Jak to skončilo v kapli Božího milosrdenství v Oslavici

proběhlo dnes večer právě když tam byla 50. mše svatá od jejího požehnání jako prostoru k modlitbě dne 6.8. 2006.

Kromě toho se tam lidé už 197 krát SAMI  sešli k modlitbám a zpěvům.

Dali mi poutnický klobouček a hůlčičku, měšec na cestu a celou krabici perníkových srdcí.

Pán Bůh zaplať.

 

Pak mi zatleskali.

Poprosil jsem je, aby zatleskali ještě jednou a přitom jsem udělal to, co při potlesku v divadlech dělají dirigenti, že ukáží na celý orchestr. Ukázal jsme na všechny přítomné, bez nich by kaple ani NESTÁLA ani se NESTALA domem modlitby.

 

Pak jsem všechny poprosil, aby zatleskali ještě jednou  - Pánu Bohu na poděkování - a obrátil jsme se také ke kříži a tleskal s nimi s vysoko zdviženýma rukama. Bylo to střídavé spínání a rozepínání rukou, vrcholný postoj modlitby.

Zakončili jsme zpěvem poslední  - 5. - sloky písně č. 708 - modlitby šité na míru:

 

Přesvaté Srdce Páně, žehnej všem krokům mým,

ABYCH ŠEL ODHODLANĚ VŽDY ZA TVÝM KRÁLOVSTVÍM.

 

Ať v každém, koho potkávám, vzkaz Pána svého poznávám,

ŽE K CESTĚ SVÉ MĚ V LÁSCE ZVE MŮJ JEŽÍŠ, BŮH A PÁN.