Jaké Desatero

Jaké Desatero

Každý z nás se řídí určitými životními zásadami. Mnohé z nich jsme vědomě či nevědomě přejali od svých rodičů, ze svého bezprostředního okolí, z kulturního a společenského kontextu, ve kterém žijeme.

Patří ke zralému lidství se čas od času na tyto zásady podívat a kriticky se nad nimi zamyslet. Jak mám jednat, abych darovaný zázrak života nepromarnil? Podle čeho se dá v životě dobře orientovat? Jaké je moje pomyslné desatero? Shoduje se s tím biblickým nebo je v něčem jiné? Může mne, pokud se za křesťana nepovažuji, něčím inspirovat? Pokud se ke křesťanství hlásím, daří se mi jednotlivá přikázání naplňovat?

Je těch deset prastarých biblických doporučení k dobrému životu stále aktuálních? Není už život někde úplně jinde?

Jeden současný myslitel se pokusil oněch deset dávných imperativů přejmenovat podle současného většinového mínění. Zněly by podle něj následovně.

Místo: Nebudeš mít jiného Boha mimo mne. – Jen kolem tebe se bude všechno točit.

Místo: Neuděláš si modlu. – Utvoříš si Boha ke svému obrazu.

Místo: Nevyslovíš jméno Boží nadarmo. – Použiješ jméno Boží ke svým záměrům.

Místo: Pamatuj na den odpočinku. – Pamatuj, že výkon a zisk jsou svaté.

Místo: Cti svého otce a matku. – Nebudeš brát vážně svět svých rodičů.

Místo: Nezabiješ. – Odepíšeš ty, kteří se ti nehodí.

Místo: Nesesmilníš. – Neznásilníš své city věrností.

Místo: Nepokradeš. – Nepromarníš příležitost moralizováním.

Místo: Nebudeš křivě svědčit. – Informace použiješ ve svůj prospěch.

Místo: Nebudeš dychtit po tom, co ti nepatří. – Půjdeš vždy za hlasem své touhy.

Nevím, jak vy, ale já mám určitě o čem přemýšlet, za co se kát a o co usilovat.

Pavel Janošík, evangelický farář Velké Meziříčí