Dopisy chlapcům, děvčatům, manželům, rodičům - rodičům dětí DO čtyř let o tom, jak odpovídat na jejich choulostivé otázky

Milí rodiče.

Když se dítě zeptá: „A kde se kupují miminka?", maminka najednou neví, co říci. Má dělat dětský obchodní dům z porodnice? Má dělat že choulostivou otázku přeslechla? Má malého odbýt nevrlou odpovědí, aby se tak hloupě neptal? V takové situaci se různé maminky chovají různě.

Správná je však jen jedna věc! Odpovědět dítěti pravdivě, bez rozpaků, a tak, aby to bylo přiměřené jeho věku a chápání. Choulostivé otázky dětí, to znamená takové, na které by neměly dostat pravdivou a srozumitelnou odpověď, takové otázky nejsou.
Už mezi třetím a čtvrtým rokem, kdy si děti začínají uvědomovat samy sebe, můžeme čekat otázky typu: „Kde jsem se tu vzal? Čemu vděčím, za to, že jsem?" Moudří rodiče tyto otázky uvítají, mohou tak dětem povědět, proč se mají rádi, proč tak k sobě patří. Stále je však dost rodičů nemoudrých, kteří říkají: „Jen ať si děti zachovají co nejdéle svou nevinnost". Ale nevinnost není totéž co nevědomost a neznalost. Každý, kdo se neproviňuje, kdo nehřeší, je nevinný. Jiní říkají: „Když jsou děti dobře vedené, jako naše, tak se na nic takového neptají," - i ti se mýlí. Všechny děti se ptají. Na to co se nedozvědí doma, se ptají na ulici.

Většina rodičů je na tom stejně, jako ti, kteří říkají: „My to uznáváme, že mají být děti zavčas a řádně o těchto věcech poučeny, jenže nevíme, jak jim to správně povědět."
Nebojte se toho. Když se na to podíváme z hlediska dětí a ne nás dospělých, není to tak složité. Navíc si musíme uvědomit, že pohlavní pud v člověku není nic hříšného ani špatného, vždyť Bůh tak člověka stvořil.
Kdy a nač se má dětem odpovědět? Odpovídej, až se začnou ptát, a na to, nač se ptají. Pohlavní výchova dětí není jen jedno vysvětlení, ta trvá od třetího do pětadvacátého roku života.
My starší jsme vyrůstali v době, kdy pohlavnost byla zaměňována za nečistotu, a kdy celá tato oblast byla v opovržení. Každé vědomé zabývání se touto oblastí, mluvení a přemýšlení o pohlavních věcech, bylo považováno za hříšné, mnohdy dokonce za těžký hřích. Tyto mylné názory pronikly hluboce do našeho podvědomí. Dnes si zřetelně uvědomujeme, že pohlavní sílu stvořil Bůh, a že je proto v základě dobrá.
Poslechněme si, jak krásně vysvětluje profesor Tillmann: „Tříletému dítěti, které se ptá, jak přišlo na svět, řekneme, že děti daruje rodičům Pán Bůh, ale že je nedělá v nebi. Kdepak! Pán Bůh chce, aby mu lidé pomáhali.
Jídlo je také dar od Boha, ale tatínek vydělal peníze, aby se mohlo nakoupit a maminka je uvařila, aby nám chutnalo. Podobně nechá Pán Bůh růst děťátku v maminčině bříšku. I tys byl napřed v maminčině bříšku".