Je to pod psa
17.09.2008 - úvahy
AKTUALIZOVÁNO !!
Myslím život nás Evropanů. Samozřejmě nesouhlasím s vyhazováním štěnat z jedoucího auta a dalším trápením těchto nevinných Božích stvoření. Jsem pro všechny možné útulky pro zatoulaná a zraněná zvířátka.
Když však vidím mladé lidi se psem v náručí, když se dozvídám, jak staří lidé budují pomníky pro psy, když slyším, jak děti říkají, že jim pejsek umřel a ani neznají slovo pošel, které se má správně použít, říkám si, že pes se pomalu stává pánem člověka. Je nebezpečí, že se tomu podřídíme a že tedy budeme žít pod psem, že to opravdu bude pod psa.
Snad i tato malá úvaha pomůže, aby se tak nestalo, naopak, aby Evropané i Evropanky nosili v náručí malé Evropánky všech barev pleti, bílou nevyjímaje. Ať si pak děti hrají s pejskem, ať si s ním hrají děti, nikoliv jen dítě, které pak samo je v pokušení týrat nejen zvířátko, ale i dospělé. Ať si s pejskem či jiným zvířatkem hrají jako s živým tvorem, nikoli mrtvou hračkou, kterou je možné zahodit, vždyť pak roste nebezpečí, že jednou zahodí ba přímo odhodí své ještě živé rodiče.
Něco úplně jiného je, když pes vede třeba slepého člověka anebo pomáhá záchranářům nalézt zasypané oběti. Takový pes by měl být "nošen" na rukou, samozřejmě symbolicky. A už se stalo, že po takovém čtyřnohém dobrodinci pojmenovali ulici.
Můžeme říci, blaze lidem, kterým Boží tvor takto pomáhá. Se vzpomínkou na Staré pověsti české však můžeme dodat: Běda lidem, kterým ................
Komentáře:
To snad ne! | - 10.9.2008