Máme se vším souhlasit?

Mírná pevnost nepřesvědčí všechny, ale může se dotknout každého srdce.

Máme se vším souhlasit? Nikdy nic neříkat? Když se podivíme nad jednáním ve svém okolí, považují nás za pokrytce.

Francouzský kněz P. Alain Bandelier říká, že rodiče se mu svěřují: „Je to tak těžké! My jsme přímo donuceni propírat  s našimi velkými dětmi a někdy dokonce i kritizovat věci kolem nich: nesezdaní bratranci na rodinném setkání, rozvedení a znovusezdaní, kteří jdou klidně ke svatému přijímání natruc učení církve, katechetky, které hrdě vyprávějí, jak jejich mladí se svými příteli(kyněmi) s nimi jedou na rodinnou dovolenou ( a užívají jejich postele) a že musíme jít s dobou.. Jak máme vychovávat děti aby žily podle krásných slov Evangelia a přitom neublížili lidem kolem nás ale zároveň se vším nesouhlasili?"

Odpovídá jim v časopise Famille chrétienne, ročník 2008, číslo 1610, stránka 61:

Nikdo nechce, aby ho považovali za pokrytce.Ti jsou přesvědčeni, že jsou lepší než druzí, k hříšníkům jsou nemilosrdní, nejsou schopni se přizpůsobit změnám ve společnosti a za jejich káráním se asi skrývají chorobné úniky anebo pohoršlivá spoluúčast na nepravostech.

(...) Nechceme upadnout do farizeismu. Riskujeme, že upadneme do opačné léčky, do relativismu: všechno snášet. Zakázat si i ten nejmenší úsudek, nechat být, ať si říkají a dělají, co chtějí. Nečekaným převrácením se dobré svědomí dostane na druhou stranu. Člověk si může sestrojit svou morálku v jiných rozměrech, vyrobit osobní náboženství a svrchu se dívat na ty, kteří se snaží hájit „své zásady" anebo „zásady církve". Neboť jak jste si všimli, lidé si zásadně myslí, že Bůh nemá zásady. Dokonce jsou přesvědčeni, že jednají podle evangelia. Copak nám Ježíš nedal příklad milosrdenství?Neřekl přece: „Nesuďte"?

Milosrdenství pro všechny, jistě. Ale ne pro všechno. Nesoudit bratra - ano. Napomenout ho, když zhřešil (Matoušovo evangelium 18,15). Ježíšovo milosrdenství neznamená spoluúčast. On miluje i nejhoršího hříšníka - já o tom dobře vím. On nenávidí hřích. Trochu rychle se zapomíná jak tvrdě vyčistil chrám. Neuvádí se moc jeho hrozby těm, kdo činí pohoršení (Lukášovo evangelium 17,2).

Být liberální, snášenliví, otevření?  Tyto nové hodnoty mohou skrývat nové moralizování, které odsuzuje každé zpochybnění. Je potřeba velkou jistotu, abychom si troufli vložit do tohoto soukolí kamínek pravdy. A trochu odvahy, abychom to nevzdali a nemlčeli před  nepřijatelnými změnami zvyků a zákonů.

Pokud jde o umění říci pravdu a nezranit člověka, zdá se mi, že Benedikt XVI. Nám dává živý příklad: jeho odvážná pokora, jeho mírná pevnost. Tím nepřesvědčí všechny, ale může se dotknout každého srdce.