MLČENLIVÉ SCHVALOVÁNÍ VELMI KONKRÉTNÍHO ZLA.

 

Tento postoj zaujímá i většinová veřejnost po více než šedesát let. Její účelový morální relativismus má své důsledky. Původní neochota odlišit dobro a zlo se stává návykem,jehož důsledkem je pak i neschopnost tohoto rozlišení, čili deformace svědomí.

 

K našim polistopadovým dějinám patří i zlořády, všichni to víme, ale jsme vůči nim bezmocní, protože si je netroufáme pojmenovat, natož odstraňovat.

Svůj postoj jsme si na Evropě vyvzdorovali.

Nemusíme se obávat sudetoněmeckých nároků, ani "šlechtických" či jiných restitucí. Výhra to není. Naopak.