Všem se nelze zachovati

Z rána po silnici šedé
mlynář s hochem osla vede
na trh do blízkého města.
Zvolna ubíhá jim cesta.
Aj tu jezdec na potkání
zvolal: „Totě k popukání!
oba vedle osla jdete;
proč si někdo nesednete?
Což pak vám to rozum nedá?"

Na osla si hošík sedá,
otec pak jde vedle pěšky.

Z dálky rachotí vůz těžký -
vozka volá s pravé strany:
„I ty kloučku nekáraný,
bodejž by tě kopla husa!
Jedeš si, a otec pěšky klusá!"

Synek slezl, a v tu chvíli
posadil se tatík milý.

„I toť ukrutnosť je velká!"
ozvala se mladá selka,
pracující blízko v poli -
„Synka jistě nohy bolí!
Odstůně to slabé robě."

Otec vzal ho tedy k sobě.

Jeli dále. „Neznabozi!" -
křičel kmet, co pásl kozy -
„mějte kousek srdce v těle!
Vyť jste zvířat mučitelé!"

Mlynář a syn na ta slova
slezli a šli pěšky znova.

Z toho viděť, milí zlatí,
že ta stará pravda platí:
Všem se nelze zachovati!

(ZE STARÝCH ČÍTANEK)

2.)

Cesta k městu

Na trh do blízkého města

vozík táhne statný Rek.

Dlouhá zdá se mu již cesta

s tíhou vajec, okurek.

Nejen Rek i Vávra hledá

k zotavení nutný lék

a již tento na mez lehá.

Vedle vozu leh´ i Rek.

V nejlepším když spánku byli,

zajíc přes cestu se hnal.

Reku oči zajiskřily,

za ušákem v běh se dal.

Zajíc v poli zdráv se krčí,

v příkopu však hrozná věc.

Kola vozu vzhůru trčí,

bez okurek, bez vajec.

Vávra bled se zlostí chvěje:

„Pěkný mám dnes výdělek!"

V poli se však ušák směje,

strachem jak se třese Rek.