JEZDEC VÁLKY

 Soudní procesy s obyčejnými vrahy jsou obvykle veřejností chápány jako spravedlivé. Pro vrahy žádá "hlas ulice" trest co nejpřísnější, nejlépe nejvyšší. Sedí-li na lavici obžalovaných hlava státu či národa, je tomu často jinak. Při obraně "národních zájmu" se jaksi tolerují věci, za které jinak požadujeme provaz.

Jak říkal Stalin, jeden mrtvý je tragédie, tisíc mrtvých je statistika.

Nedávno začal proces s někdejším vůdcem bosenských Srbů Radovanem Karadžičem.

Z čeho je obviněn, ví každý, kdo v 90. letech sledoval televizi: masakr ve Srebrenici, ostřelování Sarajeva, etnické čistky.

Leckdo je ale na pochybách.

Mají mezinárodní soudy vůbec řešit  místní zločiny? Přispívají tím k usmíření, nebo spíše jitří vášně? Spravedlnost samozřejmě není nikdy dokonalá a ta mezinárodní už vůbec ne. Haagský tribunál je ale lepší než nic. K vzájemnému usmíření zatím moc nepřispěl. Pro mnoho Srbů bude Karadžič i nadále hrdinou. Ale ani Norimberský proces nebyl ve své době mezi Němci populární. Jeho význam pochopily až další generace.